75 CO 38/2022-105 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1.730,30 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.730,30 EUR od 2. 2. 2021 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 1.200 Kč (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 42.877,30 Kč (výrok II.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně pro žalovanou provést mezistátní silniční přepravu (ze sjednaného místa nakládky v ČR do sjednaného místa vykládky ve [příjmení] republice Německo) sjednaných věcí (kontejnerů) ve sjednaném termínu (do 28. 12. 2020 do 9:00 hodin), a závazek žalované za to zaplatit žalobkyni sjednanou cenu (přepravné 1.730,37 EUR včetně DPH). Okresní soud ve věci aplikoval ustanovení Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále i jen„ Úmluva CMR“), která byla publikována jako vyhláška ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. Uvedl, že podmínkou splatnosti přepravného (plynoucí z § 2564 odst. 1 občanského zákoníku, dále jen „o. z.“) je doručení zásilky do místa určení s tím, že se právo žalobkyně na sjednané přepravné z dané smlouvy o přepravě (1.730,37 EUR včetně DPH) mohlo stát splatným až po žalobkyní zrealizované přepravě zásilky do sjednaného místa určení, a dále po vykládce zásilky, která je součástí přepravy realizované na podkladě přepravní smlouvy vždy, resp. nedohodnou-li si strany přepravní smlouvy jinak. Žalobkyně dne 28. 12. 2020 kontejnery přepravila do sjednaného místa určení ([příjmení] přístav terminál [anonymizováno] na adrese [adresa], [příjmení], [příjmení] republika [země]), a to již v 4:59 hodin, tj. včas, avšak k vykládce zásilky, a potažmo ani k jejímu předání příjemci zásilky (nalodění), nedošlo. Z toho pak s ohledem na dikci § 2564 odst. 1 a 2 o. z. rezultuje závěr, že žalobkyni právo na sjednané přepravné vzniklo, stalo se splatným, nicméně je ho třeba ponížit o přiměřenou část odpovídající té části přepravy, která nebyla uskutečněna (části odpovídající nerealizované vykládce a předání příjemci), a to navíc ještě tehdy, pokud žalobkyně jako přepravce neodpovídá za ty důvody, pro které k dokončení přepravy (k vykládce zásilky a jejímu předání příjemci) nedošlo, o čemž byl mezi stranami zásadní spor. K možnému vyložení, a potažmo nalodění zásilky (kontejnerů) na smlouvou předvídanou loď, zabránila skutečnost, že řidič žalobkyně vezoucí kontejnery neměl k dispozici přístupový kód do„ šupny“, kteroužto je třeba rozumět příslušné místo v příslušném nakládacím terminálu daného přístaviště v [anonymizováno]. Sporné mezi účastníky bylo to, kdo měl takový kód opatřit a zajistit, kdy okresní soud dospěl k závěru, že tato povinnost stíhala žalovanou. Za danou situaci, resp. za vznik důvodu, který dle zjištěného skutkového stavu věci znemožnil realizovat vykládku zásilky ve sjednaném místě určení, a tedy i dokončit přepravu, odpovídá žalovaná. Uvedenou otázku okresní soud zodpověděl s ohledem na čl. 11 odst. 1 a 2 Úmluvy CMR, když to měla být (při absenci ujednání účastníků o opaku) žalovaná jako odesílatel, kdo měl jednoznačně povinnost žalobkyni kódem pro přístup do jakéhokoliv prostoru daného přístaviště (ať už potřebného pro přístup k příjemci zásilky, vyložení zásilky, potažmo i k nalodění zásilky na loď příjemce) vybavit, a tento žalobkyni jako přepravci poskytnout (a jakkoliv ho pro něj zajistit). Žalobkyni tak právo na sjednané přepravné 1.730,37 EUR včetně DPH vzniklo a podmínky a předpoklady pro jeho splatnost podávající se jak z přepravní smlouvy samotné (vystavení a doručení faktury na přepravné žalované žalobkyní), tak i z § 2564 odst. 1 a 2 o. z. (provedení přepravy do místa určení a nedokončení přepravy toliko z důvodů, za které žalobkyně neodpovídá, neb za tyto odpovídá žalovaná) byly naplněny. Žalobkyni přísluší proti žalované právo na sjednané přepravné, které by bylo na místě nanejvýš (uvažováno optikou dle § 2564 odst. 2 o. z.) ponížit o přiměřenou část za neprovedení vyložení zásilky a její předání příjemci zásilky. S ohledem na charakter a rozsah této neprovedené části přepravy (a celkovou délku trasy dané přepravy), na z logiky věci v úvahu přicházející způsob vykládky tankkontejnerů z přípojného vozidla v daném přístavišti (a s ohledem na to, že dle obsahu smlouvy o přepravě nebyly veškeré další poplatky v přístavišti nebo šupně součástí přepravného, pak ale soud dospěl k závěru, že sjednané přepravné není na místě jakkoliv za nerealizovanou vykládku a předání zásilky příjemci ponížit. Žalobkyně pak vystavila v souladu s podmínkami předmětné přepravní smlouvy na částku 1.730,37 EUR fakturu a tuto žalované také dne 29. 12. 2020 doručila. Faktura byla v souladu s ujednáním stran z přepravní smlouvy splatná dne 29. 1. 2021, a pokud ji žalovaná do tohoto dne neuhradila, je dle § 1968 o. z. se zaplacením částky 1.730,37 EUR od 30. 1. 2021 v prodlení. Podle § 1970 o. z. je proto žaloba rovněž důvodná co do nárokovaného zákonného úroku z prodlení z částky 1.730,37 EUR od 2. 2. 2021 do zaplacení. Jelikož šlo v případě daného závazku (k provedení přepravy za přepravné – z přepravní smlouvy účastníků - podnikatelů při jejich podnikatelské činnosti), a žalobkyně prokázala v řízení rovněž upomínání žalované o splnění závazku k úhradě daného přepravného, má právo i na požadovanou částku 1.200 Kč jako na náhradu (paušální/minimální) nákladů spojených s uplatněním této pohledávky, a to dle § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala včasné odvolání žalovaná, která navrhovala zrušit rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, případně jej změnit tak, že žaloba bude zamítnuta. Namítala, že okresní soud neprovedl některé žalovanou navržené důkazy, zejména pak důkaz printscreenem webových stránek [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno], včetně výtisku na nich dostupného souboru s postupem k získávání kódu pro přístup do nakládacího terminálu přístaviště [anonymizováno], a překladu části tohoto postupu. Dále neprovedl důkaz ve formě vyžádání zprávy od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno]. Žalovaná tyto důkazy navrhla ze dvou důvodů, jednak měly sloužit ke zjištění účelu daného kódu (a tím do jisté míry suplovaly absenci skutkového tvrzení žalobkyně v tomto směru), jednak z těchto důkazů mělo být zřejmé, že je to jen a pouze dopravce, který – právě vzhledem k účelu daného kódu – může tento kód získat. Pokud by soud tyto důkazy provedl, zjistil by, že kód slouží dopravci ke vpuštění do prostoru konkrétního terminálu a má primárně sloužit k tomu, aby se v prostoru daného terminálu pohybovalo jen tolik vozidel, kolik je z technických, kapacitních a jiných důvodů na straně správce terminálu přípustné. Jen dopravce pak je schopen při zadávání požadavku na vygenerování tohoto kódu zjistit, kdy může do terminálu vjet a zda je tak schopen splnit přepravní smlouvu. Zjistil by rovněž, že postup pro zajištění vstupu do terminálu je popsán na webových stránkách správce terminálu, tento postup je adresován primárně dopravcům a jsou to jen a pouze dopravci, kteří mohou po zadání své identifikace do systému vstoupit a zajistit si tak přístup do terminálu v požadovaném čase. Všechny shora uvedené skutečnosti tak mají dle názoru žalované podstatný vliv na to, kdo je povinen a oprávněn přístup do terminálu získat (tedy zda dopravce či odesílatel) a mají tak podstatný vliv na právní posouzení věci. Tato neúplná skutková zjištění pak vedly soud k nesprávnému právnímu závěru. Žalovaná pak má rovněž za to, že shora uvedené důkazy nebyly uplatněny v rozporu s ustanovením § 118b o. s. ř., když se žalované nedostalo žádného poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. Správný je závěr o tom, že k vykládce zásilky a jejímu předání příjemci zásilky (nalodění) nedošlo. Nedošlo tak k dokončení přepravy. Rovněž je správné skutkové zjištění soudu, že o existenci kódu (šupny) žalobkyně věděla. V zásadní právní otázce, tedy zda žalobkyně za nedokončení přepravy odpovídá či nikoliv, dospěl však k nesprávnému právnímu závěru. S ohledem na (byť ne zcela úplně) zjištěný skutkový stav okresní soud zcela nesprávně interpretuje článek 11. odst. 1. Úmluvy CMR. Dle tohoto článku je odesílatel povinen připojit k nákladnímu listu nebo dát dopravci k dispozici doklady potřebné k celnímu a dalším úředním jednáním prováděným před vydáním zásilky a poskytnout mu všechny informace, o které požádá. Z logického a prostého jazykového výkladu shora uvedeného ustanovení Úmluvy CMR je zřejmé, že zákonodárce pojmově odděluje„ doklady potřebné k celnímu a dalším úředním jednáním prováděným před vydáním zásilky“ a ostatní„ všechny informace“. Zatímco u„ dokladů“ stanoví Úmluva CMR povinnost k jejich předání odesílateli, u ostatních„ informací“ předpokládá požadavek přepravce adresovaný odesílateli k jejich poskytnutí. Okresní soud přitom dospěl k závěru, že zajištění vstupu do konkrétního terminálu, tedy p