75 CO 417/2021-205 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 87.178,62 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Okresní soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně původní věřitelkou společností [anonymizována dvě slova] s. r. o. a manželi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a jejich dcerou žalovanou [jméno] [příjmení] jako solidárními dlužníky došlo dne 22. 11. 2007 k uzavření smlouvy o půjčce. Schopnost splácení úvěru v té době původní věřitelka podle okresního soudu důkladně nezjišťovala. Jednalo se o půjčku se třemi solidárními dlužníky a půjčka byla zajištěna nemovitostí. Na základě půjčky původní věřitelka poskytla dlužníkům částku 210.000 Kč tak, že částku 4.790 Kč dlužníci přijali v hotovosti, částku 15.200 Kč věřitelka uhradila na žádost dlužníků společnosti [právnická osoba] a částku 190.010 Kč převedla na účet dlužníků. Dlužníci se zavázali tuto půjčku splácet včetně příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 22. dni každého měsíce, poprvé dne 22. 12. 2007, přičemž výše pravidelné splátky byla sjednána částkou 5.990 Kč a poslední splátka byla stanovena na den 22. 11. 2017, tj. celkem 120 splátek. Stanoveným splátkám odpovídal dle smlouvy úrok 2,71 % měsíčně, celkem měli dlužníci zaplatit částku 718.120 Kč Součástí smlouvy byly i sjednané smluvní pokuty, o nichž bylo sjednáno, že smluvní pokuty a další nároky se stanovují a jsou splatné vždy ke dni, kdy vznikla příčina jejich stanovení. Ohledně úroků bylo ve smlouvě sjednáno, že úroky z půjčky se počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, a to v den pravidelné splátky půjčky. Nebude-li úrok z půjčky uhrazen v den splatnosti, hledí se na něj jako na novou půjčku věřitele dlužníkovi, která se k témuž dni slučuje s dosavadní půjčkou, připočítává se k jistině dosavadní půjčky a stává se její součástí. Jelikož dlužníci neplatili na sjednanou půjčku řádně a včas, došlo v listopadu 2010 k zesplatnění celé půjčky, na základě [anonymizováno] [číslo] ke smlouvě pak došlo k úpravě vzájemných práv a povinností a původní věřitel rozhodl o odkladu splatnosti celé půjčky a byla prodloužena lhůta, po kterou mohou být dlužníci v prodlení se splácením splátek, aniž by nastala splatnost celé půjčky. Tato lhůta byla prodloužena na 90 dní. Jelikož se ale dlužníci dostali do prodlení u další ze splátek delšího než 90 dnů, původní věřitelka opětovně požadovala splacení celé půjčky. Žalobci celkem uhradili na danou půjčku za období od 20. 12. 2007 do 13. 5. 2020 částku ve výši 861.184 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2011 původní věřitelka postoupila veškeré své pohledávky ze smlouvy o půjčce žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou doporučeným dopisem ze dne 9. 1. 2017 k úhradě dluhu z titulu zákonného úroku z prodlení s úhradou nesplacené části půjčky s příslušenstvím, a to v dodatečné lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Žalovaná výzvu převzala dne 17. 1. 2017, avšak ničeho nezaplatila. Z hlediska právního posouzení věci pak okresní soud uzavřel, že ustanovení smlouvy o půjčce uvedené v odstavci IV. bod 2, umožňující přirůstání úroku k jistině, je neplatným právním úkonem, a to s poukazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002 Okresní soud i vzhledem k prokázaným okolnostem tak, jak je uvádí v bodě 31. odůvodnění napadeného rozsudku, dovodil, že v projednávané věci by sjednání tzv. anatocismu bylo i v rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 3 občanského zákoníku, a ve svém důsledku by rovněž způsobovalo absolutní neplatnost dle § 39 občanského zákoníku. Dále okresní soud dovodil, že pokud jde o ujednání smlouvy o úvěru uvedené v odstavci III. bod 10 ohledně splatnosti smluvní pokuty, nesplňuje náležitosti určitosti právního úkonu ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku, neboť není přesně stanoven den, k němuž má být smluvní pokuta vyčíslena. Ve zbývající části považuje okresní soud uzavřenou smlouvu mezi účastníky za platný právní úkon se závěrem, že dlužníci uhradili za období od 20. 12. 2007 do 28. 2. 2012 na půjčku celkem částku 176.760 Kč a dále uhradili v rámci insolvenčního řízení dne 28. 4. 2020 částku 243.668 Kč, dne 29. 4. 2020 částku 243.668 Kč a dne 13. 5. 2020 částku 197.088 Kč Celkem tedy uhradili částku 861.182 Kč, která převyšuje částku 718.120 Kč, která byla mezi stranami sjednána. Okresní soud tak návrh žalobkyně v celém rozsahu zamítl, když dospěl k závěru, že žalovaná i ostatní dlužníci závazek vůči žalobkyni uhradili a v současné době jí nic nedluží. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se jeho změny a vyhovění žalobě. Odvolatelka uvedla, že okresní soud v rámci svého odůvodnění fakticky kopíruje odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002, aniž by se jakkoliv vyjádřil k otázce platnosti nebo neplatnosti ustanovení článku IV. bod 2 smlouvy o půjčce. Žalobkyně považuje toto ujednání ve smlouvě za zcela platné, určité, uzavřené na základě svobodné vůle všech účastníků smlouvy a v tomto směru poukazuje na provedené důkazní řízení včetně výslechu svědků. Není ani správné, kdy okresní soud se snaží své rozhodnutí podpořit výší celkové dlužné částky, kdy z půjčky 210.000 Kč byl závazek dlužníků na dobu 10 let a povinnost splatit 718.120 Kč za této situace podle okresního soudu sama doba a výše koncového dluhu vylučuje možnost užití tzv. anatocismu. Odvolatelka poukazuje na to, že celková výše dluhu je určená výší půjčky, dobou jejího splácení a výší úrokové sazby, která nebyla ze strany soudu posouzena jako neplatná (nepřiměřeně vysoká) a výše splátky byla přizpůsobena možnostem dlužníků, kteří s výší splátky vyslovili souhlas, tudíž i další faktory mající vliv na koncový celý dluh jsou již objektivní včetně doby splácení. Propočet určený věřitelem v rámci smlouvy o půjčce byl natolik férový, že každý dlužník byl předem informován, jaká je výše splátky a zejména kolik za celou dobu platnosti smlouvy věřiteli zaplatí. Odměna nebyla určena ročním nebo měsíčním úrokem, který jen stěží dlužníci dokážou přepočítat do koncové částky, ale byla určena a vypočtena konkrétním číslem, kdy dlužník ihned bez nutnosti propočtů viděl, o kolik věřiteli zaplatí více, a smlouva o půjčce byla z tohoto pohledu jasná a transparentní. Nelze se také ztotožnit se závěrem okresního soudu, který smlouvě o půjčce vyčetl neurčitost ujednání vztahující se ke smluvním pokutám, když tyto jsou ve smlouvě zcela jednoznačně, konkrétně a přesně vymezeny a mezi účastníky sjednány. Pokud soud prvého stupně dále zkoumal, zda na straně věřitelky, nyní žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) došlo před podpisem smlouvy ke zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, poukazuje odvolatelka, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2007, konkrétně v listopadu, kdy v té době platné zákony a judikatura, tedy žádná platná právní úprava, exaktně neupravovala povinnost prověřování úvěruschopnosti klienta půjčku splácet a navíc v průběhu řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně naprosto nadstandardně úvěruschopnost dlužníků zkoumala. 3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 4. Krajský soud při konstatování přípustnosti a včasnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu jako věcně správný obstojí, byť částečně z jiných důvodů, než se uvádí v jeho odůvodnění. 5. V prvé řadě krajský soud konstatuje, že odvolání žalobkyně projednal při odvolacím jednání dne 20. 9. 2022 bez účasti žalobkyně i žalované, a to za situace, kdy žádný z účastníků se k jednání bez omluvy nedostavil, a byly tedy splněny podmínky ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou na vydání platebního rozkazu doručeným okresnímu soudu dne 9. 4. 2018 domáhala po žalované zaplacení částky 87.178,62 Kč s odůvodněním, že předchůdce žalobkyně společnost [anonymizována dvě slova] s. r. o. uzavřela [datum] s manžely [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako dlužníky smlouvu o půjčce [číslo] [rok], na základě které původní věřitel poskytl dlužníkům půjčku ve výši 210.000 Kč a dlužníci se zavázali splácet tuto půjčku včetně příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5.990 Kč vždy k 22. dni měsíce s tím, že první splátka byla sjednána 25. 12. 2007 a poslední 22. 11. 2017, tj. po dobu 120 měsíců. Půjčka byla původním dlužníkům v úplnosti vyplacena, závazek dlužníků z půjčky byl sjednán jako solidární. Dne 30. 3. 2011 sjednaly strany dodatek [číslo] ke smlouvě o půjčce, v němž se dohodly na dílčích změnách vzájemných práv a povinností, přičemž v dodatku dlužníci prohlásili, že poskytnutou půjčku využili na účely financování opravy a údržby nemovitosti, která byla zároveň poskytnuta jako zajištění pohledávek věřitele ze smlouvy. Dle ustanovení článku IV. odst. 2 smlouvy o půjčc