75 CO 81/2022-113 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit žalobkyni částku 100.039,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.800,60 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.800,60 Kč od 16. 12. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.800,60 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 529 Kč od 6. 1. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.050 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.058,44 Kč od 25. 6. 2020 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávek ve výši 7.200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného (výrok I.). O nákladech řízení pak rozhodl tak, že žalovaná 1. je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 28.439,47 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok II.), a dále tak, že žalovaný 2. je povinen zaplatit žalobkyni 28.439,47 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok III.) a konečně žalovaní 1. a žalovaný 2. nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Proti uvedenému rozsudku, a to výrokovým částem I., II. a IV., brojila včasným odvoláním žalovaná 1., která se domáhala změny rozhodnutí tak, že žaloba bude vůči ní zamítnuta. Namítala, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a dále, že neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Konkrétně namítala, že je toho názoru, že žalobkyně v řízení neprokázala nárok na zaplacení dlužných leasingových splátek (3x 29 800,60 Kč), když byla toho názoru, že za skutkových tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná 1. nezaplatila uvedené splátky, je rovněž její procesní povinnosti prokazovat nezaplacení dlužných částek. Dále namítala, že žalobkyně neprokázala nárok na zaplacení částky 529 Kč z titulu dlužného pojistného na tzv. povinném ručení, když závěr o důvodnosti tohoto nároku nemůže vyplynout pouze z faktury. Odmítala rovněž důvodnost přiznané částky 6.050 Kč jako nákladů spojených se zajištěním automobilu, když smluvní podmínky v [číslo listu] [číslo] sice stanovují právo na náhradu těchto nákladů, avšak neurčují jejich výši. Poukazovala současně na rozpor mezi datací faktury vystavené žalobkyni na vrub žalované 1., která předcházela faktuře vystavené společností [právnická osoba], tedy jinak řečeno, že žalobkyně vystavila fakturu na vrub žalované 1. dříve, než byl tento náklad žalobkyni vyúčtován třetí osobou. Konečně odmítala i důvodnost částky 4.058,44 Kč jako tzv. propadu, tedy rozdílu zůstatkové ceny vozidla a ceny dosažené prodejem vozidla žalobkyní třetí osobě, když podle ní nebyl prokázán vůbec prodej vozidla a když karta vozidla, jako účetní doklad žalobkyně, z níž se stanovila zůstatková cena vozu, byla vystavena až dne 21. 1. 2020 a z tohoto tak nelze vycházet jako podkladu pro účetní hodnotu k 31. 12. 2019. 3. Žalobkyně se k odvolání žalované 1. vyjádřila tak, že rozhodnutí okresního soudu ve výrocích I. a IV. považuje za věcně správné. Zopakovala svá tvrzení stran dluhu žalované 1. z titulu nehrazení leasingových splátek, přičemž současně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 4220/2009, argumentovala tím, že procesní břemena ve vztahu k zániku dluhu leží právě žalované 1. a nelze je přenášet na žalobkyni. K nároku na zaplacení pojistného za tzv. povinné ručení odkazovala na příslušná ustanovení smluvních podmínek s tím, že žalovaná 1. toto platila na základě vystavených faktur a do prodlení se dostala až s fakturou [číslo] splatnou [datum]. Jde-li o náklady spojené se zajištěním vozidla, odkazovala na smluvní ujednání ve smluvních podmínkách, a to [číslo listu] [číslo] c) všeobecných smluvních podmínek (dále jen VSP). K namítanému rozporu mezi daty faktur uváděla, že toto není pro posouzení věci rozhodující, když výše částky zná žalobkyně na základě zavedené praxe se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a že částky touto společností, která pro žalobkyni provádí inkasní činnosti a zajišťovaní vozidel, účtované zná a tyto pouze přefakturuje. K částce tzv. propadu argumentovala tak, že z důkazů v řízeních provedených vyplývá, že k prodeji vozidla došlo, a rovněž vyplývá, jaká byla zůstatková hodnota k 31. 12. 2019. 4. Rovněž žalobkyně napadla rozsudek okresního soudu, avšak jen co do výroků II. a III., tedy stran rozhodnutí o nákladech řízení, když nesouhlasí, jakým způsobem se okresní soud s touto otázkou vypořádal. Podle žalobkyně je nesprávný postup okresního soudu, pokud náklady řízení žalobkyně rozdělil na poloviny a každého z žalovaných zavázal k úhradě právě jedné poloviny. V tomto směru pak navrhovala změnu rozhodnutí tak, že způsob úhrady nákladů řízení žalovanými bude vyplývat ze způsobu, jakým je dán jejich vztah k dluhu. 5. Žalovaná 1. se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že trvá na své argumentaci o nedůvodnosti žaloby, z čehož v prvé řadě plyne, že by neměla být zavázána k náhradě nákladů řízení. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí o nákladech řízení tomuto vytýká nesprávné určení a výpočet nákladů jako takových, zejména poukazovala na nedůvodnost cestovních nákladů substituta zástupce žalobkyně, který má sídlo ve [obec], avšak cestovní náklady byly počítány za cestu z [obec] do [obec]. Odmítá rovněž argumentaci nákladového výroku vycházející ze způsobu vypořádání vztahu mezi žalovanými z titulu ručení. 6. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti, a to jak odvolání žalované 1., tak i odvolání žalobkyně a jejich podání oprávněnými osobami přezkoumal rozsudek okresního soudu ve vymezeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované 1. je v podstatné části nedůvodné a odvolání žalobkyně ve vztahu ke způsobu úhrady nákladů řízení žalovanými jako důvodné shledal. 7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou u okresního soudu dne 19. 10. 2020 původně proti žalované zaplacení částky 100.039,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.800,60 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.800,60 Kč od 16. 12. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.800,60 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 529 Kč od 6. 1. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.050 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.058,44 Kč od 25. 6. 2020 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávek ve výši 7.200 Kč, a to na základě skutkových tvrzení, že mezi ní jako leasingovým pronajímatelem a právní předchůdkyní žalované ([právnická osoba] – [právnická osoba]) byla dne [datum] uzavřena smlouva o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci [číslo] (dále jen leasingová smlouva). Předmětem leasingové smlouvy byl pronájem vozidla [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno 5 slov] [příjmení] [anonymizována čtyři slova], číslo karoserie: [anonymizováno] (dále také jen„ vozidlo“) za nájemné v měsíční výši 29.800,60 Kč. Společnost [anonymizováno] – [právnická osoba], vozidlo od žalobkyně převzala dne [datum]. Na základě dodatku k leasingové smlouvě ze dne 1. 8. 2017 došlo ke změně osoby nájemkyně vozidla na žalovanou 1. Jelikož se žalovaná 1. dostala do prodlení s úhradou závazků dle leasingové smlouvy, žalobkyně s účinností od 21. 1. 2020 leasingovou smlouvu vypověděla v souladu se smluvními ujednáními. V důsledku uvedeného se žalobkyně domáhala po žalované 1. úhrady nájemného ve výši 29.800,60 Kč za měsíc listopad 2019, splatného 15. 11. 2019 (odpovídající splátce č. 35 dle splátkového kalendáře, který se stal součástí leasingové smlouvy), nájemného ve výši 29.800,60 Kč za měsíc prosinec 2019, splatného 15. 12. 2019 (odpovídající splátce č. 36 dle splátkového kalendáře) a nájemného ve výši 29.800,60 Kč za měsíc leden 2020, splatného 15. 1. 2020 (odpovídající splátce č. 37 dle splátkového kalendáře). Dále na základě smluvních ujednání žalobkyně požadovala úhradu částky 529 Kč odpovídající pojistnému za pojištění odpovědnosti z provozu předmětného vozidla za rok 2020; částku 6.050 Kč odpovídající nákladům vzniklých žalobkyni s odebráním vozidla ve smyslu [číslo listu] [číslo] písm. d) VSP, které pro žalobkyni provedla společnost [právnická osoba] (konkrétně náklady na správu případu, komunikaci s žalovanou 1. a bývalým jednatelem žalované 1. a předání vozidla zpět žalobkyni); a částku 4.058,44 Kč jakožto rozdíl mezi účetní zůstatkovou hodnotou vozidla ke dni 31. 12. 2019 (542.748,58 Kč) a kupní cenou, kterou žalobkyně za prodej vozidla obdržela (539.394,50 Kč) - tzv. propad. Před podáním žaloby byla nad rámec jednotliv