8 CO 132/2022-349 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 731.000 EUR a částku 392.181,80 EUR spolu se smluvním úrokem v kapitalizované výši 43.659,73 EUR, smluvním úrokem ve výši 2 % ročně z částky 731.000 EUR od 27. 12. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 731.000 Kč EUR od 1. 1. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.973.303 Kč k rukám zástupce žalobkyně. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce částky 731.000 EUR, kdy žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, které byly předmětem smlouvy o zápůjčce převodem na bankovní účet a žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 2 % ročně nejpozději do [datum]. V případě prodlení dále byla sjednána smluvní pokuta. Dále okresní soud vyšel ze zjištění, že se účastníci dohodli na volbě práva, a to právního řádu České republiky a příslušnosti soudu k řešení sporu Okresního soudu v Ostravě. Skutková zjištění pak okresní soud podřadil pod ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., když uvedl, že smlouva je uzavřena teprve přenecháním předmětu zápůjčky, tj. faktickým předáním finančních prostředků do dispozice žalované, přičemž finanční prostředky pak byly poskytnuty žalované na účet, jak byl uveden ve smlouvě. Dále okresní soud uzavřel, že za žalobkyni i žalovanou byl v rozhodném období, tj. v [období] [rok], kdy byla smlouva uzavřena, oprávněn jednat [jméno] [příjmení] jako člen orgánu právnické osoby zapsaný do veřejného rejstříku, přičemž dle § 164 o. z. může člen statutárního orgánu zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech. [jméno] [příjmení] pak byl oprávněn v daném období udělit plnou moc advokátovi [titul] [jméno] [příjmení], přičemž [jméno] [příjmení] podepsal smlouvu o zápůjčce pouze za stranu dlužníka, tj. společnost žalované a k podpisu smlouvy za věřitele zmocnil [titul] [jméno] [příjmení]. Bylo tak spolehlivě prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce, jak tvrdila žalobkyně. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta. 4. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. 5. V odvolacím řízení účastníci navrhli, aby soud schválil smír ve znění, jak je uveden ve výroku tohoto usnesení. 6. Dle § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkajících se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách. Dle odst. 2 soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. Dle odst. 3 schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru. 7. Soudní smír je procesní smlouvou, jejímž předmětem je ukončení řízení. Z procesní povahy smíru vyplývá, že jej lze uzavřít pouze za řízení, a to i před soudem odvolacím (§ 211 a § 99). Pokud se týká práv a povinností hmotněprávní povahy, s těmi nemohou účastníci volně disponovat, a proto lze platně uzavřít soudní smír jen ohledně práv a povinností, ohledně nichž si strany mohou ujednat jejich zánik (§ 1981 o. z.), změnit je (§ 1902 o. z.), uznat (§ 2053 o. z.), apod. 8. V daném případě má odvolací soud za to, že účastníky navržený smír není v rozporu s právními předpisy a že tak, jak ho účastníci navrhli, ho bylo možno schválit. Pokud se týká podmínky rozporu s hmotným právem, o tu jde tehdy, je-li smír v rozporu s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právních ujednání nebo pomíjí-li náležitosti právních jednání, stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, příp. je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva, nebo tato ustanovení obchází, resp. je v rozporu s dobrými mravy (NS ČR 26 Cdo 2319/2019). 9. V daném případě tedy smír navržený účastníky není v rozporu s hmotným právem, není v rozporu s kogentními ustanoveními zákona a ani je neobchází. 10. S ohledem na shora uvedené tak byl rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 2 o. s. ř. změněn tak, že byl schválen smír ve znění, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Účastníci učinili předmětem soudního smíru rovněž náklady řízení před soudem I. stupně. 11. V souladu s ust. § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, které nebyly předmětem smíru.