8 CO 234/2022-68 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 35.294,31 Kč, úrok ve výši 4.612,67 Kč, úrok z prodlení ve výši 2.263,19 Kč, úrok 10,9 % ročně z částky 33.494,31 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 35.294,31 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně. Žalovanému dále byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3.590 Kč k rukám zástupce žalobkyně. 2. Okresní soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s ust. § 115a o. s. ř. Vyšel ze zjištění, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] vyplaceny peněžní prostředky v částce 41.000 Kč, a to dne [datum]. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek, proto žalobkyně provedla dne 19. 4. 2020 zesplatnění úvěru, přičemž k datu podání žaloby 9. 3. 2021 dlužil žalovaný ze smlouvy o úvěru žalovanou částku. Pokud se týká úvěruschopnosti, žalovaná řádně zkoumala úvěruschopnost, když žalovaný pobíral invalidní důchod III. stupně ve výši 8.726 Kč, byl svobodný, bez vyživovacích povinností, bez dluhů, s kladným rozdílem mezi příjmy a výdaji. Z toho důvodu okresní soud žalobě žalobkyně vyhověl. 3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, když navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta. Uvedl, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka Valašské Meziříčí, č. j. [číslo jednací], [spisová značka], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], byl žalovaný omezen ve svéprávnosti mimo jiné tak, že nemůže samostatně právně jednat v případě právních jednání s neopakujícím se předmětem plnění přesahujících částku 500 Kč týdně. U žalovaného se jedná o [anonymizováno 5 slov]. Žalovaný je schopen nakládat s finančními prostředky omezeně. Touto poruchou trpěl žalovaný již v době, kdy uzavíral smlouvu o úvěru s žalobkyní, tedy dne [datum]. Z uvedeného důvodu považuje právní jednání žalovaného, který uzavřel smlouvu o úvěru, za neplatné. 4. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedla, že smlouva s žalovaným byla uzavřena dne [datum]. Pohledávka tedy vznikla na základě smlouvy uzavřené před tím, než byl žalovaný omezen ve svéprávnosti. Pokud tedy nadepsaný soud chtěl aplikovat ust. § 581 zák. č. 89/2012 Sb., je třeba vzít v potaz skutečnost, že žalovaný v době uzavření smlouvy nebyl omezen ve svéprávnosti. U žalovaného je třeba rozlišovat, zda trpěl poruchou právě v inkriminované době, tj. v době uzavření smlouvy. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR je před aplikací citovaného ustanovení nutné bezpečně zjistit, zda opravdu účastník právního jednání nedokázal posoudit následky svého jednání (např. usnesení Ústavního soudu ČR z 30. 5. 2013, sp. zn. II. ÚS 3492/12; Rozsudek NS ČR 30 Cdo 1556/2013 apod.). Jednání žalovaného může být neplatné pouze za situace, že by trpěl duševní poruchou v době uzavření smlouvy. Ani z případného snížení schopnosti nelze bez dalšího vyvozovat závěr, že žalovaný byl absolutně neschopný smlouvu uzavřít. Dále žalobkyně doplnila, že zároveň nelze v odvolání proti meritornímu rozhodnutí uplatnit nové skutečnosti a důkazy, pokud nejde o výjimku stanovenou v § 205a o. s. ř. Žalovaným uvedené tvrzení, že v době uzavření smlouvy o úvěru trpěl duševní poruchou, která omezuje jeho svéprávnost a uzavření smlouvy je tak neplatné, je zcela nové skutkové tvrzení, které žalovaný nijak neuvedl v řízení u soudu prvního stupně, když se k podané žalobě ani nevyjádřil. Vzhledem ke skutečnosti, že odvolací řízení je postaveno na zásadě tzv. neúplné apelace, žalovaným uplatněný odvolací důvod není v souladu s § 205 a § 205a o. s. ř. přípustný. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl v řízení u soudu prvního stupně zastoupen opatrovníkem obcí [obec], byly naplněny procesní podmínky řízení na straně žalovaného. 5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné. 6. Pokud se týká skutkových zjištění, jak je učinil okresní soud, na ta krajský soud odkazuje jako na správná, když rozhodující je, že s žalovaným žalobkyně uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný obdržel částku 41.000 Kč a tato částka byla vyplacena žalovanému [datum]. K zesplatnění došlo dne 19. 4. 2020 pro neplacení splátek a žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, kde bylo prokázáno, že jeho příjem činí 8.726 Kč, což byl invalidní důchod III. stupně. 7. Jak dále sama žalobkyně tvrdila, výdaje žalovaného byly 7.767 Kč, což byly životní náklady a žalovanému zbývalo 959 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že celkově byla na dluh zaplacena částka 20.380,07 Kč. 8. Odvolací soud se neztotožňuje s právním posouzením věci učiněným okresním soudem. V daném případě bylo namístě posoudit smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. k [datum]. 9. Dle § 86 odst. 1 citovaného zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (věta prvá). 10. Dle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. S ohledem na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, je zcela zřejmé, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když se spokojila pouze s jeho příjmy, přičemž žádným způsobem neměla podložené jeho výdaje, neboť žalobkyně uvedla ve svém podání ze dne 21. 7. 2021, že vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného proběhlo na základě tzv. surrogate modelu. Je to tedy statistický model, který je založený na datech z žádosti a na statistické pravděpodobnosti. Žalobkyně tak netvrdila a ani neměla doloženo, jaké má výdaje žalovaný zejména stran bydlení apod. Navíc i na základě modelu tak, jak z něho vyšla žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti, jak tvrdila ve svých podáních, zbývá žalovanému po odpočtu jeho životních nákladů ve výši 7.767 Kč částka 959 Kč, přičemž dluh měl žalovaný splácet ve splátkách po 702 Kč. Je tedy zřejmé, že částka příjmu, které měl žalovaný k dispozici ve výši 8.726 Kč, nemohla postačovat k tomu, aby zajistil řádně své potřeby, natož aby byl schopen splácet daný úvěr. 14. S ohledem na shora uvedené tak je zřejmé, že žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jestliže byl žalovanému úvěr poskytnut v rozporu s tímto ustanovením, pak je smlouva neplatná. V daném případě je nutno dovodit absolutní neplatnost této smlouvy, jak k tomu rovněž dospěl Soudní dvůr ve své judikatuře, kdy opakovaně zdůrazňoval povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamyšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech viz rozsudky Marleasing SA C 106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C240/244/98, EU: C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04 EU:C: 2006). Tento závěr akceptoval rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku např. sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátn