11 CO 195/2022-353 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 415.200 Kč s 8,05% ročními úroky z prodlení od 28. 3. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku), dále zamítl žalobu co do částky 201.577 Kč s 8,05% ročními úroky z prodlení z částky 163.160 Kč od 28. 3. 2017 do zaplacení (odstavec II. výroku), žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného zavázal zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů řízení částku 44.274 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (odstavec III. výroku), žalobce zavázal zaplatit na nákladech řízení státu na účet Okresního soudu v Bruntále částku 3.780 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec IV. výroku) a žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného zavázal zaplatit společně a nerozdílně na nákladech řízení státu na účet Okresního soudu v Bruntále částku 5.670 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec V. výroku). 2. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce, které směřoval výhradně proti zamítavému odst. II. výroku napadeného rozsudku a s ním souvisejícími odst. II. a IV. výroku. Žalobce souhlasil se závěrem okresního soudu, že v důsledku zaviněného jednání žalovaného vznikla žalobci škoda na zdraví a je tak na straně žalovaného dána odpovědnost za tuto škodu a povinnost k jejímu nahrazení. Následný postup soudu prvního stupně ve vztahu ke stanovení konkrétní výše odškodnění ztráty žalobce na jeho společenském uplatnění však žalobce nepovažuje za zcela správný. Okresní soud postupoval v souladu se závěry předchozího usnesení odvolacího soudu o nenaplnění podmínek pro aplikaci ust. § 3079 odst. 2 občanského zákoníku, s tím, že je s ohledem na okamžik porušení povinnosti žalovaného nutno postupovat podle vyhl. č. 440/2001 Sb. Žalobce v posuzované věci považuje za naprosto zásadní nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 3122/2015, jehož závěry jsou použitelné na posuzovanou věc. Ústavní soud poukázal na zjevnou a dlouhodobou disproporci mezi základními sazbami odškodnění podle vyhl. č. 440/2001 Sb. a skutečným rozsahem újmy poškozených, a to zejména v typově závažnějších případech. Tato disproporce pak vedla ke zrušení vyhlášky občanským zákoníkem s účinností od 1. 1. 2014. V citovaném nálezu Ústavního soudu bylo konstatováno, že při stanovení konkrétní výše odškodnění soudům nic nebrání zohlednit i navazující zásadním způsobem odlišný vývoj, který reflektoval neudržitelnost dosavadní právní úpravy jak co do celkové koncepce, tak i co do hodnoty jednoho bodu. Žalobce je přesvědčen o tom, že za stavu, kdy k odškodňované škodě na jeho zdraví došlo 28. 12. 2013, existuje možnost a z pohledu žalobce spíše nutnost obecných soudů přistoupit k tomu, aby ve věci nebyla vyhl. č. 440/2001 Sb. jako protiústavní aplikována a naopak, aby bylo vycházeno z metodiky aplikované v souvislosti s právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014. Zejména z toho důvodu, že ke způsobení škody na zdraví žalobce došlo za obecného vědomí o neudržitelnosti tehdejší právní úpravy a disproporci mezi základními sazbami odškodnění a skutečným rozsahem újmy a dále, že ke způsobení škody na zdraví žalobce došlo pouhé 3 dny před pozbytím účinnosti zmiňované vyhl. č. 440/2001 Sb. Dle žalobce by bylo téměř absurdní, aby byla totožná újma na zdraví určité osoby v rozmezí několika dnů posuzována takto zásadně odlišně, a to zejména pokud jde o výši přiznané náhrady. Ke vzniku škody na zdraví žalobce sice došlo za účinnosti tehdejší právní úpravy účinné do roku 2013, nicméně k odškodnění dochází za účinnosti nové právní úpravy a vychází se z ustálení zdravotního stavu žalobce až ke dni 27. 8. 2019. Soud prvního stupně se k žádnému aspektu této žalobcem prezentované argumentace nevyjádřil, vycházel z předcházejícího zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, nebyly-li by akceptovány výše rozvedené výhrady žalobce, žalobce považuje za nedostatečné zvýšení odškodnění toliko na čtyřnásobek základního bodového ohodnocení na celkovou částku 540.000 Kč. Podle konstantní judikatury vyšších soudů přiznaná výše odškodnění ztížení společenského uplatnění musí být založena na objektivních a rozumných důvodech, aby mezi přiznanou náhradou a poškozením zdraví či ztížením společenského uplatnění existoval vztah přiměřenosti. Nemusí se jednat vždy o určitý násobek, ale o výslednou výši náhrady, která by měla co nejvíce odpovídat okolnostem konkrétní věci a skutečným následkům. Soud prvního stupně při stanovení zvýšení základní náhrady o čtyřnásobek neodůvodnil tento přiznaný násobek ve vztahu k hodnotě náhrady, která by žalobci příslušela dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Srovnání, která okresní soud provedl, žalobce nepovažuje za adekvátní. Žalobce má za to, že okresní soud měl srovnávat přiznanou náhradu s hodnotou náhrady dle nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Požadoval proto, aby byl napadený rozsudek v odvoláním dotčeném rozsahu změněn tak, že bude vyhověno zbývající části žalobního nároku. 3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání týkajícího se odstavce II. výroku a dále v závislých nákladových výrocích v odstavcích III. až V. podle § 206 odst. 1, § 212 písm. a) a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., se závěrem, že odvolání do zamítavého výroku není důvodné. 4. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném původně zaplacení částky 954.577 Kč s příslušenstvím za závažné zranění, které utrpěl dne 28. 12. 2013 v důsledku dopravní nehody způsobené žalovaným. Požadoval odškodnění bolestného, které po změně žaloby a úhradě provedené vedlejším účastníkem požadoval ve výši 98.016 Kč, dále náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 616.777 Kč Okresní soud ve věci nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 7. 5. 2021, č. j. 9 C 147/2017-254, kterým žalovaného zavázal zaplatit žalobci částku 627.896 Kč s příslušenstvím (odstavec I. výroku), žalobu co do částky 86.897 Kč s příslušenstvím zamítl (odstavec II. výroku) a dále rozhodl o nákladech řízení. K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Ostravě rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku v rozsahu částky 11.119 Kč s příslušenstvím představující bolestné potvrdil a ve zbývajícím rozsahu odstavce I. výroku ohledně částky 617.777 Kč představující ztížení společenského uplatnění rozsudek zrušil a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V zamítavé části ohledně bolestného ve výši 86.897 Kč rozsudek okresního soudu nabyl právní moci, neboť odvolání bylo odmítnuto. Uplatnil-li žalobce v žalobě současně další nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 14.416 Kč a náhradu ušlého zisku z podnikání ve výši 225.368 Kč, s ohledem na mimosoudní vypořádání těchto nároků bylo řízení usnesením okresního soudu č. j. 9 C 147/2017-188 v rozsahu uvedených požadavků zastaveno a účastníky dohodnuto, že vůči sobě nebudou ohledně těchto nároků požadovat náhradu nákladů řízení. 5. Po částečném zrušení rozsudku odvolacím soudem předmětem řízení před okresním soudem zůstal nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 616.777 Kč s příslušenstvím. Okresní soud ohledně tohoto nároku shledal žalobu důvodnou v rozsahu částky 415.200 Kč s příslušenstvím a co do částky 201.577 Kč s příslušenstvím žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odstavci I. výroku ohledně přiznání částky 415.200 Kč s příslušenstvím rozsudek okresního soudu nebyl napaden odvoláním, nabyl proto samostatně právní moci. Předmětem odvolacího přezkumu zůstala částka 201.577 Kč s příslušenstvím. 6. Okresní soud ve věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, z důkazů v řízení provedených učinil správná skutková zjištění, která jsou obsažena pod body 24. až 32. odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud odkazuje a pro odvolací řízení z nich vychází. Žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se dopustil dne [datum] nedáním přednosti v jízdě žalovanému, který po srážce s žalobcem utrpěl zranění ve formě zlomeniny v oblasti levého hlezenního kloubu a luxační zlomeniny levé patní kosti s výraznou úchylkou fragmentů s dobou léčení přesahující půl roku. Znaleckým posudkem znalce [titul] [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že stav žalobce bylo možno označit za ustálený ke dni 27. 8. 2019. Od té doby již byl jeho stav bez funkčního zlepšení hybnosti a svalové síly levé dolní končetiny. Zranění zanechalo trvalé následky ve smyslu omezené hybnosti a svalové síly v oblasti levé dolní končetiny, a to bérce a nohy. Znalec vyčíslil náhradu za ztížení společenského uplatnění podle vyhl. č. 440/2001 Sb. celkem na částku 108.000 Kč (900 bodů). 7. Podle § 3079 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. 8. Podle § 3079 odst. 2 o. z. nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právní