11 CO 222/2022-301 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 32.569 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 11. 4. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. V rozsahu částky 32.569 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 11. 4. 2018 do zaplacení žalobu zamítl a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení. 2. Proti rozsudku, a to proti jeho zamítavému a závislému nákladovému výroku, podala žalobkyně včasné odvolání. Okresnímu soudu vytýkala nesprávná skutková zjištění a vadné právní hodnocení věci. Místo, odkud vozidlo [typ] [anonymizováno] provozované žalovanou vyjíždělo na pozemní komunikaci, je účelovou komunikací podle § 7 zákona č. 13/1997, o pozemních komunikacích. Z fotodokumentace pořízené při ohledání je patrné, že toto místo není součástí pozemní komunikace; bylo vytvořeno vlastníkem přilehlého pozemku pro účely parkování. Dle odborné literatury a soudní judikatury se jedná o místo ležící mimo pozemní komunikaci. Při vyjíždění z takového místa na pozemní komunikaci musí dát řidič přednost v jízdě všem vozidlům. Totéž platí pro vyjíždění z účelové komunikace (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2013, č. j. 8 As 77/2012-25). Podle § 24 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, při couvání řidič nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Pro právní posouzení věci je tedy nerozhodné, zda vozidlo žalované vyjíždělo z místa ležícího mimo pozemní komunikaci, nebo z účelové pozemní komunikace. Zmíněné místo se nachází na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] na ul. [ulice], náleží vlastníkům přilehlých nemovitostí a slouží k zajištění přístupu a příjezdu k jejich nemovitostem; jde o slepou ulici. Řidiči z ní vyjíždějící musí dát přednost všem vozidlům jedoucím po pozemní komunikaci. Je-li posledně označený pozemek účelovou komunikací, případně místem ležícím mimo pozemní komunikaci, je evidentní, že k nehodovému ději nedošlo na křižovatce. Podle § 2 písm. w) zákona č. 13/1997 Sb. se pro účely cit. zákona křižovatkou označuje místo, v němž se pozemní komunikace protínají nebo spojují; za křižovatku se nepovažuje vyústění polní nebo lesní cesty, nebo jiné účelové pozemní komunikace na jinou pozemní komunikaci. Neobstojí proto závěr okresního soudu, že řidič vozidla [typ] [jméno] jedoucího po pozemní komunikaci porušil pravidlo přednosti zprava, neboť měl prý dát přednost vozidlu [typ] [anonymizováno], a odpovídá za vzniklou škodu. Odpovědnost je dle okresního soudu dělená; za škodu odpovídá každý z účastníků dopravní nehody v rozsahu 50 %. Žalobkyně s tím nesouhlasila, neboť má za to, že za škodu způsobenou na jejím vozidle odpovídá výlučně provozovatel vozidla [typ] [anonymizováno], který couval na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci, resp. z účelové pozemní komunikace, čímž ohrozil řidiče vozidla [typ] [jméno] [jméno] [příjmení], který v důsledku popsaného nebezpečného manévru řidiče vozidla [typ] [anonymizováno] [titul] [jméno] [příjmení] musel učinit prudký úhybný manévr, a narazil proto do vozidla žalobkyně. Pokud by řidič vozidla [typ] [anonymizováno] výše cit. ustanovení zákona o silničním provozu neporušil, řidič vozidla [typ] [jméno] by bezpečně projel, a ke škodě by nedošlo. [jméno] [příjmení] nebyl schopen střetu zabránit. Zcela zavádějící je úvaha okresního soudu, že řidič [příjmení] mohl v daném místě předpokládat, že platí pravidlo přednosti zprava; soud tak pominul zásadu„ neznalost zákona neomlouvá“. Svědek [jméno] [příjmení] jel navíc dle výsledků dokazování pomalu, hluboko pod limitem nejvyšší povolené rychlosti, neboť je znalý místních poměrů; kousek před místem nehody se nachází příčný zpomalovací práh. Jel tedy obezřetně, a náraz do vozidla žalobkyně tak nebyl prudký. Za škodu proto neodpovídá. Žalobkyně se domáhala změny rozsudku okresního soudu v zamítavém výroku tak, že soud její žalobě rovněž ve zbývajícím rozsahu vyhoví. 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla rozsudek okresního soudu v dotčené části jako věcně správný potvrdit. Předpoklady odpovědnosti žalované za škodu nebyly prokázány. Především nebylo prokázáno, že řidič vozidla [typ] [jméno] nemohl v okamžiku, kdy spatřil vozidlo žalované, zabrzdit, a to ještě před nárazem do vozidla žalobkyně, a vyhnout se tedy střetu s jejím vozidlem. Otázku, zda byl [jméno] [příjmení] schopen střetu vozidel zabránit, okresní soud zcela pominul. Žalovaná tvrdila, že [jméno] [příjmení] jel příliš rychle, do vozidla žalobkyně nemusel narazit a mohl je minout bez kolize. Je tu příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním řidiče [jméno] [příjmení] a vznikem škody. [jméno] [příjmení] byl povinen projet daným úsekem velmi opatrně, neboť v místě se prováděly stavební práce, vyskytovalo se tam větší množství lidí a motorových vozidel. Situace byla pro něj přehledná, neboť tehdy tam ještě nebyl vybudován betonový plot. Jmenovaný se přes výzvu okresního soudu odmítl účastnit rekonstrukce události. Jeho výpověď vykazovala extrémní rozpory v části týkající se šíře pozemní komunikace. 4. Rovněž vedlejší účastník na žalované straně ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl rozsudek okresního soudu v zamítavé části potvrdit jako věcně správný. Nesouhlasil s odvolací argumentací, podle které částečné vycouvání vozidla žalované na komunikaci je dostačující příčinou ke zjištění odpovědnosti žalované za způsobenou škodu. V řízení nebylo prokázáno, zda řidič vozidla [typ] [typ] musel narazit do vozidla žalobkyně a zda je nemohl minout; důkazní nouzi přitom způsobil vedle žalobkyně také [jméno] [příjmení]. K nehodě došlo v obytné zóně, kde měl řidič [jméno] [příjmení] povinnost jet pomalu, resp. přizpůsobit tomu styl a rychlost jízdy. Odmítl se účastnit rekonstrukce, střetu vozidel mohl zabránit, a je proto ve věci pasivně legitimován. 5. Rovněž žalovaná napadla rozsudek v zákonné lhůtě odvoláním, kterým brojila proti jeho vyhovujícímu a nákladovému výroku. Za zásadní označila skutková zjištění ohledně rychlosti vozidla [typ] [jméno], případného použití brzd, možnosti zastavení vozidla [typ] [jméno] v takové vzdálenosti, aby k nehodě nedošlo, možnosti vozidla [značka automobilu] vyhnout se nejen vozidlu žalované, nýbrž také vozidlu žalobkyně. Jako nesprávný hodnotila závěr, že rychlost vozidla [typ] [jméno] byla„ zřejmě okolo 40 km/h“; okresní soud neuvedl, z jakých důkazů tuto skutečnost zjistil. Řidič [jméno] [příjmení] ve svědecké výpovědi dne 7. 9. 2021 připustil, že jel rychlostí maximálně 50 km/h, což znamená, že nejvyšší povolenou rychlost překročil o 10 km/h. Okresní soud se vůbec nezabýval otázkou použití brzd a délkou brzdné dráhy potřebné pro včasné zastavení vozidla [typ] [jméno]. Nevysvětlil, z čeho dovodil, že se vozidlo [typ] [jméno] nemohlo za použití volantu vyhnout bez kolize vozidlu„ žalované“ (patrně žalobkyně). Pokud zjistil„ spoluzavinění“, nevyložil důvody k dělené odpovědnosti právě v poměru 50:50, z něhož při rozhodování vycházel. Rozsudek okresního soudu je proto nepřezkoumatelný a protiústavní. Rekonstrukce dopravní nehody, která nebyla provedena pro odmítavý postoj řidiče vozidla [typ] [jméno], mohla potvrdit, že nehodu zavinil výlučně [jméno] [příjmení]. Žalovaná souhlasila se závěrem, že vozidlo [typ] [jméno] mělo dát přednost vozidlu žalované přijíždějícímu zprava. Okresní soud neobjasnil, z čeho dovodil spoluodpovědnost žalované. Žalovaná se domáhala změny rozsudku v části napadené jejím odvoláním tak, že žaloba proti ní bude rovněž ve zbývajícím rozsahu zamítnuta. 6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla rozsudek okresního soudu v části napadené tímto odvoláním jako věcně správný potvrdit. Opakovala přitom stejné argumenty, jaké přednesla ve svém odvolání. Úvahy žalované o možnosti zabránit střetu mezi oběma vozidly hodnotila jako hypotetické a irelevantní, bez vlivu na posouzení odpovědnostního vztahu. Tvrzení žalované, že svědek [příjmení] jel se svým vozidlem rychlostí 50 km/h, je účelově pozměněno a neodpovídá obsahu spisu. Svědek totiž uvedl:„ .... jsem mohl jet ne více než 50, možná ani ne 40,.....“. Mezi dopravní nehodou a výslechem svědka [příjmení] uplynuly více než 4 roky, a lze připustit, že si svědek některé skutečnosti již nevybavuje, případně nevybavuje si je zcela přesně. Otázkami viny na dopravní nehodě v případech, kdy proti sobě stojí rychlost řidiče jedoucího po hlavní komunikaci a nedání přednosti v jízdě ze strany řidiče jedoucího z vedlejší komunikace, zabýval se NS ČR opakovaně, např. v rozhodnutích sp. zn. 7 Tdo 38/2009, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004, na jejichž závěry žalobkyně odkazovala, s tím, že jsou použitelné rovněž v nyní probíhajícím sporu. Odpovědnost řidiče vozidla [typ] [anonymizováno] za dopravní nehodu a odpovědnost žalované za škodu na majetku žalobkyně je výlučná. 7. Vedlejší účastník se k odvolání žalované připojil. 8. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř. v celém roz