57 CO 88/2022-184 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem žalovanému uložil povinnost vyklidit bytovou jednotku [číslo] nacházející se ve 3. nadzemním podlaží bytového domu [část obce], [č. p.] na ulici [ulice] ve [obec], jenž je součástí pozemku parc. [číslo] o výměře 456 m2, zastavěná plocha a nádvoří, zapsáno na [list vlastnictví], u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], [katastrální uzemí], to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I) a povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 16 460 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II). 2. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání a namítal, že rozsudek okresního soudu je kusý a nepřezkoumatelný, že z jeho odůvodnění není patrné, na základě jakých úvah soud dospěl ke svým závěrům, proč nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem ze strany žalované a že se nevypořádal s námitkou nedostatku pasivní legitimace žalovaného, jakožto osoby, která v okamžiku předpokládaného úmrtí [jméno] [příjmení] nemusela tvořit s jmenovaným jednotnou domácnost jako její člen, popřípadě zda jí netvořily i jiné osoby. Podle žalovaného okresní soud nesprávně vyhodnotil aplikaci ustanovení § 2282 OZ, neboť žalobce jako pronajímatel neukončil nájem výpovědí dle § 2283, a ani jiným občanským zákoníkem předpokládaným způsobem, tedy především řádnou výpovědí. Žalobce ve výzvě ze dne 24. 7. 2020 pouze podává výzvu k vyklizení, která se však podle jejího obsahu nedá posuzovat jako výpověď či jiné formální ukončení nájemního vztahu. Pokud by měl soud za to, že nájem vznikl vůči žalovanému dle § 2279 OZ, pak namítá, že nájem byl obnoven, jak předpokládá § 2285 OZ, užíváním bytové jednotky ze strany žalovaného vždy na dobu dvou let. Naposledy k prodloužení nájmu došlo ke dni 21. 6. 2020. 3. Žalovaný prostřednictvím svého ustanoveného zástupce dále doplnil odvolání tak, že namítá, že předmětnou bytovou jednotku užívá na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným v roce 2011. Nájemní smlouvu nemůže předložit, neboť nemá možnost její vyhotovení zajistit. Jelikož uzavřel novou nájemní smlouvu, nelze tak přisvědčit argumentaci žalobce, že výzvou k vyklizení ze dne 24. 7. 2020 byla ukončena prolongace nájemního vztahu vzniklého na základě nájemní smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobce a panem [jméno] [příjmení], když v roce 2011 byla na předmětnou bytovou jednotku uzavřena nová nájemní smlouva odlišná od nájemní smlouvy ze dne [datum]. Pokud je závěr prvoinstančního soudu založen na výslechu svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení], lze pochybovat o věrohodnosti jejich výpovědí, neboť [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] byli členy orgánu žalobce, a [jméno] [příjmení] je zřejmě rodinný příslušník lektora kpt. [titul] [jméno] [příjmení], který působí u SOŠ PO a VOŠ PO, [obec]. Poukazuje na rozpor ve výpovědi svědka [příjmení] a vytýká okresnímu soudu, že se nezabýval hodnocením věrohodnosti jednotlivých svědků. Má za to, že z tohoto důvodu je rozhodnutí nepřezkoumatelné a je zde důvod pro zrušení rozsudku. 4. Žalobce u jednání navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen jako věcně správný. K námitkám žalovaného uvedl, že pokud jde o namítanou nevěrohodnost svědků, jedná se o námitky v obecné rovině, nejsou uvedeny žádné konkrétní okolnosti, které by měly věrohodnost jejich výpovědí zpochybňovat. K námitce, že uzavřel nájemní smlouvu s právním předchůdcem žalobce v roce 2011, není jasné, zda právním předchůdcem považuje žalovaný sám sebe s ohledem na to, že byl po dobu skoro 9 let zapsán jako vlastník předmětné nemovitosti. Jedná se o zcela nové tvrzení v rámci odvolacího řízení, a z dohledaných dokladů žádná takováto ani skutečnost neplyne. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. na základě včas podaného odvolání oprávněné osoby a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Okresní soud dospěl ke správným skutkovým zjištěním a věc správně právně posoudil. 7. V řízení před okresním soudem bylo prokázáno, že žalobce je zapsán jako vlastník bytové jednotky, která je předmětem sporu a kterou měl v nájmu otec žalovaného [jméno] [příjmení] od [datum] na dobu neurčitou. Nájemce dne [datum] zemřel. Žalovaný dle dědické dohody nabyl veškeré vybavení domácnosti v bytě na adrese [adresa]. Žalovanému byla doručena na adresu jeho bydliště 24. 7. 2020 výzva k vyklizení (v podrobnostech odvolací soud odkazuje na bod 3 a 4 odůvodnění napadeného rozsudku). 8. Okresní soud na zjištěný skutkový stav správně aplikoval § 2279 odst. 1 a 2 o. z. se závěrem, že nájem žalovaného měl skončit k 21. 6. 2016, nicméně žalovaný pokračoval v užívání bytu i po uplynutí této lhůty a z toho důvodu byl nájem podle § 2285 o. z. prodloužen až do 21. 6. 2020. Jelikož žalovanému byla 24. 7. 2020 doručena na adresu jeho bydliště výzva k vyklizení, došlo k ukončení nájemního vztahu na dobu určitou, a žalovaný byl povinen předmětný byt vyklidit. 9. Pokud jde o námitku žalovaného, že výpovědi vyslýchaných svědků nejsou věrohodné, ta není důvodná. Především je třeba zdůraznit, že důvody, pro které má být výpověď svědků nevěrohodná, nemohou obstát, neboť z nich nelze dovodit jakoukoli jejich zaujatost. Svědci byli vyslechnuti ke skutečnosti, zda se žalovaný zdržoval na předmětné adrese ke dni úmrtí [jméno] [příjmení], která byla významná pro posouzení, zda na žalovaného přešel nájem dle § 2279 odst. 1 o. z. Tato skutečnost byla prokázána nejen výpověďmi svědků, ale současně obsahem dědického spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku [spisová značka] [spisová značka], konkrétně obsahem schválené dědické dohody, dle které žalovaný nabyl veškeré vybavení domácnosti v bytě na adrese [ulice a číslo] ve [obec], na které měl bydliště. Pro posouzení věci není podstatné, zda v bytě bydlela také manželka a dcera zemřelého [jméno] [příjmení], nicméně dle obsahu dědického spisu obě bydlely na jiné adrese. 10. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že v roce 2011 uzavřel nájemní smlouvu s právním předchůdcem žalobkyně, jde o nové tvrzení v odvolacím řízení nepřípustné, neboť účastníci byli řádně poučeni okresním soudem ve smyslu ust. § 119a odst. 1 o. s. ř. Nadto i kdyby žalovaný měl k dispozici nájemní smlouvu, která byla uzavřena v roce 2011, nelze pominout, že v řízení vedeném pod sp. zn. 57 Co 387/2019 (o určení vlastnictví k nemovitosti, ve které se byt nachází) byla zkoumána platnost rozhodnutí přijatého na schůzi výboru sboru dne 6. 6. 2011 a bylo konstatováno, že„ rozhodnutí přijatá na této schůzi výboru žalobce se příčí dobrým mravům a jsou nulitní, a že i následná rozhodnutí přijatá na mimořádné valné hromadě dne 14. 7. 2011, kde byl žalovaný zvolen starostou sboru, nevyvolávají žádné právní následky, a hledí se na ně jakoby neexistovala“. Jinak řečeno na žalovaného je nutno hledět tak, jakoby starostou žalobce nikdy zvolen nebyl, za žalobce proto nemohl jednat, a pokud případně uzavřel nájemní smlouvu jako právní předchůdce žalobce (dle svého tvrzení), nejedná se o právní jednání, které by vyvolávalo jakékoli právní následky. 11. Žalobce se proto správně domáhal ochrany svých práv v souladu s § 1040 o. z. Odvolací soud podotýká, že okresní soud nesprávně aplikoval § 1042 o. z., na věcné správnosti rozhodnutí okresního soudu to však nic nemění. Odvolací soud proto potvrdil rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, které byly vyčísleny ve správné výši. 12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšnému žalobci byly přiznány náklady řízení v celkové výši 2 178 Kč sestávající se z odměny advokáta za 1 úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu) ve výši 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada hotových výdajů 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 378 Kč. 13. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. advokátu žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.