8 CO 206/2022-147 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 132.184,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně běžícím od 27. 5. 2020 do zaplacení (odstavec I. výroku) a zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 20.042,91 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8.069,53 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9.070,84 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 158.066,95 Kč za dobu od 29. 4. 2020 do 26. 5. 2020 a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25.882,44 Kč za dobu od 27. 5. 2020 do zaplacení (odstavec II. výroku). Žalovaného pak zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21.900 Kč (odstavec III. výroku). 2. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] kdy na základě které tato společnost poskytla žalovanému částku ve výši [částka] (úvěrový rámec), kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu se sjednanými poplatky a úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.700 Kč, kdy celkem tak měl vrátit částku [částka]. Žalovaný celou částku vyčerpal a v souladu s tvrzeními žalobkyně uhradil na svůj dluh částku 17 815,49 Kč. Dopisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému, že úvěr je splatný ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do [datum]. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby písemnou upomínkou. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo povinností žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, a to i s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18. V řízení okresní soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela pouze z prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně ani po poučení soudu neoznačila žádné důkazy, kterými by prokázala, že posuzovala i pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Žalobkyně tedy před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a smlouva o úvěru je smlouva z tohoto důvodu absolutně neplatná (§ 588 o. z.). Žalovaný byl proto zavázán vrátit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., a to od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v předžalobní upomínce. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to do všech výroků, když se domáhala jeho změny tak, aby jí nad rámec nároku, který jí byl přiznán ve výroku I. napadeného rozsudku byla přiznána také částka 7.606 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 5. 2020 do zaplacení a žaloba byla zamítnuta pouze co do částky 12.436,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8.069,53 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9.070,84 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 158.066,95 Kč za dobu od 29. 4. 2020 do 26. 5. 2020 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18.276,44 Kč za dobu od 27. 5. 2020 do zaplacení. V odvolání žalobkyně uvedla, že žalovaný vyčerpal v rámci čerpání úvěru celkem částku [částka], tj. o částku 7.606 Kč více, než k jaké dospěl okresní soud, což vyplývá i z předloženého výpisu z úvěru, kdy dne 26. 9. 2018 vyčerpal nad rámec 150.000 Kč částku 1.346 Kč, dne 25. 10. 2018 vyčerpal částku 1.253 Kč, dne 22. 11. 2018 vyčerpal částku 1.252 Kč, dne 31. 12. 2018 vyčerpal částku 1.250 Kč, dne 30. 1. 2019 vyčerpal částku 1.255 Kč a dne 19. 3. 2019 vyčerpal částku 1.250 Kč. 4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)) v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Pokud se jedná o skutkový stav věci, okresní soud učinil správná skutková zjištění, potud, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o [anonymizována tři slova] [datum], na základě níž mu žalobkyně poskytla úvěrový rámec do [částka], který žalovaný vyčerpal a zavázal se jej uhradit spolu s úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 2.700 Kč. Pokud se jedná o zjištění ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak žalobkyně ohledně této skutečnosti neprokázala, že by náležitě zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného. 7. Vzhledem k době uzavření smlouvy ([datum]) správně soud prvního stupně poměřoval vztah účastníků ustanovením § 2395 o. z. (podle přechodného ustanovení zakotveného v § 3028 odst. 1 o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZoSÚ), účinného od 1. 12. 2016, zejména ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ. 8. Rovněž lze přitakat právnímu posouzení věci okresního soudu, kdy předmětnou úvěrovou smlouvu hodnotil jako absolutně neplatnou dle ust. § 588 občanského zákoníku právě s přihlédnutím k ust. § 86 a § 87 ZoSÚ, když žalobkyni nelze přisvědčit, že by dostála odborné péči při zkoumání aktivní (příjmové) a pasivní (výdajové) stránky majetkových poměrů žalovaného tak, jak požaduje již ustálená judikatura, na kterou okresní soud přiléhavě odkazuje. 9. V daném případě tedy bylo na místě žalobní nárok žalobkyně posoudit dle ust. § 87 ZoSÚ jako nárok na vydání obohacení, kterého se žalovanému dostalo, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částce. I v tomto okresní soud postupoval zcela správně. 10. Nicméně okresní soud pochybil ve vztahu k výpočtu výše obohacení. Okresní soud v této souvislosti pominul, že žalovaný průběžně čerpal finanční prostředky z úvěrového rámce dle (neplatné) smlouvy, kdy takto dle výpisu z úvěrového účtu vyčerpal nejen částku [částka], ale i dle výpisů č. 2018 [číslo] a 2019 [číslo] dne 26. 9. 2018 částku 1.346 Kč, dne 25. 10. 2018 částku 1.253 Kč, dne 22. 11. 2018 částku 1.252 Kč, dne 31. 12. 2018 částku 1.250 Kč, dne 30. 1. 2019 částku 1.255 Kč a dne 19. 3. 2019 částku 1.250 Kč Celkem tedy žalovaný vyčerpal částku [částka] a žalobkyni vrátil 17.815,49 Kč. Současně se ani žalovaný v řízení nebránil tím, že by žalobkyni uhradil cokoli navíc. V případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ vzniká spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. 11. Poskytla-li žalobkyně podle neplatné úvěrové smlouvy částku [částka], z níž žalovaný uhradil celkem 17.815,49 Kč, je povinen v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními vrátit odpovídající rozdíl z přijatého plnění, tj. celkem částku [částka], a to včetně zákonného úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po marném lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce. 12. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně podala odvolání do všech výroků napadeného rozsudku, kdy však v odstavci I. výroku jí bylo částečně vyhověno a proti tomuto výroku tedy žalobkyně není subjektivně oprávněna odvolání podat, rozhodl odvolací soud nejprve tak, že odvolání žalobkyně ve vztahu k tomuto výroku odmítl (§ 218 písm. b) o. s. ř.). Dále pak napadený rozsudek v odstavci II. výroku změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.606 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 27. 5. 2020 do zaplacení. 13. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když v této fázi řízení byla žalobkyně převážně úspěšná, a to v rozsahu 83 %, kdy naopak v rozsahu 17 % úspěšná nebyla a náleží jí proto náhrada nákladů řízení ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu, tedy ve výši 66 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6.090 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 152.227,42 Kč, sestávající z částky 7.220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, z náhrady cestovného v souvislosti s cestou k jednání soudu prvního stupně dne 27. 4. 2022 v částce 456,8 Kč, představující jednu polovinu z náhrady za 118 ujetých km v částce 913,58 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 8,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 advokátního tarifu a z jedné poloviny náhrady za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč, tj. 200 Kč, podle § 14 advokátního tarifu z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30.736,79 Kč ve výši 6. 454,70 Kč Celkem tedy představují částku 43.281,50 Kč, přičemž 66 % z této částky činí 28.566 Kč. 14. Výrok o náhradě nákladů v odvolacím řízení je opřen o ust. § 224 odst. 1 a