8 CO 256/2022-54 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.778,60 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím od 18. 3. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba na zaplacení částky 17.159 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 389,40 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6.619,35 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4.840,75 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, byla zamítnuta a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce - [anonymizována tři slova] ze dne [datum], na základě které poskytla žalované částku [částka] v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku splácet v 60 týdenních splátkách po 346 Kč spolu s poplatkem ve výši 4.568 Kč, úrokem ve výši 1.968 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 3.243 Kč, celkem tedy navýšení o [částka]. Z Prohlášení žalované bylo zjištěno, že je výdělečně činná na plný pracovní úvazek na pozici [anonymizováno] s čistou měsíční mzdou [částka], další příjmy [částka]. Celkové příjmy žalované v roce 2019 tak měly činit [částka] a celkově odhadované výdaje v roce 2019 měly činit [částka] měsíčně, přičemž v zákaznické kartě byly uvedeny pouze interní splátky u právního předchůdce žalobkyně ve výši [částka] měsíčně. Další výdaje žalované nebyly zkoumány. Ověřena byla pouze pracovní smlouva a výplatní pásky 1-2/ 2019. Po právní stránce soud věc posoudil v souladu s ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. a § 87 odst. 1 citovaného zákona a dále podle § 580, § 588 a § 2991 a násl. o. z., a dospěl k závěru, že daná smlouva je absolutně neplatná z důvodu, že nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované, když nebyly zjišťovány další příjmy žalované ve výši [částka], natož ověřovány a výdaje žalované vyjma interních splátek u právního předchůdce žalobkyně nebyly žádným způsobem zjišťovány. Okresní soud žalobkyni přiznal částku 1.778,60 Kč jako rozdíl mezi poskytnutou částkou [částka] a žalovanou zaplacenou částkou [částka] dle ust. § 2993 o. z. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno, když odvolání směřovala proti odstavcům II. a III. výroku. 4. Vytkla soudu I. stupně, že proces zkoumání úvěruschopnosti je třeba v každém konkrétním případě posuzovat individuálně. Žalobkyně je toho názoru, že soud I. stupně v tomto případě nedostatečně zohlednil okolnosti konkrétního případu, který danou situaci doprovázel. Závěry rozhodovací praxe soudů nižších stupňů ve spojitosti s judikaturou Nejvyššího soudu ČR nelze paušalizovat a je třeba postupovat vždy individuálně v návaznosti na konkrétní skutečnosti daného případu. Soud I. stupně nepostupoval v souladu s požadavkem právní jistoty při rozhodování ve skutkově i právně shodných věcech ve smyslu judikatury Ústavního soudu ČR, zejména rozhodnutí II. ÚS 3236/18 ze dne 9. 4. 2019, kde se Ústavní soud vyjádřil k právně a skutkově zcela totožnému případu, kdy jeho právní závěr je zcela opačný závěru soudu stupně, který se dle názoru žalobkyně zcela jednoznačně odchyluje od ustálené judikatury Ústavního soudu. Dále žalobkyně odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 1543/21, dle kterého v případě částek poskytnutých úvěrů, pokud jsou poměrně nízké, pro šetření výdělkových poměrů postačuje pracovní smlouva, výplatní lístky. Toto je pro ověření úvěruschopnosti dostačující, když na základě úvěru poskytnuté peněžní prostředky nebyly ve zřejmém nepoměru ke zjištěným pravidelným příjmům stěžovatelky, a ani nevyšlo najevo, že by stěžovatelka byla v insolvenci, či že by proti ní byla vedena exekuce. V daném případě byla vyplněna totožná zákaznická karta, byly tvrzeny naprosto obdobné skutečnosti, tedy byly doloženy výplatní pásky a dále byl doložen a ověřen zdroj příjmů žalované. Byla provedena lustrace v rámci insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, kdy v rámci obou lustrací nebyly nalezeny žádné aktivní insolvenční či exekuční řízení. 5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila. 6. Krajský soud z titulu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. v odstavcích II. a III. výroku v souladu s ust§ 212 věta prvá a § 212a odst. 2 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 7. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění učiněná okresním soudem stran uzavřené smlouvy o zápůjčce, kdy dle smlouvy byla žalované právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta v hotovosti částka ve výši [částka], na tuto částku zaplatila žalovaná [částka], příjmy žalované byly zjištěny průměrnou částkou [částka] z výplatních pásek za 2 měsíce, přičemž další příjmy ve výši [částka] nebyly nijak ověřovány a celkové odhadované výdaje žalované měly činit v roce [částka], přičemž v zákaznické kartě byly uvedeny interní splátky u právní předchůdkyně ve výši [částka]. 8. Okresní soud dospěl ke správným právním závěrům, pokud daný skutkový stav podřadil pod ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a pokud dospěl k závěru, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, neboť se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s ověřením příjmů žalované ve výši [částka] průměrně, což vyplývá z výplatních pásek za 2 měsíce, a za situace, kdy žalovaná uvedla, že je vdaná, není zřejmé, zda má příjmy rovněž její manžel, příp. jaké jsou další rodinné poměry a není tak možno ověřit ani výdaje žalované, jak jsou uvedeny v žádosti o poskytnutí úvěru ve výši celkem [částka], přičemž interní splátky činí [částka]. Za stavu, kdy jsou prokázány pouze příjmy žalované v průměrné výši [částka], kdy by měla platit týdenní splátky po 346 Kč, což je za 1 měsíc 1.384 Kč, pak její příjmy ani s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky nemohly vést žalobkyni k tomu, že bude žalovaná schopna řádně zápůjčku splácet. Ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přitom poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Po zaplacená částky [částka] a dále plánovaných výdajích [částka], kdy není zřejmé, jaká částka z toho jde na bydlení, jaká na životní potřeby žalované, pro všechny ostatní životní náklady žalované zbývá částka kolem 3.000 Kč. Z toho důvodu okresní soud dospěl správně k závěru o absolutní neplatnosti dané smlouvy v souladu s ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona, neboť pokud poskytne poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. K takovéto neplatnosti je nutno přihlížet bez návrhu z úřední povinnosti. 9. I pokud žalobkyně odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu, že úvěruschopnost úvěrovaného je nutno posuzovat v každém individuálním případě, pak nelze dospět k jinému závěru, než o absolutní neplatnosti smlouvy. 10. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované na základě neplatné smlouvy, kdy jí vyplatila částku [částka] a žalovaná vrátila částku [částka], pak vznikla povinnost žalované vrátit částku přiznanou okresním soudem ve výši [částka], a to podle § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona, dle kterého spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Vrací se tedy jen jistina. Jestliže je nutno celý spor posuzovat dle speciálního zákona o spotřebitelském úvěru, pak i otázku vrácení poskytnuté jistiny na základě neplatné smlouvy je nutno posuzovat podle tohoto speciálního zákona a v daném případě dle názoru odvolacího soudu se neuplatní ust. § 2991 a násl. o. z., jak k tomu dospěl okresní soud. 11. To nemění nic na správnosti rozsudku okresního soudu, pokud zamítl žalobu žalobkyně ohledně částek, jak vyplývají z odstavce II. výroku, který byl napaden odvoláním. Rozsudek okresního soudu tak byl v napadené části, tj. v odstavci II. výroku je věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř., a to včetně nákladového výroku. 12. V odvolacím řízení byla plně úspěšná žalovaná, které by v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náležela plná náhrada odvolacího řízení. V odvolacím řízení jí žádné náklady nevznikly a tomu odpovídá výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení.