15 Co 174/2024-78 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 882 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 36 502 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 083,87 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 155,19 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 223,97 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 18 296 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Z obsahu spisu vyplynulo, že v řízení zahájeném dne 29. 11. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 50 384 Kč s úrokovým příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 9. 11. 2021 smlouvu o úvěru ve výši 22 000 Kč, úvěr v této výši žalovaná vyčerpala po uzavření smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr splácet v 17 splátkách po 2 706 Kč měsíčně, poslední splátka byla splatná 9. 4. 2023. Žalovaná neplatila splátky řádně a včas a poslední splátku uhradila 25. 2. 2022 ve výši 706 Kč, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu splátky došlo k zesplatnění celého úvěru. K tomuto datu činil dluh na jistině 18 296 Kč. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne 2. 8. 2023, se tak žalobou domáhá zaplacení částky 50 384 Kč, která je tvořena jistinou úvěru ve výši 18 296 Kč, úrokem 927,97 Kč, poplatky za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 138,82 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 897,68 Kč, poplatkem za možnost hradit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 623,53 Kč a dále smluvní pokutou 12 500 Kč. Domáhá se rovněž úroku vyčísleného od 10. 4. 2023 do 11. 7. 2023 ve výši 1 155,19 Kč a úroku z prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 2 083,87 Kč a běžícího úroku z prodlení v zákonné sazbě 15 % ročně od 12. 7. 2023 do zaplacení.3. Žalovaná v řízení před okresním soudem, ač jí byla doručena žaloba a rovněž předvolání k jednání, k žalobě se nevyjádřila, k jednání okresního soudu se nedostavila a v řízení zůstala zcela procesně pasivní.4. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 9. 11. 2021 uzavřena úvěrová smlouva o poskytnutí hotovostního bezúčelového úvěru ve výši 22 000 Kč, kterou posoudil jako spotřebitelskou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru o její neplatnosti z důvodu, že předchůdkyně žalobkyně před uzavření smlouvy s žalovanou nezkoumala řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Okresní soud pro porušení této povinnosti předchůdkyní dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a povinnost účastníků vypořádat se tak, že žalovaná je povinna vrátit toliko nesplacenou jistinu úvěru. Okresní soud dovodil, že žalovaná vyčerpala úvěr 22 000 Kč, na tento již dříve předchůdkyni žalobkyně uhradila 8 824 Kč, a proto činí nárok na nesplacenou jistinu úvěru částku 13 176 Kč. Okresní soud proto zavázal žalovanou zaplatit tuto částku žalobkyni, a to v nově stanovené hmotněprávní lhůtě splatnosti dle § 87 ZoSÚ do tří dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, vyložil, že žalobkyni nemohl být přiznán nárok na úroky z prodlení, neboť splatnost nesplacené jistiny úvěru ke dni rozhodnutí dosud nenastala, neboť § 87 ZoSÚ obsahuje speciální ustanovení o splatnosti ve vztahu k obecné úpravě splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru, a to v nově stanovené době splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnuté (k čemuž nedošlo) nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může spotřebitel dostat do prodlení. Okresní soud dovodil, že ke dni rozhodnutí nebyla částka 13 882 Kč vůbec splatnou, a proto nemohl přiznat žalobkyni nárok na úroky z prodlení, hmotněprávní splatnost této částky stanovil do budoucna nově tak, že tato se stává splatnou třetím dnem od právní moci rozsudku. Nad rámec této částky okresní soud žalobu ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodnou zamítl.5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Toto odvolání posoudil odvolací soud dle jeho obsahu v souladu s § 41 odst. 2 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že žalobkyně podala odvolání jak proti výroku I. rozsudku okresního soudu, a to proti tam stanovené hmotněprávní lhůtě splatnosti výrokem I. přisouzené částky 13 882 Kč, tak i proti výroku II., a to pouze v rozsahu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 882 Kč od 10. 9. 2023 do zaplacení. Poukázala na znění § 1970 o. z., s tím, že žádala o úrok z prodlení v zákonné výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odkázala dále na znění § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu, přičemž žalobkyně za první den prodlení s úhradou dlužné částky považuje datum 10. 9. 2023. Namítala, že žalovaná byla vyzvána ke splnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni – v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023, které jí bylo odesláno dne 25. 8. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované a po marném uplynutí lhůty 10 dnů, která byla žalované poskytnuta ke splnění dluhu, se tak počínaje dnem 10. 9. 2023 žalovaná dostala do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Připomněla dále, že žalobkyně upomenula žalovanou o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne 2. 11. 2023, jejíž odeslání do sféry dispozice žalované prokázala podacím lístkem České pošty, s. p. Žalovaná tak měla dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu úvěru, což však neučinila. K závěru okresního soudu, že žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, namítala, že splatnost dluhu nastala daleko dříve, neboť žalovaná v řízení netvrdila a ani neprokázala, že by nebylo v jejich možnostech a schopnostech poskytnutou jistinu vrátit dříve, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese právě spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Žalobkyně v tomto směru odkázala na judikaturu odvolacího Krajského soudu v Ostravě i jeho pobočky v Olomouci.6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně, které jí bylo zasláno k vyjádření, nevyjádřila, v odvolacím řízení zůstala zcela procesně pasivní.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. v hmotněprávní lhůtě splatnosti tam přisouzené částky 13 882 Kč, a dále ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 13 882 Kč za dobu od 10. 9. 2023 do zaplacení. Okolnost, že žalobkyně napadla i výrok I. rozsudku okresního soudu co do hmotněprávní lhůty splatnosti, odvolací soud dovodil s ohledem na nesouhlas žalobkyně se závěrem okresního soudu, že žalované vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru teprve rozhodnutím soudu. Žalobkyně tak zcela zjevně napadá závěr okresního soudu o splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Odvolací soud provedl přezkum rozsudku okresního soudu ve shora uvedeném napadeném rozsahu, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího, ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Odvolací soud neshledal žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř., ty ostatně ani nikdo z účastníků řízení ani netvrdil. Po takto provedeném přezkumu pak odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.8. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, jakožto smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, neboť předchůdkyně žalobkyně (úvěrující), před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou jakožto spotřebitelem řádně neposoudila její úvěruschopnost ve smyslu § 86 ZoSÚ. Odvolací soud tyto právní závěry okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru plně sdílí. S ohledem na to, že ani sama žalobkyně tento závěr ve svém odvolání nikterak nenapadá, nebude odvolací soud blíže rozvádět důvody, pro které považuje závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro porušení povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ za správný.9. Předmětem odvolacího přezkumu pak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení (částka 13 882 Kč), která byla žalobkyni pravomocně přisouzena výrok