57 Co 26/2023-531 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 17 889 Kč (období 1. 1. 2018 – 30. 9. 2018) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ze 17 889 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení; 13 366,70 Kč (období 1. 1. 2016 – 31. 12. 2016) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ze 13 366,70 Kč za dobu od 1. 1. 2016 do zaplacení; úrok z prodlení ve výši 8,05 % z 21 370,70 Kč za dobu od 1. 1. 2016 do 12. 4. 2018; 13 926,96 Kč (období 1. 1. 2017 – 31. 12. 2017) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ze 13 926,96 Kč za dobu od 1. 1. 2017 do zaplacení; a úrok z prodlení ve výši 8,05 % z 21 930,96 Kč za dobu od 1. 1. 2017 do 12. 4. 2018, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I). Žalobu zamítl co do 48 357,50 Kč (období 1. 1. 2015 – 31. 12. 2015) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ze 48 357,50 Kč za dobu od 1. 1. 2015 do zaplacení; 18 379 Kč (období 1. 1. 2018 – 30. 9. 2018) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % z 18 379 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení; 18 982,80 Kč (období 1. 1. 2016 – 31. 12. 2016) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z 18 982,80 Kč za dobu od 1. 1. 2016 do zaplacení; úroku z prodlení ve výši 8,05 % z 2 387,90 Kč za dobu od 11. 4. 2018 do zaplacení; 18 422,60 Kč (období 1. 1. 2017 – 31. 12. 2017) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z 18 422,60 Kč za dobu od 1. 1. 2016 do zaplacení; úroku z prodlení ve výši 8,05 % z 3 508,36 Kč za dobu od 11. 4. 2018 do zaplacení (výrok II). Uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení zaplacením 40 194,80 Kč (výrok III), a o nákladech státu rozhodl tak, že žalobce je povinen státu zaplatit 33 690,80 Kč a žalovaný 16 153,20 Kč (výrok IV).2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, že žalobce je evidován jako vlastník pozemku par. č. st. , hodnota, v , katastrální území, (dále též jen „pozemek“), na němž se nachází stavba č. p. , hodnota, , jejíž vlastnictví je evidováno v příslušném veřejném seznamu pro žalovaného, zastavěná plocha činí 667 m², přičemž obvyklá výše nájemného činila na metr čtvereční a měsíc 2,66 Kč pro rok 2015, 2,67 Kč pro rok 2016, 2,74 Kč pro rok 2017 a 2,98 Kč pro rok 2018. Námitky směřující zejména vůči reprezentativnosti vzorku znaleckého posudku , číslo, ze dne , datum, vypracovaného , znalecký ústav, neměl za důvodné a uzavřel, že „závěry znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem, tj. konkrétně dvěma znalci, jsou logické, nikterak nevybočují, jsou obsahově v souladu se soudní judikaturou.“ Ze znaleckých posudků předložených žalobcem nevycházel, neboť se „netýkají shodné věci“ a obvyklé nájemné stanovují pro jiné období.3. Zjištěný skutkový stav podřadil soud prvního stupně pod § 2991 odst. 1 a 2, § 2999 odst. 1 a 2 a § 1958 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že žalovaný užívá nemovitou věc ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu, pročež žalobci svědčí nárok na vydání bezdůvodného obohacení, k čemuž žalovaného rovněž i vyzval. Zamítl-li částku 48 357,50 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím (jde o období roku 2015), pak tak učinil z důvodu opodstatněně uplatněné námitky promlčení, jelikož promlčecí lhůta uběhla 31. 12. 2017, přičemž k vydání bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván až 2. 10. 2018, kdy byla též navržena změna žaloby. Za období roku 2016 soud žalobci přiznal toliko částku 13 366,70 Kč s úrokovým příslušenstvím [(2,67*667*12) - 8 004], jinak co do 18 982,80 Kč s úrokovým příslušenstvím byla žaloba za toto období zamítnuta. Za období roku 2017 byla žalobci přiznána částka 13 926,96 Kč s úrokovým příslušenstvím [(2,74*667*12) - 8 004], jinak byla žaloba upínající se k tomuto období co do 18 422,60 Kč s úrokovým příslušenstvím zamítnuta. Za období od 1. 1. 2018 do 30. 9. 2018 byla žalobci přiznána částka 17 899 Kč (2,98*667*9), co do částky 18 379 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím byla žaloba pak zamítnuta.4. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. Zatímco žalobce výslovně napadl rozsudek zcela, žalovaný jej napadl toliko ve výrocích I a IV. Oba účastníci, s protichůdnou argumentací, shodně brojili vůči zjištění o obvyklé ceně nájemného; žalobce argumentoval ve prospěch správnosti (dílčího) závěru, že cena činí na metr čtvereční a měsíc 7,74 Kč, žalovaný naopak, že činí 1 Kč.5. Žalobce vybudoval svou odvolací argumentaci na kritice porovnatelnosti znalci zařazených vzorků a tím i výpovědní hodnotě souboru realizovaných případů. Došlo ke smísení pozemků stavebních a nestavebních, nezvykle malých výměr, specifického využití (ostatní komunikace, silnice, ostatní plocha nebo orná půda). Odmítl, aby na objektivní skutečnosti jako značně rozdílné výměry, specifickou využitelnost, lokaci, resp. obklopení pozemky jednoho vlastníka či převod mezi osobami spojenými, mohli znalci reagovat pouze tak, že dle jejich odborného názoru, subjektivního a nepřezkoumatelného, je namístě i tyto vzorky do souboru zařadit. Významná část souboru je s pozemkem zjevně neporovnatelná.6. Žalovaný vytkl znaleckému ústavu, že se nevypořádal s jeho námitkami, a sice že je namístě vyjít z obvyklé ceny pozemku 400 Kč za m2, neboť pozemek žalobce se nachází na periferii. Výše obvyklého nájemného pak činí 3 % z této ceny, což ročně činí 8 004 Kč. Vzhledem k úhradě 16 008 Kč navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn ve výrocích I a IV tak, že žaloba bude zcela zamítnuta a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení.7. Subjektivně oprávněn (legitimován) k podání odvolání je účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně zcela vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Existenci případné újmy lze posuzovat pouze z procesního hlediska a v tomto směru je rozhodující výrok soudu prvního stupně. Při tomto posuzování nelze vzít v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, nýbrž jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí.8. Protože žalobce svým odvoláním výslovně napadl též výrok I rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo žalobě vyhověno, postupoval odvolací soud podle § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a odvolání žalobce v tomto rozsahu, tj. proti výroku I rozsudku, odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn (v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno).9. Odvolací soud jinak po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami oprávněnými (v případě žalobce vyjma výroku I), je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) zcela a dospěl k závěru, že odvolání obou účastníků je – v různém rozsahu – částečně důvodné.10. Žalobce, jako vlastník pozemku, se po žalovaném, vlastníku budovy nacházející se na pozemku žalobce (zastavěná plocha činí 667 m2), domáhal – po připuštěných změnách žaloby a jejím částečném zpětvzetí v rozsahu 16 008 Kč -, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 165 332,50 Kč s úrokovým příslušenstvím, tj. vydat bezdůvodné obohacení za protiprávní užívání cizí hodnoty za dobu od 1. 1. 2015 do 30. 9. 2018. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá obvyklému nájemnému v daném místě a čase. Vyšel z posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který dospěl k závěru, že to na m2 a rok činí 72,50 Kč, což v případě celé zastavěné plochy představuje vždy částku 48 357,50 Kč za roky 2015, 2016 a 2017, poměrná část za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 9. 2020 (rozšíření žaloby o dobu od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2020 nebylo připuštěno) činí 36 268 Kč, celkem tedy žalovanou částku.11. Žalovaný ve své procesní obraně připustil, že žalobci náleží bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného, které ovšem činí 3 % z ceny pozemku, a to 400 Kč za m2 a rok, tedy 8 004 Kč ročně. Bezdůvodné obohacení za roky 2016 a 2017 ve výši 16 008 Kč žalobci uhradil. Vůči bezdůvodnému obohacení za rok 2015 požadovanému ve výši 48 357,50 Kč vznesl námitku promlčení.12. Skutková zjištění soudu prvního stupně může odvolací soud – vyjma výše obvyklého nájemného v rozhodné době – jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat (viz zejména bod 2 napadeného usnesení) [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011].13. Jde-li o výši obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejných nebo obdobných pozemků v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek, doplnil v tomto směru odvolací soud dokazování.14. Podle § 127 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost p