69 Co 165/2024-437 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud svým rozhodnutím zamítl žalobu, aby žalovaný a všechny osoby, které s ním bydlí byl povinen vyklidit ve výroku I. specifikovaný byt (výrok I.). Žalobcům a) a b) uložil povinnost zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 52.368,78 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.) Žalobcům a) a b) uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 43.160,31 Kč ve lhůtě třídenní (výrok III.). Žalobcům a) a b) konečně uložil povinnost zaplatit státu České republice na účet Okresního soudu v Olomouci ve výroku uvedeném společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 1.750 Kč ve lhůtě třídenní (výrok IV.).2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadli žalobci, a to v celém jeho rozsahu z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. První odvolací námitky směřovaly k bodu číslo 23 odůvodnění rozsudku okresního soudu s tím, že dle nájemní smlouvy žalovaný jednoznačně má titul k užívání bytu v budově č. p. , Anonymizováno, , nikoliv k bytu v budově č. p. , Anonymizováno, . Předmět nájmu byl jasně dán, jestliže následně došlo k tomu, že v důsledku pochybení vedlejšího účastníka byl žalovanému předán jiný byt, nemůže tato chyba na straně vedlejšího účastníka zapříčinit vznik nájemního vztahu k části budovy č. p. , Anonymizováno, , jejímiž vlastníky jsou žalobci. Že předmětem nájemní smlouvy měl být byt v budově č. p. , Anonymizováno, svědčí i fakt, že i vedlejší účastník po celou dobu evidoval v interní záznamech předmětný byt a nájemné z jeho pronájmu pod názvem „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, “. Pokud by tomu bylo jinak, a vedlejší účastník by skutečně pronajímal část budovy č. p. , Anonymizováno, , nebyl v roce 1988 jediný důvod, proč do nájemní smlouvy neuvést správnou adresu, když vlastníkem obou staveb, tj. č. p. , Anonymizováno, i č. p. , Anonymizováno, měl být dle tvrzení vedlejšího účastníka právě on. Z postupu vedlejšího účastníka v roce 1988 je zjevné, že pronajímá nemovitosti v budově č. p. , Anonymizováno, a nikoliv v budově č. p. , Anonymizováno, . Z veřejně dostupných informací a z výpisu z katastru nemovitostí je totiž zřejmé, že se jedná o naprosto samostatné a odlišné stavby, vlastníky pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , tedy nemovitosti na adrese , adresa, jsou , jméno FO, a , jméno FO, , kteří mají nemovitost ve společném jmění manželů. Odvolatelé mají za to, že vedlejšímu účastníkovi nic nebránilo specifikovat v nájemní smlouvě byt tak, že se jedná o část budovy č. p. , Anonymizováno, . Pokud soud v bodě 23 tvrdí, že ačkoliv předmětný byt evidován na adrese , adresa, vedlejším účastníkem i jeho právními předchůdci a dodavateli energií pro osobu žalovaného, jedná se fakticky o byt v budově č. p. , Anonymizováno, , je tento závěr nesprávný. Další námitky odvolatelé vznášeli v bodu 24 a 25 odůvodnění rozsudku okresního soudu, v níž byla řešena otázka, zda část stavby č. p. , Anonymizováno, , ve které se má nacházet předmětný byt je samostatnou věcí, či nikoliv. Jestliže soud prvého stupně zaujal postoj, že nebude přihlížet k zápisu v katastru nemovitostí, protože se jedná o právo veřejné, neměl při výkladu práva a při hodnocení důkazů přihlédnout ani k judikatuře Nejvyššího správního soudu, která se zabývala samostatností stavby z pohledu veřejného práva. Na jednu stranu tedy soud odmítá argumenty žalobců s tím, že veřejné právo v otázce vlastnictví nemovitosti není v tomto případě rozhodné, ale na druhou stranu odkazuje a souhlasí se závěry Nejvyššího správního soudu. V případě, že by soud prvého stupně odhlédl od argumentů žalobců a žalovaného z oblasti veřejného práva, měl dojít k závěru, že stavba č. p. , Anonymizováno, je pouze jednou stavbou, a to zejména s ohledem na její účel. Celá stavba, včetně bytu byla dříve užívána k jednomu účelu, a to provozu cukrovaru, kdy větší část budovy č. p. , Anonymizováno, byla užívána jako sýpka a část budovy č. p. , Anonymizováno, (předmětný byt) byl užíván jako sklad/archiv. Okresní soud se nijak nevypořádal se sdělením , právnická osoba, , adresa, ze dne 11. 5. 2011, dle kterého je v evidenci stavebního úřadu budova č. p. , Anonymizováno, vedena jako jeden objekt a není rozdělena na dvě samostatné budovy. Soud se tedy nedostatečně vypořádal s argumenty a důkazy předloženými žalobci ohledně budovy č. p. , Anonymizováno, jako jedné stavby a dospěl k nesprávnému závěru, že část budovy č. p. , Anonymizováno, , ve které se má nacházet předmětný byt je samostatnou stavbou. K bodům 26 a 27 odůvodnění okresního soudu žalobci namítali, že nájemní smlouva byla uzavřena k bytu, který se nachází v budově č. p. , Anonymizováno, , nájemní vztah vznikl před tím, než žalobci nabyli vlastnické právo k budově č. p. , Anonymizováno, , ovšem tato skutečnost není absolutně relevantní, když se byt dle nájemní smlouvy nachází ve zcela jiné budově. Žalobci v samotném žalobním návrhu, tedy od počátku řízení tvrdili, že nájemní smlouva je absolutně neplatná, jelikož byla na straně pronajímatele uzavřena se subjektem, který nebyl vlastníkem bytu. Na tomto závěru žalobci trvají. I kdyby totiž teoreticky žalobci připustili možnost, že předmětem nájemní smlouvy byla část budovy č. p. , Anonymizováno, , ve které se má nacházet předmětný byt, neprokázal k této části budovy vedlejší účastník vlastnické právo. Žalovaný i vedlejší účastník byli ze strany soudů na jednání konaném dne 24. 10. 2023 dle § 118a o. s. ř. vyzváni, aby označili důkazy k prokázání svých sporných tvrzení, které vedlejší účastník ani žalovaný neprokázali a z obsahu spisu vůbec nevyplývá, zda a jak se měl vedlejší účastník stát vlastníkem předmětné části budovy č. p. , Anonymizováno, . Soud prvého stupně v bodě 27 dovozuje vlastnické právo vedlejšího účastníka k části stavby č. p. , Anonymizováno, ze znaleckého posudku č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , žalobci uvádějí, že znalecký posudek nemůže sloužit jako důkaz ohledně vlastnictví stavby. Ačkoliv nebylo jednoznačně prokázáno, jak a zda předchůdce vedlejšího účastníka a následně i přímo vedlejší účastník nabyli vlastnické právo k části budovy č. p. , Anonymizováno, , ve které se má nacházet předmětný byt, učinil soud závěr, že smlouva není absolutně neplatná z důvodu, že měla být na straně pronajímatele uzavřena s nevlastníkem. S tímto závěrem se žalobci ztotožnit nemohou. Dále žalobci opakovaně poukazovali na to, že , právnická osoba, ., jakožto předchozí vlastník budovy č. p. , Anonymizováno, nejsou právním předchůdcem vedlejšího účastníka a nemohlo tedy na vedlejšího účastníka přejít vlastnické právo k části budovy č. p. , Anonymizováno, . V tomto ohledu odkazovali žalobci na své vyjádření ze dne 23. 8. 2023. Podotkli, že i mezi , právnická osoba, . a , právnická osoba, . byly spory o tom, kdo je vlastníkem pozemku parcela č. , hodnota, a budovy č. p. , Anonymizováno, na něm stojící, což vyplývá z komunikace mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a , právnická osoba, . v roce 1991. Již v roce 1991 bylo sporné, kdo je vlastníkem budovy č. p. , Anonymizováno, a na, který subjekt, tedy vlastnické právo k části budovy č. p. , Anonymizováno, následně mělo přejít. Soud proto správně vyzval vedlejšího účastníka a žalovaného, aby předložili důkazy, které dokládají vlastnické právo vedlejšího účastníka k části budovy č. p. , Anonymizováno, , ve které se má nacházet předmětný byt, tuto povinnost žalovaný ani vedlejší účastník vůbec nesplnili. Pokud oba tvrdí, že právní předchůdce vedlejšího účastníka byl někdy vlastníkem části budovy č. p. , Anonymizováno, , mělo být tvrzeno, jak vlastnické právo k této části budovy nabyl a jak jej měl evidováno. Totiž vlastníkem budovy č. p. , Anonymizováno, byly , právnická osoba, . (prodávající společnosti Sempra), a nikoliv , právnická osoba, (právní předchůdce vedlejšího účastníka). Z obsahu spisu vyplývá, že výlučným vlastníkem celé budovy č. p. , Anonymizováno, byly , právnická osoba, . a tedy vlastníkem této budovy nikdy nebyl právní předchůdce vedlejšího účastníka ani vedlejší účastník, což vyplývá i z uvedené komunikace z roku 1991. Soud prvého stupně tak učinil závěr na základě neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu o tak zásadních skutečnostech, jakými jsou otázky týkající se vlastnictví části stavby č. p. , Anonymizováno, a neplatnosti nájemní smlouvy. Tento postup soudu prvého stupně žalobci shledávají jako nesprávný, z provedených důkazů je zřejmé, že vedlejší účastník ani jeho právní předchůdce nikdy neměli vlastnické právo k budově č. p. , Anonymizováno, , kdy vlastníkem celé budovy jsou žalobci, a to na základě jednotlivých smluv uzavřených postupně mezi , právnická osoba, ., společností Sempra, panem , jméno FO, a dále žalobci. Další námitky se nesly k bodu číslo 28 a 29 odůvodnění rozsudku vycházeje ze závěrů soudu, že společnost Sempra, s. p