69 Co 63/2024-347 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud svým rozhodnutím žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 671.414,19 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 10.000 Kč splatných vždy do dvacátého pátého dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude tento rozsudek právní moci, to vše pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Žalobu částečně zamítl do částky 506.476,54 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadl odvoláním žalobce, a to v rozsahu výroku I. a II. s tím, že je přesvědčen, že rozhodnutí okresního soudu je v těchto částech nesprávné a neodůvodněné, soud dospěl na základě předložených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neúplně zjistil skutkový stav věci (§ 205 odst. 2 písm. c/, d/, e/ a g/ o. s. ř.). V závěru soudu vyplývajícího z odůvodnění nároků žalobce na vydání částky 13.200 Kč měsíčně, když o tuto částku byl žalobce ochuzen a žalovaný se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., když bylo nutno přihlédnout k okolnostem, že žalovaný je osobou se zdravotním postižením, žalobce uvedl, že od 1. 10. 2017 žalovanému sociální služby neposkytoval, poskytoval pouze nezbytnou péči, a to výlučně z důvodu jeho odmítání vyklidit zařízení žalobce. Skutečnost, že žalovanému nebyla poskytována sociální služba vyplývá, jak ze stanovisek Krajského úřadu Olomouckého kraje (bod 155 a 156 odůvodnění rozsudku) a zejména ze samotné dikce zákona o sociálních službách, konkrétně ustanovení § 91 o poskytnutí sociální služby. Bez uzavřené smlouvy o poskytnutí sociální služby nelze sociální služby poskytovat a závěr soudu o tom, že žalobce bez uzavřené smlouvy o sociálních službách poskytoval žalovanému sociální služby je v přímém rozporu se zákonem o sociálních službách a tedy nezákonný. Skutečnost, že žalovanému náleží subjektivní právo na dostupnost vhodných sociálních služeb žalobce, jakkoliv nezpochybňuje, víceméně tyto okolnosti, jež byly předmětem soudního řízení o vyklizení žalovaného ze zařízení žalobce. Skutečnost, že žalovaný může být osobou v nepříznivé sociální situaci mohla být zapříčiněna výlučným obstrukčním odmítáním zajištění jiné adekvátní sociální služby. Částka ve výši 671.414,19 Kč s příslušenstvím dle výroku I. rozhodnutí ani částka ve výši 506.476,54 Kč s příslušenstvím dle výroku II. rozhodnutí nejsou přezkoumatelné, zejména proto, že nad rámec konstatování soudem prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí o přiznání žalobci částky 13.200 Kč měsíčně za péči a dále „v některých měsících“ neuhrazené platby za pobyt a stravu soud prvého stupně nijak neodůvodnil, jak tyto částky uvedené ve výrocích rozhodnutí dovodil. Pokud okresní soud částečně žalobu zamítl v rozsahu nároku žalobce na fakturami vyúčtovanou péči přesahující částku 13.200 Kč měsíčně, pak s tímto žalobce vyslovil zásadní nesouhlas a namítl neprovedení všech navržených důkazů potřebných k prokázání rozhodných skutečností, a to veškerých záznamů péče o žalovaného v rozhodném období. Jak žalobce argumentoval, nejsou mu nijak kompenzovány náklady na péči o osobu pobývající v jeho zařízení bez právem uznaného důvodu a z důvodu hospodárného nakládání s veřejnými prostředky je povinen vymáhat náklady péče u žalovaného skutečné, to je dle vyčíslení mzdových nákladů zaměstnanců přímé obslužné péče poskytované žalovanému za příslušný kalendářní měsíc. Pro úplnost žalobce podotknul, že obohacení žalovaného nenastalo pouze bez právního důvodu, ale jeho vznik je založen i na důvodech vyplývajících ze zásad slušnosti a zvyklosti soukromého života. Rozhodnutí dále umožňuje žalovanému plnit dluh ve splátkách, což žalobce považuje rovněž za nedůvodné, nejenže o splátky nebylo požádáno ze strany žalovaného, ale splátky ve výši 10.000 Kč měsíčně umocněny výší inflace, činí fakticky další významnou majetkovou újmu žalobce. I s ohledem na délku splátkování se jeví s ohledem na žalovaného výše splátek zcela lichá a zásadně blokující rozpočet žalobce. Pro úplnost žalobce konstatoval, že nemá právní ani jinou povinnost uzavřít se žalovaným smlouvu o poskytování sociálních služeb. Naopak smlouva, která byla v minulosti se žalovaným uzavřena, měla být dočasným řešením jeho situace na dobu určitou. Tato skutečnost byla v řízení o vyklizení prokázána, když zařízení žalobce není cílovou skupinou žalovaného a tento si měl v době určité zajišťovat zařízení sociálních služeb pro něj vhodné. V závěru odvolatel rekapituloval, že na vztah mezi žalobcem a žalovaným od 1. 10. 2017 nedopadá zákon o sociálních službách. K argumentaci, že si žalovaný žádné služby neobjednal a nesjednal nutno podotknout, že toto je tvrzením úmyslného setrvání žalovaného v zařízení žalobce. Žalobce neměl jinou právní možnost než podat žalobu na vyklizení, přičemž soudní spor trval několik let a žalovaný po celou dobu aktivně péči přijímal, korigoval on osobně či prostřednictvím svých rodinných příslušníků. V situaci, kdy zanikl smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným, žalobce neměl smluvní ani zákonnou povinnost poskytovat žalovanému sociální služby a musel si být vědom toho, že jeho setrvání v zařízení žalobce bez právního důvodu přináší náklady, které žalobce má za povinnost vyčíslit a vyfakturovat. Co se týče tvrzené odmítnuté součinnosti žalobce s vyplněním formuláře pro Úřad práce ČR, při absenci smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovaným, není žalobce oprávněn potvrzovat poskytování sociální služby žalovanému. Žalobce navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu bylo změněno tak, že odvolací soud žalobě vyhoví, popřípadě rozhodnutí okresního soudu zruší a věc vrátí k dalšímu řízení.3. Výrok I. rozhodnutí okresního soudu napadl včasným odvoláním žalovaný, odvolací důvody vymezil ust. § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o.s.ř. V úvodu odvolání rekapituloval rozhodné skutečnosti, že žalovaný je v důsledku onemocnění zcela nepohyblivý a odkázán na pomoc druhých osob. Bez poskytování sociální služby je okamžitě ohrožen na svém životě a zdraví. Dne 6. 12. 2015 nastoupil do domova pro seniory spravovaného žalobcem, doba trvání smlouvy o sociálních službách byla dodatky opakovaně prodlužována, posledním dodatkem byla prodloužena do 30. 9. 2017. Žalobce následně podal vůči odvolateli žalobu na vyklizení jím obývaného jednolůžkového pokoje s odůvodněním, že jej užívá od 1. 10. 2017 bez právního důvodu. V mezidobí žalobce vystavoval odvolateli faktury na poskytnuté služby, a to za ubytování, stravu a péči. Úhradu za péči přitom žalobce fakturoval dle svých časových záznamů o úkonech a na základě vyčíslení mzdových nákladů zaměstnanců přímé obslužné péče žalobce kalkulovaných na jednu hodinu. Ubytování a stravu odvolatel i nadále (kromě několika měsíců) hradil ze svého invalidního důchodu. Od října 2017 mu však byl kvůli ukončení smlouvy pozastaven příspěvek na péči a žalobce odmítal potvrdit formulář Úřadu práce, aby mohl být příspěvek na péči opět vyplácen. Okresní soud uložil odvolateli v pozici žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 671.414,19 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 10.000 Kč splatných vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce pod ztrátou výhody splátek. Okresní soud vyšel ze svědecké výpovědi svědka , jméno FO, , vedoucí pracovníků přímé péče žalobce, která se vyjadřovala k záznamům poskytované péče, a to zejm. ve vztahu k péči z března 2021. Důkaz navržený odvolatelem v podobě místního šetření (ohledání) pokoje k objektivizaci doby poskytované péče naopak zamítl, stejně jako důkaz záznamy péče za celé období. Tyto důkazy byly zamítnuty pro údajnou nadbytečnost, když pro rozhodnutí ve věci postačoval dle soudu důkaz právě časovým záznamem péče o odvolatele za měsíc březen 2021. Soud vzal za prokázané, že odvolatel pobývá od 1. 10. 2017 v budově žalobce bez uzavřené smlouvy o sociálních službách. Za prokázanou soud označil i skutečnost, že odvolatel hradil (vyjma několika měsíců) formou záloh za pobyt i stravu. Podle soudu žalobce poskytoval i v období od 1. 10. 2017 odvolateli, který dobrovolně nevyklidil užívanou část nemovitosti, stravu a ostatní služby obdobně jako za doby trvání smlouvy a plnil tedy bez právního důvodu, na základě čehož se odvolatel měl bezdůvodně obohatit. Soud zohlednil, že v období od 10/2017 do 12/2021 činil příspěvek na péči na osobu starší 18 let ve IV. stupni závislosti částku ve výši 13.200 Kč měsíčně. Dle soudu tak měl žalobce nárok toliko na takto stanovenou měsíční částku, když o tuto částku byl žalobce ochuzen oproti případu, kdy by měl s odvolatelem na dané období platně uzavřenou smlouvu o poskytování sociálních služeb, soud přihlédl k okolnostem případu, neboť odvolatel je osobou se zdravotním , Anonymizováno, nacházející se v nepříznivé sociální situaci, které náleží subjektivní právo na dostupnost vhodných sociálních služe