8 Co 122/2024-54 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 30.274,02 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 22.390,66 Kč za dobu od 2. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.085,79 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 996,44 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 20.548,07 Kč za dobu od 2. 4. 2023 do zaplacení, byla zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 4. 10. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, s žalovaným smlouvu o úvěru ve výši 22.000 Kč, kdy tuto měl žalovaný zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3.960 Kč spolu s dalšími částkami. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována z informací od žalovaného a dokumentů tímto doložených, když šlo o pracovní smlouvu a výplatní pásky. Žalovaný dosahoval příjmu 25.292 Kč měsíčně, tvrzené měsíční výdaje činily 3.000 Kč na bydlení v nájemním bydlení a 3.860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Byl svobodný, bezdětný. Z úřední činnosti soudu je pak známo, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru po lhůtách splatnosti nejméně u dalších dvou závazků v celkové výši přes 225.000 Kč.3. Skutková zjištění podřadil okresní soud pod ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 citovaného zákona. Okresní soud dospěl k závěru, že samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, proto okresní soud dovodil, že daná smlouva je absolutně neplatná. S ohledem na skutečnost, že úvěr činil celkem 22.000 Kč a žalovaný na něj zaplatil žalobkyni částku ve výši 3.000 Kč, je žalobkyně oprávněna, aby jí žalovaný platil dlužnou částku nesplacené jistiny ve výši 19.000 Kč. Ve zbytku nárok není důvodný a byl zamítnut. Pokud se týká požadovaných úroků z prodlení, nemohly být žalobkyni přiznány podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to proti odstavci II. výroku co do splatnosti tam přiznané částky a domáhala se jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19.000 Kč od 5. 6. 2023 do zaplacení a dále že bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uvedla, že se žalovaný dostal do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, z toho důvodu po něm žalobkyně požaduje zaplacení úroku z prodlení. Žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni, v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023, které mu bylo odesláno dne 22. 5. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 5. 6. 2023 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalovaný měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil. Žalovaný před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit, nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil.5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvolání napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.6. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění jak je učinil okresní soud, když tyto žalobkyně ve svém odvolání nezpochybnila a rovněž souhlasí s právním hodnocením věci, pokud okresní soud žalobu žalobkyně, resp. její nárok posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení.7. Pokud se týká nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení z přiznané částky 19.000 Kč, pak okresní soud nárok žalobkyně zcela posoudil v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022.8. V tomto směru je rozhodující ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 věty třetí o spotřebitelském úvěru, dle kterého poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Toto ustanovení je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku v § 1970. Důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze apriori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím nebo dohodou stran.10. S ohledem na shora uvedené žalobkyně má nárok na úroky z prodlení z přiznané jistiny až v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, a to v době podle § 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jestliže dohodou stran nebyla určena splatnost zbytku spotřebitelského úvěru, pak tuto splatnost stanoví soud. Jelikož se žalovaný k jednáním soudu nedostavoval, nebránil se žalobě a netvrdil nic o svých majetkových poměrech, pak je nutno mít za to, že je schopen částku 19.000 Kč zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku tak, jak to stanovil okresní soud.11. V daném případě však v odvolání nebyl napaden výrok odstavce I. ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 19.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Tento výrok rozsudku je tak v právní moci a pokud žalovaný neplnil do tří dnů od právní moci rozsudku, pak se dostal do prodlení se splácením této částky a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení z této částky, ovšem až za dobu, kdy se žalovaný dostal do prodlení.12. Rozsudek okresního soudu byl žalovanému doručen dne 11. 3. 2024. Od následujícího dne, tj. od 12. 3. 2024 začala žalovanému běžet 15 denní lhůta pro podání odvolání a ta skončila dne 26. 3. 2024. Rozsudek nabyl právní moci 27. 3. 2024 a žalovaný pokud měl plnit ve lhůtě tří dnů, tak měl dluh uhradit do 30. 3. 2024. Tento den však připadl na sobotu a měl tak plnit 1. 4. 2024 v pondělí. V tento den se dostal do prodlení a žalobkyni tak náleží úrok z prodlení od 1. 4. 2024 do zaplacení.13. S ohledem na shora uvedené odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení od 1. 4. 2024 do zaplacení, a to v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. Pokud žalobkyně požadovala úrok z prodlení již od 5. 6. 2023, od tohoto data, s ohledem na shora uvedené, nemá žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení, s ohledem na to, že žalovaný ještě v prodlení v této době se zaplacením částky 19.000 Kč nebyl, a to až do 31. 3. 2024. V tomto rozsahu odvolací soud rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku potvrdi