11 Co 146/2025-257 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem okresní soud nahradil rozhodnutí , právnická osoba, ze dne , datum, , č. j. , číslo, tak, že určil, že žalobce , Jméno žalobce, je vlastníkem nemovitostí parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, dle geometrického plánu pro rozdělení pozemku číslo , hodnota, vyhotovitelky , jméno FO, , ověřeného , tituly před jménem, , jméno FO, pod položkou , číslo, dne , datum, , který je součástí rozsudku, vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (výrok I). Dále rozhodl, že další účastnice , právnická osoba, je povinna zaplatit žalobci k rukám advokátky , Jméno advokátky A, 100 % nákladů řízení, o jejichž výši bude rozhodnuto v samostatném usnesení (výrok II.). Poté samostatným usnesením ze dne , datum, , č. j. , číslo, zavázal další účastnici , právnická osoba, zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 75.095,35 Kč k rukám advokátky , Jméno advokátky A, do tří dnů od právní moci usnesení.2. , právnická osoba, jako další účastnice řízení napadla rozsudek, jakož i usnesení o nákladech řízení včasným odvoláním a domáhala se změny rozsudku v tom smyslu, aby byla žaloba zamítnuta a žádnému z účastníků nepřiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Další účastnice nesouhlasila se závěry soudu prvého stupně, které dovodil z výslechu svědka p. , jméno FO, , že vlastnické právo jmenovaný nevydržel. , jméno FO, pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené s , právnická osoba, , předmětné pozemky nabyl jako pozemky náhradní podle zákona o půdě. Kupní smlouva byla v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu shledána absolutně neplatnou, protože pozemek byl převeden , jméno FO, v době, kdy již probíhalo správní řízení podle zákona o půdě s p. , Jméno žalobce, . Odvolatelka nesouhlasila s hodnocením dobré víry , jméno FO, nalézacím soudem, dospěl-li soud k závěru, že „sám , jméno FO, vypověděl v přestupkovém řízení v lednu 2019 zahájeném na základě podnětu žalobce z ledna 2018, že věděl, že předmětný pozemek byl historickým majetkem rodiny p. , jméno FO, , měl s p. , jméno FO, mnohaletý spor o to, kdo je vlastníkem pozemku, když mu p. , jméno FO, říkal, že jej ukradl. Podobně hovořil s viditelnou záští i před soudem jako svědek. Je tedy zřejmé, že žalobce opakovaně a vytrvale upozorňoval , jméno FO, , že pozemek je jeho vlastnictvím. Paradoxně se tak dělo i před uzavřením kupní smlouvy s , právnická osoba, . , jméno FO, tak uzavíral kupní smlouvu již s vědomím, že si na pozemek činí nárok žalobce jako na historicky rodinný majetek. , jméno FO, tak nebyl v dobré víře a rovněž zde absentuje alespoň desetiletá nerušená držba.“ Odvolatelka namítala, že v přestupkovém řízení vedeném , právnická osoba, pod sp. zn. , číslo, bylo rozhodováno o přestupku na úseku přírody a krajiny podle ust. § 87 odst. 2 písm. e) z. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny pro podezření ze spáchání přestupku , jméno FO, , který na parcele č. , číslo, jako majitel pozemku bez příslušného povolení prováděl kácení dřevin. Svědkem události byl mimo jiné , Jméno žalobce, . , Jméno žalobce, v úředním záznamu uvedl, že ví, že je , jméno FO, majitelem pozemku, na kterém stojí uvedený strom, kácení provádí bez povolení. Žalobce tak splnil svou oznamovací povinnost, kdy oznámil nepovolené kácení stromu , jméno FO, a , jméno FO, se po celou dobu řízení o přestupku považoval za vlastníka pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, . , jméno FO, se tak pro účely posouzení možného vydržení považoval za vlastníka pozemku. Odvolatelka proto považuje závěr okresního soudu ohledně posouzení vydržení za nesprávný.3. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu, s jehož závěry se ztotožnil. Pokud by další účastnice neuzavřela neplatnou kupní smlouvu ze dne , datum, s , jméno FO, na pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , pak by nemuselo dojít k předmětnému soudnímu sporu. Oba účastníci řízení nijak nerozporovali skutečnost, že kupní smlouva ze dne , datum, mezi další účastnicí a , jméno FO, týkající se pozemku parcela číslo , číslo, v k. ú. , adresa, je neplatná. Spor spočívá pouze ve skutečnosti, zdali , jméno FO, pozemek vydržel. Aby došlo k vydržení pozemku, musely by být splněny dvě podmínky, a to dobrá víra , jméno FO, a nepřetržitá doba držby po dobu 10 let, v tomto případě od 7. 7. 2009 do 7. 7. 2019. Žalobce nesouhlasil s tvrzením odvolatelky, že , jméno FO, splnil podmínky vydržení. , jméno FO, věděl, že není vlastníkem pozemku, neboť mu bylo sdělováno, že pozemek patří žalobci, jeho rodinným příslušníkům a je uplatňována restituce. Nestačí v rámci vydržení pozemek jenom držet, ale je nutné, aby se k tomuto pozemku choval jako k pozemku vlastnímu, tj. že se o pozemek stará, pečuje o něj, obdělává ho. Všechny tyto znaky ze strany , jméno FO, nebyly splněny. Z připojeného správního spisu bylo zjištěno, že , jméno FO, připustil, že byl upozorňován, že není vlastníkem předmětného pozemku. Za situace, kdy žalobce pozemek užíval jako vlastník, nebyl vykazován , jméno FO, , bylo jednoznačně prokázáno, že , jméno FO, podmínky vydržení nesplnil.4. V odvolání proti usnesení, kterým okresní soud rozhodl o výši nákladů řízení, žalobce namítal nesprávný výpočet přiznaných nákladů. Okresní soud žalobci přiznal celkem náklady 75.095,35 Kč. Při určování a přiznávání odměny za právní služby okresní soud vycházel z nesprávného znění vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť od 1. 1. 2025 odměna advokáta za úkon dle § 9 odst. 3 činí 3.700 Kč tak, jak bylo účtováno v písemné specifikaci nákladů řízení ze dne 27. 5. 2025 a nikoli 2.500 Kč, jak přiznal okresní soud. Žalobce proto požaduje za písemné podání ze dne 21. 3. 2025, zastoupení u jednání dne 15. 4. 2025 a 27. 5. 2025 3 x částku 3.700 Kč. Celkově požaduje náhradu nákladů řízení ve výši 79.450,50 Kč.5. V posuzované věci odvolací soud vytýká okresnímu soudu postup, kdy okresní soud setrvává na dílčích nesprávnostech vytčených již v dřívějších kasačních rozhodnutích odvolacího soudu, nepřistupuje k vyhotovování rozhodnutí s náležitou pečlivostí a nepromítá všechny nastalé změny do svého rozhodnutí. Odvolací soud v prvé řadě poukazuje na označení účastníků řízení, kterými jsou v řízeních podle části páté o. s. ř. žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem. Uvedené se promítá do záhlaví soudního rozhodnutí tak, že se uvádí na jedné straně žalobce a jako protistrana za účasti dalších účastníků. Jde-li o označení dalšího účastníka řízení, žalobce jej původně v žalobě označil nesprávně, okresní soud na to sice zareagoval odpovídajícím způsobem a do řízení přibral účastnici , právnická osoba, , nicméně nesprávně uvedl organizační složku , právnická osoba, se sídlem v , adresa, Již v pořadí druhém kasačním rozhodnutí (č. j. 11 Co 173/2022–91 ze dne 4. 10. 2022) bylo odvolacím soudem vysvětleno, že účastníkem řízení je , právnická osoba, , se sídlem , adresa, . Takto označený úřad za , země, v posuzované věci jedná, činí úkony, a to včetně posledně podaného odvolání. Okresní soud přesto v záhlaví rozsudku setrval na označení, že řízení je vedeno proti žalovanému , právnická osoba, sídlem , adresa, , , adresa, , ačkoli opakovaně na takto nesprávné označení účastníka byl odvolacím soudem upozorněn. Ostatně taktéž Nejvyšší soud v kasačním rozsudku ze dne 15. 10. 2024, č. j. 28 Cdo 2487/2024–187 v záhlaví uvedl za účasti , právnická osoba, identifikační číslo , číslo, , se sídlem , adresa, .6. Výrokem I. napadeného rozsudku okresní soud nahradil tam specifikované rozhodnutí , právnická osoba, ve vztahu ke dvěma pozemkům parcele č. , číslo, a parcele č. , číslo, dle geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. , číslo, vyhotovitelky , jméno FO, , ověřeného , tituly před jménem, , jméno FO, pod položkou , číslo, ze dne 19. 3. 2024 vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Okresní soud rozhodoval za situace, kdy o celém předmětu řízení bylo nejprve rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2024, č. j. 11 Co 137/2023-169, 11 Co 138/2023, kterým byl rozsudek okresního soudu ve výroku I. změněn a rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 16. 9. 2019, č. j. , číslo, bylo nahrazeno tak, že žalobce byl určen vlastníkem nemovitostí parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, dle geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. , hodnota, vyhotovitelky , jméno FO, , ověřeného , tituly před jménem, , jméno FO, pod položkou , číslo, dne , datum, vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Rozsudek krajského soudu byl poté ve výroku I. v rozsahu, v němž byl změněn rozsudek okresního soudu v části o vydání pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2487/2024-187 ze dne 15. 10. 2024. Na daný stav navazovalo usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2025, č. j. 11 Co 137/2023–197, 11 Co 138/2023, kterým byl rozsudek okresního soudu ve výroku I. v části o vydání pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, a v této č