11 Co 156/2024-601 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného vydat žalobkyni stavební stroj značky , číslo, pásové rypadlo (se lžící na rameni), barvy žluté/zlaté, originální VIN: , VIN kód, , číslo motoru: , číslo, , číslo podvozku , číslo, , model , číslo, , bez registrační značky, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. I. výroku). Dále zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni a vedlejší účastnici na straně žalobkyně na náhradě nákladu řízení částku ve výši 1.818.681,26 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (odst. II. výroku).2. Rozsudek v obou odstavcích výroku napadl včasným odvoláním žalovaný. Navrhoval zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů žalovanému. Žalovaný v prvé řadě namítal neprokázání nabytí vlastnického práva ke stroji žalobkyní. Žalobkyně nejprve ve vyjádření k odvolání ze dne 12. 7. 2022 tvrdila, že vlastnické právo ke stroji nabyla na základě ustanovení § 1916 italského občanského zákoníku, což prokazovala zejména listinou označenou názvem „Tipo di esito: Liq. Amichevole“, později v přípise z 10. 3. 2023 uvedla, že dovozuje přechod svého vlastnického práva ke stroji z čl. 52 Všeobecných obchodních podmínek ve spojení s ust. § 1905 italského občanského zákoníku. Svoji aktivní legitimaci dovozovala podle italského pojišťovacího práva a tvrdila, že na ni výplatou pojistného plnění automaticky přešlo vlastnictví ke stroji. Své závěry opírala o stanoviska vypracovaná právní kanceláří , název, Žalovaný v průběhu řízení závěry předložené touto právní kanceláří zpochybnil a v řízení před soudem prvého stupně namítnul, že tato právní stanoviska jsou ve skutečnosti vyjádřeními osob, které mají zájem na úspěchu žalobkyně v tomto řízení, neboť všechna tato stanoviska jsou vypracována italskými právními zástupci žalobkyně v této věci. Žalobkyně se posléze ocitla v situaci, kdy veškerá její předchozí tvrzení byla vyvrácena, neboť podle čl. 52 Všeobecných obchodních podmínek vlastnické právo nenabyla, proto začala opět uvádět, že vlastnické právo nabyla na základě ust. § 1916 italského občanského zákoníku. Poté, co se žalovaný vypořádal s účelovými a nesprávnými tvrzeními žalobkyně, opět změnila důvod, na základě něhož nabyla vlastnické právo ke stroji, tentokráte na základě čl. 922 italského občanského zákoníku dohodou žalobkyně a vedlejší účastnice. Žalobkyně dovozovala, že předložila množství důkazů o převodu stroje písemnou smlouvou, zejména dokumentem „Tipo di esito: Liq. Amichevole“ a pro případ, že by soud tuto listinu považoval za nedostačující, uváděla, že byla uzavřena ústní dohoda žalobkyně a vedlejší účastnice o převodu vlastnictví stroje. Žalovaný má za to, že žádný z žalobkyní předložených důkazů neprokazuje tvrzení žalobkyně, že došlo k převodu vlastnického práva ke stroji na žalobkyni. Žalovaný dále ve velmi obsáhlém odůvodnění odvolání popisoval průběh řízení před soudem prvého stupně s komentářem k hodnocení procesní situace a postupu soudu prvého stupně. Dle žalovaného soud prvního stupně v otázce tvrzeného nabytí vlastnického práva ke stroji žalobkyní zcela flagrantně pochybil, dospěl-li k závěru, že nemá pochybnost o přechodu vlastnického práva stroje na žalobkyni. Dle žalovaného v otázce nabytí vlastnického práva dohodou okresní soud svým právním závěrem elementárním způsobem pochybil, když nezkoumal konkrétní okolnosti uzavřené dohody. Soud prvního stupně postupoval nepředvídatelně v rozporu s elementárními materiálními zásadami, kterými se má činnost každého soudu při rozhodování o právech a povinnostech osob řídit, tedy se zásadou zajištění spravedlivé ochrany soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků tak, jak to soudu prvého stupně ukládá ust. § 1 o. s. ř. Místo toho, aby soud prvního stupně splnil instrukce, které mu odvolací soud dal, tj. zjistit obsah italského práva v oblasti pojištění a aplikovat je na provedené důkazy, setrval si na svém závěru o nabytí vlastnického práva žalobkyní bez ohledu na to, že pro tento závěr nebyly v řízení provedeny žádné důkazy. Vady rozsudku žalovaný spatřoval ve skutečnosti, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem, ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady [§ 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávnost rozsudku [§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností [§ 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř.], soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním [§ 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzením věci [§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.]. Dle žalovaného žalobkyně nemá právo domáhat se na žalovaném vydání stroje, neboť žalovaný k němu nabyl vlastnické právo. Vytýkal soudu prvního stupně, že se nedostatečně zabýval otázkou nabytí vlastnického práva žalovaného ke stroji. V tomto směru se nijak nevypořádal s argumentací žalovaného, že žalobkyně nepozbyla stroj krádeží a i kdyby žalobkyně stroj někdy vlastnila, nutně vždy až po krádeži, a proto se ani na daný případ nemůže vztahovat ust. § 86 odst. 3 nizozemského občanského zákoníku. Žalovaný taktéž nesouhlasil s výrokem o náhradě nákladů řízení, který je nesprávný a navíc zcela zřejmě nespravedlivý. Nesprávně byla určena tarifní hodnota, neboť cena stroje se v průběhu doby měnila a měla by být určena na základě znaleckého posudku vypracovaného znalcem v příslušném oboru, v opačném případě by mělo být vycházeno z ust. § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Navíc na daný případ by měl být aplikován § 150 o. s. ř. a náklady řízení by žalobci neměly být zcela nebo zčásti přiznány. Žalovaný v závěru ohledně merita věci navrhoval změnu rozsudku okresního soudu a zamítnutí žaloby v celém rozsahu, dále přiznání nákladů řízení žalovanému, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalobkyně ve vyjádření k podanému odvolání navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Žalobkyně se i po vydání rozsudku okresního soudu v předmětné věci snažila vyřešit spor s žalovaným smírnou cestou s tím, že bude požadovat pouze přiznání části náhrady nákladů řízení. K dohodě mezi účastníky však nedošlo. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že prvoinstanční soud splnil všechny pokyny odvolacího soudu, které mu byly dříve vytknuty a rozhodnutí je věcně správné. Celý spor nemusel vzniknout, pokud by italská policie konala řádně a v zákonné lhůtě se o stroj zadržený Policií ČR přihlásila. V takovém případě by předmětný stroj byl převezen do Itálie a předán žalobkyni, o jejímž vlastnickém právu k němu má pochybnosti zjevně jen žalovaný. Žádný z účastníků postup policejního orgánu nemohl ovlivnit. Jde-li o otázku nákladů řízení a dovolání se žalovaného na § 150 o. s. ř., žalovaný si musí být vědom relevantní judikatury k tomuto ustanovení. Má-li soud použít moderační právo, musí umožnit druhé straně, aby se k tomu vyjádřila, v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaný moderaci nákladů sám nežádal. Žalobkyně důvody pro moderaci nespatřuje, neboť žalovaný zavinil, že žalobkyně byla nucena vést předmětný spor, navrhuje proto potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného včetně výroku o nákladech řízení.4. Žalovaný v replice žalovaného k vyjádření žalobkyně polemizoval se závěry ohledně jednání stran. Dále opakovaně namítal, že soud prvního stupně pokyny odvolacího soudu nesplnil vůbec. Opakoval své závěry o nesouhlasu s rozhodnutím soudu o nákladech řízení, shledal neodůvodněným mimořádné zvýšení náhrady, a to navíc u všech úkonů, které soud v rámci náhrady nákladů řízení žalobkyni přiznal. Žalovaný opakovaně vyjmenovával úkony, za které bylo přiznáno mimořádné zvýšení, přestože většinou se jedná o stručné jednoduché opakované recyklace již dříve vyslovených argumentů žalobkyně.5. Žalobkyně k replice žalovaného v dalším vyjádření navrhovala, aby odvolací soud v rámci přezkumu výroku o nákladech řízení přezkoumal závěry soudu prvního stupně ohledně způsobu výpočtu náhrady nákladů a jejich částečného nepřiznání žalobci. Protože o nákladech soud zčásti vůbec nerozhodl a v další části tyto vypočetl nesprávně, navrhoval, aby žalobkyni a vedlejší účastnici byly přiznány náklady, jak žalobkyně navrhovala v doplnění vyúčtování z 18. 6. 2024, a to v celkové výši 2.298.860,40 Kč.6. Další duplika žalovaného z 24. 3. 2025 a reakce žalobkyně z 13. 4. 2025 nic nového právně významného neobsahovala.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení předcházejícího jeho vydání se závěrem, že odvolání je důvodné pouze v části týkající se nákladů řízení.8. Žalobkyně se ve věci domáhá vydání stavebního stroje značky , číslo, , pásové rypadlo se lžící na rameni, barvy žluté/zlaté, originální VIN: , VIN kód, , číslo motoru: , číslo, , číslo podvozku , číslo, , model , číslo, , bez registrační značky (dále jen „stavební stroj“). Žalobkyně žalobu zdůvodňovala skutečností, že , da