11 Co 229/2023-299 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem okresní soud uložil žalovaným povinnost zdržet se obtěžování žalobce stíněním pozemku parc. č. , číslo, vzrostlými stromy a keři u společné hranice pozemku žalobce parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsané u Katastrálního úřadu pro , název, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, a pozemku žalovaných parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsané u Katastrálního úřadu pro , název, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, (odstavec I. výroku), zavázal žalované zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14.200 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (odstavec II. výroku) a dále zavázal žalované zaplatit společně a nerozdílně České republice na nákladech řízení částku 37.980,60 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet Okresního soudu v Karviné (odstavec III. výroku).2. Rozsudek napadli včasným odvoláním žalovaní a domáhali se jeho zrušení, případně změny spočívající v zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaní se závěry okresního soudu, které vedly k přiznání vzneseného nároku, nesouhlasili. Namítali nenaplnění předpokladů obsažených v ust. § 1013 odst. 1 o. z., když imise v podobě stínění nevnikají na pozemek žalobce v míře nepřiměřené místním poměrům, ani podstatně neomezují obvyklé užívání jeho pozemku. Žalovaní v této souvislosti odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3859/2017, jehož závěry přiléhavě dopadají na souzenou věc. Podle závěrů tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu, jestliže „imise stíněním v posuzovaném případě nepřekračují veřejnoprávní limity a proto, aby imisní žalobě mohlo být vyhověno, je nutné pečlivé zvážení okolností konkrétního případu, protože lze vycházet primárně z předpokladu, že při dodržování veřejnoprávních norem zpravidla nepůjde ani o nepřípustnou imisi v režimu § 1013 odst. 1 o. z. Jestliže imisí v režimu § 1013 odst. 1 o. z. totiž není veřejnoprávní limit oslunění překračován a jde právě o imisi stíněním z tvrzeného nedostatku slunečního svitu, měly by soudy adekvátně zvážit, zda-li je zde dán zvláštní důvod, pro který je na pozemku žalobce nezbytný zásadně vyšší standard ochrany, tedy vyšší míra oslunění, než která je stanovena ve veřejnoprávních předpisech … Využívání pozemku v blízkosti rodinného domu k rekreaci a drobnému hospodaření a zahrádkaření je naopak zcela obvyklé a pokud je státní norma koncipována přímo na stanovení rozsahu potřebného minimálního oslunění u pozemků nesloužících k zemědělské výrobě, je zřejmé, že má dopadat právě na takové typické situace užívání pozemků, které je žalobci realizováno. To samo o sobě bez dalšího výjimečnost situace zjevně založit nemůže.“ V posuzované věci znaleckým dokazováním bylo zjištěno, že túje na pozemku žalovaných určitým způsobem stíní na pozemek žalobce, nicméně ani tímto stíněním nedochází k překročení míry stínění vyplývající z normy ČSN 734301. Aplikace normy ČSN 734301 při posuzování imisí dopadajících na zahradu v blízkosti obytné budovy sloužící k pěstování zeleniny byla potvrzena taktéž v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1554/2018. V něm Nejvyšší soud k aplikaci ust. § 1013 o. z. uvedl, že soud musí zkoumat a zdůvodnit existenci obou předpokladů a sice, že imise z pozemku souseda skutečně vnikají na pozemek žalobce a současně, že tyto imise podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Žalobce žádné relevantní důvody pro podstatné omezení obvyklého užívání pozemku neuváděl a neoznačil k uvedenému ani žádné důkazy. Znaleckým dokazováním v řízení bylo prokázáno, že i přes zkrácení doby oslunění v kontrolních bodech vlivem stínění tújemi bude dne 1. 3. osluněno 97,1 % plochy v místě skleníku nejméně 3 hodiny. Z hlediska závěrů znaleckého posudku je zřejmé, že nárok uplatněný žalobou není po právu, důvody pro jeho vyhovění nejsou dány.3. Žalovaní v doplnění odvolání (ze dne 8. 3. 2024) dále poukázali na odst. 44. odůvodnění napadeného rozsudku, v němž okresní soud hodnotil výšku živých plotů zjištěných při místním šetření, nikoliv však rozsah jejich stínění na sousední pozemky, nezohledňoval rovněž účel, k jakému pozemky slouží. Dále poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2023, č. j. 22 Cdo 3552/2021-688, podle jehož závěrů soud má vždy zjistit, jaká míra obtěžování nepřekračuje přiměřené poměry jak v daném typu lokalit, tak i v konkrétním místě. Žalobce není podstatně omezen v obvyklém užívání svého pozemku, neboť zastínění pozemku je způsobeno především okolní zástavbou. Doba oslunění pozemku žalobce je v důsledku živého plotu z jehličnanů zkrácena pouze v sedmi z celkového počtu 179 kontrolních bodů. Žalovaní tak mají za to, že vliv imisí je minimální a tyto podstatným způsobem neomezují obvyklé užívání pozemku žalobce.4. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že problematikou stínění se zabýval MěNV , adresa, , který rozhodnutím z 2. 12. 2009 žádosti žalobce nevyhověl vzhledem k tomu, že ke stínění v té době nedocházelo a situaci, která může nastat v budoucnu není oprávněn řešit. Žalovaní při jednání přípisem z 3. 11. 2009 sdělili, že budou vysázené túje zastřihovány tak, aby byly v přiměřené výšce do výšky stávajícího plotu, která dle žalobce tehdy činila 1,2 metrů. V podstatě tím došlo k jisté dohodě, proto žádná žaloba nebyla podána. Okresní soud v napadeném rozsudku pojednává o výšce plotu 1,4 m, která byla vztažena na výšku ocelového sloupku drátěného oplocení. Žalobce toto rozhodnutí okresního soudu plně respektuje.5. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 3. 2024, č. j. 11 Co 229/2023–247 rozsudek okresního soudu potvrdil a zavázal žalované zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení. V důsledku žalovanými podaného dovolání Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 1. 2025, č. j. 22 Cdo 2084/2024–274 rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2024, č. j. 11 Co 229/2023–247 zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. V kasačním rozhodnutí Nejvyšší soud zdůraznil, že v projednávané věci je nutné především zohlednit skutková zjištění vyplývající ze znaleckého posudku ze dne , datum, č. , číslo, zpracované znaleckým ústavem , název, ze kterých se podává, že oslunění pozemku žalobce se zkracuje v důsledku stromů nacházejících se na pozemku žalovaných ke dni 1. 3. pouze v 7 kontrolních bodech z celkového počtu 179 bodů, a to o 3,4 % až 31,4 %. I v takovém případě je v 6 z těchto 7 kontrolních bodů zachována doba oslunění po dobu nejméně tří hodin (podle příslušné normy ČSN). Vlivem stromů dochází ke zkrácení oslunění celého pozemku jen o 3,6 %. Jejich odstraněním by došlo k prodloužení oslunění pozemku žalobce od 1. 11. do 21. 3. o 0–5 %. V případě skleníku nacházejícího se na pozemku žalobce dochází k 1. 3. ke zkrácení oslunění v důsledku stromů nacházejících se u společné hranice pozemků účastníků o 4 %. Stále však bude 97,1 % plochy tohoto skleníku osluněno k 1. 3. po dobu nejméně tří hodin (tedy v souladu s příslušnou normou ČSN), denní osvětlenost skleníku klesá v důsledku živého plotu o 1,4–16,1 % průměrně o 7,2 %. Ze znaleckého posudku rovněž plyne, že ani v případě odstranění stromů by nebyla splněna veřejnoprávní norma na celkové oslunění pozemku žalobce k 1. 3. (v obou případech bude osluněno 42,5 % plochy pozemku žalobce po dobu nejméně tří hodin). Z provedeného dokazování především znaleckým posudkem vyplývá, že hlavním důvodem nedostatečného oslunění pozemku žalobce je vliv stínění okolní zástavbou. Z uvedeného plyne, že stromy nacházející se na pozemku žalovaných nejsou jediným a především ani podstatným zdrojem stínění pozemku žalobce. V případě jejich odstranění by došlo pouze k nepatrnému zvýšení oslunění pozemku žalobce, případně skleníku nacházejícího se na tomto pozemku (v důsledku stromů dochází ke zkrácení oslunění skleníku k 1. 3. o 4 %). Neobstojí ani úvaha odvolacího soudu týkající se místních poměrů, neboť soudy nižších stupňů sice zjišťovaly místní poměry v souvislosti s výskytem živých plotů v blízkosti řešených pozemků, avšak žádným způsobem toto nereflektovaly při úvaze o jejich vlivu na stínění sousedních pozemků. Není rozhodná otázka, zda se v okolí nachází stromy či keře takového rozsahu (výšky) jako na hranici pozemku účastníků řízení, nýbrž spíše otázka, zda jsou v okolí sousední pozemky v důsledku živých plotů stíněny významně odlišným způsobem (tedy zásadně více či zásadně méně). Aby se jednalo o relevantní imisi z hlediska soukromého práva, musí zároveň platit, že by v důsledku odstranění stromů nebo keřů došlo k podstatnému zvýšení oslunění nebo osvětlení pozemků žalobce (toto však z provedeného dokazování nevyplývá). Nejvyšší soud shledal za nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu, že jde v konkrétní věci o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, proti kterému je třeba poskytnout ochranu. Jinými slovy, v dovolacím přezkumu prozatím neobstojí závěr odvolacího soudu, že se jedná o relevantní imisi z hlediska soukromého práva ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z.6. Odvolací soud po kasačním rozsudku