15 Co 214/2025-79 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl o změně žaloby učiněné podáním ze dne 19. 4. 2025 tak, že ji připustil (výrok I.), řízení co do 15% úroku z prodlení z částky 13 887,82 Kč za dobu od 1. 6. 2024 do zaplacení a z částky 6 718,65 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení zastavil (výrok II.), co do částky 284 367,62 Kč, částky 60 093,61 Kč a úrokového příslušenstvím žalobu zamítl (výrok III.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 162 331,37 Kč (výrok IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku III. co do částky 145 207,40 Kč a proti nákladovému výroku V., podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítala, že okresní soud chybně vypočetl částku bezdůvodného obohacení, resp. nároku žalobkyně na vrácení poskytnuté jistiny z neplatně sjednaných úvěrových smluv, jak vyplývá i z odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém okresní soud svou početní chybu sám identifikuje, když poukazuje na závěr, že ze zjištěného skutkového stavu plyne, že dlužník obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částky ve výši 500 000 Kč a 152 000 Kč, z nichž nevrátil 215 632,38 Kč a 91 906,39 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 307 538,77 Kč, ze které bylo žalobkyni dosud přiznáno toliko 162 331,37 Kč.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výroku III., toliko co do částky 145 207,40 Kč, a v závislém výroku V. o náhradě nákladů řízení, včetně řízení jeho vydání předcházejícího ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 31. 5. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částek 369 055,12 Kč s úrokovým příslušenstvím a 137 737,48 Kč s úrokovým příslušenstvím, když skutkově tvrdila, že mezi žalovaným a její předchůdkyní byla uzavřena smlouva o konsolidaci půjček č. , Anonymizováno, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč, přičemž čerpání peněžních prostředků započalo dne 10. 9. 2019. Protože žalovaný řádně neplnil sjednané splátky, byl dne 22. 9. 2023 celý zůstatek úvěru s příslušenstvím zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky, a to na jistině částky 366 355,12 Kč, na úrocích částky 13 887,82 Kč za období od 21. 4. 2023 do 22. 9. 2023, na úrocích z prodlení částky 37 343,69 Kč a na sankčních poplatcích částky 2 700 Kč. Dále byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru – , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému dne 1. 11. 2021 poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 152 000 Kč. Ani ten žalovaný řádně nesplácel, proto byl dne 18. 10. 2023 celý zůstatek úvěru s příslušenstvím zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky sestávající z dlužné jistiny ve výši 134 917,48 Kč, na úrocích částky 6 718,65 Kč, na úrocích z prodlení částky 12 532,93 Kč, na poplatcích za pojištění, vedení, zesplatnění účtu částky 1 320 Kč a sankčních poplatcích částky 1 500 Kč. V průběhu řízení původní žalobkyně, společnost , právnická osoba, , postoupila smlouvou ze dne 13. 3. 2025 nárok z obou úvěrových smluv současné žalobkyni, okresní soud vstup nové žalobkyně do řízení ve smyslu ust. § 107a o. s. ř. připustil usnesením ze dne 24. 4. 2025, č. j. 10 C 176/2024-47. Podáním ze dne 19. 4. 2025 pak vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v rozsahu, v němž bylo řízení výrokem II. napadeného rozsudku zastaveno, a změnila žalobu tak, že tuto rozšířila o úrok z úvěru ve výši 8,90 % ročně z částky 366 355,12 Kč za dobu od 24. 9. 2023 do zaplacení a co do úroku ve výši 14,20 % ročně z částky 134 917,48 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení, tuto změnu žaloby okresní soud připustil výrokem I. svého rozsudku.6. Okresní soud po provedení dokazování listinami předloženými žalobkyní dospěl k závěru o neplatnosti obou smluv o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to z důvodu porušení povinnosti úvěrující řádně před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele jakožto dlužníka. Současně však uzavřel, že dlužník obdržel na základě neplatných smluv od předchůdkyně žalobkyně částky 500 000 Kč a 152 000 Kč, přičemž z 1. úvěru nevrátil částku 215 632,38 Kč a u 2. úvěru neuhradil částku 91 906,37 Kč, a ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je povinen zaplatit žalobkyni částku 307 538,77 Kč. Okresní soud dále uvedl, že je si vědom svého pochybení při výpočtu dlužné částky uvedené ve výroku IV. rozsudku, avšak svým rozhodnutím je vázán a nejedná se o početní chybu ve smyslu ust. § 164 o. s. ř., kterou by mohl reparovat opravným usnesením.7. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. postupem dle ust. § 129 odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování platební historií obou úvěrových smluv a zjistil, že v případě úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, na úvěr poskytnutý v částce 500 000 Kč žalovaný v období od 23. 12. 2019 do 30. 10. 2023 zaplatil celkem 284 367,62 Kč, v případě úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, na úvěr ve výši 152 000 Kč žalovaný v období od 15. 12. 2021 do 25. 9. 2023 zaplatil celkem částku 60 093,61 Kč.8. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. a ZoSÚ, když předmětem smluv bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá ze samotných žalobních tvrzení. Současně odvolací soud sdílí názor okresního soudu na neplatnost posuzovaných smluv o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrující před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ, jejímž následkem je neplatnost obou smluv dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, ostatně proti tomuto závěru v odvolacím řízení žádný z účastníků nebrojil.9. S ohledem na absolutní neplatnost obou smluv o úvěru se okresní soud správně zabýval tím, zda a do jaké výše je nároku žalobkyně možno vyhovět z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ z neplatných smluv pro porušení povinnosti dle ust. § 86 ZoSÚ vzniká žalovanému povinnost vrátit žalobkyni toliko jistinu úvěru, tedy to, co sám podle neplatných smluv od úvěrující obdržel, a to po zohlednění toho, co na předmětné smlouvy již zaplatil.10. Žalobkyně v řízení tvrdila a doložila, že její předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč, na který žalovaný zaplatil částku 284 367,62 Kč. Na základě této úvěrové smlouvy mu tak zbývá doplatit částku 215 632,38 Kč. U v pořadí druhé úvěrové smlouvy na částku 152 000 Kč žalovaný dosud žalobkyni, resp. její předchůdkyni, uhradil částku 60 093,61 Kč a zbývá mu tak na jistinu úvěru doplatit částku 91 906,39 Kč. Úhrada jiných, vyšších, částek žalovaným na obě neplatně sjednané úvěrové smlouvy do nástupu účinků koncentrace řízení a do rozhodnutí okresního soudu nebyla relevantně tvrzena ani prokázána.11. Pokud jde o splatnost dlužných částek, z ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ vyplývá, že spotřebitel je toliko povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K těmto poměrům žalovaný, ač zatížen důkazním břemenem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025), ničeho netvrdil, k jednání soudu se nedostavil, čímž zmařil možnost být poučen ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o svých procesních břemenech. Odvolací soud tak má za to, že žalovaný mohl žalobkyni, resp. její předchůdkyni, poskytnuté částky úvěru vrátit, a to bez zbytečného odkladu, co peněžní prostředky sám obdržel, a to částku 500 000 Kč dne 10. 9. 2019 a částku 152 000 Kč dne 1. 11. 2021. Ač se žalovaný dostal do prodlení s vrácením těchto částek, žalobkyně se v rámci odvolacího řízení úhrady zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny obou úvěrových smluv nedomáhala.12. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku III. v napadeném rozsahu změnil tak, že co do částky 145 207,40 Kč žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni uvedenou částku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.13. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud v souladu s ust. § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. originárně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich úhradu, neboť i po změně výroku rozsudku okresního soudu byl žalovaný v řízení procesně úspěšnější ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., současně mu však prokazatelně žádné náklady řízení před okresním soudem nevznikly.14. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení zcela ús