15 Co 231/2025-84 — Krajský soud v Ostravě

1. Odvoláním napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu ohledně částky 227 932,99 Kč (výrok I.) a současně zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyně v částce 46 269 Kč (výrok II.). Učinil tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 991 000 Kč s úrokem ve výši 3,29 % ročně z této částky od 21. 9. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 21. 10. 2022 do zaplacení. Skutkově tvrdila, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od , Anonymizováno, (dále jen „banka“), na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2022. Banka uzavřela se žalovaným dne 6. 6. 2019 smlouvu o hypotečním úvěru na jejímž základě byla žalovanému dne 18. 6. 2019 vyplacena částka 1 485 000 Kč. Banka úvěr zesplatnila ke dni 3. 6. 2022 v důsledku nesplácení splátek žalovaným. Předmětem řízení byla část jistiny ve výši 991 000 Kč. V době od 20. 2. 2023 do 23. 4. 2025 bylo řízení přerušeno z důvodu konkursu prohlášeného na majetek žalovaného. Usnesením ze dne 1. 7. 2025 bylo řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastaveno co do částky jistiny ve výši 991 000 Kč s úrokem ve výši 3,29 % ročně z této částky od 21. 9. 2022 do 20. 2. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 21. 10. 2022 do 20. 2. 2023. Žalobkyně tvrdila, že dne 24. 5. 2024 jí byla jakožto zajištěnému věřiteli vyplacena v konkursním řízení částka 1 627 334,21 Kč, která byla započtena na jistinu, úrok a úrok z prodlení za dobu do dne prohlášení konkursu, tj. do 20. 2. 2023. Předmětem řízení tak zůstal požadavek žalobkyně na zaplacení úroku ve výši 3,29 % ročně z částky 991 000 Kč od 21. 2. 2023 do 24. 5. 2024 ve výši 41 000,52 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 991 000 Kč od 21. 2. 2023 do 24. 5. 2024 ve výši 186 932,47 Kč, celkem tedy částka 227 932,99 Kč.2. Okresní soud po provedeném dokazování žalobu (ve zbylém rozsahu po jejím částečném zpětvzetí) jako nedůvodnou zamítl s tím, že považoval uzavřenou smlouvu o úvěru za smlouvu o spotřebitelském úvěru. Dospěl pak k závěru o její absolutní neplatnosti, neboť dle něj banka, jako poskytovatel úvěru nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, neboť nijak neověřovala jeho výdaje. Banka vycházela pouze z částek životního minima, a ne ze skutečné výše nákladů žalovaného na živobytí a vedení domácnosti. Okresnímu soudu pak nebylo zřejmé, co představují tzv. ostatní výdaje ve výši 8 457 Kč, s nimiž banka operovala, tedy zda se jedná o výživné, náklady na bydlení či jiné náklady. Okresní soud tak dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, přičemž nárok uplatněný v řízení tak nemohl být dle něj posouzen ani částečně jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Celá částka jistiny úvěru již byla žalobkyni uhrazena, a to splátkami úvěru prováděnými žalovaným a poukázáním výtěžku zpeněžení předmětu zástavy v rámci insolvenčního řízení. V části zbývající po částečném zastavení řízení byla žaloba zamítnuta s ohledem na to, že se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem pak okresní soud rozhodl podle poměru úspěchu (v rozsahu 82 %) a neúspěchu (v rozsahu 18 %) žalobkyně ve věci. Žalobkyně tak má vůči žalovanému dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 64 % z celkových nákladů. Okresní soud tak žalobkyni přiznal vůči žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 46 269 Kč (jako 64 % z celkových nákladů ve výši 72 296 Kč).3. Proti celému rozsudku si žalobkyně podala včasné odvolání, jímž se domáhala buď jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, či jeho změny a vyhovění žalobě v celém zbylém rozsahu. Žalobkyně namítala, že okresní soud nesprávně posoudil zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bankou, neboť jí vytýkal, že nesprávně posoudila výdaje žalovaného. V té souvislosti žalobkyně poukázala na skutečnost, že banka vycházela z příjmu žalovaného ve výši 63 179 Kč, přičemž při posouzení výdajů žalovaného vycházela z částek životního minima, což připouští i Krajský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, podle nějž může být ke stanovení výdajů použita státem stanovená částka životního minima a další náklady byly racionálně odhadnuty. Povinnost posoudit úvěruschopnost nesleduje ochranu životního standardu spotřebitele, ale je třeba dojít k závěru, že spotřebitel má i po úhradě splátek dluhu k dispozici dostatek finančních prostředků k zajištění svých základních potřeb. Ke dni uzavření smlouvy o úvěru činilo životní minimum pro jednotlivce částku 3 410 Kč, přičemž banka tuto částku navýšila na částku 7 894 Kč, ve které zohlednila další náklady žalovaného tak, aby výsledná částka odpovídala výdajům na živobytí a bydlení stanovených dle ekonomického modelu. Banka pak zohlednila i ostatní výdaje žalovaného ve výši 8 457 Kč (včetně výživného) a také splátky jiných úvěrů v částce 5 000 Kč. Banka se tak nespokojila jen s údaji sdělenými žalovaným, ale využila také ekonomického modelu vycházejícího ze statistických dat, který zohledňuje náklady na bydlení v místě a čase obvyklé. Při odečtení všech doložených příjmů a výdajů dospěla banka k závěru, že žalovanému měsíčně zbývá částka 41 828 Kč, přičemž po odečtení měsíční splátky bankou poskytnutého úvěru (ve výši 7 268,10 Kč), zbývala žalovanému měsíčně částka 34 559,90 Kč na jiné nemandatorní výdaje. Tuto částku považuje žalobkyně za zcela dostatečnou. Navíc je nutno přihlédnout i k tomu, že žalovaný po dobu zhruba tří let úvěr řádně splácel, což svědčí o tom, že na takové splátky měl dostatek prostředků. Nadto nelze přehlédnout, že za úvěr žalovaný zakoupil bytovou jednotku, kterou měl užívat k vlastnímu bydlení, z čehož je možno dovodit, že mu klesly náklady na bydlení. Žalobkyně rovněž poukázala na skutečnost, že ZoSÚ přenáší spoluodpovědnost za posouzení úvěruschopnosti také na samotného spotřebitele, který je povinen dle § 84 odst. 2 ZoSÚ poskytnout věřiteli pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti úvěr splácet.4. Žalobkyně rovněž poukázala na skutečnost, že byl zamítnut také její nárok na zákonný úrok z prodlení v částce 186 932,47 Kč (ve výši 15 % ročně z částky 991 000 Kč za dobu od 21. 2. 2023 do 24. 5. 2024), což okresní soud nijak neodůvodnil. Pohledávka z předmětného úvěru byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. , insolvenční spisová značka, a tato nebyla popřena insolvenčním správcem, ale naopak byla zjištěna a z výtěžku zpeněžení bylo žalobkyni vyplaceno dne 24. 5. 2024 plnění ve výši 1 627 334,21 Kč, které bylo započteno na žalovanou jistinu a příslušenství (úrok a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni úpadku), čímž došlo k jejich úhradě. Tímto byl také uhrazen zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 991 000 Kč za dobu od 21. 10. 2022 do 20. 2. 2023, tedy do dne rozhodnutí o úpadku. Žalobkyně tak má nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 991 000 Kč za dobu od 21. 2. 2023 do 25. 4. 2024.5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřil.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, neboť takto byl odvoláním žalobkyně odvolacímu přezkumu otevřen, a to včetně řízení jeho vydání předcházejícího. Odvolací soud přitom postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř., přičemž žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné.7. Odvolací soud považuje za nutné v prvé řadě uvést, že zcela sdílí veškerá skutková zjištění učiněná okresním soudem z jednotlivých důkazů a pro zestručnění na ně plně odkazuje. Odvolací soud pouze považoval za nutné ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnit dokazování o následující listiny (přihláška pohledávky žalobkyně do insolvenčního řízení žalovaného ze dne 7. 12. 2022, doplnění přihlášené pohledávky ze dne 14. 4. 2023, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2023, č. j. , insolvenční spisová značka, , usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2024, č. j. , insolvenční spisová značka, , usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2025, č. j. , insolvenční spisová značka, , usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2025, č. j. , insolvenční spisová značka, , zpráva o dosavadní činnosti insolvenční správkyně ze dne 12. 5. 2023 a obratová historie úvěru za dobu od 6. 6. 2019 do 24. 8. 2022). Odvolací soud již v tuto chvíli předesílá, že nezjistil žádné skutečnosti významné pro jeho rozhodnutí z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2023, č. j. , insolvenční spisová značka, , z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2025, č. j. , insolvenční spisová značka, , a z obratové historie úvěr