15 Co 240/2025-227 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 39 202,60 Kč (výrok I.), žalobu co do částky 10 797,40 Kč, částky 1 548 Kč a požadovaného úrokového příslušenství zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti vyhovujícímu výroku I. a závislému výroku III., podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal změny napadeného rozsudku tak, že se žaloba zamítá. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že k promlčení nároku žalobkyně nedošlo, neboť nařízením exekuce se zastavil běh promlčecí lhůty. Odkázal na rozhodnutí ve věci sp. zn. 33 Cdo 854/2019, v němž Nejvyšší soud vyslovil závěr, že je-li exekuce zastavena z důvodu neplatné rozhodčí doložky, nedojde k promlčení nároku věřitele, pokud byla žaloba podána bez zbytečného odkladu po pravomocném zastavení exekuce. Dále odkázal na nález ve věci sp. zn. II. ÚS 996/18, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že v případě zastavení exekuce a uplatnění nároku věřitele soudně do 30 dnů od pravomocného zastavení exekuce nedojde k promlčení pouze v případě, že věřitel zahájil rozhodčí řízení na základě neplatné rozhodčí doložky a zároveň se nejednalo o zneužití práva věřitele. S touto argumentací a odkazy žalovaného na judikaturu vyšších soudů se okresní soud přitom nepřípustně nevypořádal. Žalovaný pak zneužití práv žalobkyně jakožto věřitelky spatřuje v netransparentnosti rozhodčí doložky z důvodu existence smlouvy o zajištění služeb rozhodců, která rozhodčí smlouvu modifikuje v podstatných bodech, aniž by s její existencí byl žalovaný seznámen, dále v tom, že minimálně od roku 2012 musela žalobkyně vědět, že její smlouvy jsou absolutně neplatné, v důsledku čehož je neplatná i rozhodčí doložka či smlouva a žalobkyně si musela být vědoma, že nemá k dispozici způsobilý exekuční titul, přesto se rozhodla na základě neplatné rozhodčí doložky zahájit v roce 2016 rozhodčí řízení. Za nesprávný pak žalovaný označil také závěr okresního soudu, že , právnická osoba, zajišťovala ekonomický servis rozhodců včetně výběru rozhodčích poplatků, což však neznamená, že by tato společnost sama vydávala rozhodčí nálezy, případně nějak ovlivňovala jejich obsah. Odkázal na notářské zápisy , jméno FO, , notářky v , Anonymizováno, , a , tituly před jménem, , jméno FO, , notáře v , Anonymizováno, , z roku 2007 a 2014, jimiž bylo prokázáno, že , právnická osoba, byla založena za účelem vedení rozhodčího řízení, nikoliv za účelem poskytování administrativních služeb rozhodcům. Jak vyplývá z plánů realizace odborné praxe, náplní práce jejich zaměstnanců byla kontrola důkazů, příprava podkladů k rozhodnutí, zpracování nadiktovaného rozhodnutí, přičemž tyto činnosti nelze označit za pouhé administrativní služby, ale za výkon samotného rozhodčího řízení. Odkázal také na dodatek č. 4 ke smlouvě o zajištění služeb rozhodců z 9. 3. 2018, v němž již nevystupují rozhodci, ale pouze , právnická osoba, a oprávněná žalobkyně. V tomto dodatku se dále smluvní strany dohodly, že odměna „rozhodčí společnosti“ za provedení revize trvání důvodů u přerušených rozhodčích řízení na základě požadavku „Účastníka“ bude činit v každém jednotlivém případě částku 125 Kč (bez zákonem stanovené DPH) za každé přerušené rozhodčí řízení, přičemž žalovaný nevidí logický důvod, proč by měla , právnická osoba, přezkoumávat trvání důvodů u přerušených řízení, když se jedná o odbornou právní činnost, kterou má vykonávat rozhodce a tím spíše za to inkasovat odměnu. Poukázal dále na to, že v roce 2016 rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, vydal 2 448 rozhodčích nálezů, ač podle své výpovědi věnoval rozhodčí činnosti pouze ¼ pracovní doby, což činí 10 hodin týdně a v takovém případě připadá 5,1 minut na jeden rozhodčí nález. V případě rozhodčích poplatků , právnická osoba, nebyla pouhým platebním místem, ale příjemcem těchto poplatků, což potvrdil rozhodce , jméno FO, , když uvedl, že do jeho dispozice se rozhodčí poplatky nikdy nedostaly. Dále doplnil svou argumentaci tak, že žalobkyně zapůjčila žalovanému částku 50 000 Kč za úrok ve výši 152,34 % ročně a rozhodčím nálezem si nechala přiznat i smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z nové jistiny úvěru, což žalovaný označil za lichvu. Judikatura k nepřiměřené výši úrokové sazby byla sjednocena již od roku 2004, k otázce nemravnosti smluvních pokut a nutnosti zastavení exekuce odkázal na nálezy Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 199/11 a III. ÚS 4084/12. Minimálně od roku 2012 tak žalobkyně musela vědět, že posuzovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, a pokud bude nařízena exekuce, může dojít k jejímu zastavení. Přesto si nechala vydat rozhodčí nález a vědomě vedla protiprávní exekuci. Současně poukázal na obsah rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 21. 3. 2024, č. j. 75 Co 21/2024-252, které argumentaci žalovaného reflektuje.3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Nesouhlasila s námitkou promlčení vznesenou žalovaným. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 23 Cdo 4460/2014 a 33 Cdo 3717/2017, z níž vyplývá, že dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu, neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Podala-li žalobkyně poté, co exekuce byla pravomocně skončena, žalobu bez zbytečného odkladu od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, jíž uplatnila právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, k promlčení nedošlo. Podle žalobkyně se obdobné závěry uplatní i na neplatnou rozhodčí doložku z důvodu neplatnosti celé úvěrové smlouvy, včetně rozhodčí doložky, která je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 33 Cdo 854/2019 a 33 Cdo 5258/2016 lhůtu „bez zbytečného odkladu“ pro podání žaloby po pravomocném zastavení exekuce je nutno posoudit vždy s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti případu. V případě nároku žalobkyně z uzavřené smlouvy jde o zachování účinků podané žaloby, jedná se tedy o procesněprávní institut. Zdůraznila, že věřitelé se po změně judikatury při podání žaloby nedopustili žádného protiprávního jednání, uzavřeli s dlužníkem rozhodčí smlouvou, příp. rozhodčí doložku a úvěrovou smlouvu, která byla v dané době obvyklá a aprobovaná soudní praxí, a to až na úrovni Nejvyššího a Ústavního soudu, a následně svou pohledávku vymáhali standardním způsobem v rozhodčím řízení a v řízení exekučním. Zdůraznila, že v roce 2016, kdy byl vydán předmětný rozhodčí nález, obstály obdobné rozhodčí nálezy zcela bez problémů jak v řízeních o zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 zák. č. 216/1994 Sb., tak i v exekučních řízeních vedených na základě takových rozhodčích nálezů. Že se za několik let změní rozhodovací praxe soudů nikdo v té době nevěděl ani nepředpokládal. Pokud by následně žalobkyně jakožto oprávněná vyhodnotila věc jinak a sama exekuci zastavila, její nárok by byl promlčen. Je-li tedy exekuční řízení pravomocně zastaveno, je umožněno věřiteli, který po celou dobu vystupoval aktivně a o svou pohledávku se pečlivě staral, aby zachoval účinky podané žaloby. Žalobkyně tak nadále trvá na svém závěru, že k promlčení jí uplatněného nároku nedošlo, neboť podala žalobu u obecného soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce. Pokud pak žalovaný argumentuje nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 996/18, pak tato se vztahuje pouze na rozhodčí doložky, kde nebyl jmenovitě určen rozhodce. Zde však byla samostatná rozhodčí smlouva s přímým určením rozhodce. Tvrzení žalovaného ohledně zneužití práva jsou lichá. Rozhodčí smlouva byla transparentní, , tituly před jménem, , jméno FO, v ní byl jmenovitě uveden a on také vydal rozhodčí nález, jak popsal. Že předtím souhlasil se svým uvedením v rozhodčí smlouvě, není nic neobvyklého, naopak je zcela logické, že pokud má být někdo uveden v rozhodčí smlouvě, měl by s tím souhlasit. S argumentací žalovaného se přitom okresní soud dostatečně vypořádal. K tvrzením o , právnická osoba, je třeba uvést, z provedených důkazů vyplývá, že rozhodčí nález vydal rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný nezpochybňoval ani neprokazoval, že by rozhodce nevypracoval rozhodčí nález, uvedl toliko obecná tvrzení. Rozhodce byl přitom vyslechnut jako svědek. K činnosti této rozhodčí společnosti pak žalobkyně uvedla, že zajišťovala pro rozhodce pouze servisní (administrativní) činnost, přitom v rozhodčí smlouvě je výslovně uvedeno, že rozhodčí řízení v případě vyjmenovaných rozhodců se bude konat v sídle rozhodčí společnosti a že veškerá podání určena rozhodci budou účastníci rozhodčího řízení zasílat rozhodci na adresu této společnosti. Skutečnost, že rozhodčí společnost vykonávala pro rozhodce pouze servisní a administr