57 Co 163/2025-240 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 18 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek a za období specifikovaných ve výroku I (výrok I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 18 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek a za období specifikovaných ve výroku II (výrok II), dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 36 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek a za období specifikovaných ve výroku III (výrok III), řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil co do částky 50 Kč (výrok IV), žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 18 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek a za období specifikovaných ve výroku V, zamítl (výrok V) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 244 Kč zástupci žalobce do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok VI).2. Rozsudek napadl odvoláním žalovaný, a to ve výrocích II, III a VI, kterým se domáhal jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta co do částek 18 200 Kč a 36 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení a žalobci bude uložena povinnost zaplatit mu náklady řízení před soudem prvého stupně v plné výši. Odvolání odůvodnil tím, že jím vystavená vyúčtování služeb za roky 2019 a 2020 jsou úplná a správná, neboť byla provedena v souladu se směrnicí žalovaného č. 10S, která je pro žalovaného coby bytové družstvo závazná a nadřazená zákonné úpravě obsažené v zákoně č. 67/2013 Sb., pročež závěr okresního soudu, že vyúčtování za roky 2019 a 2020 bylo žalovaným provedeno v rozporu se zákonem č. 67/2013 Sb. není správný. Žalovaný je bytovým družstvem, které v postavení pronajímatele pronajímá družstevní byty svým členům jako nájemcům, a de facto tak členové prostřednictvím svého bytového družstva pronajímají družstevní byty sami sobě, přičemž tento specifický vztah se projevuje i v omezené ingerenci soudu do vnitrodružstevních záležitostí. Dne 13. 6. 2019 byla členskou schůzí žalovaného, tedy nejvyšším orgánem bytového družstva, jehož členem je i žalobce, přijata směrnice č. 10S, kterou se mění čl. 8 odst. 5 směrnice č. 1S a která v čl. 8 stanoví, že na náklady na další služby spojené s užíváním bytu a k nim příslušných společných prostor se hradí měsíčně (nezúčtovatelný) příspěvek na provoz domu v paušální částce, a v čl. 3 stanoví, že objekt pošty je přidruženou zúčtovací jednotkou, tedy samostatnou zúčtovací jednotkou s vlastním samostatným měřením spotřeby tepla. Dle čl. 9 odst. 2 směrnice č. 10S je tato směrnice účinná pro zúčtovací období od roku 2019. Uvedená směrnice byla přijata 98 hlasy členů žalovaného, dva byli proti a jeden člen se zdržel. Platnost tohoto usnesení členské schůze, jímž byla tato směrnice č. 10S přijata, nebyla napadena u soudu. V odvolání poukázal na čl. 60 odst. 2 písm. b) a x) a na odst. 3 Stanov účinných pro zúčtovací období roku 2019 i 2020, dle kterých do výlučné působnosti členské schůze patří stanovení zásad pro určování výše nájemného, výši a způsob vyúčtování zálohových úhrad za služby spojené s užíváním bytu nebo garáží. Poukázal na § 663 odst. 1 a 2 a § 706 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), a na § 258 § 259, § 260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a uvedl, že neumožňuje-li zákon přezkum usnesení členské schůze jinak než v řízení podle § 663 z. o. k., pak, není-li neplatnost usnesení vyslovena soudem, je jím představenstvo vždy vázáno. To, že představenstvo (bytové družstvo) se musí řídit i usneseními členské schůze, která jsou v rozporu s právními předpisy, pak vyplývá i z výše citovaného § 260 odst. 1 o. z., které umožňuje soudu dokonce ponechat v platnosti usnesení členské schůze, které je v rozporu se zákonem. Z tohoto je zřejmé, že za situace, kdy soudem nebyla vyslovena neplatnost směrnice č. 10S, nelze již tuto směrnici přezkoumávat, tato je platná a závazná, a to bez ohledu na to, zda je v rozporu se zákonem. Okresní soud však zcela pominul, že žalovaný byl a je povinen řídit se právě vnitrodružstevní směrnicí č. 10S, byť tato může být v rozporu se zákonem, a taktéž nerespektoval vůli členů bytového družstva – nájemců vyúčtovávat ostatní služby a teplo odlišně od zákona č. 67/2013 Sb. Z jejího obsahu je zřejmé, že členové žalovaného, kteří jsou současně nájemci družstevních bytů, si sami odsouhlasili, že teplo dodávané do prostor (sloužících k podnikání) pronajímaných , právnická osoba, bude účtováno samostatně nájemci , právnická osoba, a nebude tedy zahrnuto v celkovém rozúčtování tepla pro družstevní byty a ostatní prostory sloužící k podnikání, a že směrnicí č. 10S se bude řídit již vyúčtování služeb za rok 2019. Tedy ti, na jejíž ochranu byl přijat zákon č. 67/2012 Sb., si sami rozhodli, že vyúčtování ostatních služeb a tepla budou mít jinak. 1. Z uvedeného je zřejmé, že pokud žalobce namítal rozpor vyúčtování se zákonem, je toto irelevantní, neboť vyúčtování za rok 2019 i za rok 2020 se posuzuje podle směrnice č. 10S. Nadto žalobce u vyúčtování za rok 2019 namítal pouze nesprávnost vyúčtování ostatních služeb (viz doplnění tvrzení žalobce ze dne 12. 8. 2024) a až u vyúčtování za rok 2020 namítal nesprávnost vyúčtování dodávek tepla. Okresní soud však obě vyúčtování posoudil jako nesprávné s ohledem na vyúčtování dodávek tepla, tedy v rozporu s tím, co namítal u vyúčtování za rok 2019 žalobce. Pokud žalobce nesouhlasil s postupem žalovaného jednajícího prostřednictvím jeho statutárního orgánu – představenstva – měl se obrátit na kontrolní komisi jakožto obligatorně zřizovaný orgán družstva, který je zřizovaný právě za tímto účelem, což se však z tvrzení žalobce nepodává. Až v případě, že by jeho stížnost týkající se údajného nikoliv řádného vyúčtování služeb za roky 2019 a 2020 byla odmítnuta kontrolní komisí, mohl se žalobce domáhat svých práv soudně. Pokud se žalobce nedomáhal prvně svých práv u kontrolní komise, neměla by mu být v souladu se zásadou omezené ingerence soudu do vnitrodružstevních záležitostí tato práva soudem přiznána, přičemž okresní soud se touto skutečností nezabýval. Žalovaný z opatrnosti zpracoval vyúčtování za rok 2019 i dle požadavku žalobce a toto bylo žalobci předloženo dne 10. 6. 2020, přičemž ani touto skutečností se soud prvého stupně nezabýval a žalobci přiznal pokutu za prodlení s předložením vyúčtování za rok 2019 za dobu po 10. 6. 2020. Žalovaný namítal, že jednání žalobce, který se u soudu nedomáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost předložit žalobci řádné vyúčtování služeb, byť žalobci bylo známo, že žalovaný má za to, že jeho vyúčtování za roky 2019 i 2020 je správné a v tomto je jeho stanovisko konečné, je zjevně nemravné a jedná se o zneužití práva žalobcem, který na jednu stranu tvrdí, že vyúčtování není správné, ale na druhou stranu se uložení povinnosti předložit mu řádné vyúčtování služeb nedomáhá, v důsledku čehož tak nechává narůst pokutu, kterou následně požaduje. Žalovaný nesouhlasil s tím, že u jednání dne 9. 4. 2024 nastala koncentrace řízení, pročež znalecký posudek a jeho dodatek byly předloženy okresnímu soudu včas. Ke sdělení Ministerstva pro místní rozvoj a Energetického regulačního úřadu žalovaný uvedl, že tyto instituce nejsou oprávněny vykládat právo a jejich názor není právně závazný. Okresní soud se nesprávně procesně vypořádal s částí původně žalovaného nároku, neboť u ústního jednání konaného dne 21. 11. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět pro částku 50 Kč včetně příslušenství, tj. pro zákonný úrok z prodlení z částky 50 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení, s čím žalovaný souhlasil, avšak soud ve výroku IV napadeného rozsudku řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil jen co do částky 50 Kč. V napadeném rozsudku tak chybí výrok o zastavení řízení i co zákonného úroku z prodlení z částky 50 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení, místo toho okresní soud co do tohoto příslušenství žalobu zamítl.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl potvrzen jako správný a ztotožnil se závěry soudu prvého stupně v bodě 51 odůvodnění rozsudku. Směrnice č. 10S ze dne 13. 6. 2019 jasně definuje, co je zúčtovací jednotkou (čl. 2 odst. 1 směrnice) a dále uvádí, že dodavatel tepla (HPS) fakturuje náklady za celý dům , hodnota, na základě společného měřidla pro celý dům , hodnota, . Dům , hodnota, je tedy i podle této směrnice jednou zúčtovací jednotkou, tzn. pro všechny prostory domu , hodnota, musí být vyúčtování provedeno shodně, tj. výpočet základní a spotřební složky. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný sám uznal, že pokud jde o měření tepla, tak hodnota v položce označená jako přepočtena otápěná plocha byla opravena již v roce 2018 z původních 14 547,39 m² na 12 087,45 m², jelikož pošta je měřena kalorimetrem a její plocha se již do celkové rozpočitatelné plochy nezahrnuje. Termín „přidružená zúčtovací jednotka“ vytvořený ve směrnici č. 10S není ani nemůže být žádným vodítkem pro rozúčtování nákladů na