57 Co 172/2025-199 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud jednak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 54 393 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od 27. 2. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), jednak zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 33 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od 30. 4. 2021 do zaplacení, 40 707 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od 30. 4. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 54 393 Kč od 30. 4. 2021 do 26. 2. 2024 (výrok II) a konečně uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 127 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož mezi žalobcem, jako tehdejším vlastníkem rodinného domu č. p. , hodnota, na , adresa, , a žalovaným byla pro období od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2019 uzavřena písemná smlouva, na jejímž základě žalovaný užíval nejprve jeden pokoj v jednom ze dvou bytů v domě, následně od 1. 4. 2018 celý jeden byt v domě a za toto užívání se zavázal platit žalobci sjednanou úplatu. Strany smlouvy se mimo jiné dohodly, že s účinností od 1. 3. 2018 se budou podílet na všech poplatcích za chod domu a spotřebovaných energiích (tzn. elektřinu, vodné a stočné, uhlí) v poměru 50:50. Od 1. 1. 2020 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o užívání totožného bytu v ústní podobě, která ve vztahu k dodávaným energiím byla stejná, tzn. že veškeré energie (vodu, elektřinu, uhlí) spotřebované v domě měly být stranami hrazeny z jedné poloviny a rovněž se měla každá z nich podílet polovinou nákladů na internet. , jméno FO, základě takto uzavřených dohod užíval žalovaný předmětný byt až do února 2024, přitom ke dni 22. 9. 2020 se stal vlastníkem této nemovitosti syn žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, . Dále okresní soud zjistil, že v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 zaplatil žalobce za spotřebované vodné a stočné celkem 18 842 Kč a 28 710 Kč za uhlí. Za období od 1. 1. 2020 do 21. 9. 2020 pak zaplatil 18 990 Kč za elektřinu, 15 819 Kč za vodné a stočné, 22 945 Kč za uhlí a 3 480 Kč za internet. Dne 18. 3. 2021 sepsaly strany dlužní úpis, v němž se dohodly na finančním vyrovnání za dobu mnohočetných exekucí a dalších životních nejistot žalovaného v podobě výpomoci za kauci k bydlení, nezaplaceného rezervačního poplatku vyplývajícího ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě z prosince 2018 a doplatku za spotřebované energie (elektřinu, vodné, stočné, ohřev vody, opravy, amortizace, údržbu, vytápění ve třípokojovém bytě atd.), kdy kauce činila 33 000 Kč, rezervační poplatek 44 000 Kč a doplatek za třípokojový byt za zpětných 27 kalendářních měsíců 96 000 Kč, přičemž tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit do 30. 4. 2021 s tím, že uvedené doplatky jsou uznány, obě strany souhlasí s jejich výší, jakož i s termínem celkového vyrovnání a po zaplacení všech částek věřiteli budou obě strany finančně tímto navzájem vyrovnány. Tato listina byla stranami podepsána a podpis žalovaného na ní byl úředně ověřen. Soud konečně učinil zjištění, že žalovaný žalobci zaslal ve dnech 9. 7. 2021 19 100 Kč, 9. 8. 2021 10 000 Kč, 9. 9. 2021 10 000 Kč, 17. 9. 2021 180 Kč, 7. 10. 2021 5 000 Kč, 7. 12. 2021 10 000 Kč, 11. 1. 2022 2 000 Kč, 8. 2. 2022 4 500 Kč, 7. 4. 2022 7 000 Kč, 9. 5. 2022 4 500 Kč, 7. 6. 2022 9 000 Kč, 7. 7. 2022 10 000 Kč, 6. 9. 2022 5 000 Kč, 6. 6. 2023 21 073 Kč (u níž měl za prokázáno, že tato se týkala dluhů za roky 2022 a 2023), 10. 7. 2023 18 000 Kč a 6. 9. 2023 15 000 Kč.3. Po právní stránce okresní soud nárok žalobce posoudil dle § 2201, 2238 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž uzavřel, že mezi žalobcem a žalovaným byla nejprve uzavřena písemná nájemní smlouva na dobu do 31. 12. 2019, následně v období od 1. 1. 2020 nájemní smlouva v ústní formě, na základě kterých žalovaný užíval byt v rodinném domě č. p. , hodnota, v , adresa, do 15. 2. 2024. Ústní nájemní smlouvu soud vyhodnotil za stavu, kdy žádná ze stran proti její platnosti ničeho nenamítala a obě byly v dobré víře, že takto uzavřená smlouva je platná, navíc žalovaný podle ní i částečně plnil, jako smlouvu platnou ve smyslu § 2237 a 2238 o. z. Poukázal však na to, že v průběhu trvání nájemního vztahu došlo k převodu vlastnického práva k domu, v němž se nacházel předmětný byt, na syna žalobce, který ke dni 22. 9. 2020, tj. ke dni účinků vkladu vlastnického práva, vstoupil do práv a povinností pronajímatele, pročež žalobce není stran žalovaného nároku za období od 22. 9. 2020 do 31. 3. 2021 aktivně legitimován a žalobu za toto období (nenapadnutým) výrokem II rozsudku zamítl. Ve vztahu k nároku žalobce za období od 1. 1. 2019 do 21. 9. 2020 uvedl, že k tomuto se vztahují obě nájemní smlouvy, kdy v obou z nich bylo výslovně dohodnuto, že se účastníci budou podílet na všech poplatcích za chod domu a spotřebě energií jednou polovinou. S ohledem na učiněná skutková zjištění uzavřel, že pokud v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 uhradil žalobce celkem 47 552 Kč a v období od 1. 1. 2020 do 21. 9. 2020 pak (po v bodě 41 odůvodnění rozsudku provedeném výpočtu) celkem 61 234 Kč, za celé rozhodné období od 1. 1. 2019 do 21. 9. 2020 zaplatil na plněních spojených s užíváním domu celkem 108 786 Kč a pakliže měl každý z účastníků nést jednu polovinu těchto nákladů, vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobci právě 54 393 Kč, které soud přiznal včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení z této částky od 27. 2. 2024. Mezi stranami totiž nebyla sjednána splatnost uvedených plnění, a proto se počátek prodlení žalovaného odvíjí až od výzvy žalobce, která byla žalovanému doručena dne 15. 2. 2024. K listině označené jako „dlužní úpis“ ze dne 18. 3. 2021 okresní soud vyslovil právní závěr, že nejde o platné uznání dluhu ve smyslu § 2053 násl. o. z., toto právní jednání je navíc natolik neurčité, že podle § 553 odst. 1 o. z. ani o právní jednání nejde, když neurčitost se nepodařilo soudu odstranit jakýmkoliv výkladem. Poukázal na to, že v listině je nepřesně uvedeno období, kterého se má částka 96 000 Kč týkat, není zřejmé, co má tato částka konkrétně představovat, když ani sám žalobce nebyl schopen v rámci svých tvrzení tuto specifikovat, to vše s přihlédnutím ke skutečnosti, že vůči žalobci jako pronajímateli mohlo směřovat uznání dluhu, s ohledem na převod vlastnického práva k domu na jeho syna, toliko zčásti. Konečně uzavřel, že obrana žalovaného založená na tom, že některé ze svých dluhů za rozhodné období splnil, byla nedostatečná, když žalovaný, i přes poučení ze strany soudu nedoplnil tvrzení o tom, kdy a v jaké výši na svoje dluhy z nájemních smluv za rozhodné období plnil a tato tvrzení pak nemohl ani prokázat.4. Proti výrokům II a III tohoto rozsudku podal odvolání žalovaný, domáhal se jejich změny tak, aby i ve vztahu k 54 393 Kč s přiznaným příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, a současně, aby byla žalobci uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení. Jeho odvolací argumentace, vedle obrany učiněné v řízení před okresním soudem, byla založena na námitce promlčení přiznané částky, když jde o úhrady energií za dobu do r. 2020, přičemž žaloba v dané věci byla podána až dne 18. 3. 2024. Má za to, že okresní soud zcela správně posoudil listinu ze dne 18. 3. 2021 jako zcela neurčité jednání, pročež k této není možno v řízení vůbec přihlížet.5. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu jako správný potvrzen, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný si neplnil svoje povinnosti vyplývající z nájmu předmětného bytu a nehradil platby, k nimž se v nájemní smlouvě zavázal. Má za to, že dlužní úpis je platným právním jednáním, v němž žalovaný uznal existenci dluhu a legalizoval dokonce svůj podpis na této listině. Poukázal na to, že dle listiny se strany dohodly na vzájemném vyrovnání všech dosavadních dluhů, pokud by žalovaný uhradil částku uvedenou v listině, kdy tato klauzule byla výhodná právě pro žalovaného.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)] v rozsahu napadeném odvoláním, přičemž dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Žalobce se ve vztahu k napadené části rozsudku domáhal po žalovaném zaplacení 54 393 Kč, které mu měl žalovaný dlužit za období od 1. 1. 2019 do 21. 9. 2020 na základě dohody mezi nimi, že v souvislosti s užíváním bytu ve vlastnictví žalobce bude hradit jednu polovinu skutečných nákladů na spotřebované energie a další dodávané služby, a která byla žalovaným uznána spolu s dalšími dluhy v celkové výši 173 000 Kč v listině sepsané mezi účastníky dne 18. 3. 2021.8. Nosná procesní obrana žalovaného byla založena na argumentu, že plnění spojená s bydlením žalobci plnil, ničeho mu nedluží, listinu ze dne 18. 3. 2021 podepsal, aniž by ji četl a znal její obsah