69 Co 170/2025-53 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 1.452,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1.452,08 Kč od 13. 12. 2023 do zaplacení a částku 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 19.200 Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Proti tomuto rozsudku do výroků II. a III. podala odvolání žalobkyně s tím, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Mezi účastníky byla dne 1. 6. 2023 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese , adresa, , smlouva byla uzavřena na dobu určitou 24 měsíců ode dne účinnosti smlouvy, tj. od 1. 10. 2023. Dne 9. 11. 2023 došlo k nemožnosti další dodávky elektřiny v důsledku účinnosti změny dodavatele elektřiny a k zániku uzavřené smlouvy, žalobce proto v souladu s uzavřenou smlouvou požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši určené sjednaným vzorcem 24x 800 Kč. Zamítnutí nároku žalobkyně okresní soud odůvodnil odkazem na ustanovení § 1813 a § 1815 o. z., když uzavřel, že ujednání o smluvní pokutě v rozporu s požadavkem přiměřenosti představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Zamítnutí nároků soud dále odůvodňuje nesrozumitelností ujednání pro spotřebitele a nepřiměřenou výší smluvní pokuty. V rozporu s provedeným dokazováním soud uzavírá, že povinnost žalobkyně nemá utvrzovat žádná smluvní pokuta. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu, když z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zjevné, že je postaveno na nesprávných skutkových zjištění, jako je konstatování, že ujednání o smluvní pokutě má být umístěno v části smlouvy označené jako „ostatní ujednání“ kdežto ve skutečnosti se jedná o část „smluvní sankce“, či že žalobkyni nemá v uzavřené smlouvě stíhat žádná smluvní pokuta, ve skutečnosti však smlouva obsahuje několik druhů recipročních smluvních pokut utvrzujících povinnosti žalobkyně. Pro zhodnocení, které ujednání je zakázané je třeba posoudit nejen, jestli smluvní ujednání zakládalo nerovnováhu, jak učinil okresní soud, byť nesprávně, ale také zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem poctivosti a také zda je nerovnováha významná. Tyto kroky okresní soud neučinil, když toliko vybral všechna potenciální použitelná smluvní ustanovení, která považoval za zatěžující pro žalovaného, pominul však ujednání ve prospěch žalovaného i ujednání zatěžující žalobkyni, nezabýval se poctivostí takových ujednání a otázkou, jaký je jejich účel, a neřešil otázku, zda případná nerovnováha je právně významná. Nelze pominout také výši smluvní pokuty 800 Kč/měsíc a výši utvrzované povinnosti tohoto plnění. Ze smlouvy plyne, že byla sjednána měsíční úhrada 4.600 Kč, smluvní pokutou se tak utvrzuje platební povinnost zákazníka přesahující její pětinásobnou výši, je tak zjevné, že smluvní pokuta nemůže zdaleka naplňovat kritérium nepřiměřenosti a významné nerovnováhy práv nebo povinnosti ke škodě spotřebitele. Pokud okresní soud vytýká, že ujednání o smluvní pokutě je skryté a nesrozumitelné pro osobu, která má rozum průměrného člověka, nemůže s tímto žalobce souhlasit. Smlouva je v podstatě krátká, přehledná a zahrnuje pouhé dvě strany textu, tj. jediný list. Smluvní pokuta není skryta mezi jiná ujednání, je umístěna v úvodu vlastního oddílu nazvaného „smluvní sankce“ a v textu smlouvy je zmiňovaná opakovaně též v části „Prohlášení zákazníka“. Formulace předpokladů vzniku smluvní pokuty může vyžadovat soustředěnější čtení, avšak je pochopitelná, respektive osobě průměrného rozumu srozumitelná. Lze legitimně očekávat, že spotřebitelé v České republice umí číst a jsou ochotni a schopni porozumět textu v úředním českém jazyce. Ujednání o smluvní pokutě je srozumitelné v tom smyslu, že v případě nedodržení doby trvání smlouvy z důvodu na straně zákazníka bude žalobce požadovat uhrazení smluvní pokuty. Ujednání o smluvní pokutě je obecně používané a pro zákazníky očekávatelné. Proti případné povinnosti zaplatit smluvní pokutu při porušení závazku stojí na straně spotřebitele jako benefit jednak pojetí smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody a dále výhoda pro zákazníka v podobě sjednané nižší ceny za dodávku energie na základě smlouvy na dobu určitou oproti základní ceně, za kterou je energie dodávaná u smluv na dobu neurčitou. Zákazník má navíc jistotu v tom, že ví, jaká bude cena energie po celou dobu trvání smlouvy. Okresní soud aplikoval ustanovení § 1813 o. z. v nesprávném znění, když podle odůvodnění aplikoval § 1813 ve znění, které v době uzavření smlouvy již nebylo účinné. Soud tak nemohl ujednání posoudit správně, když neposuzoval poctivost takového ujednání. Při posuzování nerovnováhy práv a povinností soud pomíjí, že jednání žalobce je silně regulováno a porušení smluvních povinností znamená správní sankce násobně převyšující smluvní pokuty a také povinnost zachovávat standardy dodávky, při jejichž porušení stanoví obecně závazné právní předpisy povinnost obchodníka uhradit zákazníkovi náhrady za nedodržení standardů v řádech jednotek tisíc za každý den trvání pochybení obchodníka. Soud tak byl povinen při posuzování okolností vzít v úvahu další práva a povinnosti stran plynoucí z veřejnoprávních předpisů. Aby mohl žalobce poskytnout zákazníkovi neměnnou cenu dodávky plynu nebo elektřiny na celé smluvní období, musí se zajistit proti pohybu cen energií a směnnému kurzu nákupem množství energie odpovídající tzv. důvodně očekávané spotřebě zákazníka předem na celé období trvání smlouvy dvou nebo tří let na velkoobchodním trhu na základě těchto forwardových nákupů. Vzhledem k tomu, že nákupy probíhají v eurech a zákazníkům je energie dodávaná v CZK, musí zároveň žalobce uzavřít na derivátovém finančním trhu měnový swap k zajištění měnového rizika. Pokud zákazník nedodrží sjednanou dobu trvání smlouvy na dobu určitou a předčasně ji ukončí, zůstává na straně žalobce forwardově nakoupený přebytečný plyn nebo elektřina pro zbývající smluvní období takového zákazníka. Tuto energii je nutno zpětně prodat na velkoobchodním trhu za aktuální tržní ceny, tedy v době ukončení smluvního vztahu. Analogicky je nutné naložit s původní transakcí na zajištění měnového rizika, která je rovněž obchodována za směnný kurz platný v době předčasného ukončení smluvního vztahu. Pokud jsou tržní ceny komodity nižší v okamžiku předčasného ukončení smluvního vztahu, vznikne žalobci škoda, protože nakoupený objem energie bude prodán na trhu se ztrátou, a to bez ohledu na to, zda bude skutečně prodán nebo bude v nákupním modelu realokován na jiné nové zákazníky. Vzhledem k tomu, že budoucí vývoj cen není předem znám, proto je toto riziko smluvně ošetřeno smluvní pokutou jako paušalizovanou náhradou potenciální škody. Mezi další škody je třeba zařadit zcela či zčásti marně vynaložené zprostředkovatelské náklady na obstarání zákazníka a uzavření smlouvy. Žalobkyně tak navrhuje zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení, případně změnu tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno.3. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud rozsudek okresního soudu v napadených výrocích II. a III. v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání je důvodné.4. Žalovaný se k odvolacímu jednání nedostavil, ačkoliv byl včas a řádně předvolán, když předvolání mu bylo doručeno postupem dle § 50m o. s. ř., soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného.5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.6. Okresní soud žalobě ve výroku I. vyhověl ohledně požadavku na zaplacení nedoplatku ceny za dodanou elektřinu, když dospěl k závěru, že žalobkyně dodala sjednané plnění, žalovaný však cenu neuhradil, a dále přiznal smluvní pokutu za nezaplacení faktury. Okresní soud naopak dospěl k závěru, že požadavek na smluvní pokutu dle výroku II. napadeného rozsudku není důvodný a žalobu v této části zamítl.7. Okresní soud správně zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 1. 6. 2023 dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., na základě které žalobkyně dodávala žalovanému do odběrného místa sjednaného ve smlouvě elektřinu a žalovanému vznikla povinnost zaplatit sjednanou cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, jedná se o smlouvu svou povahou spotřebitelskou podle § 1810 a následujících o. z.8. Okresní soud se zabýval ujednáním o smluvní pokutě a dospěl k závěru, že ujednání je nepřiměřené dle § 1813 o. z. S tímto závěrem okresního soudu se odvolací soud neztotožňuje. Především je třeba přisvědčit žalobkyni, že okresn