8 Co 122/2025-115 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 129.667,65 Kč ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, ze dne 10. února 2020 neexistuje, když smlouva o úvěru č. , anonymizováno, uzavřená dne 10. února 2020 mezi žalobkyní a , jméno FO, , narozenou dne , datum, , zemřelou dne , datum, , posledně bytem , adresa, , je platná (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na určení, že smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 10. února 2020, uzavřená dne 10. února 2020 mezi žalobkyní a , jméno FO, , narozenou dne , datum, , zemřelou dne , datum, posledně bytem , adresa, , je platná (odstavec II. výroku) a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 23.580 Kč (odstavec III. výroku).2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno, případně, že rozsudek soudu prvního stupně bude zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Namítala, že pokud soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu, že není dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, pak vyložil zákonný požadavek naléhavého právního zájmu na určovací žalobě nesprávně. Žalobkyně se nachází v nejistém právním postavení a nedisponuje jiným prostředkem právní ochrany, než právě touto žalobou na určení. Nemůže iniciovat řízení o žalobě na plnění ani správní řízení o občanskoprávní věci týkající se pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, ani nemůže vystupovat jako účastník pozůstalostního řízení. Existence pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení ze smlouvy o úvěru byla projednána již v rámci pozůstalostního řízení, kdy soudní komisař shledal platnost smlouvy a uzavřel, že pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení nepředstavuje aktivum pozůstalosti. Pozůstalostní řízení pak zastavil, neboť majetek, který zůstavitelka zanechala, byl bez hodnoty nebo nepatrné hodnoty. Přesto však bylo na návrh žalovaných zahájeno řízení u finančního arbitra, jehož předmětem je posouzení platnosti či neplatnosti smlouvy o úvěru, aniž by se finanční arbitr zabýval zjištěním dědického práva. Ačkoliv soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že žalobkyně nemá možnost podat žalobu na plnění, nesprávně uzavřel, že postavení žalobkyně není nejisté jen proto, že právní nástupci zůstavitelky neuznávají platnost smlouvy o úvěru, případně vznesli požadavek na vrácení plnění z neplatné smlouvy. Právě tato určovací žaloba je způsobilá právní vztahy mezi účastníky jednou provždy vyřešit. Není pravdou, že pravomocný rozsudek o určovací žalobě netvoří ve vztahu mezi týmiž účastníky překážku věci pravomocně rozsouzené k žalobě na plnění založené na tomtéž právu. V tomto směru odkázala na závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 26. dubna 2011, sp. zn. 22 Cdo 1850/2009. Žalobkyně rovněž nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně, že určovací žaloba má význam jen pro jiné – dosud nezahájené nebo již probíhající – řízení (v němž její předmět lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení. Namítala, že určovací žaloba je v tomto případě způsobilá odstranit stav právní nejistoty vzniklý na straně žalující i straně žalované. Výsledkem řízení u finančního arbitra může být mimo jiné určení neplatnosti smlouvy o úvěru, které následně povede k přezkumu rozhodnutí finančního arbitra v civilním soudnictví podle části V. o. s. ř.; k přezkumu rozhodnutí finančního arbitra ve správním soudnictví podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního; k projednání dědictví v rámci Pozůstalostního řízení a civilnímu soudnímu řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Rozhodnutím finančního arbitra tak dojde ke vzniku kolize několika dalších soudních řízení, která nemusí být ze zákona automaticky přerušena, a jejich následný přezkum za účelem dosažení zákonného rozhodnutí bude muset probíhat na základě mimořádných opravných prostředků. Rozhodnutím soudu v tomto řízení může být těmto sporům zamezeno.Žalobkyně měla rovněž za to, že se soud prvního stupně vůbec nevypořádal s tvrzeními žalobkyně o odlišném hledisku naléhavého právního zájmu primárního a eventuálního nároku a o způsobilosti určovací žaloby ochránit vlastnické právo žalobkyně, když v důsledku dlouhotrvajících řízení může dojít k situaci, kdy se žalobkyně bude domáhat vrácení již vydaného bezdůvodného obohacení, nicméně se jej pro nedobrou finanční situaci žalovaných nedomůže. Také pak soud prvního stupně nezákonně posoudil primární a eventuální nárok žalobkyně souběžně.Nároky žalobkyně uvedené v primárním i eventuálním nároku mají odlišné hledisko naléhavého právního zájmu, když:a) na určení neexistence pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení má naléhavý právní zájem zejména žalobkyně, která se v současné době nachází v nejistém postavení. Příslušný soudní komisař shledal platnost smlouvy o úvěru a uzavřel, že pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení nepředstavuje aktivum pozůstalosti, ale i přesto bylo zahájeno řízení u finančního arbitrab) na určení platnosti Smlouvy o úvěru je dán naléhavý právní zájem zejména zájmem na ochraně veřejného pořádku, dobrých mravů, rovnosti a legitimních zájmů třetích osob.3. Žalovaní se k podanému odvolání žalobkyně vyjádřili tak, že navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Uváděli, že žalovaní jakožto univerzální dědicové po smrti své matky podali podnět k finančnímu arbitrovi k posouzení, zda byla sjednaná smlouva uzavřená v souladu se zákonem. Finanční arbitr zvážil argumenty obou smluvních stran a předběžně dospěl k závěru, že došlo k porušení některých povinností při poskytování spotřebitelského úvěru, v důsledku čehož je smlouva o úvěru neplatná. Je zřejmé, že nepřišla-li by žalobkyně v řízení před finančním arbitrem s novým skutkovým tvrzením nebo právní argumentací, rozhodl by finanční arbitr ve prospěch žalovaných, tedy by uložil žalobkyni povinnost uhradit částku ve výši 129.677,65 Kč. Žalobkyně by měla možnost podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek, a to nejprve námitky podle § 16 Zákona o finančním arbitrovi, a dále žalobu podle části páté o. s. ř. Postupovala-li by žalobkyně tímto postupem, došlo by k úplnému vyřešení předmětu sporu. Výsledné rozhodnutí by bylo materiálně vykonatelné a bylo by exekučním titulem. Namísto toho žalobkyně podala žalobu na určení, že pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 129.667,65 Kč neexistuje, eventuálně že smlouva o úvěru je platná. Ze strany žalobkyně se však jedná o procesně chybný postup, neboť v rámci tohoto řízení nemůže soud uložit žalobci povinnosti uhradit dlužnou částku ve výši 129.667,65 Kč ve prospěch žalovaných, dospěje-li k závěru, že pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení existuje. V takovém případě soud může jedině zamítnout žalobu, takové rozhodnutí ale nebude materiálně vykonatelné a nebude exekučním titulem. Žalovaní budou nuceni na základě tohoto rozhodnutí iniciovat další soudní řízení, ve kterém tato povinnost uložena bude. Postup žalobkyně vede ke zbytečnému množení sporů a nejedná se tedy o efektivní a hospodárný způsob řešení podstaty sporu mezi stranami sporu. Žalovaní tak plně souhlasili se závěry soudu prvního stupně, s tím, že na projednání žaloby neexistuje naléhavý právní zájem.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění, když tyto ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. odpovídají obsahu provedených důkazů a odvolací soud je proto v celém rozsahu přejímá.6. Platí to tedy ve vztahu ke skutečnosti, že matka žalovaných jakožto zůstavitelka uzavřela dne 10. 2. 2020 s žalobkyní smlouvu , Anonymizováno, Žalobkyně se zavázala poskytnout zůstavitelce za poplatek ve výši 50.000 Kč a úrok ve výši minimálně 9,3 % p. a. spotřebitelský úvěr ve výši 535.106 Kč, který byl zajištěn zástavním právem k bytu zůstavitelky. Zůstavitelka dne , datum, zemřela, přičemž zanechala žalované jako zákonné dědice, kteří dědictví neodmítli a prohlásili, že uplatňují výhradu soupisu. Žalovaní se domáhali, aby v řízení o pozůstalosti byly byt a bezdůvodné obohacení z úvěru poskytnutého věřitelem zůstavitelce projednány, když tvrdili, že kupní smlouva ze dne 30. 4. 2021 o prodeji bytu a smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, jsou neplatné. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 17. 10. 2023, č. j. 15 D 483/2022-70, které nabylo právní moci téhož dne, bylo řízení o pozůstalosti zůstavitelky zastaveno, neboť zůstavitelka nezanechala žádný majetek. U finančního arbitra je vedeno pod sp. zn. FA/SR/SU/3335/2023 řízení, ve kterém se žalovaní domáhají určení neplatnosti smlouvy , Anonymizováno, a smlouvy , Anonymizováno, ze dne 10. 2. 2020. Dne 16. 12. 2024 byla žalobkyně vyzvána, aby se do 15 dnů vyjádřila k dosavadním skutkovým zji