8 Co 137/2025-133 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 723.326 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně běžícím od 3. 9. 2024 do zaplacení (odstavec I. výroku) a zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 121.577,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 45 950,30 Kč, s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 834.826,30 Kč za dobu od 1. 9. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 73.047,26 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 844.903,30 Kč za dobu od 1. 9. 2024 do 2. 9. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 834.826,30 Kč za dobu od 3. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 121.577,30 Kč za dobu od 3. 9. 2024 do zaplacení (odstavec II. výroku). Dále pak zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 34.037 Kč (odstavec III. výroku).2. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy ze dne , datum, úvěr ve výši 800.000 Kč, který byl využit na splácení jiných úvěrů žalovaného u žalobkyně a rovněž u společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, , zbývající částka byla ponechána k dispozici žalovanému. Žalovaný se zavázal splácet úvěr ze Smlouvy splátkami ve výši 9.796 Kč měsíčně. Žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z informací poskytnutých žalovaným ohledně jeho pravidelných měsíčních příjmů a výdajů. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně ho vyzvala k úhradě dlužných splátek, žalovaný nereagoval, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky před podáním žaloby. U žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy objektivním způsobem vyhodnocena jeho schopnost úvěr fakticky splácet. Žalobkyně dostatečně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného prověřována, když žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy s žalovaným měla k dispozici pouze doložený příjem žalovaného ve výši 17.108 Kč dle výpisu z bankovního účtu za duben 2023. Z tohoto výpisu však nebylo lze ověřit jeho pravidelné měsíční výdaje. Žalobkyně neprokázala, že by informace získané od žalovaného ohledně jeho majetkové situace ověřovala z dalších zdrojů. Žalobkyně věděla, že žalovaný hradí řadu dalších úvěrů, o to větší pozornost měla věnovat jeho majetkové situaci. Žalobkyně tak neprokázala, že by vyvinula odbornou péči během zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, čímž porušila zákonnou povinnost podle § 86 odst. 1 ZoSÚ a úvěrová smlouva je proto neplatná podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 800.000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně dosud uhradil na tento úvěr částku 76.674 Kč. Okresní soud proto zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni dosud neuhrazené jistiny úvěru ve výši 723.326 Kč podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, který stanoví, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za situace, kdy žalovaný byl v řízení pasivní a okresnímu soudu nebyly známy finanční možnosti žalovaného, případně zda žalovaný je vůbec ochoten dluh splácet, nebylo možné určit „dobu přiměřenou jeho možnostem“ Z toho důvodu okresní osud uzavřel, že se splatnost odvíjí od dopisu ze dne 21. 8. 2024, ve kterém žalobkyně dala žalovanému lhůtu k zaplacení žalované částky v délce 5 dnů ode dne doručení, tj. do 2. 9. 2024 (výzva byla doručena dne 26. 8. 2024) a ode dne 3. 9. 2024 se tak žalovaný ocitl v prodlení.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to v rozsahu odstavce II. výroku, když se domáhala jeho změny tak, aby jí byla přiznána také částka 66.141 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 9. 2024 do zaplacení. V odvolání žalobkyně uvedla, že žalovaný na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradil pouze částku 10.533 Kč, tj. jednu splátku dne 22. 5. 2023. Nad tuto částku byla sice inkasem z jeho běžného účtu uhrazena dne 8. 11. 2023 další částka 66.141 Kč, nicméně tato splátka byla ještě téhož dne vrácena na účet žalovaného, což je doloženo i výpisem z úvěrového účtu. Okresní soud tak nesprávně do zaplacených splátek zahrnul i částku 66.141 Kč. Pokud žalovaný vyčerpal celkem částku 800.000 Kč, pak bezdůvodné obohacení představuje částku 789.467 Kč. Okresní soud tedy při výpočtu výše bezdůvodného obohacení pochybil.4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Pokud se jedná o skutkový stav věci, okresní soud učinil správná skutková zjištění potud, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru dne , datum, , na základě níž mu žalobkyně celkem poskytla částku 800.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný celou tuto částku vyčerpal. Pokud se jedná o zjištění ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak žalobkyně ohledně této skutečnosti neprokázala, že by s náležitou pečlivostí zjišťovala jak příjmy, tak výdaje žalovaného.7. Vzhledem k době uzavření smlouvy správně soud prvního stupně poměřoval vztah účastníků ustanovením § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (podle přechodného ustanovení zakotveného v § 3028 odst. 1 občanského zákoníku). Rovněž lze přitakat právnímu posouzení věci okresního soudu, kdy předmětnou úvěrovou smlouvu hodnotil jako absolutně neplatnou dle ust. § 588 občanského zákoníku, a to s přihlédnutím k ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také ZoSÚ), když žalobkyni nelze přisvědčit, že by dostála odborné péči při zkoumání aktivní (příjmové) a pasivní (výdajové) stránky majetkových poměrů žalovaného tak, jak požaduje již ustálená judikatura (za všechna rozhodnutí srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).8. V daném případě tedy bylo na místě žalobní nárok žalobkyně posoudit dle ust. § 2991 občanského zákoníku a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částce. I v tomto okresní soud postupoval zcela správně.9. Nicméně okresní soud pochybil ve vztahu k výpočtu výše bezdůvodného obohacení. V rámci doplněného dokazování u odvolacího jednání (výpisem z úvěrového účtu na č. l. 50 – 52 spisu) vyplynulo, že žalovaný od data čerpání finančních prostředků (800.000 Kč ke dni 14. 4. 2023) na svůj dluh uhradil pouze částku 1x 10.533 Kč, což odpovídá i tvrzením obsaženým v žalobě. Současně se ani žalovaný v řízení nebránil tím, že by žalobkyni uhradil cokoli navíc. V případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ vzniká spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Nejvyšší soud totiž ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz) přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.10. V projednávané věci tedy určuje splatnost nesplacené jistiny soud, a to do budoucna, když dlužník se doposud nemohl dostat do prodlení, neboť splatnost jeho dluhu nebyla jakkoliv stanovena, když k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Za situace, kdy se žalovaný nijak nebránil, že by nebylo v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit naráz, když netvrdil a neprokazoval svou majetkovou a sociální situaci, je nutno ji stanovit úvahou soudu a vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného ji uhradit ve splatnosti určené do tří dnů od právní moci rozsudku.11. S ohledem na uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku v napadeném rozsahu v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku, aniž by však byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, neboť žalobou uplatněná pohledávka ze strany žalobkyně doposud není dospělá (§ 1970 o. z.).12. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem, bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když v této