Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 400.917 Kč s úrokem z prodlení od 26. 9. 2017 do zaplacení (odstavec I. výroku), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 581.760,74 Kč (odstavec II) výroku.2. Rozsudek napadl v celém rozsahu včas podaným odvoláním žalobce. Namítal, že při vyčíslení svého nároku vůči žalovaným vycházel ze sdělení zemřelého , jméno FO, , z něhož vyplynulo, že společně s , jméno FO, odcizili z bytu žalobcova zemřelého otce částku ve výši 1.100.000 Kč až 1.200.000 Kč. Dále žalobce vycházel ze zjištění, že rodina žalovaných měla zásadní finanční problémy, které dokonce ohrožovaly jejich bydlení, což bylo prokázáno. Za této situace se žalobce domnívá, že částka nalezena v bytě , jméno FO, a , jméno FO, musela být těmito odcizena z bytu jeho zemřelého otce, když jakýkoli jiný závěr odporuje základní logice. K tomu vedou žalobce i informace zjištěné v průběhu dokazování v trestním řízení, ze kterých vyplývá, že finanční situace již zemřelého , jméno FO, se od roku 2000 výrazně zhoršovala, od roku 2005 byl invalidním důchodcem a od roku 2012 pak důchodcem starobním. Příjmy z práce v , země, mu měly plynout pouze jeden rok. V řízení nebylo žalovanými prokázáno, kolik peněz si , jméno FO, vydělal v , země, , respektive jakou finanční částkou disponoval po svém návratu. Nalézací soud na provedení důkazů v tomto smyslu rezignoval. Ze všech dosud provedených důkazů pak vyplývá obraz neutěšené finanční situace rodiny žalovaných, neschopnost , jméno FO, plnit si řádně své povinnosti v rámci insolvenčního řízení, jakož i skutečnost, že tito si minimálně od roku 2006 nemohli vytvořit žádné úspory, které by mohly mít ve svém bytě uloženy. Rovněž bylo dle názoru žalobce prokázáno, že zemřelý , jméno FO, a , jméno FO, vedli po celou dobu společnou domácnost, když jejich příjem mohl tak tak dostačovat ke krytí uvedených nákladů. Jeví se jako nevěrohodné, že zemřelý , jméno FO, neměl žádné povědomí o tom, že , jméno FO, je v insolvenci, a to i s přihlédnutím k tomu, že uvedeným insolvenčním řízením bylo ohroženo jeho bydlení. Stejně tak nepravděpodobné se jeví, že by zemřelý , jméno FO, nevěděl o insolvenčním řízení , Jméno žalované A, . Z tohoto pohledu měl nalézací soud výrazně obezřetněji přistupovat k hodnocení výpovědi svědka , jméno FO, , výpovědím 2. a 3. žalované slyšených jako účastnice řízení, když se jedná o osoby osobně zainteresované na výsledku řízení. Naopak z výslechu svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, (žalobcovy matky a jeho bývalé manželky) bylo prokázáno, že zemřelý , Jméno žalobce, disponoval značnými finančními prostředky v hotovosti, když si plánoval koupit nový osobní automobil a vyplatit svého bratra - zemřelého , jméno FO, , coby spoluvlastníka jejich společné chaty. Rovněž bylo prokázáno, že zemřelý , Jméno žalobce, neměl nikdy žádné finanční problémy ani dluhy a žil velmi úsporným způsobem života. K tomu pak přistupuje účastnická výpověď žalobce, který popsal, co mu bylo řečeno zemřelým , jméno FO, na smuteční hostině. Zásadní otázkou pro rozhodnutí v této věci je, zda předmětnou částku ve výši 400.917 Kč měl k dispozici zemřelý , jméno FO, či nikoli. Z pohledu žalobce lze s pravděpodobností hraničící s jistotou přijmout závěr, že zemřelý , jméno FO, nemohl disponovat hotovostí v této výši. Jen stěží si lze představit, že pokud by tomu tak bylo, přikročil by zemřelý , jméno FO, společně s , jméno FO, k tak zoufalému činu, jakým byla krádež na jejich rodinném příslušníku bezprostředně po úmrtí jeho otce. Opačný závěr totiž zcela odporuje závěrům provedeného dokazování. Naopak tvrzení žalobce, že jeho zemřelý otec , Jméno žalobce, mohl mít v hotovosti částku okolo 1.100.000 Kč závěrům provedeného dokazování neodporuje, byť lze souhlasit s nalézacím soudem, že tato skutečnost nebyla v tomto řízení přímo prokázána. Této skutečnosti pak nasvědčuje i usnesení Okresního soudu v , adresa, ve věci sp. zn. , číslo, , jímž bylo mimo jiné rozhodnuto o tom, že do aktiv pozůstalosti po zemřelém , jméno FO, náleží i hotovost uložená v bytě zůstavitele ve výši 1.112.800 Kč. Zásadní výhrady má žalobce k tomu, jakým způsobem naložil nalézací soud s návrhem na výslech svědka , jméno FO, , když tím, že se spokojil s provedením důkazů pouze listinou ve formě notářského zápisu, porušil zásadu bezprostřednosti a ústnosti řízení a odňal žalobci možnost klást tomuto svědku otázky. Je sice pravdou, že pokud by v přítomnosti notáře došlo k tomu, že by na svědka , jméno FO, byl vyvíjen nátlak, nemohl by jeho prohlášení osvědčit, tato skutečnost však sama o sobě nevylučuje to, že se svědkem byl dopředu konzultován obsah jeho prohlášení. Žalobce se domáhal změny napadeného rozsudku tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno.3. Proti nákladovému výroku podaly včasné odvolání žalované, vytýkaly okresnímu soudu, že nepřiznal náklady za repliku ze dne 2. 6. 2025 a náklady na sepis notářského zápisu. Žalované nesouhlasily s názorem soudu, že se jednalo o neúčelné náklady. V tomto smyslu se domáhaly změny napadeného rozsudku.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ve výroku o věci samé není odvolání důvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že žalobou došlou soudu dne 20. 1. 2021 se žalobce domáhal po tehdy žalovaných 1. , jméno FO, a 2. , jméno FO, zaplacení částky 400. 917 Kč. Mělo se jednat o uplatněný nárok na náhradu škody. Ve skutkových tvrzeních žalobce uvedl, že po smrti jeho otce , jméno FO, (dále zemřelý otec či zůstavitel) bylo z bytu zemřelého odcizeno 1.100 000 Kč, a to původními žalovanými , jméno FO, a , jméno FO, , když , jméno FO, byl bratrem zemřelého zůstavitele. Oba žalovaní byli v trestním řízení uznáni vinnými, že dne , datum, odcizili ze zásuvky obývací stěny v bytě zemřelého finanční hotovost v celkové výši nejméně 700.000 Kč a způsobili pozůstalému synovi , jméno FO, (zde žalobci) škodu ve uvedené výši, čímž spáchali , přečin, a byli za to odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody. Zároveň jim bylo uloženo zaplatit pozůstalému synovi – poškozenému , jméno FO, náhradu škody ve výši 700.000 Kč a se zbytkem byl poškozený , Jméno žalobce, odkázán na náhradu škody v řízení občanskoprávním. V tomto smyslu se žalobce domáhal zaplacení zbylé částky 400.917 Kč, která měla být protiprávním jednáním , jméno FO, , Anonymizováno, a , jméno FO, odcizena. Žalovaní , jméno FO, a , jméno FO, od samého počátku řízení popírali, že by odcizili z bytu zemřelého jakoukoliv finanční částku, tedy i částku 400.917 Kč.6. V průběhu řízení před soudem prvního stupně zemřel žalovaný , jméno FO, , v odvolacím řízení zemřela , jméno FO, . Procesními nástupci se tak staly dcery , jméno FO, a , jméno FO, – , Jméno žalované A, a , Jméno žalované B, . Rovněž tyto žalované popíraly jakékoli odcizení finančních prostředků z bytu zemřelého.7. Okresní soud provedl ve věci rozsáhlé dokazování tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání. Skutková zjištění učiněná z provedených důkazů jsou v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně uvedena.8. V případě žaloby na náhradu škody musí být naplněny následující podmínky: 1) porušení právní povinnosti (protiprávní jednání), 2) vznik újmy (zde majetková škoda), 3) příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vzniklou újmou, 4) zavinění škůdce (nedbalost či úmysl).9. Bylo na žalobci, aby tvrdil a prokázal naplnění podmínek ad 1) – 3), když zavinění škůdce se presumuje a je na škůdci, aby tvrdil a prokázal, že vznik škody nezavinil.10. Žalobcem tvrzené porušení právní povinnosti mělo spočívat v tom, že původní žalovaní , jméno FO, a , jméno FO, vzali z bytu zemřelého zůstavitele částku 1.100.000 Kč, přičemž se mělo jednat o finanční prostředky ve vlastnictví zemřelého zůstavitele ke dni jeho úmrtí. Tím měla žalobci jako dědici po zůstaviteli vzniknout majetková újma a mezi protiprávním jednáním Blanky a , jméno FO, a vznikem majetkové újmy měla být příčinná souvislost, když majetková újma měla vzniknout v důsledku protiprávního jednání , jméno FO, a , jméno FO, , tedy původních škůdců.11. , jméno FO, a , jméno FO, od samého počátku a také po dobu trestního řízení popírali, že by z bytu zůstavitele vzali k újmě žalobce jakoukoliv finanční částku. Nicméně je pravdou, že byli uznáni vinnými z , přečin, tak, jak je uvedeno shora, a to rozsudkem Krajského soudu v , adresa, , č. j. , číslo, , který nabyl právní moci , datum, . Ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. je civilní soud vázán rozhodnutím trestního soudu o tom, že byl spáchán zde označený přečin. Ve skutkové větě trestního rozsudku je uvedeno, že odcizili finanční hotovost v celkové výši nejméně 700.000 Kč, se zbytkem nároku na náhradu škody byl poškozený žalobce odkázán na řízení občanskoprávní.12. Žalobce v předmětném řízení tvrdil skutkovou verzi, že jeho zemřelý otec měl v bytě hotovost ve výši přes 1.100.000 Kč a požadoval po původních žalovaných, posléze po jejich právních nástupkyních zaplacení rozdílu, který mu nebyl přiznán jako náhrada škody v trestním řízení, tj. částku 400.917 Kč.13. Bylo na žalobci, aby uvedená skutková tvrzení prokázal, neboť žalovaní tento tvrzený skutek popírali.14. Žalobce ve své účastnické výpovědi sám připustil, že u zemřelého otce částku 1.100.000 Kč v hotovosti neviděl. Že otec v hotovosti disponoval uvedenou částkou usuzoval z toho, že si otec chtěl koupit auto a vyplatit svého bratra (, jméno FO, ) ze spoluvlastnictví chaty. Jinak poukazoval na vysoké příjmy svého otce, který pracoval u , název, a jeho úsporný způsob života. Tvrdil, že o částce 1.100.000 Kč mu řekli sami původní žalovaní, že tuto částku z bytu zemřelého odnesli, aby se nemusela danit. Peníze v hotovosti otec v domácnosti míval, když za ním v minulosti žalobce přišel, že potřebuje peníze například na školu nebo boty, vždy vytáhl velký obnos peněz, ale žalobce nedokázal upřesnit, jakou částku.15. Přímým důkazem k prokázání skutečnosti, že zemřelý disponoval v hotovosti v domácnosti částkou 1.100.000 Kč, měla být výpověď svědkyně , jméno FO, , bývalé manželky zemřelého. Ta ve své výpovědi před okresním soudem uvedla, že „ty peníze viděla“. Uvedla, že na jaře nebo v létě před jeho úmrtím se u zůstavitele v bytě bavili a on říkal, že už má našetřeno na nové auto, v obýváku ze zásuvky vytáhl bankovky a udělal takový vějíř. Svědkyně to vyhodnotila jako hodně peněz. Její bývalý manžel jí neřekl, o jakou sumu se jedná, a svědkyně se ho zeptala, zda by byl schopný koupit auto i za 1.000.000 Kč a on se usmíval, takže ona věří, že to bylo přes 1.000.000 Kč. Tuto částku odhadla. K dotazu zástupce žalobce, zda byla schopna odhadnout, jestli tam byly 2.000.000 Kč, 5.000.000 Kč, 10.000.000 Kč odpověděla, že nikoliv, k dalšímu dotazu, proč zrovna 1.000.000 Kč odpověděla, že protože ho má taky (ten 1.000.000 Kč) a měla takové peníze už jednou v ruce. Stála od zemřelého asi 2 m.16. U výslechu na policii označená svědkyně vypověděla, že pochopila, že si zemřelý chce kupovat auto za částku do 1.000.000 Kč. Z jedné zásuvky vytáhl peníze, ty peníze jí ukázal, jako by se jimi chtěl pochlubit, byl to „obrovský štos peněz“, nebyla schopna říct, zda to bylo 500.000 Kč nebo 1.000.000 Kč, byly tam různé bankovky. Ten štos jí ukázal a ona mu řekla, ať to zase schová.17. U hlavního líčení v trestní věci vyslechnutá svědkyně uvedla, že peníze, které jí zemřelý ukazoval, měl uložené v obálce, povytáhnul je a rozložil do takového vějíře, takže viděla bankovky. Neřekl jí, kolik je tam celkem, ale bylo jich tam hodně. Svědkyně viděla svazek bankovek, stínilo jí křeslo. Nebyla schopna vypovědět, jestli v tom vějíři převládala nějaká bankovka více, ani říct, zda tam byla bankovka nižší než 1.000 Kč.18. Žádný další přímý důkaz toho, že zemřelý měl ve svém bytě částku 1.100.000 Kč žalobce nepředložil.19. Odvolací soud souhlasí s hodnocením výpovědi , jméno FO, tak, jak byla provedena okresním soudem, tudíž se závěrem, že označeným důkazem nebylo prokázáno, že by zemřelý měl fyzicky ve svém držení ke dni svého úmrtí částku 1.100.000 Kč. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, tuto skutečnost za prokázanou vzít nelze. Svědkyně ve vzdálenosti asi 2 m viděla vějíř bankovek, částku asi 1.000.000 Kč u svého výslechu před okresním soudem v této civilní věci pouze odhadla. Nutno dále poukázat na to, že při svém výslechu v trestním řízení, a to jak na policii, tak před trestním soudem uvedla, že není schopna říct, zda se jednalo o 500.000 Kč nebo 1.000.000 Kč. Částku 1.000.000 Kč začala tvrdit až v řízení před okresním soudem v této věci.20. Žalobce dovozoval existenci uvedené finanční částky v hotovosti u zemřelého otce z toho, že otec si chtěl koupit nový automobil, tento si chtěl koupit za peníze v hotovosti. Zde odvolací soud odkazuje na zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, kdy dle § 4 citovaného zákona poskytovatel platby, jejichž výše překračuje částku 270.000 Kč, je povinen provést platbu bezhotovostně. Už s ohledem na toto znění zákona, který obecně je v povědomí i běžných lidí je nutno pochybovat o úmyslu zemřelého koupit si automobil „za hotové“ a také v hotovosti vyplatit bratra ze spoluvlastnictví chaty. Odvolací soud nepopírá, že zemřelý byl dobře finančně situován. Byl státním zaměstnancem, po celou dobu až do důchodu pracoval u , název, takže je zřejmé, že zvláště v posledních letech před důchodem měl dostatečně vysoké příjmy, včetně následného důchodu na to, aby si naspořil dosti vysokou finanční částku. Je však obecně známo, že státní správa vyplácí (a činí tak již dlouhodobě), pracovní odměnu zaměstnancům bezhotovostně, což nebylo ani u zemřelého popíráno. Zemřelý, což nelze vyloučit, chtěl mít nějaké peníze v hotovosti doma. Rozhodně však nebylo prokázáno, že tou částkou, kterou v hotovosti doma disponoval, byl onen 1.100 000 Kč, jak tvrdí žalobce. V podstatě nikdo tuto specifikovanou částku u zemřelého neviděl, a to ani sám žalobce, ani svědkyně , jméno FO, či kdokoliv jiný.21. Odvolací soud tak přijímá za správný závěr okresního soudu, že nebylo prokázáno, že by zemřelý měl doma v hotovosti částku 1.100.000 Kč, z čehož zároveň plyne závěr, že tuto částku nemohli , jméno FO, a , jméno FO, odcizit.22. Žalobce své tvrzení o odcizené částce 1.100.000 Kč stavěl na nepřímých důkazech, které měly prokazovat špatnou finanční situaci zemřelého , jméno FO, a posléze i zemřelé , jméno FO, . V rámci domovní prohlídky provedené v trestním řízení dne 26. 9. 2017 bylo tehdy obžalovaným , jméno FO, vydáno několik kusů papírových obálek a peněženka s finanční hotovostí v celkové výši 1.112.800 Kč. Žalobce setrval na tvrzení, že žalovaní nemohli disponovat takovými finančními částkami, neboť nebylo v jejich silách si tyto peníze ušetřit. Poukazoval na insolvenční řízení , jméno FO, a nízký důchod obou jmenovaných.23. Je pravdou, že oficiální příjmy původních žalovaných byly v zásadě nízké. Nelze však pominout, že , jméno FO, pracoval na tzv. fuškách, jak bylo prokázáno z výslechu svědků. Jako zedník si na fuškách, kdy příjmy z těchto prací se (jak je obecně známo) nedaní, mohl vydělat částky, které pak byly uloženy u něj doma. Jestliže se při domovní prohlídce našla částka 1.100.000 Kč, nelze pominout, že jen 700.000 Kč z této částky bylo v trestním řízení uznáno jako peníze odcizené z domácnosti zůstavitele. Další částka činila 400.000 Kč.24. K argumentu žalobce, že insolvenční řízení ohrožovalo žalované také na jejich bydlení, lze uvést, že skutečnost, že , jméno FO, byla v insolvenci, nemění nic na tom, že , jméno FO, mohl ušetřit částku, kterou měl posléze doma v hotovosti.25. Podstatný je tedy závěr, že žalobce neprokázal, že by jeho otec měl další částku 400.000 Kč doma v hotovosti (celkem částku 1.100.000 Kč) a tudíž, že by tato částka byla ze strany , jméno FO, a , jméno FO, odcizena. Chybí tak základní předpoklad pro přiznání náhrady škody, a to protiprávní jednání škůdců.26. S ohledem na tento závěr byl napadený rozsudek v odstavci I. výroku ve věci samé potvrzen jako věcně správný.27. Odvolací soud k námitce žalobce, že okresním soudem nebyl vyslechnut svědek , jméno FO, , chtěl označeného svědka vyslechnout. Jmenovaný však před jednáním odvolacího soudu zemřel. Absence tohoto důkazu nezpůsobuje nesprávné rozhodnutí okresního soudu. Svědek , jméno FO, měl vypovídat o tom, kolik si na počátku 90. let vydělal zemřelý , jméno FO, v , země, . S ohledem na uplynutí více než 15 let od té doby do roku 2017 nepovažuje odvolací soud prokazování uvedené skutečnosti relevantní. Ohledně neprovedení dalších důkazů odvolací soud odkazuje na podrobné vysvětlení okresního soudu v bodě 7. odůvodnění napadeného rozsudku.28. V souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. mají procesně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení. Žalované a jejich právní předchůdci byli v řízení zastoupeni advokátem, kterému v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. náleží odměna, paušální náhrada výdajů a DPH. Žalované proti nákladovému výroku podaly odvolání, neboť nesouhlasily s nepřiznáním náhrady nákladů řízení za vyjádření ze dne 2. 6. 2025 a s nepřiznáním nákladů na sepis notářského zápisu. Odvolací soud přezkoumal rovněž nákladový výrok v celém rozsahu a s ohledem na skutečnost, že o náhradě nákladů řízení se rozhoduje z úřední povinnosti, dospěl k závěru, že náhrada nákladů řízení byla přiznána žalovaným v nesprávné výši.29. Předmětem řízení byla částka 400.917 Kč, kdy při zastupování 2 účastníků dle citované vyhlášky účinné do 31. 12. 2024 činila odměna za 1 úkon právní služby 15.904 Kč (§ 7a § 12). Za převzetí a přípravu zastoupení v dubnu 2021 tehdy advokátkou , tituly před jménem, , jméno FO, činí odměna advokátky 15.904 Kč (žalovaní , jméno FO, a , jméno FO, ). Za vyjádření k žalobě z 22. 4. 2021 odměna 15.904 Kč. Od 15. 3. 2023 byli žalováni 3 žalovaní – , jméno FO, , , Jméno žalované A, a , Jméno žalované B, . , Jméno žalované A, a , Jméno žalované B, udělily plnou moc advokátu , tituly před jménem, , jméno FO, , kterému tak přísluší za převzetí zastoupení odměna za tyto 2 žalované ve výši 15.904 Kč. Plnou moc udělila označenému advokátovi nově také , jméno FO, , za což ovšem advokátovi nenáleží odměna, neboť je věcí účastníka, že změnil advokáta, tato skutečnost nemůže jít k tíži procesně neúspěšné protistrany. Za vyjádření k podané žalobě ze dne 13. 4. 2023 náleží advokátu odměna za zastupování 2 osob – , Jméno žalované A, a , Jméno žalované B, ve výši 15.904 Kč. Odměna za zastupování , jméno FO, nebyla přiznána, neboť za jmenovanou již podávala vyjádření předchozí advokátka , tituly před jménem, , jméno FO, . Za účast u jednání při zastupování 3 osob dne 23. 1. 2024 činí odměna 23.856 Kč, za písemné podání soudu z 8. 2. 2024 (č. l. 153) přiznal odvolací soud odměnu za plný úkon ve výši 23.856 Kč. Za účast u jednání dne 26. 4. 2024 odměna 23.856 Kč, za účast u jednání dne 11. 10. 2024, které trvalo déle než 2 hodiny, odměna celkem 47.712 Kč. Dále byla přiznána odměna za doplnění skutkových tvrzení ze dne 11. 11. 2024 (č. l. 248) ve výši 23.856 Kč, za vyjádření ve věci z 8. 1. 2025 (č. l. 253) 23 856 Kč, za účast u jednání dne 16. 1. 2025, které trvalo déle než 2 hodiny, odměna 47.712 Kč, za vyjádření ve věci samé ze dne 1. 4. 2025 (č. l. 281) odměna 23.856 Kč, za účast u jednání dne 3. 4. 2025 odměna 23.856 Kč, za účast u jednání dne 2. 10. 2025 odměna 23.856 Kč a za účast u vyhlášení rozsudku dne 10. 10. 2025 odměna ve výši jedné poloviny 11.928 Kč. Celkem činí odměna zastupujícího advokáta 361.816 Kč. Paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 dle citované vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024 činí celkem 10 x 300 Kč = 3.000 Kč. Dle citované vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025 činí paušální náhrada výdajů 7 x 450 Kč = 3.150 Kč; celkem 6.150 Kč. Celková částka 367.966 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 445.239 Kč. K této částce soud připočetl náklady důkazu – notářského zápisu ze dne 26. 3. 2025, NZ 188/2025 ve výši 5.445 Kč. Není důvod, proč by tyto náklady na pořízení důkazu neměly být žalovaným přiznány v souladu s § 137 odst. 1 o. s. ř. Okresní soud z tohoto listinného důkazu provedl zjištění. Celkové náklady žalovaných činí 450.684 Kč a byly žalovaným přiznány.30. Odvolací soud nepřiznal advokátu žalovaných odměnu za následující úkony: podání žalovaných k důkazním návrhům žalobce ze dne 4. 4. 2024 (č. l. 166). Zde advokát pouze uvedl, že v předcházejícím podání žalobce nepřináší žádná nová tvrzení, když opakuje shodně jako ve svých dřívějších podáních uvedené skutečnosti. Žalovaní nesouhlasí s tím, že by se v projednávané věci mělo uplatnit obrácené důkazní břemeno a dále považují za nadbytečné veškeré důkazní návrhy uvedené žalobcem. Toto podání není podáním ve věci samé, pouze vyjadřuje procesní stanovisko žalovaných. Za podání žalovaných k doplnění důkazních návrhů žalobcem ze dne 28. 5. 2024 (č. l. 226). Zde nebylo uvedeno pro věc cokoliv významného. Žalovaní opakují, že žalobce neprokázal své tvrzení o částce nad 700.000 Kč. Podání z 3. 4. 2025 (č. l. 294), kdy se advokát žalovaných vyjadřuje k důkazním návrhům žalobce. Podání z 13. 5. 2025, za které požadoval advokát odměnu, se ve spise vůbec nenachází. Podáním z 2. 6. 2025 (č. l. 300) se vyjadřuje k výslechu svědka , jméno FO, a není to vyjádření ve věci samé. Podání ze dne 11. 7. 2025 (č. l. 312) je opět vyjádřením k návrhu na výslech svědka , jméno FO, . Za tato podání nebyla advokátu žalovaných přiznána odměna ani paušální náhrada výdajů, neboť se ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) nejedná o podání ve věci samé, za které by bylo možno přiznat advokátu odměnu v požadované výši.31. S ohledem na shora uvedené závěry byl napadený rozsudek v odstavci II. výroku ve vztahu k žalovaným 2. a 3. změněn.32. V odvolacím řízení procesně úspěšné žalované mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči procesně neúspěšnému žalobci. Odvolací soud přiznal advokátu odměnu za vyjádření k podanému žalobcovu odvolání ze dne 16. 1. 2026 (č. l. 374 a násl.) za zastupování 3 osob 23.856 Kč a paušální náhradu 450 Kč. Za vyjádření k doplnění žalobcova odvolání (č. l. 387) ze dne 16. 7. 2026 přiznal odměnu za zastupování 2 osob advokátu žalovaných ve výši 17.892 Kč a paušální náhradu výdajů 450 Kč. Za účast u jednání dne 10. 8. 2026 odměnu 17.892 Kč a režijní paušál 450 Kč, za účast u vyhlášení rozsudku dne 24. 8. 2026 odměnu 8.946 Kč a režijní paušál 450 Kč. Celkem činí odměna 68.586 Kč a paušální náhrada výdajů 1.800 Kč. Celková částka 70.386 Kč se zvyšuje o 21 % daně ze přidané hodnoty na částku 85.167 Kč. Také tyto náklady odvolacího řízení je žalobce povinen zaplatit žalovaným.33. Odvolací soud nepřiznal advokátu žalovaných odměnu za úkon – odvolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ze dne 25. 11. 2025. Žalované v podaném odvolání požadovaly, nechť je jim na náhradě nákladů řízení přiznána vyšší částka, odvolací soud o nákladech řízení rozhodl z úřední povinnosti tak, že přiznal žalovaným částku nižší, než bylo rozhodnuto soudem prvního stupně. Odvolání proti nákladovému výroku tak postrádá charakter nezbytnosti, a tedy i účelnosti a nebyla za ně advokátu žalovaných přiznána odměna. Zde odkazuje odvolací soud na usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 628/2015.34. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.