11 Co 241/2025-261 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že žalobkyně je vlastníkem nemovitých věcí (dále také jen „nemovitosti“), a to- bytové jednotky – bytu č. , číslo, ve , číslo, . nadzemním podlaží budovy čp. , číslo, – bytového domu na pozemku parc. č. st. , číslo, – zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. , Jméno advokáta B, a ideálního podílu o velikosti , číslo, ke společným částem výše označeného domu a pozemku a- podílu o velikosti 1/25 na garáži č. , číslo, v , číslo, . nadzemním podlaží budovy čp. , číslo, – bytového domu na pozemku parc. č. st. , číslo, a podílu o velikosti , číslo, ke společným částem označeného domu a pozemku.Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 90.452,90 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.2. Proti rozsudku v celém jeho rozsahu podala žalovaná včasné odvolání. Okresní soud uznal, že , jméno FO, a , právnická osoba, , respektive jeho dcera – žalovaná měli vůli převést označené nemovitosti, kterou projevili uzavřením kupní smlouvy ze dne , datum, Ačkoli cena nemovitostí nebyla zaplacena penězi, existovala mezi společnostmi , jméno FO, a , jméno FO, obchodní spolupráce, z níž vznikla pohledávka , jméno FO, , resp. jeho společnosti, za , jméno FO, , resp. jeho společností, která mohla dosahovat výše kupní ceny nemovitostí převedených na žalovanou. Jinak řečeno, , právnická osoba, mohl poskytnout úplatu za byt s garáží v naturáliích (výkonech). Okresní soud přesto hodnotil kupní smlouvu účastníků jako neplatnou. Jeho závěry jsou projevem přepjatého formalismu a jsou vzdáleny realitě. Žalovaná připouští, že společnost , právnická osoba, ., žalobkyně a , jméno FO, jsou odlišnými subjekty práva, stejně jako společnost , právnická osoba, a , právnická osoba, . Jmenované osoby byly personálně představovány jediným člověkem – , jméno FO, na straně jedné a , jméno FO, na druhé straně. Pokud mezi nimi docházelo v reálném životě k jednáním, jednaly spolu právě tyto osoby. , jméno FO, přislíbil za služby poskytované , jméno FO, převést byt s garáží ve vlastnictví žalobkyně; žalobkyně s tím implicitně souhlasila, neboť , jméno FO, byl v té době jediným společníkem (majitelem) a jednatelem žalobkyně a společnosti , právnická osoba, . Obě tyto společnosti zastupoval. Oba muži měli zájem se spolu vypořádat, aby si vzájemně nic nedlužili. Ačkoli to nevyjádřili pregnantně, přičemž dokumenty o jejich dohodách nebyly vyhotoveny písemně, bylo z jejich výpovědí zjištěno, že žalobkyně převzala dluh společnosti , právnická osoba, . vůči společnosti , právnická osoba, za výkony a práce odvedené , jméno FO, a posledně jmenovaná společnost postoupila svou pohledávku za žalobkyní na žalovanou a žalovaná s tím souhlasila, čímž došlo ke střetu pohledávky žalované za žalobkyní na zaplacení ceny prací provedených , jméno FO, zastupujícího společnost , právnická osoba, a pohledávky žalobkyně za žalovanou na zaplacení kupní ceny nemovitostí, výsledně tedy k jejich započtení. Žalovaná měla zájem, aby jí byla sanována pohledávka, kterou postoupením nabyla, aniž se zajímala o způsob, jaký za tím účelem , jméno FO, zvolí. Již v podání ze dne 19. 12. 2024, tj. před koncentrací řízení, žalovaná uvedené skutečnosti soudu sdělila, když uvedla: Pokud by se měla k této transakci vyhotovovat veškerá písemná právní dokumentace, jednalo by se o poměrně složitou (a z tehdejšího pohledu , jméno FO, a , jméno FO, zbytečnou) agendu zahrnující postoupení pohledávky, převzetí dluhu a započtení. Namísto toho se , jméno FO, a , právnická osoba, dohodli, že uzavřou běžnou smlouvu kupní, s tím, že , jméno FO, písemně potvrdí, že kupní cena byla uhrazena (což také učinil). Není proto správný závěr okresního soudu, že žalovaná nepřednesla tvrzení o postoupení pohledávky. Postoupení pohledávky nebylo třeba dle žalované provést písemně. Účastníci nebyli rovněž povinni své úkony právně kvalifikovat (jako „postoupení pohledávky“ a „převzetí dluhu“). Stačilo, že měli vůli pohledávku postoupit. , právnická osoba, a žalovaná si byli vědomi, že žalobkyně platí dluh za společnost , právnická osoba, ., a to (z titulu faktického převzetí dluhu) ve prospěch žalované, která s tím souhlasila. Pokud konkrétní fyzická osoba jako jediný vlastník a současně statutární orgán jedné či více společností provede jako zástupce své společnosti převzetí dluhu, postoupení pohledávky, započtení či jinou transakci, je na ni, zda dokáže své jednání obhájit z právních, daňových či jiných aspektů. Nese odpovědnost vůči své společnosti a je povinna jednat s péčí řádného hospodáře. , jméno FO, měl k dispozici právníky, daňové poradce a další specialisty. Nakládal s vlastním majetkem, neboť byl v té době stoprocentním vlastníkem společností , Jméno žalobkyně, . a , právnická osoba, . Společnost , právnická osoba, v rozsahu 100 % vlastnil , právnická osoba, a také ji zastupoval, stejně jako žalovanou. Jednání , jméno FO, tehdy nevzbuzovalo v běžné komunikaci u žalované či u , jméno FO, pochybnosti o zdravotním stavu prvně jmenovaného. Duševní porucha u něj byla zjištěna znaleckým zkoumáním teprve dva roky poté, kdy kupní smlouvu se žalovanou uzavřel. Okresní soud porušil zákaz vydat překvapivé rozhodnutí (viz nález ÚS ČR ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1247/20). V rámci dokazování se totiž nezabýval otázkou, zda se v předmětných právních vztazích jednalo skutečně o rozdílné subjekty; soud to přesto ve svých závěrech vyložených v odstavcích 28. a 29. odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval. Žalovanou mohl vyzvat k doplnění skutkových tvrzení a důkazů cestou použití § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., obzvlášť v situaci, kdy žalovaná postoupení pohledávky a převzetí dluhu ve svém podání před koncentrací řízení zmínila. Pokud svou poučovací povinnost nesplnil, žalovaná nemohla na případný nedostatek tvrzení a důkazů adekvátně reagovat; napadený rozsudek je pro ni z uvedeného důvodu překvapivým rozhodnutím. Odvolatelka nesouhlasila rovněž s hodnocením předložené kvitance. Tato listina byla sepsána, a je nepodstatné, z jakého důvodu se tak stalo a zda k tomu došlo účelově. Smyslem jejího textu bylo potvrdit vůli , jméno FO, a tím také vůli žalobkyně převést byt s garáží na žalovanou a současně deklarovat, že za tento převod již byla poskytnuta adekvátní protihodnota. Listina obsahující kvitanci tak prokazovala tytéž skutečnosti, jaké potvrdili , jméno FO, a , právnická osoba, . Jiné hodnocení textu listiny odporuje dle mínění žalované logickému úsudku. V právním státě je nepřípustné ignorovat zjevnou a náležitě projevenou vůli dvou lidí z ryze formálních důvodů. Žalovaná připustila, že datum uvedené na listině předchází datu uzavření kupní smlouvy, což mohlo u soudu vyvolat pochybnosti o době podpisu listiny. Je ovšem přesvědčena, že listina byla předkládána již dříve v některém z trestních řízení, což vylučuje, že byla antedatována. , jméno FO, jako syn , jméno FO, a současný vlastník žalobkyně věděl o převodu nemovitostí na žalovanou, avšak s podáním žaloby vyčkával do doby, až bude , jméno FO, omezen ve svéprávnosti a jeho nemoc bude postupovat, v očekávání, že žalobkyně pak v této věci s větší pravděpodobností uspěje. V průběhu řízení žalobkyně přednášela lživá tvrzení, aniž na to okresní soud reagoval. , jméno FO, a , jméno FO, panují majetkové neshody. Žalobkyně zahájila řízení v této věci bez ohledu na jeho dopad do psychiky , jméno FO, ; vzhledem k jejím materiálním poměrům se přitom jedná o (pro ni) bagatelní záležitost. V rozporu s morálkou jednala žalobkyně, nikoli žalovaná či , právnická osoba, . Rozsudek okresního soudu je neudržitelný z hlediska principu právní jistoty a legitimního očekávání. Žalovaná se domáhala jeho změny tak, že soud žalobu v celém rozsahu zamítne.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Podstata sporu spočívá v řešení otázky, zda žalovaná jako kupující zaplatila žalobkyni kupní cenu nemovitostí, případně, zda tato její povinnost zanikla jiným způsobem. Žalovaná v průběhu řízení uznala, že kupní cenu žalobkyni nezaplatila. K jiné alternativě zániku její povinnosti z kupní smlouvy nepřednesla konkrétní skutková tvrzení, ačkoli byla ve sporu od počátku kvalifikovaně zastoupena. Soud nebyl povinen při plnění své poučovací povinnosti suplovat procesní aktivitu žalované, tj. jednoho z účastníků řízení. Rozsudek vycházející ze závěru, že žalovaná nesplnila povinnost tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti, případně, že tvrzený „mechanismus“ zániku povinnosti žalované z kupní smlouvy nebyl prokázán, nemohl být pro žalovanou překvapivý. Žalobkyně ve svém vyjádření dále detailně popisovala, jakým způsobem žalovaná v průběhu řízení měnila svá skutková tvrzení a chaoticky k nim předkládala důkazy. Odvolací námitky žalované (např. o reálném životě, otálení s podáním žaloby) postrádají právní význam. Jednotlivé subjekty právních vztahů je nepochybně třeba rozlišovat. Kvitance není nevyvratitelným důkazem o re