Krajský soud v Ostravě 11 Co 65/2026-496 – Svědečné

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost provést na své náklady a odpovědnost opravy a úpravy nemovitostí tak, jak je podrobně uvedeno v odstavci I. písm. a) až e) výroku rozsudku, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 121.929 Kč a zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 19.407 Kč (odstavec II. a III. výroku), uložil žalobcům povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1.000 Kč (odstavec IV. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 7.552,43 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec V. výroku), zamítl žalobu co do částky 7.491,57 Kč (odst. VI. výroku).2. Proti výroku v odstavci V. a nákladovým výrokům podal včasné odvolání žalovaný. Poukazoval na to, že v řízení žalovaný nerozporoval poškození sklepních prostor, tj. omítek a podlah, kdy dokonce prohlásil tuto skutečnost za prokázanou, ale rozporoval poškození hydroizolace. V počátku řízení žalovaný rozporoval možné příčiny vniknutí vody do nemovitostí žalobců s ohledem na vyvěrání vody pod domem žalobců a existenci trativodu, avšak v průběhu řízení po odkrytí trativodu, zjištění jejich trasy, vedení a následném zaslepení již toto žalovaný nenamítal. Znaleckým posudkem bylo prokázáno, že nedošlo k poškození hydroizolace, která byla navržena proti zemní vlhkosti, proti zvýšené dotaci vody, však hydroizolace funkci neplní. Přesto žalobci nadále trvali na opravě hydroizolace. Smír se ukázal jako bezvýsledný. Posléze žalobci změnili žalobní petit tak, že požadovali opravu nemovitostí způsobem uvedeným v odstavci I. výroku, který žalovaný nenapadá. Žalovaný brojí proti výroku v odstavci II., kterým mu bylo uloženo zaplatit 121.929 Kč nákladů řízení. Dle názoru žalovaného se nejednalo o upřesnění petitu, nýbrž o jeho změnu učiněnou až po vyzvání soudem. Ačkoliv má soud pravomoc přiznat náklady řízení i neúspěšným účastníkům, závisel-li předmět sporu na znaleckém posudku, tak žalovaný má za to, že se nejedná o takový případ. Požadovaná oprava sklepních prostor domu žalobců nezávisela na znaleckém posudku. Na znaleckém posudku záviselo toliko posouzení stavu hydroizolace, zda je či není poškozena. Dle soudem jmenovaného znalce k poškození hydroizolace nedošlo a tato je funkční, tedy bylo dáno za pravdu žalovanému, který uvedený nárok žalobců popíral. Nebyly tak splněny podmínky pro aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř. Soud nesprávně přiznal žalobcům náhradu hotových výdajů vynaložených na vypracování znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 24.075 Kč, přičemž tento posudek byl vypracován za účelem prokázání poškození hydroizolace. Na jedné straně tedy náklady spojené s prokazováním poškození hydroizolace byly přiznány, na druhé straně s odůvodněním, že se týkaly prokázání poškození hydroizolace domu, přiznány nebyly. Dle žalovaného by neměly být přiznány vůbec. Přiznání nákladů řízení žalobcům v plné výši nekoresponduje se zjištěným skutkovým stavem, nadto poukazuje na skutečnost, že ke změně žalobního petitu došlo až po skončení dokazování po sdělení stanoviska soudu a výzvě k úpravě žalobního návrhu. Žalovaný zastává názor, že by žádná ze stran neměla mít přiznány náklady řízení. Dále žalovaný brojil proti výroku v odstavci III. s tím, že náklady státu by měl nést ten z účastníků, který předmětný důkaz navrhl. Žalovaný dále napadl výrok v odstavci V. Nesouhlasil s povinností uhradit žalobcům částku 7.552,43 Kč. Mělo se dle žalobců jednat o náklady, které vynaložili na vysoušení sklepních prostor jejich domu. Žalobci v rozšíření žaloby tvrdili, že použili vysoušeč s příkonem 680 W a s příkonem 490 W, přičemž doložili vyúčtování elektrické energie za dobu od 19. 4. 2019 do 25. 4. 2022. Má za to, že žalobci neprokázali ani skutečné užití těchto vysoušečů. Z předložených vyúčtování je zřejmé, že v období od 19. 4. 2019 do 26. 4. 2020 byla spotřeba elektrické energie 5,008 MWh, v období od 27. 4. 2020 do 25. 4. 2021 6,609 MWh a v období od 24. 4. 2021 do 25. 4. 2022 5,502 MWh. Žalovaný s ohledem na tato skutková zjištění má pochybnosti o užívání vysoušečů, kdy pokles vlhkosti zdiva mohl nastat přirozeným způsobem Nadto, aby mohlo dojít cíleným vysoušením ke snížení vlhkosti zdiva přístroji, musela by být běžná roční spotřeba elektrické energie 3,5 MWh v daném období, což však nekoresponduje s předloženým vyúčtováním. Roční spotřeba je mnohem nižší, než by měla být, zároveň však kratší užití vysoušečů by nepřineslo kýžený efekt. Žalobci byli 2x vyzváni k doplnění důkazů k prokázání svých tvrzení, přitom postačilo předložit další následující zúčtovací období. Žalobci neunesli důkazní břemeno a soud nesprávným postupem přiznal žalobcům částku ve výši 7.552,43 Kč, kdy uznal spotřebu ve výši 1,601 MWh, a to jako rozdíl mezi předchozím zúčtovacím obdobím a obdobím, kdy měly být užity vysoušeče. Soud nevzal ani v potaz následující období, kdy spotřeba elektrické energie byla 5,502 MWh, tedy jen o 1,107 MWh nižší. Buď žalobci užívali vysoušeče, a tím pádem by bylo jednoduché prokázat zvýšenou spotřebu elektrické energie, nebo vysoušeče nebyly užity vůbec nebo ne v takovém rozsahu, kdy pokles vlhkosti zdiva byl přirozeným vysycháním, a nikoliv cílenou činností. Soud nechť nárok v celém rozsahu zamítne.3. Žalobci ve svém vyjádření navrhovali potvrzení napadeného rozsudku. Petit upřesnili podáním ze dne 4. 11. 2025, neboť rozsah škody a způsob opravy bylo nutno specifikovat dle ve věci vypracovaného znaleckého posudku. Naturální restituci požadovali od samotného počátku. Svůj nárok opírali o znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , ze kterého vyplývalo, že došlo mezi jiným i poškození hydroizolace. Rozsah škody nemohl být v době, kdy škoda vznikala, znám, neboť se stále zvětšoval. Soud prvního stupně přisvědčil tomu, že žalobci měli plný úspěch v základu svého nároku, tedy ve vztahu k prokázání zavinění žalovaného, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi zaviněním žalovaného a vzniklou škodou. Jediné, co se žalobcům nepodařilo prokázat plně, je rozsah škody (poškození hydroizolace), což však záviselo na znaleckém posudku. Podmínky pro plné přiznání náhrady nákladů řízení žalobcům jsou proto splněny. K nároku na zaplacení částky 7.552,43 Kč, uvedli, že tento nárok byl vypočten jako násobek ceny 1 kWh v místě a čase x počet takto spotřebovaných měrných jednotek, přičemž žalobci doložili i příslušné vyúčtování elektrické energie. Vycházeli z počtu hodin, po které bylo vysoušení v provozu a příkonu strojů, které vysoušení vykonávaly. Právě proto navrhli, aby byl nárok přiznán ve smyslu § 136 o. s. ř. Úvaha okresního soudu, který takto rozhodl, je správná.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu odstavce V. výroku a nákladových výroků a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že žalobci se domáhali po žalovaném náhrady škody uvedením do původního stavu na nemovitostech v jejich vlastnictví. Škoda měla vzniknout v důsledku nesprávně postavené komunikace ve vlastnictví žalovaného, po které stékala voda v období dešťů a docházelo k zaplavování nemovitostí žalobců. Tyto byly následně poškozeny. Okresní soud provedl ve věci velmi rozsáhlé dokazování, a to včetně znaleckých posudků tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání. Okresní soud shledal na straně žalovaného odpovědnost za vzniklou škodu na nemovitostech žalobců. Žalovaný je vlastníkem předmětné místní komunikace, ze které v letech 2017 – 2020 v důsledku jejího nesprávného vyspádování směrem k pozemkům žalobců vtékala srážková voda přímo na jejich pozemky. Množství vnikající vody bylo jednoznačně vyšší, než je přiměřené místním poměrům, v době intenzivnějších dešťů voda na pozemcích žalobců stála, nevsakovala a přitékala až k patě rodinného domu. Okresní soud dospěl k závěru, že odpovědnost žalovaného za škody vzniklé na nemovitostech žalobců v důsledku shora popsaných skutečností je dána.6. Kromě uvedení v předchozí stav požadovali žalobci náhradu škody v penězích ve výši 15.044 Kč. Tato částka představuje zvýšené náklady na odběr elektrické energie v období od 23. 9. 2020 do 16. 2. 2021. Žalobci tvrdili, že použili 2 vysoušeče (, název, o objemu 4,7 l, příkon 490 W, , název, o objemu 6,5 l, příkon 680 W). Tyto vysoušeče byly v provozu a měly v suterénu rodinného domu snižovat nahromaděnou vlhkost.7. Použití vysoušečů nebylo v řízení vyvráceno.8. Dle názoru odvolacího soudu okresní soud dospěl správně k částce 7.552,43 Kč. V období od 19. 4. 2019 do 26. 4. 2020 činila spotřeba elektrické energie v domě žalobců 5,008 MWh za celkovou částku 24.362 Kč. Za období od 27. 4. 2020 do 23. 4. 2021 činila spotřeba elektrické energie 6,609 MWh za celkovou částku 31.176,78 Kč. Za období od 24. 4. 2021 do 25. 4. 2022 činila spotřeba 5,502 MWh za celkovou částku 28.341 Kč. Žalobci používali vysoušeče dle svého tvrzení v období od 23. 9. 2020 do 16. 2. 2021 (jeden vysoušeč) a v období od 18. 11. 2020 do 16. 2. 2021 (druhý vysoušeč). Porovnáme-li spotřebu v posledně uvedeném období – 6,609 MWh se spotřebou za předchozí období 5,008 MWh a spotřebou za následující období 5,502 MWh, je zřejmé, že v době, kdy žalobci vysoušeče používali, stoupla spotřeba elektrické energie o 1,601 MWh a poté se v následujícím období opět snížila.9. Okresní soud dospěl k logickému závěru, že zvýšení spotřeby elektrické energie nad rámec spotřebované energie v předchozím a následném období odpovídá použití vysoušečů. Okresní soud správně spočítal z částky 31.176,78 Kč při celkové spotřebě 6,609 MWh cenu za 1 MWh ve výši 4.717,32 Kč. Za spotřebu 1,601 MWh činí částka 7.552,43 Kč. O tuto částku se zvýšila spotřeba elektrické energie oproti předchozímu období a odpovídá použití označených vysoušečů.10. Odvolací soud považuje závěr okresního soudu o nákladech souvisejících s vysoušením nemovitosti ve výši 7.552,43 Kč za správný a v tomto rozsahu byl rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř. potvrzen.11. Odvolací soud neshledal za důvodné námitky vznesené žalovaným proti výroku o náhradě nákladů řízení – odst. II. Žalobci v řízení požadovali náhradu škody formou uvedení do původního stavu, přičemž nedisponovali a ani nemohli disponovat dostatkem informací o tom, jaký je rozsah poškození. K tomu uváděli, že to upřesní dle znaleckého dokazování. Žalovaný od počátku navrhoval zamítnutí žaloby. Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalovaného, že podáním ze dne 4. 11. 2025 žalobci změnili žalobu. Na začátku zněl petit žaloby tak, že žalovaná je povinna uvést do původního stavu předmětné nemovitosti tím způsobem, že je na své náklady a odpovědnost opraví přesně podle znaleckého posudku vyhotoveného jmenovaným soudním znalcem a náhradě škody v penězích tam, kde naturální restituce není možná. Znalecký posudek měl být nedílnou součástí výroku rozsudku. Po rozsáhlém znaleckém dokazování, kdy bylo zjišťováno poškození nemovitosti žalobců (když základ nároku – vznik škody v důsledku protiprávního jednání žalovaného byl dán). Znalecké posudky stanovily nutný rozsah a způsob oprav na nemovitostech žalobců. Na to žalobci reagovali podáním ze dne 4. 11. 2025 (č. l. 413 a 414), kdy petit žaloby upřesnili tak, že má být provedena a) oprava betonových podlah, b) sanační omítky, c) zámková dlažba, d) omítka na stropě a oprava stropu. Dále bylo upřesněno, jakým způsobem mají být tyto opravy provedeny. Žalobci v řízení namítali také poškození hydroizolace, což žalovaný popíral. Je však nutno mít na zřeteli, že závěr o tom, že hydroizolace nebyla poškozena, předcházelo složité znalecké dokazování. Posouzení poškození hydroizolace záviselo na znaleckých posudcích a z toho plyne i upřesnění nároku žalovanými, že posléze již nechtěli opravovat hydroizolaci.12. Dle názoru odvolacího soudu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 142 odst. 1 o. s. ř. Až do vyhodnocení znaleckých posudků nemohli žalobci vědět, že hydroizolace nebyla průnikem vody poškozena a že tedy její oprava není nutná. Žalobci následně upřesnili petit v souladu se znaleckými posudky a jejich nárok jim byl takto přiznán. V posledně uvedeném podání již nepožadovali opravu hydroizolace, takže tento nárok ani nemusel být zamítnut. Za peněžité plnění žalobcům náhrada nákladů příznána nebyla (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).13. Odvolací soud odkazuje na výpočet náhrady nákladů řízení na straně žalobců tak, jak je provedeno správně okresním soudem. Okresní soud nepochybil, pokud přiznal jako náklady žalobců také částku vynaloženou za vypracování znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, z 9. 8. 2020 a jeho dodatků ze dne 18. 10. 2020, 16. 2. 2021 a 25. 6. 2022 v celkové výši 24.075 Kč. Uvedené dodatky se týkaly vždy posouzení aktuálního stavu předmětných nemovitostí v důsledku plynutí času tak, jak se měnily hydrologické poměry v nemovitosti. Jak je zřejmé z bodu 97. odůvodnění rozsudku, za vypracování vyjádření označeného znalce z 11. 3. 2025 a 25. 5. 2025 v částce 9.680 Kč již žalobcům nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť soud tato vyjádření nepovažoval za účelně vynaložená vzhledem k tomu, že se týkala právě tvrzeného poškození hydroizolace.14. Neobstojí žalovaného odvolací námitka, že náklady státu za znalečné a svědečné by měla nést ta procesní strana, která důkazy označovala, v tomto případě žalobci. Jak plyne z § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V dané věci je žalovaný procesně neúspěšným účastníkem a tento výsledek řízení sebou nese povinnost žalovaného nahradit státu náklady řízení. Ty byly okresním soudem vyčísleny správně.15. S ohledem na shora uvedené závěry bylo napadené rozhodnutí v nákladových výrocích také potvrzeno.16. V odvolacím řízení procesně úspěšní žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Předmětem odvolacího řízení bylo zaplacení částky 7.552,43 Kč. V souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. mají procesně úspěšní žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Odměna zastupujícího advokáta za 2 zastupované osoby činí dle § 12 odst. 4 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby 2.700 Kč. Advokát žalobců však výslovně požadoval za 1 úkon právní služby odměnu ve výši 2.300 Kč. Odvolací soud přiznává-li advokátům méně, pokud tak požadují, neboť má za to, že je věcí advokáta, uplatní-li nárok na nižší odměnu. Za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího soudu náleží advokátu odměna 2 x 2.300 Kč = 4.600 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky činí 2 x 450 Kč = 900 Kč. Náhrada cestovních výdajů z Brna jako sídla advokáta k procesnímu soudu do , adresa, a zpět dne 26. 8. 2026 činí celkem 2.820 Kč (336 km x 5,6 l/100 km x 44,50 Kč/litr nafty x 0,01 = 837,30 Kč; 5,90 Kč/km x 336 km = 1.982,40 Kč; celkem 2.820 Kč). Náhrada za promeškaný čas dle § 14 citované vyhlášky za 8 půlhodin po 150 Kč = 1.200 Kč. Celková částka 9.520 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 11.519 Kč. Tyto účelně vynaložené náklady je procesně neúspěšný žalovaný povinen zaplatit procesně úspěšným žalobcům oprávněným společně a nerozdílně.