15 Co 2/2026-71 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 25 460 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že pokud žalovaná tuto povinnost nesplní, je povinna od čtvrtého dne od právní moci rozsudku až do zaplacení platit žalobkyni úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o osm procentních bodů a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně částky 5 197,44 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 2 018,05 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 27 384,40 Kč od 9. 1. 2025 do zaplacení (výrok II.) a žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 4 068 Kč (výrok III.). Okresní soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že mezi účastníky byla dne 1. 2. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, kterou posoudil jako spotřebitelskou a dospěl k závěru o její neplatnosti, neboť žalobkyně nezkoumala dostatečně úvěruschopnost žalované. V závislosti na následném závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru pak okresní soud dovodil, že žalovaná se na úkor žalobkyně obohatila o částku 25 460 Kč, neboť z vyčerpané částky úvěru 30 484 Kč žalovaná dosud vrátila pouze částku 5 024 Kč. Nad rámec této částky proto okresní soud žalobu zamítl, neboť žalobkyni nelze v důsledku neplatnosti smlouvy přiznat žádné nároky vyplývající ze smlouvy. Pokud se jedná o úrok z prodlení z přiznané jistiny ve výši 25 460 Kč, pak k tomu okresní soud uvedl, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Z tohoto ustanovení vyplývá povinnost žalované vrátit žalobkyni jistinu úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Pokud pak spotřebitel vrací jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nemůže se dostat do prodlení a žalobkyni tak nemůže vzniknout nárok na úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V této věci nedošlo mezi účastníky k dohodě o splatnosti, a protože žalovaná ničeho netvrdila ohledně svých možností jistinu úvěru splácet, vycházel okresní soud z toho, že je v jejích možnostech uhradit dluh do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Pro případ prodlení se zaplacením jistiny úvěru k tomuto dni pak okresní soud přiznal žalobkyni rovněž nárok na úrok z prodlení.2. Proti části výroků I a II. v rozsahu nepřiznaného úroku z prodlení podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala změny rozsudku okresního soudu tak, aby žalovaná byla zavázána zaplatit jí úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 460 Kč za dobu od 9. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že okresní soud pochybil, pokud zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalované z moci úřední. V této souvislosti odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 24 Co 40/2002, podle nějž přiměřenost lhůty k vydání bezdůvodného obohacení bez dalšího plyne z toho, že ji stanovil sám žalobce a žalovaný proti této lhůtě nikterak neprotestoval, a to ani z hlediska ustanovení § 87 odst. 3 ZoSÚ. Žalobkyně má přitom za to, že tvrdit a prokazovat svou schopnost vrátit nesplacenou jistinu úvěru má žalovaná, neboť z toho pro sebe vyvozuje prospěch. Za situace, kdy žalovaná výslovně uvedla, že je schopna vrátit bezdůvodné obohacení žalobkyni, okresní soud narušil rovnost účastníků, pokud sám rozhodl, že žalovaná není schopna bezdůvodné obohacení vrátit a není tedy v prodlení. Žalobkyně dále poukázala na článek JUDr. Marka Jägera, Ph.D. (JÄGER, Marek. Záhada splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní rozhledy, 2022, č. 23-24, s. 808-812), ve kterém se uvádí, že skutkové zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, prospívá právnímu postavení spotřebitele, protože prodlužuje splatnost odpovídající pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy jemu příznivé. Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Není na soudu, aby bez podkladu ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnosti spotřebitele splnit tento dluh na základě vlastních domněnek. Žalobkyně závěrem uvedla, že dle ní se žalovaná dostala do prodlení již v listopadu 2024, neboť v té době ji žalobkyně vyzvala k vrácení bezdůvodného obohacení, čímž došlo k zesplatnění dluhu. Žalobkyně se však i přesto domáhá zaplacení úroku z prodlení až od 9. 1. 2025.3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřila.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tedy v rozsahu úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 460 Kč za dobu od 9. 1. 2025 do zaplacení uvedeném ve výroku II. rozsudku okresního soudu. Odvolací soud však má současně za to, že žalobkyně napadla rozsudek okresního soudu i v jeho výroku I., a to ve lhůtě splatnosti tam přisouzené částky 25 460 Kč. Žalobkyně totiž svým odvoláním de facto napadla také závěr okresního soudu, že žalované vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru teprve rozhodnutím soudu. Tím žalobkyně zjevně napadá závěr okresního soudu o splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. V uvedeném rozsahu pak odvolací soud provedl přezkum rozsudku okresního soudu ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř., přičemž žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.5. Odvolací soud předesílá, že s ohledem na okolnost, že kromě napadené části nabyl rozsudek okresního soudu odděleně právní moci, je nutno při posouzení nároku žalobkyně na úrok z prodlení z částky 25 460 Kč vyjít z následujících skutečností, které již není odvolací soud oprávněn jakkoliv přezkoumávat. Jedná se zejména o okolnost, že žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 25 460 Kč přiznanou okresním soudem žalobkyni výrokem I. jeho rozsudku. Odvolací soud tak při svém rozhodování bez dalšího vycházel ze skutečnosti, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni tuto částku jakožto nesplacenou jistinu úvěru ve smyslu § 87 ZoSÚ v důsledku závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru. Ostatně tento závěr okresního soudu nebyl ani žádným z účastníků v průběhu odvolacího řízení jakkoliv zpochybňován.6. Odvolací soud se proto dále pouze zaměřil na posouzení otázky týkající se splatnosti částky 25 460 Kč ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. V tomto ohledu vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu, na něž je možno pro zestručnění plně odkázat. Odvolací soud však považoval za nutné doplnit dokazování provedené dříve okresním soudem ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. o důkaz v podobě listiny s označením oznámení o odchozí platbě. Konkrétní skutková zjištění učiněná z tohoto důkazu pak odvolací soud pro větší přehlednost uvádí níže v rámci právního hodnocení věci.7. Jak vyplývá z výše zmíněného § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z důvodové zprávy k tomuto ustanovení se podává, že smyslem a účelem zkoumané právní úpravy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva shledána neplatnou pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické schopnosti a možnost jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení s vrácením jistiny jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány.8. Odvolací soud již ve svém rozsudku ze dne 23. 2. 2022, č. j. 15 Co 22/2022-183, formuloval právní závěr, že ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane jen tehdy, pokud nevrátí jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Odvolací soud je toho názoru, že spotřebitel se vždy dostane v souladu s § 87 odst. 1 ZoSÚ do prodlení s vrácením té části jistiny, kterou věřiteli nevrátí, ačkoliv je to v jeho schopnostech a možnostech. Z takové části jistiny pak náleží věřiteli nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě.9. Tyto závěry nejsou dle odvolacího soudu v rozporu se závěry uvedenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v tam uvedeném případě dovolací soud řešil skutko