15 Co 225/2025-161 — Krajský soud v Ostravě

1. Odvoláním napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 73 834,90 Kč (výrok I.), dále zamítl žalobu ohledně částky 12 046,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 392,08 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36 636,15 Kč od 2. 8. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 31 206,79 Kč od 2. 8. 2021 do zaplacení; dále ohledně částky 27 976,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 133,58 Kč od 5. 8. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 22 133,58 Kč od 5. 8. 2021 do zaplacení, a dále ohledně částky 23 368 Kč, úroku z prodlení ve výši 20,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 582,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 72 613,57 Kč od 26. 7. 2021 do zaplacení, úroku 13,9 % ročně z částky 62 710,66 Kč od 26. 7. 2021 do zaplacení (výrok II.) a současně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Učinil tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částek 36 636,15 Kč, 27 976,85 Kč a 72 613,57 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 2. 2020 uzavřela její právní předchůdkyně (společnost , Anonymizováno, – dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným smlouvu o půjčce ve výši 35 000 Kč. Žalovaný zaplatil na tuto částku vyplacenou mu dne 1. 2. 2020 na jeho bankovní účet celkem částku 10 410 Kč, přičemž půjčku nesplácel řádně. Žalovaný tak neuhradil jistinu úvěru v částce 31 206,79 Kč, sjednaný poplatek a pokutu ve výši 5 429,36 Kč a úrok a úrok z prodlení. Dne 14. 12. 2020 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovaným další smlouvu o úvěru, a to kontokorentním úvěru ve výši limitu 20 000 Kč. Žalovaný kontokorent čerpal nesplácel řádně a žalobkyně se domáhá jistiny úvěru 22 133,58 Kč, pokuty 5 843,27 Kč a úroku a úroku z prodlení. Dne 25. 11. 2019 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovaným další smlouvu o úvěru, a to konsolidaci, s výší úvěrované částky 75 000 Kč. Žalobkyně tuto částku poskytla žalovanému dne 25. 11. 2019 na jeho bankovní účet. Na čerpaný úvěr 75 000 Kč žalovaný zaplatil 25 755,10 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a žalobkyně se domáhá jistiny úvěru 62 710,66 Kč, pokuty a poplatků 9 902,91 Kč a úroku a úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2022 byly tyto pohledávky postoupeny na žalobkyni. Na základě provedeného dokazování dospěl okresní soud k závěru o pouze částečné důvodnosti žaloby, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření všech tří smluv (ve dnech 5. 10. 2022 a 27. 11. 2022) ve formě smluv o spotřebitelském úvěru, které okresní soud vyhodnotil jako absolutně neplatné dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť předchůdkyně žalobkyně nedostála svým povinnostem stanoveným v § 86 ZoSÚ, jelikož nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Okresní soud tak dospěl k závěru o nutnosti vypořádání vzájemného vztahu účastníků dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Nároky z absolutně neplatné smlouvy o kontokorentním úvěru okresní soud zamítl v plném rozsahu s odůvodněním, že okresní soud nedokázal určit celkové čerpanou částku a uhrazenou částku, kdy i žalobkyně sama uvedla, že není možné uvést částku prostého čerpání bez dalších poplatků a úroků. Ohledně dalších dvou úvěrových smluv ze dne 1. 2. 2020 a 25. 11. 2019 dovodil, že žalovanému byla poskytnuta částka 35 000 Kč a 75 000 Kč, přičemž z částky 35 000 Kč vrátil žalovaný pouze 10 400 Kč a z částky 75 000 Kč vrátil 25 755,10 Kč. Výše nesplacené jistiny u smlouvy ze dne 1. 2. 2020 proto činí 24 590 Kč a u smlouvy ze dne 25. 11. 2019 činí 49 244,90 Kč, celkem bezdůvodné obohacení činí 73 834,90 Kč. Okresní soud proto v této části žalobě co do částky 73 834,90 Kč vyhověl. Současně dospěl k závěru, že žalobkyně nemá nárok na žádné další plnění vyplývající z neplatných smluv o úvěru. A protože splatnost nesplacených jistin úvěrů stanovil až soud svým rozhodnutím, a to na třetí den od právní moci rozsudku, nemohl se dle okresního soudu žalovaný do té doby dostat do prodlení. Proto okresní soud žalobkyni nepřiznal ani nárok na úroky z prodlení z částky představující dosud nesplacené jistiny úvěrů.3. Proti části meritorního výroku II. tohoto rozsudku a proti nákladovému výroku III. podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s rozhodnutím okresního soudu v části, ve které jí nebylo přiznáno příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky přisouzeného bezdůvodného obohacení ve výši 73 834,90 Kč za dobu od 17. 3. 2022 do zaplacení. Žalobkyně namítala, že její nárok na úrok z prodlení vyplývá přímo z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se jedná o sankci předpokládanou zákonem za prodlení dlužníka se splněním jeho povinnosti zaplatit dluh včas. Okresní soud tedy pochybil, pokud žalobkyni nepřiznal nárok na úrok z prodlení jako nárok vyplývající přímo ze zákona. Navíc žalovaný měl dostatečný prostor pro to, aby žalobkyni jistinu úvěru vrátil, přičemž sám nijak netvrdil, že by to nebylo v jeho možnostech a schopnostech. Žalovaný byl vyzván k vrácení předžalobní výzvou ze dne 15. 7. 2022 ve lhůtě do 30. 7. 2022, měl tak dostatečný prostor pro vrácení dluhu a ničeho nezaplatil.4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřil.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. podle obsahu odvolání žalobkyně především ve výroku II., a to co do úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 73 834,90 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení a v nákladovém výroku III. Odvolací soud však má současně za to, že žalobkyně napadla rozsudek okresního soudu i v jeho výroku I., a to ve výroku o hmotněprávní lhůtě splatnosti tam přisouzené částky 73 834,90 Kč. Žalobkyně totiž svým odvoláním napadla také závěr okresního soudu, že žalovanému vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru teprve rozhodnutím soudu. Tím žalobkyně zjevně napadá závěr okresního soudu o splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ. V uvedeném rozsahu pak odvolací soud provedl přezkum rozsudku okresního soudu ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je plně důvodné.6. Odvolací soud považuje za nutné v prvé řadě uvést, že zcela sdílí veškerá skutková zjištění učiněná okresním soudem z jednotlivých důkazů a pro zestručnění na ně plně odkazuje. Odvolací soud pak také sdílí závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti všech tří smluv o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ostatně tento závěr pak ve svém odvolání nezpochybnila ani sama žalobkyně.7. Předmětem odvolacího přezkumu pak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení žalovaného, okresním soudem pravomocně přiznaná v částce 73 834,90 Kč ve výroku I. rozsudku okresního soudu, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni. Přezkumu odvolacího soudu však podléhá okresním soudem stanovená hmotněprávní splatnost částky 73 834,90 Kč a dále pak nárok žalobkyně na úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 17. 3. 2022 do zaplacení.8. Pokud jde o splatnost částky 73 834,90 Kč, odvolací soud souzní s okresním soudem v závěru, že se uplatní speciální úprava obsažená v § 87 odst. 1 věty druhé a odst. 2 ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v o. z. Za této situace proto nelze přitakat žalobkyni, že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě absolutně neplatné smlouvy pro porušení povinnosti dle § 86 ZoSÚ se odvíjí od výzvy věřitele dle § 1958 o. z. V daném případě je spotřebitel povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem.9. Zjištění okamžiku, zda a k jakému okamžiku se stal dluh (či jeho část) splatný, je otázkou rozhodnou pro posouzení, zda se spotřebitel dostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tedy i s otázkou, zda věřiteli náleží úroky z prodlení a v jaké výši, když tato se odvíjí od sazby stanovené pro první den prodlení dlužníka, a to bez ohledu na to, odkdy věřitel úrok z prodlení požaduje.10. Odvolací senát opakovaně judikuje, že smyslem a účelem tohoto ustanovení (a to v souladu s důvodovou zprávou k § 86 a § 87 ZoSÚ) je ochrana spotřebitele, aby poté, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nebyl vystaven povinnosti splatit dluh bez zbytečného odkladu, i když by to nebylo v jeho možnostech. Smyslem ochrany je, aby se spotřebitel nedostal do prodlení s povinností splnit povinnost vydat bezdůvodné obohacení vzniklé plněním na základě absolutně neplatné smlouvy, pokud není v jeho možnostech dluh ihned zaplatit. Nicméně ze zákonné úpravy (ani z jeho jazykového výkladu a ani z jeho smyslu a účelu) neplyne, že by bylo možno automaticky presumovat, že jen proto, že se jedná o spotř