15 Co 37/2026-83 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 229 741,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 8. 3. 2025 do zaplacení (výrok I.) a zavázal jej k náhradě nákladů řízení v částce 60 374,21 Kč (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal změny rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta. Nesouhlasil zejména s právním posouzením věci okresním soudem, zejména pak s jeho závěrem, že čas plnění nebyl ve smlouvě dohodnut, tento byl ponechán zcela na vůli žalobkyně. Odkázal na ustanovení § 1962 odst. 2 o. z., podle kterého platí, že je-li čas plnění ve prospěch dlužníka, nemůže věřitel předčasně požadovat plnění, ale dlužník může dluh předčasně plnit. Odkázal na ujednání obsažené v článku IV. odst. 4.1., podle kterého byla splatnost dluhu žalobkyně dodat vozidlo určena dnem 15. 12. 2023, splnitelnost dluhu však započala již uzavřením smlouvy. Žalobkyně byla tedy oprávněna vozidlo žalovanému předat kdykoliv ode dne uzavření smlouvy, nejpozději do 15. 12. 2023, a proto také jednostranně určit konkrétní den a čas, kdy k předání vozidla dojde. Není proto správný závěr okresního soudu, že čas plnění nebyl ujednán dostatečně určitě a že žalovaný tak měl poskytnout žalobkyni součinnost v podobě ujednání konkrétního dne a času plnění, aniž by vedle sebe mohl obstát logicky si odporující závěr o tom, že čas plnění byl ponechán na vůli žalobkyně a zároveň že byla pro určení konkrétního času plnění nezbytná součinnost žalovaného. Z tohoto důvodu také okresní soud nesprávně dospěl k závěru o oprávněnosti odstoupení žalobkyně od smlouvy dne 17. 1. 2024, když z provedeného dokazování žádným způsobem nevyplynulo, že byla žalobkyně do dne 17. 1. 2024 připravena vozidlo žalovanému předat. Zdůraznil, že se vozidlo nikdy nenacházelo v místě plnění, rovněž z provedeného dokazování nevyplynulo, že by sjednané úpravy vozidla byly dokončeny, což není možno zjistit z pouhého dopisu žalobkyně ze dne 7. 12. 2023. I za předpokladu oprávněnosti odstoupení žalobkyně od smlouvy se však dle názoru žalovaného soud I. stupně dostatečně nezabýval jeho námitkami ve vztahu k výši uplatněného nároku, k němuž okresní soud v bodě 41 napadeného rozsudku pouze uvedl, že výše realizované ceny nedosáhla výše původní ceny nabídkové, jelikož cena je vždy výsledkem nabídky a poptávky, kterou žalobkyně není sto jakkoliv ovlivnit. Takový způsob odůvodnění žalovaný označil za naprosto nedostačující pro určení výše škody, nadto nesprávný, když je to právě žalobkyně, kdo nabídkovou cenu určuje a rozhoduje o tom, zda přistoupí k uzavření kupní smlouvy za konkrétních podmínek či nikoliv. Okresní soud se dle žalovaného nevypořádal s jeho námitkou, že vozidlo bylo prodáno subjektu se stejnými či srovnatelnými potřebami, jako je žalovaný, proto nebylo potřeba odstraňovat úpravy vozidla požadované žalovaným dle smlouvy ani nebyl jiný důvod ke snížení kupní ceny vozidla. Zdůvodnění požadované náhrady škody spočívající v rozdílu kupních cen se tedy zakládá pouze na obecné spekulaci žalobkyně bez konkrétních tvrzení a důkazů, přičemž ani soud I. stupně k tomu neposkytl adekvátní zdůvodnění. Z tohoto důvodu je rozsudek okresního soudu dle žalovaného rovněž nepřezkoumatelný. Dále se okresní soud v rámci odůvodnění napadeného rozsudku vůbec nezabýval jeho námitkou týkající se nedostatku adekvátní příčinné souvislosti ve vztahu k části náhrady škody spočívající v uhrazeném úroku z úvěru na financování nákupu vozidla. Zdůraznil, že nevěděl ani vědět nemusel o tom, že žalobkyně uzavřela k financování vlastního nákupu vozidla jakoukoliv úvěrovou smlouvu, z níž by jí mohla vzniknout tvrzená škoda.3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zdůraznila, že ujednání času plnění obsažené v článku IV., odst. 4.1. smlouvy dávalo žalobkyni možnost plnit kdykoliv, nejpozději však do 15. 12. 2023. Zdůraznila, že odkaz na ustanovení § 1962 odst. 3 o. z. se v odůvodnění napadeného rozsudku nenachází. Naopak je zcela správně poukazováno na § 1962 odst. 2 o. z., tedy na čas plnění ve prospěch dlužníka (žalobkyně). Nesouhlasila s argumentací žalovaného, že byla oprávněna jednostranně určit konkrétní den a čas, kdy k předání vozidla dojde. Uvedla, že se pokusila o takový postup opakovaným kontaktováním žalovaného, avšak bez úspěchu, neboť žalovaný všechny výzvy žalobkyně ignorovala a s touto nekomunikoval. Pokud žalovaný odkazuje na „jiné případy mezi účastníky řízení“, pak tím má patrně na mysli předání vozidel , Anonymizováno, , u těchto žalobkyně žalovaného kontaktovala emailem ohledně dohody o termínu předání vozidel, žalovaný na tuto výzvu odpověděl a došlo k dohodě o termínu předání vozidla. Proč neměl být totožný postup zopakován i u posledního vozidla, však žalovaný netvrdil. Soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí povinnost žalovaného poskytnout součinnost nezbytnou k předání a převzetí vozidla, nikoliv pouze k určení času plnění, které je logickou součástí součinnosti k převzetí předmětu koupě, a pokud se žalovaný snaží tvrdit, že dle jeho názoru měla žalobkyně jaksi autoritativně nařídit datum a čas předání vozidla, pak dle jejího názoru takovéto „jednostranné nařízení“ by bylo v rozporu s jakýmikoliv zásadami běžného obchodního styku i s běžným slušným lidským chováním. Žalobkyni lze těžko sankcionovat za snahu vyjít žalovanému vstříc pokusem o sjednání konkrétního termínu plnění, tím spíše pak s ohledem na činnost, které se žalovaný věnuje. Pokud pak žalovaný uvedl, že v souvislosti s předáním a převzetím vozidla neměl jinou povinnost než právě v jednoznačně ujednaném místě a čase vozidlo převzít, přičemž s plněním této povinnosti nebyl nikdy v prodlení, pak takové jeho tvrzení není pravdivé jednak proto, že konkrétní čas plnění nebyl ve smlouvě ujednán a nadto v rámci předání vozidla žalovaný neposkytl žalobkyni vůbec žádnou součinnost, dokonce ani prostou odpověď na její zprávy. Zdůraznila, že povinnost poskytnout součinnost při převzetí zboží je základní povinností kupujícího z jakékoliv kupní smlouvy. Této povinnosti však žalovaný nedostál, jeho odstoupení od smlouvy je proto neplatné. Namítala, že vozidlo nelze „hodit do schránky“ a na jeho předání je třeba se připravit, zajistit osoby, které nejen vozidlo protokolárně převezmou, ale rovněž provést školení obsluhy vozidla, neboť se jedná o vozidlo specificky upravené, včetně zápisu změny vlastníka v registru vozidel. Názor žalovaného, že z jeho strany nebyla k předání vozidla třeba žádná součinnost, je mylný. Pokud se v průběhu řízení pokusil tvrdit, že za něj byla připravena vozidlo převzít paní , jméno FO, , pak žalobkyně uvedla, že s touto osobou nikdy v kontaktu nebyla a žádné záležitosti týkající se prodeje vozidla za žalovaného s ní nesjednávala. Důsledkem neposkytnutí součinnosti k předání vozidla je pak prodlení žalovaného, pro které nemohla žalobkyně splnit svou povinnost vozidla předat. K prodlení na straně žalobkyně z tohoto důvodu tedy nedošlo, a proto je i odstoupení žalovaného od smlouvy z důvodu tvrzeného prodlení žalobkyně neplatné. Naopak prodlení žalovaného s převzetím vozidla trvajícím od 7. 12. 2023 představuje podstatné porušení smlouvy a odstoupení žalobkyně z tohoto důvodu ze dne 17. 1. 2024 bylo učiněno v souladu s ust. § 1977 o. z. Pokud pak žalovaný namítal, že v průběhu řízení nebyla osvědčena připravenost žalobkyně vozidlo předat, uvedla, že již v samotné výzvě k převzetí ze dne 7. 12. 2023 uvedla VIN, které je u každého vozidla unikátní a je tedy zcela zřejmé, o jaké vozidlo v daném řízení šlo, jakož i to, že žalobkyně k tomuto dni s vozidlem disponovala. O skutečnosti, že vozidlo bylo připraveno, svědčí opakované výzvy žalobkyně k převzetí. K námitkám proti výši škody žalobkyně uvedla, že pokud by se jí i přes veškerou snahu, kterou lze po ní spravedlivě požadovat, vozidlo prodat nepodařilo, pak by výše její škody dosahovala celé ceny vozidla. Zdůraznila, že vozidlo je artiklem, který podléhá opotřebení i za situace, kdy se nepoužívá v důsledku např. koroze dílů či zastarávání. Za účelem minimalizace škody bylo tak zcela nezbytným vozidlo prodat co nejdříve. O to se žalobkyně snažila od okamžiku odstoupení od kupní smlouvy, avšak i přes veškerou její snahu se dříve nenašel zájemce za stejnou cenu, kterou měl za vozidlo uhradit žalovaný. Proto jí nezbylo než kupní cenu snížit. Uvedla, že konkrétní vozidlo bylo součástí modelového roku 2023, zatímco v roce 2024 došlo k jeho modernizaci v podobě odlišné vizuální podoby, zvětšení dotykové obrazovky, centrálního ovládacího systému apod. Je tedy krajně nepravděpodobné, že by při delším prodlení s prodejem se našel zájemce o starší model za stejnou cenu, jako je model nový. Nadto se jednalo o vozidlo upravené podle specifických požadavků žalovaného obsažených v zadávací dokumentaci, které má velmi omezený okruh možných zájemců, kdy i kupující, který toto vozidlo nakonec zakoupil, je osobou poskytující sociální služby a vozidlo tedy bud