16 Co 16/2026-82 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Karviné dne 14. 1. 2025 domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 26. 3. 2024, která mu byla dána podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. Svou žalobu odůvodnil tím, že použitý výpovědní důvod založený na lékařském posudku ze dne 20. 3. 2024, podle kterého byl žalobce uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým k výkonům dosavadní práce horníka - důlního zámečníka pro obecné onemocnění, není správný. Žalobce je nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce z důvodu nemoci z povolání, kterou trpí.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a nesouhlasila s tím, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce revizního zámečníka pro nemoc z povolání. Žalobci nebyla nikdy nemoc z povolání přiznána, přestože žalobce opakovaně podával návrhy na přezkoumání lékařských posudků o neuznání nemoci z povolání. Případ žalobce byl konzultován rovněž Českou a Moravskoslezskou komisí pro posuzování nemocí z povolání dne 20. 6. 2024 a všichni odborníci se shodli, že u žalobce nejsou splněna klinická kritéria pro uznání nemoci z povolání. Pokud se zdravotní stav žalobce zhoršuje, pak s ohledem na skutečnost, že již od roku 2022 žalobce byl přeřazen na jinou práci a od března 2024 nepracoval, není žalobce vystaven rizikům v kategorii, která by mohla vést ke zhoršování stavu žalobce a vzniku nemoci z povolání.3. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobci přípisem žalované ze dne 26. 3. 2024 zamítl (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že ustanovil ve věci znalce z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání , tituly před jménem, , jméno FO, , který znalecký posudek vyhotovil včas a řádně a jeho závěry také obhájil před okresním soudem. Znalec dospěl k závěru, že po prostudování zdravotní dokumentace přicházelo v úvahu uvažovat jako o chorobách z povolání o syndromu karpálního tunelu, epikondylitidě loketního kloubu a potížích s bederní páteří, což jsou nemoci, které u žalobce jsou doloženy a zároveň jsou uvedeny v příloze k nařízení vlády č. 290/1995 Sb., která obsahuje seznam nemoci z nemocí z povolání. Pokud jde o syndrom karpálního tunelu, ten je uveden v příloze nařízení vlády č. 290/1995 Sb., Kapitola II., položka 10 – nemoci periferních nervů končetin, charakteru úžinového syndromu z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování s klinickými příznaky a s patologickým nálezem ve standardizovaném EMG vyšetření, odpovídající nejméně středně těžké poruše. Té odpovídá EMG nález, při kterém SCV (senzitivní vedení) středového nervu od zápěstí ke druhému nebo třetímu prstu je menší než 38 m/s nebo je nevýbavná odpověď, a DML (distální motorická latence) středového nervu je větší než 5,3 m/s nebo je nevýbavnost odpovědi, přičemž musí být splněny obě podmínky současně. U žalobce byla EMG vyšetření prováděna opakovaně v letech 2016–2024, přičemž u žádného z EMG měření, která znalec podrobně rozebral na straně 16 a 17 znaleckého posudku, nebyly u žalobce splněny podmínky pro uznání nejméně středního stupně závažnosti nemoci, požadovaného Metodickým opatřením č. 9, Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR, částka 10/2003. Nebyla tak splněna klinická podmínka při uznávání této nemoci z povolání, proto nebylo požadováno ani hygienické šetření na pracovištích žalobce. Nebylo shledáno ani ohrožení touto nemocí z povolání, protože to se uznává, pokud při stejném standardizovaném EMG vyšetření jsou hodnoty DML od 4,9 m/s a současně rychlost senzitivního vedení do 40 m/s. Prokázanou lehkou senzomotorickou neuropatii středového nervu u žalobce nelze uznat jako nemoc z povolání, ani jako ohrožení nemocí z povolání, a to pro nesplnění požadovaných kritérií. Další diagnóza žalobce – ulnární epikondylitis (tzv. oštěpařský loket) je vedena v příloze k nařízení vlády č. 290/1995 Sb., Kapitola II., položka 9, jako nemoc z povolání způsobená fyzikálními faktory – nemoc šlach, šlachových pochev, tíhových váčků nebo úponů svalů nebo kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování. Klinická podmínka této nemoci se považuje za splněnou, pokud se objektivními vyšetřovacími metodami potvrdí vleklé formy nemoci vedoucí k výraznému omezení pracovní schopnosti. U epikondylitis je za objektivní vyšetřovací metodu považována třífázová scintigrafie provedená do šesti, maximálně dvanácti měsíců od ukončení práce na pracovišti, kde může nemoc z povolání vzniknout. Toto vyšetření bylo u žalobce provedeno dne 9. 5. 2024, kde nebyla prokázána epikondylitis humeru oboustranně, byla nalezena mírně vyšší osteoblastická aktivita v úrovni humeru ulnárního skloubení oboustranně, více vpravo, bez hyperémie, pravděpodobně v rámci degenerativních změn. Další scintigrafie byla provedena ve Fakultní nemocnici v , adresa, dne 3. 6. 2024, která prokázala zvýšení kostní přestavby v oblasti mediálního epikondylu levého humeru svědčící pro epikondylitidu. Byly nalezeny rovněž dekompenzované degenerativní změny v oblasti pravého loketního kloubu. Znalec vysvětlil, že žalobce byl opakovaně od 23. 3. 2022 v pracovní neschopnosti, naposled byl žalobce vyřazen z práce 2. 10. 2023 a setrval na pracovní neschopnosti až do rozvázání pracovního poměru. Třífázová scinitigrafie tak byla provedena s odstupem větším než dvanáct měsíců od ukončení práce na pracovišti, kde může nemoc z povolání vzniknout, proto nelze ani epikondylitidu u žalobce uznat jako nemoc z povolání pro nesplnění požadovaných kritérií. Případ žalobce byl s ohledem na tvrzenou nemoc z povolání – ulnární epikondylitidu – posouzen na společném jednání České a Moravskoslezské komise pro posuzování nemocí z povolání dne 20. 6. 2024 na Klinice pracovního lékařství Fakultní nemocnice , adresa, . Bylo konstatováno, že obě scintigrafická vyšetření byla provedena v době, kdy žalobce byl již více než šest měsíců mimo pracovní expozici, přičemž vyšetření ve Fakultní nemocnici v , adresa, bylo s negativním nálezem. Později provedené měření ve Fakultní nemocnici v , adresa, bylo provedeno rovněž v době mimopracovní expozice, proto lze jen obtížně vztáhnout tuto nemoc k původní pracovní expozici žalobce. Komise proto učinila závěr, že u žalobce o nemoc z povolání nejde. Znalec dále vysvětlil, že závěry ze scintigrafických vyšetření provedených Fakultní nemocnicí v , adresa, dne 9. 5. 2024 a dne 3. 6. 2024 ve Fakultní nemocnici v , adresa, jsou v zásadě shodné. Vyšetření provedené 9. 5. 2024 popisuje degenerativní změny na loktu žalobce, nejde tedy o onemocnění úponové, ale spíše artrotické. Na degenerativní změny poukazuje rovněž vyšetření v , adresa, . Žalobce tedy touto nemocí nepochybně trpí, ale podmínky pro přiznání této nemoci jako nemoci z povolání splněny nebyly. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru ze dne 26. 3. 2024 netrpěl nemocí z povolání ani ohrožením nemocí z povolání. Výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce byl naplněn, proto soud žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobci přípisem žalované ze dne 26. 3. 2024 jako nedůvodnou zamítl.4. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce odvolání. V odvolání uvedl, že souhlasí se znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, v tom směru, že žalobce trpí onemocněním - ulnární epikondylitis, které je zapsané v seznamu nemocí z povolání. Tímto byla u žalobce splněna klinická podmínka, protože se objektivními metodami potvrdily vleklé formy nemoci vedoucí k výraznému omezení pracovní schopnosti. Žalobce měl vleklé zdravotní potíže již od roku 2022, pro které se léčil a pro které byl také převeden na jinou práci, takže došlo k výraznému zhoršení pracovní schopnosti, objektivními metodami se onemocnění prokázalo. Objektivní metody onemocnění prokázaly, nicméně za jedinou objektivně uznatelnou metodu se v ČR považuje třífázová scientiografie a na tu žádný z odborných lékařů žalobce, ve lhůtě 12 měsíců od ukončení práce, neodeslal, a proto znalec onemocnění neohodnotil jako nemoc z povolání. Znalec uvedl, že u epikondylitidy je za objektivní metodu pro uznání nemoci z povolání považována třífázová scintigrafie provedená do max. 12 měsíců od ukončení práce na pracovišti, kde může nemoc z povolání vzniknout. Žalobce souhlasí s tím, že tato metoda je považována za objektivní nikoliv však jedinou objektivní metodu. Mezi nejvýznamnější metody prokázání epikondylitidy patří ultrazvukové vyšetření – sono a magnetická rezonance. Ve znaleckém posudku se znalec zmiňuje pouze o vyšetření na třífázové scintigrafii a o ostatních metodám a jejich závěrech se překvapivě nezmiňuje. Uvádí pouze, že bylo provedeno scintiografické vyšetření dne 9. 5. 2024 u , tituly před jménem, , jméno FO, , který onemocnění epikonlitida nepotvrdil a pak vyšetření z