16 Co 23/2026-101 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné dne 20. 1. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 84 900 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 19. 1. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že je od 16. 12. 2021 vlastníkem pozemku parcelní číslo , hodnota, v katastrálním území , adresa, , o výměře 1 200 m2, užívaného jako veřejné prostranství. Žalobci ze strany žalovaného doposud žádná náhrada za užívání předmětného pozemku jako veřejného prostranství v letech 2022, 2023 a 2024 poskytnuta nebyla. S ohledem na obsah výměru ministerstva financí č. 01/2022 ze dne 3. prosince 2021, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, publikovaného v Cenovém věstníku č. 19/2021, obsah výměru ministerstva financí č. 01/2023 ze dne 15. prosince 2022, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, publikovaného v Cenovém věstníku č. 25/2022, a obsah výměru ministerstva financí č. 01/2024 ze dne 14. prosince 2023, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, publikovaného v Cenovém věstníku č. 16/2023, jež shodně stanoví maximální nájemné z pozemků veřejné infrastruktury v obcích s počtem obyvatel do 25 000 na 24 Kč/m2/rok, dále s ohledem na doposud nulovou úhradu za užívání předmětného pozemku ze strany žalovaného, s ohledem na strategickou polohu, důležitost a počet obyvatel žalovaného, a s ohledem na polohu předmětného pozemku, když ten je vzdálen pouze zhruba 300 m od budovy , právnická osoba, , považuje žalobce za adekvátní náhradu za užívání předmětného pozemku částku 24 Kč/m2/rok, resp. částku 28 800 Kč/rok, resp. po zaokrouhlení na celé koruny dolů částku 27 300 Kč (28 800/365*346) za období od 20. 1. 2022 do 31. 12. 2022, celkem tedy částku 84 900 Kč (27 300 Kč + 28 800 Kč + 28 800 Kč) za období od 20. 1. 2022 do 31. 12. 2024. Skutečnosti, že žalobce nabyl předmětný pozemek výhodně, nelze dovozovat, že by jeho požadavek na vydání bezdůvodného obohacení žalovanou byl rozporný s dobrými mravy. Stejně tak absurdní je argumentace žalovaného tím, že na své náklady provádí údržbu předmětného pozemku sekáním trávy, odklízením odpadků, ořezem stromů, zimní údržbou apod. Právní zástupce žalobce proto doporučenou předžalobní výzvou ze dne 13. 1. 2025, doručenou žalovanému prostřednictvím datové schránky téhož dne, vyzval žalované k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 86 400 Kč, a to ihned, tedy do pěti dnů ode dne doručení této výzvy, ve smyslu ustanovení § 1959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, s tím, že v opačném případě se bude žalobce svého nároku domáhat soudně. Pětidenní lhůta poskytnutá žalovanému k plnění však dne 18. 1. 2025 uplynula marně, počínaje dnem 19. 1. 2025 je tak žalovaný v prodlení.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval zamítnutí žaloby. Učinil nesporným, že je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, v kat. úz. , adresa, o výměře 1 200 m2. Ohledně předmětného pozemku probíhala komunikace již s předchozími vlastníky pozemku (sourozenci , jméno FO, a , jméno FO, ), které zastupoval žalobce na základě plné moci z ledna 2021. V průběhu této komunikace, která se týkala výkupu předmětného pozemku, byl na základě podnětu žalovaného vypracován znalecký posudek a sdělena v červnu 2021 žalobci cena za pozemek 250 Kč/m2, celkem 300 000 Kč. Žalobce jako právní zástupce tehdejších vlastníků v červenci 2021 žádal žalovaného o přehodnocení kupní ceny s tím, že cena sousedního pozemku parc. č. , hodnota, je 1 600 Kč/m2. Dne 27. 7. 2021 pak došlo k poslední komunikaci mezi účastníky, kdy žalovaný setrvával na výši kupní ceny, nesouhlasil s cenou 1 600 Kč/m2 a žádal o znovuprojednání kupní ceny s tehdejšími vlastníky pozemku. Následně pak dne 14. 12. 2021 došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce a dále smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovité věci a kupní smlouvy k převodu pozemku parc. č. , hodnota, , kdy pak za kupní cenu 11 000 Kč se stal novým vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, žalobce. V září 2022 žalobce, již jako vlastník předmětného pozemku, oslovil žalovaného s tím, že požadoval sdělení kupní ceny, za kterou by žalovaný pozemek koupil. Žalovaný tedy v říjnu 2022 sdělil, že předmětný pozemek by koupil za částku 300 000 Kč (tj. 250 Kč/m2) a současně zaslal žalobci návrh kupní smlouvy. Žalobce se ozval až po dvou letech, kdy 5. 12. 2024 zaslal datovou zprávou výzvu k uzavření nájemní smlouvy s náhradou za bezdůvodné obohacení za 3 roky ve výši 129 600 Kč. Žalovaný na tuto výzvu reagoval svým vyjádřením ze dne 6. 1. 2025, ve kterém projevil i nadále zájem koupit předmětný pozemek. Žalobce pak dne 13. 1. 2025 zaslal žalovanému přípis ohledně vrácení bezdůvodného obohacení jako náhrady za užívání předmětného pozemku. Pozemek parc. č. , hodnota, je veřejným prostranstvím ve smyslu zákona o obcích. Žalovaný má za to, že výkon vlastnického práva je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce figuroval jako právní zástupce předchozích vlastníků a bezpochyby měl před koupí tohoto pozemku povědomost o charakteru tohoto pozemku jako veřejného prostranství, za jehož užívání veřejností je město povinno platit a zjevně z tohoto důvodu měl o pozemek zájem, neboť představoval vidinu snadného zisku. V daném případě se jedná o pozemek, který je kolem budovy, kde nyní sídlí úřad práce, takže v případě tohoto pozemku se nejedná o „holé vlastnictví“. Jak vyplývá z e-mailové korespondence, žalovaný se snažil s žalobcem, potažmo jeho právními předchůdci jednat a nalézt společné řešení, ale žalobce nabídku žalovaného neakceptoval. Nutno podotknout, že řešení věci, tedy nabídka kupní ceny dle znaleckého posudku je samozřejmě limitována nezbytností hospodárného vynakládání veřejných prostředků. V dalším pak nelze opomenout skutečnost, že žalovaný na své náklady provádí údržbu předmětného pozemku sekáním trávy, odklízením odpadků, ořezem stromů, zimní údržbou apod., je tedy zcela v rozporu s principem spravedlnosti, nese-li žalovaný „náklady“ společnosti ze zákona, a ještě by bez svého vlastního přičinění měl vydat žalobci bezdůvodné obohacení, když žalobce nabyl vlastnictví veřejného prostranství právě se záměrem se sám obohatit na úkor žalovaného.3. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 84 900 Kč spolu s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 84 900 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a zavázal žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 58 695 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že po provedeném dokazování, v souladu s jeho závěry a ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku, žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobce prokázal plnou důvodnost svého žalobního žádání. V období, za nějž je požadována peněžitá náhrada (tj. od 20. 1. 2022 do 31. 12. 2024) byl vlastníkem předmětného pozemku v užívání žalovaného. Vlastnické právo nabyl řádně od původních vlastníků – , jméno FO, a , jméno FO, a v žádném případě tak nelze přisvědčit názoru žalovaného, že by mu snad měla být odepřena právní ochrana s poukazem na rozpor s dobrými mravy (za rozporné s dobrými mravy nelze bez dalšího považovat ani případně výhodné nabytí nemovitostí, nikdo nesmí pouze těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu - § 6 odst. 2 občanského zákoníku). A podle § 8 občanského zákoníku toliko zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Pakliže jsou podpůrně aplikována ustanovení Hlavy I občanského zákoníku, tedy jeho základní zásady, pak zde zejména § 3 odst. 2 písm. e) a f), totiž že vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká a nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží. Mezi účastníky bylo zcela nesporné, že mezi nimi (dříve mezi žalovaným a původními vlastníky, které žalobce tehdy zastupoval) probíhala komunikace a jednání o vyřešení sporných otázek, vše v rámci zákona a smluvní volnosti, k nalezení konsensu však nedošlo. Rovněž bylo učiněno nesporným, že po celé předmětné období je pozemek parc. č. , hodnota, využíván jako veřejné prostranství, tj. jako prostor všeobecně (neomezeně) přístupný, splňující všechny atributy stanovené v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Bylo tedy na žalovaném zajištění udržování čistoty veřejných prostranství, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně, stejně jako všech zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti. Pokud žalovaný snad dospěl k závěru, že nese vyšší náklady spojené s udržováním pozemku ve vlastnictví žalobce, a to nad rámec zákona o obcích, tedy ke své tíži, nic mu nebránilo vznést konkrétní pohledávku k započtení; procesní obrana v této právní věci pro neurčitost však neobstojí. Vycházeje z výměrů ministerstva financí stanovujících maximální nájemné z pozemků veřejné infrastruktury v obcích s počtem obyvatel do 25 000 na 24 Kč/m2/rok, činí roční částka za užívání pozemku 28 800 Kč (24 Kč x 1 200 m2). Je nutno na tomto místě konstatovat, že bezdůvodné obohacení zde spočívalo v užívání (ve výkonech), vydání př