16 Co 235/2025-154 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 53 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 53 334 Kč od 12. 10. 2024 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu o zaplacení částky 993 666 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 047 000 Kč od 2. 8. 2024 do 11. 10. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 993 666 Kč od 12. 10. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícímu skutkovému závěru:Usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie , Anonymizováno, kraje, odbor hospodářské kriminality ze dne 31. 7. 2013 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce (spolu s dalšími 12 osobami), a to v případě žalobce pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavec 1 písmena a) trestního zákoníku a přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odstavec 1 trestního zákoníku. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobci doručeno dne 2. 8. 2013. Proti tomuto usnesení o zahájení trestního stíhání podal žalobce stížnost, stížnost byla usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve , adresa, ze dne 7. 11. 2013, č. j. , Anonymizováno, zamítnuta. Dne 14. 7. 2015 byla u Okresního soudu ve Frýdku-Místku podána na žalobce a dalších 14 osob obžaloba, č. j. , Anonymizováno, . Obžalobou bylo žalobci vytýkáno, že se měl dopustit přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavec 1 písmena a) trestního zákoníku a přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odstavec 1 trestního zákoníku. Vytýkaným skutkem měl žalobce spolu s dalšími spoluobžalovanými způsobit statutárnímu městu , adresa, škodu ve výši 375 297 Kč. Ve věci se konala hlavní líčení ve dnech 30. 11., 1. 2. a 2. 12. 2015, 22. 2. až 25. 2. 2016, 16. 5. 2016. Dne 5. 10. 2016 se konala prověrka na místě. Další hlavní líčení se konala dne 8. 11. 2017, 26. 1. 2018, 28. 2. 2018, 28. 3. 2018, 20. 4. 2018, 18. 5. 2018, 26., 27. a 29. 5. 2020, 22. a 23. 6. 2020, 23. a 24. 9. 2020, 19. a 20. 10. 2020, 21. 10. 2020, 5. 11. 2020, u kterého byl vynesen zdejším soudem rozsudek č. j. , Anonymizováno, , kterým byl žalobce i další spoluobžalovaní zproštěni obžaloby, a to z důvodu, že vytýkaný skutek není trestným činem. Dne 10. 3. 2021 podal státní zástupce proti tomuto rozsudku odvolání. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2021, č. j. , Anonymizováno, , byl rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 11. 2020, č. j. , Anonymizováno, , v neveřejném zasedání z podnětu odvolání státního zástupce okresního státního zastupitelství ve , adresa, zrušen v celém rozsahu a věc vrácena soudu prvního stupně, aby v ní učinil rozhodnutí nové. Následně pak probíhala další hlavní líčení, a to ve dnech 14. 10. 2022, 9. 1. 2023, 12. a 13. 1. 2023, a dále pak hlavní líčení dne 20. 1. 2023, u kterého došlo k vyhlášení rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 1. 2023, č. j. , Anonymizováno, , kterým byl žalobce spolu s dalšími spoluobžalovanými zproštěn obžaloby, a to opětovně z důvodu, že vytýkaný skutek není trestným činem. Proti tomuto rozsudku podal dne 6. 4. 2023 státní zástupce odvolání. Před odvolacím soudem pak probíhala dvě veřejná zasedání, a to ve dnech 11. a 13. 10. 2023, přičemž dne 13. 10. 2023 vyhlásil Krajský soud v Ostravě usnesení, č. j. , Anonymizováno, , kterým byla stížnost státního zástupce zamítnuta. Ve věci bylo vypracováno několik znaleckých posudků, vyžádána doplnění znaleckého posudku a byla vyslechnuta řada svědků.Žalobce uplatnil dne 11. 4. 2025 u žalované nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , Anonymizováno, a dále přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku tohoto trestního řízení v celkové výši 1 211 000 Kč. Na základě takto uplatněného nároku žalovaná konstatovala jednak porušení práva spočívající ve vydání nezákonného rozhodnutí a dále konstatovala nepřiměřenou délku trestního řízení, za což žalobci poskytla omluvu a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za nezákonné trestní stíhání a ve výši 64 000 Kč za nepřiměřenou délku trestního řízení.Žalobce byl dlouholetým komunálním politikem, členem , Anonymizováno, ), pak členem sdružení , Anonymizováno, . V době trestního stíhání byl náměstkem primátora , adresa, , funkci vykonával i v dalším volebním období od 2018 do 2021, dále byl pak dlouholetým zastupitelem města , adresa, . Ve volbách do zastupitelstva města , adresa, kandidoval v letech , Anonymizováno, , vždy byl zvolen zastupitelem. V roce , Anonymizováno, žalobce kandidoval do zastupitelstva města , adresa, na , Anonymizováno, a byl zvolen, přičemž , Anonymizováno, získala , počet, mandátů. V roce , Anonymizováno, kandidoval do zastupitelstva města , adresa, na , Anonymizováno, . místě kandidátky a byl zvolen, přičemž , Anonymizováno, získala , počet, mandátů. V roce , Anonymizováno, kandidoval žalobce na , Anonymizováno, . místě kandidátní listiny a byl zvolen, přičemž , Anonymizováno, získala , počet, mandátů. V roce , Anonymizováno, žalobce kandidoval na , Anonymizováno, . místě kandidátní listiny , Anonymizováno, a byl zvolen, , Anonymizováno, získala , počet, mandátů. V rámci voleb do Senátu ČR v roce , Anonymizováno, žalobce získal , počet, % hlasů, přičemž do druhého kola senátních voleb se nedostal; byl jediným kandidátem strany , Anonymizováno, . Žalobce byl v roce , Anonymizováno, zvolen prezidentem , Anonymizováno, .Žalobce pociťoval v průběhu trestního řízení stres a nervozitu, měl obavy z odsouzení. S rodinou omezili společenské akce, omezili kontakty s přáteli, přípravě obhajoby věnoval spoustu času, který mohl věnovat manželce a dětem. Opozice využívala jeho trestní stíhání, byly tlaky na jeho odstoupení z funkce, musel vysvětlovat okolnosti trestního stíhání při vstupu na základnu , Anonymizováno, , ale byl vpuštěn. Podporu rodiny měl, manželka celou dobu stála při něm.3. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že podle § 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), žalovaná odpovídá za nemajetkovou újmu žalobce. Samotné konstatování porušení práva a omluva za trestní stíhání zahájené nezákonným rozhodnutím, ani morální satisfakce představovaná vydáním zprošťujícího rozsudku, není v případě stresu, který vyvolává trestní stíhání u osoby, která se trestného činu nedopustila, dostačující. Pokud jde o výši peněžité náhrady, má být obdobná případům, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Okresní soud vyšel z toho, že žalobce utrpěl újmu, kterou by utrpěla jakákoliv jiná osoba v jeho postavení. Taková újma, kdy jde zpravidla o stav mysli poškozené osoby, se neprokazuje, neboť je dána vnitřními prožitky člověka. Jedná se o subjektivní následky, které jsou představovány úzkostí, nejistotou ohledně výsledku řízení, právního postavení, duševním stresem, obavou ze společenského odsouzení či izolace, a jedná se tedy o následky, které se presumují. Újmu tvrzenou žalobcem prvostupňový soud podřadil pod újmu, která se v souvislosti s trestním řízení presumuje a neprokazuje se. Žalobci se nad rámec této újmy výraznější zásahy do jeho práva na osobní či rodinný život nepodařilo prokázat; tyto ani netvrdil. Pod tzv. presumovanou újmu zahrnul i tvrzenou újmu týkající se později vyplaceného odstupného, jakož i újmu související s opakovaným vysvětlováním okolností trestního stíhání v novém zaměstnání. Odmítl argumentaci žalobce o újmě způsobené vedením informace o trestním stíhání v neveřejných rejstřících. Nesouhlasil s tvrzením žalobce o jeho údajné politické likvidaci, faktickém skončení politické kariéry a nemožnosti rehabilitace; naopak neshledal, že by došlo k zásahu do jeho polického života, jelikož byl opakovaně zvolen do zastupitelstva , adresa, , vykonával funkci náměstka primátora, bylo mu umožněno kandidovat do senátu, podporu voličů stále měl. Zdůraznil, že medializace je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání, kterou nelze i při neodpovídající medializaci případu přičítat podle ustálené judikatury k tíži státu odpovědného za újmu trestním stíháním způsobenou. Žalobce navíc byl v médiích zmiňován pouze nepatrně a ani netvrdil žádné konkrétní excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s medializací věci, naopak připustil, že se nedomáhal nápravy po médiích, neboť se nedopustily žádného „žalovatelného jednání“. Okresní soud přihlédl k tomu, že jeden ze spoluobžalovaných obdržel (ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 72/2024) náhradu