69 Co 12/2026-106 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rod. dům, jako jsou tyto nemovité věci zapsány na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , není zatížen zástavním právem ani zákazem zcizení a zatížení ve prospěch žalované (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 26.280 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná s tím, že soud prvního stupně nesprávně či nedostatečně posoudil a zhodnotil, zda jsou dány všechny podmínky řízení již v okamžiku jeho zahájení, a přes opakované námitky žalované k neexistenci pasivní věcné legitimace na její straně své stanovisko nezměnil, a s námitkami žalované se v rozsudku ani nijak relevantně nevypořádal. Výklad právní otázky, kdo je věcně legitimován v řízení o určení, zda tu zástavní právo je či není, se přitom v rozhodovací činnosti soudů dlouhodobě ustálil. Judikatura přitom podle žalované dospěla k závěru, že pasivně legitimován v řízení o určení existence zástavního práva je zástavní věřitel bez ohledu na to, zda v katastru nemovitostí je vyznačeno zástavní právo ve prospěch někoho jiného. Žalovaná má rovněž za to, že soud prvního stupně řádně neposoudil existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení neexistence předmětných závad váznoucích na nemovitých věcech ve vlastnictví žalobkyně, neboť – byť tyto skutečnosti sám výslovně opakovaně uvádí v odůvodnění rozsudku – vůbec nepřihlédl k tomu, že žalobkyně samotná je ode dne 30. 8. 2023 vlastníkem pohledávky zajištěné zástavním právem a dalšími věcnými právy, o určení jejichž neexistence žalobou usiluje. Žalovaná má za to, že za daných okolností je existence naléhavého právního zájmu z principu vyloučena. Přesto však soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem žalobkyně v tom, že: „Katastr nemovitostí je veřejný seznam, takže záznam o existenci zástavního práva k zajištění několika milionové pohledávky může vzbudit zdání, že žalobkyně je v tíživé finanční situaci a má značné dluhy, což není pravda.“, a to bez jakéhokoli dalšího zdůvodnění (prokazování či hodnocení) přinejmenším ve vztahu k finanční situaci žalobkyně. Žalovaná má dále za to, že žalobkyně si s ohledem na vše výše uvedené i na své aktivní zapojení v průběhu kauzy týkající se pohledávky zajištěné mj. předmětnými nemovitými věcmi v jejím vlastnictví musela být i v okamžiku podání žaloby plně vědoma toho, že žalovaná není v dané věci pasivně věcně legitimovaná. Žalovaná proto považuje postup žalobkyně za účelově šikanózní.3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že v katastru nemovitostí je k dotčené nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně evidováno zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení ve prospěch žalované. Žalobkyně se před podáním žaloby pokoušela se žalovanou dohodnout na vydání listiny, která by deklarovala, že žalovaná nemá proti žalobkyni pohledávku, a sloužila by tak k výmazu sporných práv z katastru nemovitostí. Žalovaná listinu odmítla vydat, takže žalobkyně se nemohla a nemůže domoci výmazu sporných zpráv v katastru nemovitostí jinak než na základě soudního rozhodnutí. Protože podle zápisu v katastru nemovitostí je nositelem sporných práv žalovaná, musí žalobkyně vést spor o tom, že tato práva neexistují právě proti žalované. Rozsudek vydaný ve sporu proti jiné osobě by nemohl sloužit jako podklad pro výmaz sporných práv z katastru nemovitostí. Pokud jde o existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, žalobkyně má za to, že soud prvního stupně došel ke správnému závěru; podle soudu prvního stupně má vlastník nemovitosti naléhavý právní zájem na určení, že na jeho nemovitosti nevázne závada vymezená § 1378 občanského zákoníku. Z uvedených důvodů se žalobkyně s napadeným rozsudkem ztotožňuje a žádá odvolací soud, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání žalované je důvodné.5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá. Hodnocení důkazů okresním soudem je v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř., okresní soud vzal v úvahu všechny skutečnosti, které vyšly v řízení najevo, důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a skutkové závěry je třeba považovat za odpovídající provedenému dokazování. Rozhodnými pro právní posouzení věci pak jsou především zjištění soudu prvního stupně o tom, že předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně jsou zatíženy zástavním právem, vzniklým na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 11. 9. 2019, který zajišťuje dluh dlužníka , právnická osoba, ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 9. 2019, jehož věřitelem se stala na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2021 žalovaná, která však pohledávku dále postoupila na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2022.6. Odvolací soud považuje za správné právní závěry okresního soudu pouze v tom směru, že na požadovaném určení má žalobkyně naléhavý právní zájem. Nejvyšší soud již mnohokrát zopakoval, že žalobce má naléhavý právní zájem na žádaném určení, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Ke vzniku žalobcova právního zájmu na určení stačí takové chování žalovaného, které nasvědčuje jeho úmyslu porušit právo žalobce nebo způsobit mu újmu na jeho právním postavení. Určovací žaloba je tedy prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Naopak podmínka naléhavého právního zájmu nebude splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4232/2019). Dále Nejvyšší soud zdůrazňuje, že k odstranění nejistoty v právním postavení žalobce nebo k zamezení ohrožení jeho práva, jež mají původ ve sporu o existenci zástavního práva, potom může vést určení, zda tu zástavní právo je či není (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, cit. I v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2335/2024 ze dne 10. 7. 2025).7. Z citované judikatury se dále podává, že zápis zástavního práva do veřejného seznamu (např. katastru nemovitostí) nebo do rejstříku zástav je zápisem konstitutivním, způsobuje vznik zástavního práva. Naproti tomu výmaz zástavního práva z uvedených evidencí takové hmotněprávní účinky nemá (srov. obdobně k významu zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1921/2009, uveřejněný pod č. 145/2011 v časopise Soudní judikatura); k zániku zástavního práva dochází přímo na základě určité právní skutečnosti a provedením výmazu se pouze uvádí do souladu stav zápisů ve veřejných evidencích s nastalými hmotněprávními poměry. Na základě uvedeného se výmazem zástavního práva z veřejných evidencí dostává publicity skutečnosti, že zástavní právo zaniklo, (výmaz) sám o sobě však zánik zástavního práva nezpůsobuje.8. S odkazem na podrobné odůvodnění výše citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu odvolací soud stran naléhavého právního zájmu tedy uzavírá, že pokud záměrem žalobkyně sledovaným podáním žaloby, je dosáhnout výmazu zástavního práva, které bylo vloženo do katastru nemovitostí na základě zástavní smlouvy ze dne 11. 9. 2019, je tak možno učinit jen na základě takového pravomocného soudního rozhodnutí, kterým bude určeno, že tu zástavní právo není; na požadovaném určení tedy je dán naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 o. s. ř.9. Odvolací soud má dále shodně s okresním soudem za to, že věcná legitimace v řízení o určení, že tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká, pročež žalobkyně, která je vlastníkem předmětné nemovitosti, zatížené zástavním právem, je jistě aktivně legitimována ve věci určení neexistence zástavního práva.10. Odlišně však odvolací soud nahlíží na hodnocení pasivní legitimace žalované. V judikatuře soudů se ustálil výklad právní otázky, kdo je věcně legitimován v řízení o určení, zda tu zástavní právo je či není. Byl přij