69 Co 161/2025-250 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby bylo určeno, že pohledávka žalovaného v části 1.198.938 Kč, uplatněná přihláškou pohledávky žalovaného ze dne 24. 1. 2022 a uplatněná v rozvrhovém řízení exekuční věci vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorským úřadem v , Anonymizováno, , pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , je pohledávkou připadající do osmé skupiny ve smyslu ustanovení § 337c odst. 1 písm. h) o. s. ř. a neuspokojuje se podle příslušného pořadí jako pohledávka zajištěná zástavním právem (výrok I.). Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 39.022,50 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.), ve znění opravného usnesení ze dne 12. 5. 2025, č. j. 12 C 192/2022-198.2. Rozhodnutí okresního soudu v zákonem stanovené lhůtě napadla odvoláním žalobkyně, která uplatnila odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Rozsudek soudu prvního stupně považuje odvolatelka za nepřezkoumatelný, podrobně se zabýval výkladem naléhavého právního zájmu u určovací žaloby, přestože následně uvedl, že u odporové žaloby není nutno naléhavý právní zájem tvrdit ani dokazovat, dále se v odůvodnění rozsudku zabýval již v dřívějších fázi řízení vyjasněné otázce koncentrace řízení, nicméně co samotného odůvodnění, na základě jakých skutečností a důkazů, posouzených jednotlivě i v celém kontextu, dospěl ke svému rozhodnutí, již byl soud prvního stupně velmi strohý. Pouze zkonstatoval judikaturu, na kterou žalobkyně i žalovaný odkazovali, a uvedl, že z ní vycházel, nijak se však nevypořádal se závěrem žalobkyní uváděného nálezu Ústavního soudu II. ÚS 1148/07, resp. se od něj odchýlil. V předmětné právní věci bylo zástavní právo ve prospěch žalovaného zřízeno zástavní smlouvou ze dne 15. 3. 2016, s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí k okamžiku 17. 3. 2016, 09:00:00, a druhá část tímto zástavním právem zajištěné zápůjčky byla žalovaným poskytnuta až dne 12. 4. 2016, tak tato část zápůjčky nemůže být tímto zástavním právem zajištěna, neboť v době vzniku (vkladu) zástavního práva ještě v této části zápůjčka nebyla fakticky poskytnuta. Nevypořádal se ani s dalšími provedenými důkazy a nereflektoval ani na výpověď svědka , jméno FO, , který ve své výpovědi mj. uvedl, že žalovanému na závazek ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 3. 2016 splácel jen úroky. Nevypořádal se s rozporem ve výši žalovaným uplatňované pohledávky, která byla do exekučního řízení přihlášena ve výši 2.380.000 Kč, k datu dražby, tj. k 27. 1. 2022, bez jakékoliv podrobné specifikace, jakým způsobem žalovaný k této částce dospěl. Neodstranil rozpor vyplývající z čestného prohlášení vydlužitelů , adresa, a , jméno FO, , že ke dni 27. 1. 2022 činila výše jejich závazku částku 2.359.554,11 Kč, přičemž podpisy na tomto čestném prohlášení byly úředně ověřeny dne 9. 5. 2022. Rozsudek soudu prvního stupně tedy nemá oporu v provedeném dokazování a soud prvního stupně nijak neuvedl, z jakých důkazů dospěl ke svému závěru, proto žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k řádnému a věcnému projednání, alternativně aby ve věci sám rozhodl tak, že podané žalobě vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.3. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně rozporoval její odkaz na nález ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1148/07, z jehož kontextu žalobkyně vytrhává jednu větu, aniž by uvedla obsah další, o tom, že pokud zástavní věřitel poskytl půjčku dlužníkovi, k jejímuž zajištění měla zástava sloužit, ačkoliv byla fakticky půjčka poskytnuta až po uzavření zástavní smlouvy, nemůže mít zásadní vliv na vznik zástavního práva. Názor odvolatelky tak nemůže obstát, neboť pokud by měl být názor žalobkyně správný, žádný peněžní ústav by si nemohl zajistit svoji pohledávku platným zástavním právem. Okresní soud se zcela vypořádal s právním názorem, který byl obsahem zrušovacího usnesení odvolacího soudu, a protože žalovaný měl svoji pohledávku zajištěnou zástavním právem až do výše 2.500.000 Kč, je podaná žaloba nedůvodná, a proto navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu bylo potvrzeno.V doplnění vyjádření se žalovaný vyjádřil k opakovaným námitkám žalobkyně k dodatku smlouvy o zápůjčce, kterým byla prodloužena splatnost zápůjčky a navýšen sjednaný úrok mezi zapůjčitelem a vydlužiteli, je právním jednáním, které má vliv na zařazení pohledávky jiného věřitele do jiné skupiny, neboť se jedná o spor o to, které pohledávky, v jaké výši, v jaké skupině nebo v jakém pořadí mají být uspokojeny při rozvrhu výtěžku exekuce. Protože ani žalobkyně nemůže popřít, že ke dni 17. 3. 2016 bylo v katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo smluvní k zajištění pohledávek ve výši 1.250.000 Kč se splatností do 31. 12. 2020 a budoucích pohledávek do výše 2.500.000 Kč, které rovněž vzniknou do 31. 12. 2020, předchozí i nynější úprava občanského zákoníku umožňuje účastníkům závazkového vztahu, kterého však žalobce nebyl účastníkem, aby v rámci smluvní volnosti změnili jeho obsah, tedy vzájemná práva a povinnosti z něho vyplývající. Za situace, kdy pohledávka žalovaného jako zapůjčitele byla od počátku smluvního vztahu zajištěna až do výše 2.500.000 Kč, nemohou námitky žalobkyně obstát. Protože v souzené věci nikdy nedošlo k překročení celkové částky 2.500.000 Kč, která byla sjednána již na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 15. 3. 2016 nebylo třeba do katastru nemovitostí zapisovat nové zástavní právo, nebo jeho změnu.4. Žalobkyně se k argumentům tvořící obsah vyjádření žalovaného vyjádřila, že žalovaný v předmětném řízení uvádí již třetí výši své zajištěné pohledávky vůči vydlužitelům – nejprve tvrdil částku ve výši 2.380.000 Kč, následně dle Čestného prohlášení vydlužitelů částku ve výši 2.359.554,11 Kč a konečně nyní tvrdí částku ve výši 2.366.660,27 Kč. Nikterak nezohlednil skutečnost, že zástavní právo smluvní zřízené v jeho prospěch na výše uvedených nemovitostech vydlužitelů (v katastru nemovitostí zapsáno v řízení vedeném pod č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) bylo co do nároků na pohledávky vzniklé v budoucnu omezeno datem 31. 12. 2020. S ohledem na tuto skutečnost je proto nutno zajištěné pohledávky žalovaného vyčíslit nikoliv ke dni exekuční dražby (tj. k 27. 1. 2022), nýbrž k datu 31. 12. 2020 limitujícímu vznik zajištěných pohledávek žalovaného. Vycházeje z naposled doloženého výpočtu žalovaného (tj. z částky 2.366.660,27 Kč ke dni 27. 1. 2022), tak k 31. 12. 2020 výše zajištěných pohledávek žalovaného činila pouze 2.111.591,78 Kč a byla složená z následujících dílčích nároků: jistina zápůjčky ve výši 1.250.000 Kč,smluvní úrok 8 % p. a. z částky 800.000 Kč za období od 15. 3. 2016 do 13. 4. 2016, kapitalizovaný v částce 5.084,93 Kč,smluvní úrok 8 % p. a. z částky 1.250.000 Kč za období od 14. 4. 2016 do 14. 3. 2018, kapitalizovaný v částce 191.506,85 Kč,smluvní úrok 19 % p. a. z částky 1.250.000 Kč za období od 15. 3. 2018 do 31. 12. 2020, kapitalizovaný v částce 665.000 Kč. Žalobkyně však nadále setrvává na svém tvrzení, že zajištěná je pouze část jistiny pohledávky žalovaného ve výši 800.000 Kč, neboť zástavní právo bylo ve prospěch žalovaného zřízeno zástavní smlouvou ze dne 15. 3. 2016, s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí k okamžiku 17. 3. 2016, přičemž druhá část tímto zástavním právem zajištěné zápůjčky (tj. částka 450.000 Kč) byla žalovaným vydlužitelům poskytnuta až dne 12. 4. 2016, tudíž tato část zápůjčky nemůže být tímto zástavním právem zajištěna, neboť v době vzniku (vkladu) zástavního práva ještě v této části zápůjčka nebyla fakticky poskytnuta. Nad rámec uvedeného však žalobkyně doplňuje, že není úkolem ani soudního exekutora ani exekučního soudu, aby zkoumal či až „vyšetřoval“, jaká je skutečná výše pohledávky takového věřitele, který se svou pohledávkou do řízení přistoupil. Na přihlášku věřitele se hledí jako na žalobu a přihláška pohledávky musí obsahovat řadu podstatných náležitostí, které jsou mimo jiné uvedeny v ust. § 336f občanského soudního řádu. I s ohledem na opakované pokusy vůbec správně vyčíslit či stanovit výši přihlašované pohledávky žalovaného a způsob jejího výpočtu, má žalobkyně za to, že bylo možno přihlášku zcela či částečně odmítnout v souladu s ust. § 336f odst. 4) o. s. ř.5. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení vydání tohoto rozsudku předcházející a s důrazem na uplatněné odvolací důvody podle § 216 a § 212a o. s. ř. po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.6. Krajský soud předně uvádí, že v projednávané věci se jedná o v pořadí třetí rozhodnutí okresního soudu, když jeho dvě předchozí rozhodnutí byla důvodem ke kasačnímu rozhodnutí. První z důvodů názoru okresního so