69 Co 205/2025-53 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud zamítl návrh žalobce na zaplacení částky 113.460 Kč (výrok I.). Žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Žalobce vyjádřil nesouhlas s právním hodnocením soudu prvního stupně, který shledal uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty jako zneužití práva. Současně soud zopakoval, že nerozporuje samu platnost ustanovení předmětné smlouvy týkající se smluvní pokuty a své úvahy váže pouze k návrhu uplatněnému v tomto řízení jako v pořadí třetímu řízení z téže smlouvy iniciované žalobcem. Žalobce zdůraznil, že žalovaný od převzetí zápůjčky neprojevil žádný nájem o dobrovolné splnění svého závazku, a to ani zčásti a zjevně přebíral zápůjčku s tím, že tuto nehodlá dobrovolně vrátit. Za zcela nadbytečné označil žalobce úvahy soudu prvního stupně stran hodnocení aktuální právní úpravy spotřebitelského úvěru, když o tento se zcela zjevně nejednalo. Oba účastníci uzavírali smlouvu o zápůjčce jako fyzické osobě v rámci běžného občanskoprávního vztahu, na který zvláštní úprava spotřebitelského úvěru nikterak nedopadá ani okrajově. Právní úprava spotřebitelského úvěru je dána pro případy, kdy na straně poskytovatele úvěru/zápůjčky se vyskytuje profesionál – podnikatel v oblasti poskytování finančních prostředků, jehož účelem je dosažení zisku a který má k dispozici celou řadu nástrojů, jak ověřovat finanční situaci dlužníka, možnosti vyhodnotit schopnost dlužníka úvěr/zápůjčku vrátit a podstupuje podnikatelské riziko spojené s tím, že dlužník úvěr/zápůjčku nebude schopen vrátit. Současně má dlouhodobě nastaveny vymáhací procesy a zefektivňuje tím proces návratnosti poskytnutých zápůjček/úvěrů a generování příjmů z této podnikatelské činnosti, kterou je třeba regulovat. Zcela odlišná je situace v běžném občanskoprávním životě, když soukromá osoba požádá o zápůjčku druhou soukromou osobu, často v návaznosti na rodinné či přátelské vztahy, kdy primárním účelem vzniku takového závazku – poskytnutí zápůjčky je pomoc dlužníkovi překlenout dočasnou finanční situaci s tím, že poskytovatel zápůjčky, tj. i žalobce v tomto případě je v zásadě odkázán pouze na příslib dlužníka a důvěru v jeho osobu, maximálně na možnost ověřit jeho finanční situaci pouze v základních rejstřících (insolvenční rejstřík eventuálně rejstřík exekucí). Není však schopen ověřit příjmy dlužníka a schopnost dostát svému závazku. Smlouva o zápůjčce byla poskytnuta na žádost žalovaného, kdy žalovaný požádal žalobce o poskytnutí zápůjčky s tím, že tuto splatí do 31. 1. 2022 (zápůjčka byla poskytnuta dne 23. 12. 2021), kdy žalobci přislíbil, že zápůjčku bude schopen vrátit z prodeje svého majetku, proto také požádal o takto krátkou lhůtu k vrácení zápůjčky, čemuž žalobce neměl problém vyhovět. Zápůjčka byla prvoplánově uvažována jako zápůjčka bezplatná, kdy žalobce projevil vůli žalovanému odpustit smluvní úrok v situaci, kdy dodrží své slovo a zápůjčku řádně vrátí. Žalovaný ničeho nevrátil, s žalobcem nekomunikuje a neprojevuje absolutně žádný zájem svým závazkům dostát. V řízení u Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. EPR 122498/2023 byl žalovanému do vlastních rukou doručen elektronický platební rozkaz, a tedy prokazatelně byl seznámen se skutečností, že žalobce svůj nárok uplatnil soudní cestou. Přesto žalovaný neprojevil žádný zájem o vrácení zápůjčky a ničeho neuhradil. V řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 4 C 159/2023 žalovaný přestal přebírat poštovní zásilky, nezajímal se o osud zápůjčky a nároky z ní žalobci vyplývající a soud zcela správně naznal, že ujednání o smluvní pokutě je platným ujednáním a souladným s dobrými mravy, stejně tak jako uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty je výkonem práva, které požívá právní ochrany. Ani v tomto soudním řízení nepřebírá žalovaný poštovní zásilky a neprojevuje žádný zájem o osud zápůjčky a nároky z ní žalobci vyplývající. Z toho lze usuzoval, že žalovanému je zcela jedno, že žalobci ničeho na půjčku dobrovolně nevrátil a je mu zcela jedno, zda žalobce vykonává své právo na zaplacení smluvní pokuty. Za daného stavu nelze dospět k právnímu závěru vyjádřenému soudem prvého stupně v napadeném rozhodnutí, že uplatnění smluvní pokuty má představovat zneužití práva, které postrádá právní ochrany. S ohledem na pasivitu žalovaného nebylo možno zvažovat ani případnou moderaci smluvní pokuty, kterou by jinak soud k námitce žalovaného zvažovat mohl. Žalobce se domáhal změny napadeného rozhodnutí tak, aby žalobě bylo vyhověno.3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.4. Odvolání žalobce je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilý odvolací důvod daný námitkou nesprávného právního posouzení věci (ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněný odvolací důvod dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.5. Odvolací soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků. Žalobce, jeho právní zástupce, se řádně omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně k jednání odvolacího soudu předvolán, se bez omluvy nedostavil.6. Okresní soud žalobu o zaplacení částky 113.460 Kč – smluvní pokutu – zamítl s odůvodněním, že jde o zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (ust. § 8 o. z.).7. Soud prvého stupně vzal za prokázané, že dne 23. 12. 2021 účastníci uzavřeli písemnou smlouvu o peněžité zápůjčce, na základě které se zapůjčitel (žalobce) zavázal poskytnout vydlužiteli (žalovanému) částku 60.000 Kč, vydlužitel se zavázal poskytnuté peníze vrátit nejpozději do 31. 1. 2022 a současně zaplatit náklady zapůjčitele na vyhotovení smlouvy a prověření vydlužitele ve výši 2.000 Kč a také úrok ve výši 18 % ročně. Pro případ prodlení vydlužitele s placením zápůjčky smluvní strany ujednaly jednorázovou smluvní pokutu 6.000 Kč splatnou prvním dnem prodlení vydlužitele a dále smluvní pokutu 0,5 % denně z dlužné částky, splatnou vždy jednou měsíčně k poslednímu dni kalendářního měsíce, v němž prodlení trvalo. Předmět zápůjčky, částku 60.000 Kč žalovaný převzal, což písemně potvrdil podpisem na listině ze dne 23. 12. 2021. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 18. 5. 2023, č. j. EPR 122498/2023-6, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2023 bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného žalobci do 15 dnů od doručení platebního rozkazu částku 62.000 Kč, úrok ve výši 18 % ročně z částky 60.000 Kč za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 62.000 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 7. 11. 2023, č. j. 4 C 159/2023-19, bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 156.350 Kč jako smluvní pokutu jednorázovou ve výši 6.000 Kč a dále smluvní pokutu 0,5 % denně z částky 62.000 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do 31. 5. 2023. Rozsudek nabyl právní moci dne 12. 12. 2023.8. V rámci právního posouzení okresní soud správně uzavřel, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z. Žalovaný povinnost vrátit předmět zápůjčky spolu s dohodnutým smluveným úrokem v účastníky dohodnutém termínu, do 31. 1. 2022, nesplnil. Dluží celou jistinu, poplatek, smluvené úroky, zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu 156.350 Kč. Za této situace okresní soud konstatoval, že opětovné vznesení nároků ze smluvní pokuty, jak učinil žalobce v tomto řízení, by žalovaného velmi zatížilo, jednalo by se o přisouzení dalšího 1,89 násobku původně poskytnuté jistiny, celkem pak o zatížení žalovaného spolu s předcházejícím řízením smluvní pokutou ve výši 4,49 násobku původně poskytnuté jistiny zápůjčky. Takto vysokou smluvní pokutu označil soud prvého stupně za nepřiměřenou a její uplatnění bez významu pro věřitele, snad mimo majetkového prospěchu bez protiplnění. Nyní žalobcem uplatněný nárok na smluvní pokutu se tak jevil jako rozporný s dobrými mravy a rozporný se zásadou zákazu zneužití práva. S těmito posledně uvedenými závěry soudu prvního stupně, které vedly k zamítnutí podané žaloby, se odvolací soud neztotožňuje.9. Odvolací soud přisvědčuje odvolání žalobce, že na projednávanou věc nelze aplikovat právní úpravu zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 257/2016 Sb.). Ačkoliv si okresní soud toho byl vědom, jak vyplývá z jeho odůvodnění (bod 20), odkázal na ust. § 122 tohoto zákona, jako o možné indikaci nemravnosti nároku žalobce a uvedl, že platí-li pro podnikatele určité omezení pro výši smluvních pokut, pak lze přiměřeně takovou výši vztáhnout i na vztahy mezi občany.10. Vyjadřuje-li se okresní soud k možné nemravnosti nároku žalobce na smluvní pokutu pro její nepřiměřenou výši, pak závěr soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 25 ICdo 42/2024 platí, že nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z