69 Co 237/2025-107 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud o návrhu žalobce, aby ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodl tak, že ve věci určení vlastnického práva k bytové jednotce , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, s podílem na společných částech domu a pozemku p. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, rozsudek pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. nevydá.2. Proti tomuto usnesení podal odvolání žalobce. Uvedl, že jakmile soud při splnění zákonných podmínek institutu kvalifikované výzvy využije, tato výzva je řádně doručena a žalovaný na ni nereaguje a neuvede hmotněprávní skutečnosti, jimiž brojí proti požadavku žalobce, nemůže soud později od postupu vedoucího k vynesení fiktivního rozsudku pro uznání, ustoupit a nevynést jej. Pokud jde o argumentaci soudu, že výzva podle § 114b o. s. ř. neměla být vydána z toho titulu, že tvrzení žalobce ve vztahu k absenci dobré víry žalované jako kupující nebyla dostatečná, tak žalobce uvádí, že svůj žalobní nárok nevystavěl jen na absolutní neplatnosti kupní smlouvy, ale z procesní opatrnosti od smlouvy odstoupil. Odstoupení od smlouvy pak žalobce v žalobě řádně tvrdil a prokázal. V této části je napadené rozhodnutí vnitřně rozporné, neboť na začátku soud sumarizuje, že žalobce od smlouvy odstoupil, avšak na konci se zabýval pouze atributy neplatnosti absolutní. Dle žalobce je zásadní, zda v žalobě je řádně tvrzeno a prokázáno, že došlo k zániku kupní smlouvy a z toho titulu, že má být určeno, že vlastníkem nemovitostí je žalobce, což dle názoru žalobce žaloba splňuje. Dle názoru žalobce byly naplněny veškeré podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a o. s. ř. Likvidátor žalované byl povolán usnesením Městského soudu v Praze č. j. 85 Cm 2779/2024-3 ze dne 14. 10. 2024, které nabylo právní moci dne 10. 11. 2024 a vykonatelnosti 6. 12. 2024, jímž byla žalovaná zrušena s likvidací. Usnesení o likvidaci bylo vydáno proto, že obchodní korporace pozbyla právní důvod k užívání prostor, kam umístila své sídlo. Žádný jiný zákonný důvod v usnesení o likvidaci uvedený není. Žalobce zdůraznil, že vstoupí-li společnost do likvidace, nezaniká funkce statutárních orgánů. Na likvidátora přechází působnost jen v takovém rozsahu, jaký je potřebný pro naplnění cílů likvidace, zbylou působnost pak vykonává i nadále statutární orgán. Likvidátor se ujímá své funkce již okamžikem svého povolání, kdy na něho přechází také působnost statutárního orgánu, nikoliv až zápisem do veřejného rejstříku. Z právní úpravy nevyplývá povinnost soudu zasílat písemnosti likvidátorovi na místo příslušné právnické osoby, která je účastníkem soudního řízení. Žalovaná byla po celou dobu řízení zcela pasivní. Žalovaná je podnikatelským subjektem, profesionálem a stejně tak profesionálem je ustanovený likvidátor. Žalovaná byla a je po celou dobu řízení zastoupena minimálně statutárním orgánem. V usnesení o likvidaci je žalovaná zastoupená jednatelem společnosti , jméno FO, a likvidátorem. Jestliže se žalovaná bez vážného důvodu na výzvu soudu podle ustanovení § 114b o. s. ř. včas nevyjádřila a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti ní uplatňován uznává. Soud prvého stupně pak má obecně povinnost vydat rozsudek pro uznání i v případě, že se žalovaná k žalobě v potřebné kvalitě a kvantitě vyjádřila později (opožděně, po uplynutí lhůty stanovené § 114b o. s. ř.). K námitce likvidátora žalované, že výzva podle § 114b o. s. ř. byla žalované doručována v době, když bylo rozhodnuto o zrušení žalované a jmenování likvidátora a z toho titulu jednatel žalované již nemohl za žalovanou jednat, neboť by to bylo v rozporu s účelem likvidace, žalovaná uvedla, že jednatel žalované měl právo se ke kvalifikované výzvě dle § 114b o. s. ř. vyjádřit i při maximálním omezení jednatelského oprávnění z titulu povolání likvidátora. Jednatel žalované měl možnost a povinnost jednat v souladu s ustanovením § 114b odst. 5 o. s. ř., když měl alespoň soudu ve stanovené lhůtě sdělit, jaký vážný důvod mu brání v tom, aby se k výzvě včas vyjádřil. Žalobce navrhoval, aby krajský soud změnil usnesení okresního soudu a nahradil jej rozsudkem pro uznání.3. K odvolání žalobce se písemně vyjádřila žalovaná, která navrhla, aby krajský soud věcně správné usnesení okresního soudu potvrdil. Nesouhlasila s námitkami žalobce, že není možné, aby soud prvního stupně zpětně přezkoumával, zda byly nebo nebyly splněny podmínky pro vydání výzvy dle § 114b o. s. ř. Splnění procesních podmínek pro vydání kvalifikované výzvy podle § 114b o. s. ř. je nezbytností pro vydání takové výzvy. Jestliže soud postupuje podle § 114b o. s. ř., ačkoliv nejsou splněny procesní podmínky, nelze na základě takové výzvy vydat rozsudek pro uznání. Tento závěr vyjádřil mimo jiné i Vrchní soud v Praze v rozsudku č. j. 105 VSPH 551/2025-30. Žalobce v žalobě odkazoval mimo jiné i na odstoupení od smlouvy a nezakládal tak svá tvrzení pouze na absolutní neplatnosti smlouvy pro absenci dobré víry žalované. Ze samotné žaloby je však patrné, že žalobce pracuje s absencí dobré víry na straně žalované jako s hlavním argumentem, pro který by měla být smlouva neplatná. Žádným způsobem neprokazuje tvrzení, že by žalovaná skutečně nebyla v dobré víře. Odkaz na odstoupení od smlouvy žalobcem je v žalobě zmíněn v rámci jednoho odstavce, že tak činí z procesní opatrnosti dne 5. 5. 2024 v souladu s ustanovením § 1977 o. z., neboť došlo ze strany žalované k prodlení, když na kupní cenu nebylo ničeho plněno a z toho titulu považuje prodlení žalované za podstatné porušení povinnosti. Žalobce tak činí z procesní opatrnosti a namítá zánik kupní smlouvy od počátku, neboť od ní platně odstoupil. Je tak patrné z citace jediné pasáže žaloby, která odkazuje na odstoupení od smlouvy žalobcem, že ani žalobce nepovažuje toto tvrzení za stěžejní část žaloby, když námitku vznáší toliko z procesní opatrnosti. Bez ohledu na to však tato argumentace žalobce není dostatečná pro jednoznačné rozhodnutí ve věci rozsudkem pro uznání. Žalobce ani netvrdí, natož aby prokazoval skutečnosti, které jsou podstatné pro posouzení oprávněnosti postupu dle § 1977 o. z. Žádným způsobem nevysvětluje, že od smlouvy pro prodlení žalované odstupuje dne 5. 5. 2024, když dle tvrzení žalobce k prodlení mělo dojít již dne 18. 12. 2022 a od smlouvy lze podle § 1977 o. z. odstoupit pouze ve lhůtě bez zbytečného odkladu poté, co se dozví o prodlení. Žalobce ve své žalobě neuvedl dostatečně žádné tvrzení, které by znamenalo, že došlo k zániku kupní smlouvy a žalobci by tak svědčilo vlastnické právo k nemovitým věcem. Žalovaná přisvědčila tvrzení žalobce, že jmenováním likvidátora žalované nezaniká funkce člena statutárního orgánu. Podle § 193 o. z., nabývá likvidátor postavení člena statutárního orgánu okamžikem svého povolání a jedná za likvidovanou společnost okamžikem svého povolání v rozsahu odpovídajícím povaze a cíli likvidace. Účelem, a tedy povahou a cílem likvidace je vypořádání likvidační podstaty likvidované právnické osoby dle § 187 odst. 1 o. z. Je tak nezbytné, aby za likvidovanou společnost jednal likvidátor i v soudních sporech týkajících se likvidační podstaty. Jednatel žalované nebyl jakkoliv oprávněn za žalovanou jednat, a tedy nemohl ani reagovat na výzvu dle § 114b o. s. ř. Jediná osoba oprávněná v nadepsané věci jednat za žalovanou byl likvidátor, který ale neměl přístup do datové schránky žalované, neboť mu byl poskytnut až 18. 12. 2024 po uplynutí lhůty k vyjádření se k žalobě stanovené ve výzvě v § 114b o. s. ř. Po doručení výzvy k vyjádření se k žalobě dle usnesení Okresního soudu v Šumperku č. j. 9 C 159/2024-35 ze dne 26. 5. 2025 žalovaná již reagovala, neboť s tímto usnesením měla reálnou příležitost se seznámit. Nelze tak usuzovat na stejnou či obstrukční pasivitu žalované, na kterou by bylo přiměřené užití fikce uznání nároku žalobce. Výzva byla vydána asistentem soudce. Z judikatury vyplývá, že kvalifikovanou výzvu může vydat i vyšší soudní úředník. Lze však namítnout, že úvaha, zda jsou splněny předpoklady pro její vydání náleží výhradně vyřizujícímu samosoudci. Pouze a jedině on je povolán k posouzení, zda je postup podle § 114b o. s. ř. přiměřeným, a tedy zákonným postupem. Tuto úvahu za něho nemůže uskutečnit nikdo jiný. Není případné, aby byl vyřizující samosoudce vázán postupem, jež mu dopředu nadiktoval vyšší soudní úředník. V daném soudním řízení samosoudce dospěl k závěru, že podmínky splněny nebyly a z tohoto důvodu byla žalované znovu zaslána výzva k vyjádření se k žalobě ze dne 26. 5. 2025. Žalovaná má tak za to, že nebyly splněny materiální podmínky pro vydání výzvy dle § 114b o. s. ř. a nemohlo tak dojít k uznání nároku dle § 114b odst. 5 o. s. ř. ani k vydání rozsudku pro uznání podle § 153a o. s. ř.4. Odvolání žalobce je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal napadené usnesení okresního soudu i řízení, které je