69 Co 254/2025-279 – Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného nemovité věci zapsané na LV č. , hodnota, vedeném pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , tj. pozemek parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (trvalý travní porost), pozemek parc. č. , hodnota, (trvalý travní porost) a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zahrada) a dále nemovité věci zapsané na LV č. , hodnota, vedeném pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , tj. pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří), součástí pozemku je stavba č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům) a pozemek parc. č. , hodnota, (zahrada) (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na úplné vypořádání všech nároků z titulu jejich zaniklého společného jmění manželů částku 1.525.000 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, na náhradu nákladů řízení částku ve výši 10.658,50 Kč ve lhůtě třídenní (výrok IV.) a konečně žalovanému uložil povinnost České republice na účet Okresního soudu v , adresa, na náhradu nákladů řízení částku ve výši 14.658,50 Kč ve lhůtě tří dnů (výrok V.).2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroků II. až V., která se ztotožnila se způsobem vypořádání společného jmění manželů, tedy přikázáním nemovitých věcí do vlastnictví žalovaného, za nesprávné považovala zohlednění vnosu ve výši 80.000 Kč, který měl učinit žalovaný ve vztahu k doplacení zápůjčky , tituly před jménem, , jméno FO, z titulu uznání dluhu ze dne 10. 6. 1993, kdy soud dospěl k závěru o doplacení této částky výlučně z účastnické výpovědi žalovaného. Tato však zůstává zcela osamocena a nelze z ní ani učinit skutkový závěr, zda k doplacení zápůjčky využil finanční prostředky získané v době trvání manželství, což s ohledem na důchodový věk žalovaného a výši jeho starobního důchodu lze důvodně předpokládat, případně pokud se mělo jednat o zaplacení předmětného dluhu z výlučných prostředků žalovaného, pak není zřejmé, jak si je opatřil. Žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně nesprávné právní hodnocení stran takto zohledněného vnosu, když se bez jakýchkoliv pochybností jednalo o plnění na dluh ve společném jmění manželů, a to dluh bez jakýchkoliv pochybností promlčený, přičemž žalobkyně v průběhu soudního řízení promlčení tohoto dluhu namítala a požadovala, aby takový dluh byl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí přikázán rovným dílem mezi účastníky řízení, přičemž pokud měl soud za prokázané, že došlo následně k jeho zaplacení, a tedy jej není možné již vypořádat mezi účastníky rovným dílem, jistě nebylo namístě takto provedenou úhradu zohledňovat jako vnos do společného jmění manželů. Za tohoto stavu je žalobkyně přesvědčena, že vypořádací podíl stanovený ve výroku II. měl činit částku 1.565.000 Kč. Dále se odvolatelka vyjadřovala k disparitě vypořádacího podílu, který uplatnila v průběhu soudního řízení v její prospěch, a to z důvodu zcela nevhodného a protiprávního jednání žalovaného vůči žalobkyni v průběhu společného soužití, a to především jako procesní obranu proti požadavkům a nárokům žalovaného. Žalobkyně považuje za zcela nepochopitelnou bagatelizaci protiprávního jednání žalovaného, která byla vystavována psychickému nátlaku se sexuálním podtextem. Sám žalovaný potvrdil, že důvodem rozvratu manželství byla jeho nevěra, neboť navázal vztah s jinou ženou v roce 2004. Nelze odhlédnout od společenské situace v roce 2007, kdy na rozdíl od současné doby, kdy je téma domácího násilí a nedobrovolného pohlavního styku i v rámci manželství společensky probíraným tématem, u něhož i v rámci přístupu orgánů činných v trestním řízení došlo k podstatnému posunu, v tehdejší době byly tyto otázky do značné míry „tabu“, žalobkyně se neztotožňuje s vyhodnocením otázky závažnosti protiprávního jednání žalovaného vůči její osobě a vlivu tohoto jednání na případnou disparitu podílu. Poslední námitky vznesla odvolatelka do nákladového výroku, když považovala za zcela nespravedlivé a odporující právu na spravedlivý proces, aby s ohledem na procesní stanoviska účastníků bylo odepřeno právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně považuje za spravedlivé, aby byla zavázána k úhradě jedné poloviny znaleckého posudku a zbývající náklady považuje za spravedlivé, aby nesl žalovaný, který již na počátku soudního řízení se nechal slyšet, že nic žalobkyni na vypořádání společného jmění hradit nebude, přičemž žalobkyně se po celou dobu řízení domáhá toliko zaplacení vypořádacího podílu z ceny obvyklé vypořádávaných nemovitých věcí, zatímco celé řízení bylo zdržováno obstrukcemi a důkazy prováděnými k návrhu žalovaného. S ohledem na shora uvedenou argumentaci žalobkyně navrhovala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na úplné vypořádání všech nároků z titulu jejich zaniklého společného jmění částku ve výši 1.565.000 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, uložena žalovanému povinnost zaplatit 100 % náhrady nákladů řízení a uložena povinnost žalobkyni zaplatit na nákladech státu částku 3.200 Kč.3. Rozhodnutí okresního soudu v zákonem stanovené lhůtě napadl včasným odvoláním i žalovaný, vyjma výroku I., který vyjádřil nadále přesvědčení o tom, že tvrzení svědků , Anonymizováno, a , právnická osoba, , synů žalobkyně, jsou nejméně v částech popisujících výčet odvezených a neodvezených movitých věcí a jejich původ nepravdivý, a pokud z nich jako ze skutkových zjištění okresní soud vycházel při svém rozhodnutí, byla tvrzení svědků logicky nesprávná. Žalovaný i nadále trvá na jím předloženém seznamu movitých věcí a zejména částky 160.000 Kč, bankovek ukrytých v matraci, na které spával žalovaný a pokud soud přistoupil na tvrzení žalobkyně a svědeckých výpovědích synů o tom, že odvezení těchto bankovek popírají, pak žalovaný i nadále trvá na tom, že předmětné bankovky získané z jeho strany výplatou naspořených prostředků ze stavebního spoření v hodnotě 160.000 Kč, byly skutečně žalobkyní odvezeny. Zásadní nesouhlas žalovaný vyslovil se závěry okresního soudu o tom, že nemovitosti vedené na LV číslo , hodnota, jsou součástí společného jmění účastníků. Soud zcela pominul argumentaci žalovaného vztahující se k původu finančních prostředků užitých ze strany žalovaného na koupi nemovitostí, které žalovaný částečně směnil za garáž v jeho výlučném vlastnictví. S ohledem na to, že nemovité věci zapsané na LV , Anonymizováno, byly ze strany žalovaného pořízeny za finanční prostředky získané výlučným závazkem žalovaného, v důsledku čehož tyto finanční prostředky nebyly součástí společného jmění účastníků, proto jsou tak tyto nemovité věci ve výlučném vlastnictví žalovaného. Žalovaný trvá nadále na tom, aby nebyly tyto nemovité věci zahrnuty do aktiv společného jmění manželů, neboť žalobkyně nebyla účastníkem kupní smlouvy se svědkyní , jméno FO, , a proto se nemovitosti nacházejí ve výlučném vlastnictví žalovaného. Stejně tak žalovaný vyslovil nesouhlas se závěrem okresního soudu, že smlouva o půjčce ze dne 10. 6. 1993 nebyla uzavřena společným jednáním účastníků, ale byla uzavřena za trvání manželství pouze žalovaným a dluh se stal součástí SJM, když žalobkyně dala souhlas k převzetí dluhu. Z odůvodnění rozhodnutí okresního soudu není patrné, jakým právním jednáním měla dát žalobkyně k převzetí dluhu do SJM souhlas, žalovaný trvá na tom, že se jednalo o výlučný závazek žalovaného, a proto v napadeném rozsudku zcela absentuje uvedení souvislostí mezi existencí tohoto výlučného závazku a pořízením nemovitostí na LV , Anonymizováno, žalovaným za finanční prostředky získané tímto výlučným závazkem. Z těchto důvodů se oba znalecké posudky zpracované v řízení stávají nepoužitelnými, neboť fakt, že byly vypracovány na veškeré nemovité věci učiněné předmětem vypořádání ze strany žalobkyně, zkreslují stanovení ceny obvyklé pouze pro nemovitosti nacházející se na LV číslo , hodnota, . Nad rámec uvedeného žalovaný i nadále rozporoval cenu stanovenou prvým znaleckým posudkem ve výši 2.800.000 Kč i aktualizovaným znaleckým posudkem ve výši 3.130.000 Kč, žalovaný je přesvědčen o tom, že žádný ze vzorků použitý pro určení ceny obvyklé není vzorkem porovnatelným, neboť se zejména stavem, kvalitou ani umístěním nepodobá předmětným nemovitostem, jejichž cena obvyklá byla zjišťována. Je zcela evidentní, že znalec pro porovnání použil nemovitosti v poměrně výrazně lepším stavu a současně toliko nemovitosti nacházející se ve městě , adresa, , ovšem byť je lokalita předmětné nemovitosti rovněž součástí města , adresa, , jedná se o lokalitu naprosto neporovnatelnou s intravilánem města , Anonymizováno, , v němž se jednotlivé vzorky nacházejí. Žalovaný nehodlá zpochybňovat samotný postup soudu při stanovení výše vypořádacího podílu postupem dle judikatury, na kterou odkazuje, je však potřeba poukázat na skutečnost, že v daném případě byly s ohledem na vešker