75 Co 277/2025-169 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Shora označeným rozsudkem okresní zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala, aby z exekuce vedené na majetek povinného , jméno FO, , nařízené usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 3. 2024, č. j. 48 EXE 3343/24-61 byly vyloučeny: id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pozemku (zahrada) p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , se všemi součástmi a příslušenstvím, zapsaný na listu vlastnictví , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pozemek (zastavěná plocha a nádvoří) p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba (rodinný dům) č. p. , Anonymizováno, , v části obce , adresa, , pozemek (zahrada) p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemek (ostatní plocha) p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , se všemi součástmi a příslušenstvím, zejména studnou, venkovnímu úpravami a trvalými porosty, vše zapsané na listu vlastnictví , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , finanční prostředky na účtu číslo , č. účtu, vedeném na jméno , Jméno žalobkyně, , u společnosti , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , finanční prostředky na účtu číslo , č. účtu, vedeném na jméno , Jméno žalobkyně, , u společnosti , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , finanční prostředky na účtu číslo , č. účtu, vedeném na jméno , Jméno žalobkyně, , u společnosti , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , finanční prostředky na účtu penzijního připojištění se státním příspěvkem, číslo vkladového účtu , č. účtu, , vedeném na jméno , Jméno žalobkyně, , ke smlouvě č. , hodnota, u společnosti , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, fond , právnická osoba, a.s.), se sídlem , adresa, , IČO , IČO, (výrok I.) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení ve výši 23.698,24 Kč (výrok II.).2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětným exekučním řízením je vymáhána pohledávka, která se stala splatnou dne 22. 3. 2022. O této pohledávce bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Olomouci z 17. 4. 2023. Majetkový režim žalobkyně s povinným (manželem) byl upraven notářským zápisem ze dne 30. 6. 2023. Rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2023 nabyl právní moci dne 8. 2. 2024, a to spolu s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 1. 2024. Ke změně majetkového režimu manželů tak došlo prokazatelně poté, kdy Okresní soud v Olomouci (byť nepravomocně) zavázal povinného manžela k úhradě vymáhané pohledávky žalovanému a minimálně prohlášení povinného uvedené v notářskému zápisu č. NZ 338/2023, že vůči němu nejsou vedeny žádné soudní žaloby, trestní řízení, exekuční řízení, dražby, či jiná řízení, která by do budoucna postihovala jeho majetek, je tak zjevně nepravdivé. Žalobkyně namítala, že žalovaný bude uspokojen z prodeje nemovitostí v , adresa, , když bylo nařízeno provedení exekuce prodejem zahrady v , adresa, ve výlučném vlastnictví povinného. Soud tedy vyčkal výsledku, avšak ani prodejem této nemovitosti (jakož i dalšího majetku povinného) nedošlo k uspokojení pohledávek žalovaného. Lze tak uzavřít, že smlouva o manželském majetkovém režimu manželů ze dne 30. 6. 2023 se svým obsahem či účelem dotýká práv žalovaného, který se smlouvou nesouhlasil, a tato smlouva o manželském majetkovém režimu tak vůči žalovanému podle § 719 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nemá právní účinky. V předmětné věci se zjevně nejedná o situace uvedené v ustanovení § 262a odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.), tedy o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého po zápisu smlouvy o manželském majetkovém režimu manželů do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu či vydobytí dluhu ze závazku vzniklého před zápisem smlouvy o manželském majetkovém režimu manželů do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu za současného vyslovení souhlasu žalovaným. Podle § 262a odst. 3 o. s. ř. tak v tomto případě lze výkon rozhodnutí nařídit i na majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl zákonný režim společného jmění manželů změněn. Ohledně nemovitých věcí, jejichž vyloučení z exekuce se žalobkyně domáhala, nebylo v řízení prokázáno, že v době vzniku vymáhané povinnosti nebyly součástí společného jmění manželů. Ohledně finančních prostředků na tvrzených bankovních účtech pak žalobkyně neuvedla soudu žádná konkrétní skutková tvrzení, přičemž bankovní výpis z účtů za období jednoho měsíce (jediné dva výpisy, které soudu žalobkyně doložila) sám o sobě neprokazuje, že by na bankovních účtech nebyly ani z části uloženy peněžní prostředky, které by jinak náležely do společného jmění manželů. Finanční prostředky připsané na spořící účet žalobkyně v měsíci srpnu 2024 či na běžný účet v měsíci srpnu 2023 navíc byly ve stejném měsíci z bankovního účtu žalobkyně také odepsány. Podle § 262b odst. 2 o. s. ř. se tak má za to, že peněžní prostředky na účtech žalobkyně by náležely do společného jmění manželů. Existence účtů žalobkyně u , právnická osoba, . a , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, fond , právnická osoba, a. s.) nebyla žalobkyní ani doložena. Navíc dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 35 Odo 801/2002 peněžní prostředky na účtu nejsou v majetku majitele účtu, ale v majetku peněžního ústavu a oprávnění majitele účtu na vyplacení peněžních prostředků představuje pouze pohledávku z účtu u peněžního ústavu. Nejedná se tedy o věc, nýbrž o nárok majitele účtu na výplatu peněžních prostředků z tohoto účtu při splnění sjednaných podmínek. Peněžní prostředky uložené na účtu u peněžního ústavu jsou majetkem peněžního ústavu, zatímco majitel účtu je nositelem pohledávky z účtu. Soud tedy dospěl k závěru, že k majetku, jehož vyloučení z exekuce vedené na majetek povinného se žalobkyně podanou žalobou domáhá, v této věci nebyla prokázána existence práva, které nepřipouští výkon rozhodnutí ve smyslu § 267 o. s. ř., a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Dále podotkl, že manžel povinného může navrhovat zastavení exekuce na majetek patřící do SJM jen v rámci exekučního řízení podle § 262b o. s. ř. (srov. např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 9. 2015, č. j. 24 Co 353/2015-59).3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, kterým se domáhala, aby krajský soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k novému projednání s tím, že okresní soud v Olomouci v projednávané věci nepostupoval v souladu s platnou právní úpravou, neboť věc neposuzoval podle § 732 ve spojení s § 742 odst. 1 písm. a) o. z. a podle § 42 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“) ve spojení s § 262b odst. 1, 2 a § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Soud se s těmito ustanoveními nevypořádal, ačkoliv byla pro jejich aplikaci splněna zákonná kritéria, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně je přesvědčena, že v daném případě byly naplněny podmínky pro posouzení věci podle výše uvedených ustanovení. Dluh manžela je nesporně jeho výlučným dluhem, který vznikl za trvání manželství i společného jmění manželů, přičemž tato skutečnost nebyla v řízení nijak zpochybněna. Žalobkyně proti tomuto dluhu jednoznačně vyjádřila svůj nesouhlas podáním excindační žaloby, čímž uplatnila své právo nesouhlasu ve smyslu § 732 o. z. V žalobě výslovně uvedla: „Žalobkyně se až z doručených písemností dozvěděla o údajném závazku svého manžela, povinného, kdy i z exekučního titulu je zřejmé, že tento uvedený závazek odmítá, neuznává jej, má se jednat o dluh z titulu tzv. bezdůvodného obohacení, tedy pokud vzniklý, tak zcela bez vědomí žalobkyně, a navíc se zcela jistě nejednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny žalobkyně a povinného. Žalobkyně se tímto dovolává toho, že předmětný dluh není a nebyl součástí jejich SJM ve smyslu § 710 o. z.“ Jak vyplývá ze znění ustanovení § 732 o. z., ale i komentářové literatury, nesouhlas nedlužného manžela s převzetím dluhu do společného jmění může být projeven nejen výslovně, a to písemně či ústně, ale rovněž konkludentně. Tento projev vůle (hmotněprávní jednání) může být součástí jiného právního jednání, včetně procesního úkonu učiněného vůči soudu. V takovém případě je tento projev vůle účinný vůči věřiteli okamžikem, kdy se o něm věřitel prokazatelně dozvěděl. Podáním excindační žaloby tak došlo nejen k procesnímu uplatnění ochrany práv žalobkyně, ale současně i k výslovnému projevu jejího nesouhlasu s uspokojením výlučného dluhu manžela z majetku náležejícího do společného jmění manželů, o němž se věřitel musel nejpozději doručením žaloby dozvědět. Jestliže se pak žalobkyně dozvěděla o vedení exekuce na její výlučný majetek dne 7. 4. 2024 po doručení příslušných listin ze strany exekutora (a tímto z