75 Co 286/2025-229 – Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh žalovaného, aby bylo odloženo zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k nemovité věci pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, na dobu 2 let od právní moci rozsudku (výrok I.), zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k nemovitým věcem pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří), na němž stojí stavba č. p. , Anonymizováno, (jiná st.), jak je zapsáno v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro , Anonymizováno, kraj, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, (výrok II.), do výlučného vlastnictví žalobce přikázal pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří), na němž stojí stavba č. p. , Anonymizováno, (jiná st.), jak je zapsáno v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro , Anonymizováno, kraj, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, (výrok III.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl ze zrušeného podílového spoluvlastnictví ve výši 4 142 Kč (výrok IV.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.), a žalobci uložil povinnost zaplatit státu na nákladech řízení částku 9 968,50 Kč (výrok VI.), a žalovanému povinnost zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku 4 968,50 Kč (výrok VII.).2. Okresní soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby žalobce na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, přičemž v prvé řadě se zabýval návrhem žalovaného na odložení zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků řízení k předmětnému pozemku. Ohledně tohoto návrhu žalovaného dovodil okresní soud, že nejsou splněny předpoklady stanovené v ust. § 1155 občanského zákoníku, když žalovaný neprokázal, že mu zrušením spoluvlastnictví k předmětnému pozemku hrozí majetková ztráta nebo vážné ohrožení jiného jeho oprávněného zájmu. Žalovaný založil svou argumentaci zejména na skutečnosti, že u Okresního soudu v Olomouci probíhají dvě řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dvou sousedních pozemků ve vlastnictví (nejen) účastníků tohoto řízení. Žalovaný tvrdil, že hrozí dřívější meritorní rozhodnutí v této věci než ve věci vedené pod sp. zn. 24 C 288/2023, aniž by toto své tvrzení blíže konkretizoval. Dalším důvodem pro odložení zrušení spoluvlastnictví má být podle žalovaného skutečnost, že aktuálně probíhá v obci , adresa, změna územního plánu, v jejímž důsledku dojde především ke změně užití pozemků v dané lokalitě, z čehož žalovaný dovozuje, že mu reálně hrozí významná ztráta. Tuto argumentaci žalovaného okresní soud za důvodnou nepovažoval a dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví k předmětnému pozemku ve smyslu ust. § 1155 občasného zákoníku. Pokud jde o návrh žalobce na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, dovodil okresní soud, že oba účastníci souhlasili se zrušením podílového spoluvlastnictví, avšak neshodli se na způsobu jeho vypořádání, když oba avizovali zájem na odkoupení spoluvlastnického podílu. V řízení bylo prokázáno, že na předmětném pozemku se v době podání žaloby nacházely pozůstatky budovy, tehdy ve vlastnictví matky žalobce, která v průběhu řízení přešla do vlastnictví žalobce. Pozemek není prakticky nijak využíván, nemá zajištěný přístup z veřejné komunikace s výjimkou jednoho sousedního pozemku, ohledně něhož probíhá nejen mezi účastníky u Okresního soudu v Olomouci rovněž řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalobce uvedl, že má s pozemky v dané lokalitě podnikatelský záměr, žalovaný naopak trval na tom, že pozemek lze reálně dělit, přičemž pro případ, že by soud shledal pozemek nedělitelným, navrhl přikázání pozemku do vlastnictví žalovaného s tím, že je připraven vyplatit žalobci vypořádací podíl anebo navrhoval nařízení dražby pozemku mezi spoluvlastníky. Pokud jde o reálně rozdělení předmětného pozemku, zvažoval okresní soud skutečnost, že se jedná o pozemek s velmi malou rozlohou (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ), který je v celé své rozloze zatížen stavbou žalobce, která se z převážné části nachází na dalších pozemcích ve výlučném vlastnictví žalobce, kdy v současné době se na pozemku nachází pouze pozůstatky stavby a pozemek tak neslouží svému účelu. Samotný pozemek právně ani fakticky není připojen k veřejné komunikaci, je obklopen pozemky ve vlastnictví žalobce a jeho matky a rozdělením pozemku by vznikly dva samostatné pozemky o rozloze 19 m2 bez zřízeného přístupu, zatížené pozůstatky stavby ve vlastnictví žalobce, tedy faktický stav, u kterého lze očekávat další právní spory účastníků. Okresní soud proto dovodil, že rozdělení pozemku není reálně dobře možné a je tedy třeba jej za náhradu přikázat jednomu ze spoluvlastníků. Zde okresní soud potom vzal v úvahu zjištěnou skutečnost, že pozemek se nachází v lokalitě, kde většinu pozemků vlastní žalobce a jeho matka, kteří mají s danou lokalitou podnikatelské záměry. Pozemek je obklopen dalšími pozemky žalobce, příp. jeho matky, je v celém rozsahu zatížen stavbou ve vlastnictví žalobce, která brání jeho jinému využití. Okresní soud proto dovodil, že logickým vypořádáním spoluvlastnictví je přikázání předmětného pozemku do vlastnictví žalobce. Pokud jde o vypořádací podíl, pak okresní soud vycházel z v řízení provedeného znaleckého posudku. O nákladech řízení rozhodl okresní soud s poukazem na stanovisko pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 59/23.3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal žalovaný včasné odvolání. Namítal, že ve věci jeho návrhu na odklad vypořádání podílového spoluvlastnictví došlo k porušení jeho subjektivního práva na zákonného soudce, když usnesení o spojení věci ke společnému řízení, sp. zn. 13 C 141/2025-14, ze dne 30. 7. 2025, považuje za rozporné s touto ústavní zásadou. Okresní soud navíc zcela nesprávně posoudil důvodnost jeho návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví, kterou sám nadále shledává primárně v tom, že pokud nedošlo ke spojení obou řízení zahájených žalobcovým návrhem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, mělo by v nynější věci být rozhodováno teprve s ohledem na pravomocné rozhodnutí v paralelním sporu. V projednávané věci rozdělení předmětného pozemku vylučuje aktuální absence jeho napojení na veřejnou komunikaci, které však může žalovaný získat, uspěje-li v paralelním sporu sp. zn. 24 C 288/2023. Pokud jde o samotný způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, považuje odvolatel skutková zjištění okresního soudu za nesprávná potud, pokud soud má za prokázané, že na dotčeném pozemku stojí jakákoliv stavba, která by znemožňovala jeho reálné dělení. Stejně tak okresní soud ve svých úvahách nesprávně kalkuluje s tím, že stran dotčeného pozemku má žalobce podnikatelský záměr, když žalobce v tomto směru k prokázání tohoto svého obecného tvrzení nenavrhl jediný důkaz. Žalovaný má za to, že neexistující stavba není způsobilá vyloučit to, aby pozemek připadl, nebylo-li by možné jej reálně dělit, do jeho výlučného vlastnictví, jak v průběhu celého řízení alternativně navrhoval. Odvolatel navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.4. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřil žalobce s tím, že pokud žalovaný namítá, že ve věci jeho návrhu na odklad zrušení podílového spoluvlastnictví došlo k porušení jeho subjektivního práva na zákonného soudce, když má za to, že usnesení o spojení věci ke společnému řízení č. j. 13 C 141/2025-14, ze dne 30. 7. 2025 je rozporné s touto ústavní zásadou, má žalobce naopak za to, že postup okresního soudu byl zcela procesně správný. Naproti tomu, pokud se jednalo o zamítnutý návrh žalovaného na spojení věcí vedených u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 287/2023 a 24 C 288/2023 (viz usnesení okresního soudu ze dne 15. 2. 2024, č. j. 12 C 287/2023-27), na který žalovaný k podpoře své námitky poukazuje, pak k tomu žalobce uvádí, že se svých nároků domáhal samostatnými žalobami, neboť se jednalo o návrhy na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke dvěma rozdílným pozemkům, jejichž okruh vlastníků, tedy účastníků řízení, není zcela totožný. Okresní soud návrh žalobce na odklad zrušení spoluvlastnictví zcela správně zamítl, když ustanovení o odkladu zrušení spoluvlastnictví je nutno vykládat restriktivně, neboť se jedná o výjimku z pravidla, dle které nikdo nesmí být nucen setrvat ve spoluvlastnickém vztahu. Pokud odvolatel dále namítal, že okresní soud postupoval nesprávně při určení způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví, když rozhodl o přikázání pozemku do výlučného vlastnictví žalobce, ani tato námitka není důvodná. Žalobce se zcela ztotožňuje se závěrem soudu o nemožnosti reálného rozdělení spor