Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 335.865,59 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, jak je specifikováno v odstavci I. výroku. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 434.347,09 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku, a to proti části odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 434.347,09 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku a náhradu nákladů řízení podle procesního úspěchu. Uvedla, že jí náleží zákonný úrok z prodlení, když má za to, že došlo k nesprávnému výkladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neztotožňuje se názorem okresního soudu, pokud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Žalobkyně pak odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2025, č. j. 15 Co 118/2025-86, v totožné věci, kdy soud úrok z prodlení přiznal, a tento soud uvedl, že pokud žalovaný měl za to, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech jistinu tvořenou poskytnutými prostředky bez právního důvodu ke dni 20. 3. 2017 vrátit žalobkyni, pak bylo jeho procesní povinností skutkově tvrdit, jaké byly a jsou či nejsou jeho konkrétní možnosti a schopnosti k vrácení dluhu.3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.5. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními, jak je učinil okresní soud, když tato ani nebyla zpochybněna. Bylo tak v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka a úvěrující uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu , Anonymizováno, a žalovanému byla poskytnuta částka 2.464.000 Kč, když tuto částku měl splácet v 324 měsíčních splátkách po 9.836,24 Kč. Na tuto částku uhradil v době od 20. 3. 2017 do 5. 6. 2024 1.038.652,91 Kč, a protože řádně dluh neplatil, došlo 28. 8. 2023 k okamžitému zesplatnění , Anonymizováno, . Žalobkyně se dále v řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 26 C 213/2024 vůči žalovanému ze stejné smlouvy , Anonymizováno, domáhala zaplacení částky 991.000 Kč a tato částka jí byla rozsudkem ze dne 13. 3. 2025, č. j. 26 C 213/2024-47, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2025, č. j. 15 Co 118/2025-86, přiznána.6. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, když nebyly prokázány řádně ani příjmy žalovaného, ani výdaje. Z toho důvodu okresní soud správně nárok žalobkyně posuzoval ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka – spotřebitele. Žalobkyni tak náleží rozdíl mezi vyplacenou částkou 2.464.000 Kč a žalovaným zaplacenou částkou 1.038.652,91 Kč a dále částkou 991.000 Kč, která byla žalobkyni přiznána rozhodnutím okresního soudu sp. zn. 26 C 213/2024. Celkem tak náleží žalobkyni pouze nárok na zaplacení částky 434.347,09 Kč, a to bez zákonných úroků z prodlení. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že nedošlo mezi účastníky k dohodě o splatnosti, určil splatnost soud, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku s ohledem na výši pohledávky. Jak stanovil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozsudku, splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění.7. Jiná situace je v odvolacím řízení, kdy rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku již nabyl právní moci, a to dne 1. 7. 2026. Rozsudek byl žalovanému uložen na poště dne 4. 6. 2026, fikce doručení tak nastala 10. dnem, tj. 14. 6. 2026. Tento den však připadl na neděli, proto je nutno považovat rozsudek za doručený dnem 15. 6. 2026. Od následujícího dne počala běžet žalovanému 15denní lhůta pro odvolání, která skončila dne 30. 6. 2026 a rozsudek tak nabyl právní moci dne 1. 7. 2026. Žalovaný měl plnit do 30 dnů, tj. do 31. 7. 2026, pokud tak neučinil, od následujícího dne se dostal do prodlení, tj. od 1. 8. 2026.8. V tomto směru pak byl rozsudek okresního soudu v napadené části změněn tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř., v další napadené části pak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.9. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř., odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.10. V řízení před soudem I. stupně byla žalobkyně v převážné míře neúspěšná, žalovanému žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo.11. S ohledem na částečný úspěch žalobkyně v odvolacím řízení bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo.