8 Co 263/2025-59 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 46.184,52 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku) a zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 25.090,44 Kč, zákonný úrok z prodlení v částce 11.561,52 Kč, úrok v částce 4.533,90 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48.765,64 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 22,02 % ročně z částky 48.765,64 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení (odstavec II. výroku). Dále pak rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku).2. Okresní soud dospěl k závěru, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky do rámce 60.000 Kč ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání, a žalovaná se zavázala hradit minimální měsíční splátky zohledňující výši čerpaného úvěrového rámce a přirostlý úrok ve sjednané sazbě 54 % ročně. Z transakční historie a jednotlivých potvrzení pak vyplynulo, že žalovaná čerpala z úvěrového rámce celkem částku 52.248,49 Kč a uhradila v nepravidelných splátkách pouze 6.063,97 Kč ve dnech 20. 3. 2023, 26. 4. 2023 a 2. 5. 2023. Žalovaná byla před zesplatněním úvěru opakovaně vyzvána k zaplacení dlužné částky. Dne 30. 4. 2024 jí byla zaslána předžalobní upomínka. Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně doložila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, seznamem postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024. Pokud se jedná o zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, okresní soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výpisu transakcí na jejím běžném účtu v období od 31. 7. 2022 do 10. 2. 2023, kdy z tohoto účtu sice byly zjištěny příjmy a výdaje žalované, nikoli však zůstatek na účtu. Žalovaná měla v tomto období příjem ze zaměstnání v rozmezí od 16.963 Kč do 26.374 Kč a sjednala si úvěry u , právnická osoba, ve výši 26.162 Kč, , právnická osoba, ve výši 17.000 Kč, 7.000 Kč, , právnická osoba, ve výši 24.000 Kč, 21.644 Kč, , právnická osoba, ve výši 27.500 Kč a bez povšimnutí neměly zůstat ani sázky přes , právnická osoba, . Výdaje žalované tak za poslední tři měsíce výrazně převyšovaly její pravidelné příjmy ze zaměstnání, a proto byla nucena na pokrytí všech výdajových položek uzavírat nevýhodné krátkodobé úvěry. V prosinci 2022 činily výdaje 56.989,75 Kč, v lednu 2023 činily výdaje 50.790,98 Kč a jen za prvních deset dní v únoru 2023 činily výdaje 23.823,39 Kč. Pokud by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala výpisem z účtu podrobněji, musela dospět k závěru, že žalovaná nebude schopna požadovaný úvěr splácet, když nesplácí již několik předchozích úvěrů a její výdaje představují mnoho položek v řádu desítek tisíc Kč. Žalobkyně tak neprokázala, že by její předchůdkyně vyvinula odbornou péči během zkoumání úvěruschopnosti žalované, čímž porušila zákonnou povinnost podle § 86 odst. 1 ZoSÚ a úvěrová smlouva je proto neplatná podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 52.248,49 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobkyně dosud uhradila na tento úvěr částku 6.063,97 Kč. Okresní soud proto zavázal žalovanou k zaplacení žalobkyni dosud neuhrazené jistiny úvěru ve výši 46.184,52 Kč podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, který stanoví, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za situace, kdy žalovaná byla v řízení pasivní a okresnímu soudu nebyly známy finanční možnosti žalované, případně zda žalovaná je vůbec ochotna dluh splácet, nebylo možné určit „dobu přiměřenou jejím možnostem“ Z toho důvodu okresní soud uzavřel, že tato skutečnost jde k její tíži a splatnost je nutno určit do tří dnů od právní moci rozsudku.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to v rozsahu odstavce II. výroku, když se domáhala jeho změny tak, aby jí byla přiznána také částka 10.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. V odvolání žalobkyně uvedla, že žalovaná vyčerpala na úvěru celkem částku 62.248,49 Kč, což vyplývá i z denní historie čerpání úvěru a pokud na svůj dluh zaplatila částku 6.063,97 Kč, pak bezdůvodné obohacení představuje částku 56.184,52 Kč a nikoliv, jak nesprávně uvedl okresní soud, částku 46.184,52 Kč. Okresní soud tedy při výpočtu výše bezdůvodného obohacení pochybil.4. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Pokud se jedná o skutkový stav věci, okresní soud učinil správná skutková zjištění potud, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru dne , datum, , na základě níž jí předchůdkyně žalobkyně celkem poskytla úvěrový rámec do 60.000 Kč, kdy žalovaná se zavázala celkovou vyčerpanou částku uhradit spolu s úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Pokud se jedná o zjištění ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, pak žalobkyně ohledně této skutečnosti neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně s náležitou pečlivostí zjišťovala příjmy a výdaje žalované.7. Vzhledem k době uzavření smlouvy správně soud prvního stupně poměřoval vztah účastníků ustanovením § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (podle přechodného ustanovení zakotveného v § 3028 odst. 1 občanského zákoníku). Rovněž lze přitakat právnímu posouzení věci okresního soudu, kdy předmětnou úvěrovou smlouvu hodnotil jako absolutně neplatnou dle ust. § 588 občanského zákoníku, a to s přihlédnutím k ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také ZoSÚ), když žalobkyni nelze přisvědčit, že by předchůdkyně žalobkyně dostála odborné péči při zkoumání aktivní (příjmové) a pasivní (výdajové) stránky majetkových poměrů žalované tak, jak požaduje již ustálená judikatura (za všechna rozhodnutí srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).8. V daném případě tedy bylo na místě žalobní nárok žalobkyně posoudit dle ust. § 2991 občanského zákoníku a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částce. I v tomto okresní soud postupoval zcela správně.9. Nicméně okresní soud pochybil ve vztahu k výpočtu výše bezdůvodného obohacení. V rámci doplněného dokazování u odvolacího jednání (výpisem denní historie čerpání úvěru) vyplynulo, že žalovaná od data prvního čerpání finančních prostředků (v době od 11. 2. 2023 až do 2. 5. 2023) vyčerpala na jistině úvěru celkem částku 62.248,49 Kč, přičemž na svůj dluh uhradila pouze částku 6.063,97 Kč, což odpovídá i tvrzením obsaženým v žalobě. Současně se ani žalovaná v řízení nebránila tím, že by žalobkyni uhradila cokoli navíc či vyčerpala částku jinou. V případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ vzniká spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Nejvyšší soud totiž ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz) přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.10. V projednávané věci tedy určuje splatnost nesplacené jistiny soud, a to do budoucna, když dlužník se doposud nemohl dostat do prodlení, neboť splatnost jeho dluhu nebyla jakkoliv stanovena a k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Za situace, kdy se žalovaná nijak nebránila, že by nebylo v jejích možnostech dlužnou částku zaplatit naráz, když netvrdila a neprokazovala svou majetkovou a sociální situaci, je nutno ji stanovit úvahou soudu a vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalované ji uhradit ve splatnosti určené do tří dnů od právní moci rozsudku.11. S ohledem na uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu v odstavci II. v napadeném rozsahu v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.12. O náhradě nákladů řízení před okresním