8 Co 65/2026-69 – Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 139.034,24 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 17.935,85 Kč, s běžícím úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 137.138,32 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 28. 2. 2025 do 19. 5. 2025 ve výši 3.726,82 Kč a dále s běžícím zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 139.034,24 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení. Dále bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání. V doplnění odvolání vzala částečně žalobu zpět co do částky 108.313,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17.935,85 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 137.138,32 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.848,79 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 108.313,42 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení a navrhla, aby řízení v tomto rozsahu bylo zastaveno. Dále se domáhala změny rozsudku tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30.720,82 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 878,03 Kč od 28. 2. 2025 do 19. 5. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30.720,82 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení a že žalované bude uložena povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Namítala, že okresní soud pochybil, když nepřiznal žalobkyni právo minimálně v rozsahu bezdůvodného obohacení za situace, kdy úvěrovou smlouvu shledal neplatnou a právo na zákonný úrok z prodlení, na který má nárok od výzvy k plnění. Bezdůvodné obohacení a jeho výši totiž lze dovodit ze splátkového kalendáře – výpisu z úvěrového účtu, který byl přiložen k žalobě, když tato listina je k prokázání rozhodných skutečností zcela dostačující. Pokud se pak jedná o nárokované úrokové příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, bylo na žalovaném, aby prokázal, že po doručení výzvy k úhradě dluhu nebylo v jeho možnostech dluh splnit v čase určeném ve výzvě. Jelikož žalovaný splatnost dluhu nerozporoval, zůstal zcela nečinný, nemohl mezi stranami vzniknout spor, který by měl vést k určení lhůty splatnosti soudem a soud má tedy postupovat dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.4. S přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žaloby, za situace, kdy na straně žalovaného nebyl žádný vážný důvod pro nesouhlas se zpětvzetím, odvolací soud v souladu s ust. § 222a o. s. ř. a ust. § 96 odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. rozsudek v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zrušil a řízení v této části zastavil.5. Odvolací soud dále přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.6. Odvolací soud přejímá skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, potud, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s žalovaným č. , hodnota, , kdy žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 50.000 Kč. Pokud se jedná o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, věřitel nezjišťoval bližší poměry, spokojil se pouze s prohlášením žalovaného, že má příjem ze zaměstnání ve výši 23.558 Kč a splácí další závazky ve výši 3.145 Kč měsíčně. Dále měl věřitel k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za měsíc říjen 2021 se záporným konečným zůstatkem. Výdaje žalovaného nebyly jakkoliv ověřovány.7. Okresní soud správně skutková zjištění podřadil pod ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) a s ohledem na skutečnost, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, pak zcela správně danou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, kdy je na místě posoudit nárok žalobkyně dle příslušných ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení.8. Pokud však okresní soud v této souvislosti uzavřel, že žalobkyně neprokázala celkově vyčerpanou částku jistiny úvěru a částku, kterou žalovaný žalobkyni vrátil, odvolací soud na rozdíl od něj konstatuje, že z doloženého výpisu čerpání úvěru, který byl u odvolacího jednání zopakován k důkazu, je nutno dovodit, že žalovaný celkem načerpal částku 180.136,82 Kč a na tuto částku uhradil celkem částku 149.416 Kč. Lze přitom souhlasit s odvolací argumentací žalobkyně, kdy v případě daného výpisu se nejedná o pouhé tabulkové shrnutí skutkových tvrzení žalobkyně, nýbrž o listinu pořízenou z její strany z příslušného systému uvádějící dispozice s peněžními prostředky, tedy o údaje o způsobu i výši čerpání prostředků žalovaným.9. Žalobkyni tak svědčí nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 30.720,82 Kč představující rozdíl mezi tím, co mu bylo fakticky poskytnuto a mezi tím, co fakticky uhradil, dle ust. § 2991 a násl. o. z.10. Dále je však nutno uvést, že v případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ vzniká spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Nejvyšší soud totiž ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz), přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.11. V projednávané věci tedy určuje splatnost nesplacené jistiny soud, a to do budoucna, když dlužník se doposud nemohl dostat do prodlení, neboť splatnost jeho dluhu nebyla jakkoliv stanovena a k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Za situace, kdy se žalovaný nijak nebránil, že by nebylo v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit naráz, když netvrdil a neprokazoval svou majetkovou a sociální situaci, je nutno ji stanovit úvahou soudu a vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného ji uhradit ve splatnosti určené do tří dnů od právní moci rozsudku.12. Z výše uvedených důvodů odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu v napadené části tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30.720,82 Kč a ve zbylé části, ohledně úrokového příslušenství z této částky, byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.13. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně byla v převážné míře neúspěšná, když do míry neúspěchu je nutno zahrnout i částečné zpětvzetí žaloby v rámci odvolacího řízení. Nárok na náhradu nákladů před soudy obou stupňů by tak náležel žalovanému, kterému však žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno v odstavcích III. a IV. výroku tohoto rozsudku.