69 CO 157/2022-450 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 2.808.000 Kč zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 895 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně s tím, že závěry soudu stojí na nesprávném právním posouzení a chybném nebo možná nepřesném výkladu prokázaných skutečností. Rozhodnutí nemá oporu v provedeném dokazování, soud provedl listinné důkazy a prokázal skutečnosti, které z provedených důkazů vyplynuly a vyšly v řízení najevo, přesto je v rozhodnutí soudu v hodnocení důkazů logický rozpor, výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co bylo zjištěno. Žalobkyně nesouhlasí s názorem soudu, že nedošlo ke kolizi dvou rozhodnutí. A to kolizi, přímému rozporu a zrušujícímu aktu jednoho rozhodnutí druhým. Kolizi mezi udělenou registrací spolku a právní mocí trestního rozsudku 2 T 287/2015, který konání a jednání dle uděleného oprávnění vyhodnotil jako škodlivé, společensky nebezpečné, a vykazující znaky trestného činu neoprávněného podnikání. Nesouhlasí, že žalobkyni nevznikla škoda, škodní následky hrubě převyšují škodní nárok dle žaloby. Příčinná souvislost je nesporná, neboť bez řádné registrace spolku by k protiprávnímu jednání žalobkyně nikdy nedošlo. Je logické, že pokud by žalobkyně neměla důvěru v udělené oprávnění, neposkytovala by právní poradenství, nevěnovala by se insolvenčnímu právu. Základním předpokladem odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. je existence nezákonného rozhodnutí, jež bylo vydáno ve správním řízení nebo v řízení trestním, a které bylo posléze pro nezákonnost příslušným orgánem zrušeno či změněno nebo existence nesprávného úředního postupu. Žalobkyně není jednoznačně přesvědčená, jestli tím vadným a škodním rozhodnutím byl rozsudek 2 T 287/2015 nebo akt registrace spolku právní poradny, ale z průběhu řízení vyplynulo, že tyto dvě rozhodnutí vedle sebe bez dalšího neobstojí. V důsledku nejistého právního výkladu se měla dopustit rozsáhlé trestné činnosti. Neměla možnost předvídat trestnost svého jednání, neboť spolkové právo, definice podnikání, výklad zákona o advokacii, a to konkrétně demonstrativní, nikoliv taxativní výčet osob, jež mohou poskytovat právní rady a k tomu § 11 zákona 198/2019 Sb. a s tím související aplikační přednost mezinárodní právní normy dle čl. 10, 10a a 49 ústavy nedávají jiný možný právní výklad, než ten, kterým se v roce 2011 až 2016, tehdy ještě coby studentka právnické fakulty ÚP v [obec] v dobré víře řídila. Právo by mělo být předvídatelné. Soud zcela popřel skutečnost, která vyplynula z dokazování, že žalobkyně se měla dopustit trestné činnosti, konkrétně jednáním a konáním, kdy jednala„ dle obsahu stanov“, nikoliv tím, že by něčím překročila udělené oprávnění. Možná, že lze za vadné a chybné rozhodnutí trestní rozsudek, kde byla uznána vinnou za trestný čin neoprávněného podnikání, kdy měla neoprávněným podnikáním získat 207.900 Kč za 6 let. To je zisk nebo výnos z činnosti v hodnotě 34.650 Kč ročně. Podnikáním je dle ustálené soudní praxe samostatná a soustavná činnost prováděná za účelem zisku. Naplňováním obsahu stanov nikdy nemohla současně naplnit znaky trestného činu neoprávněného podnikání při tomto obratu. Poradna měla poskytovat mezi veřejnost informace z oblasti insolvenčního práva, to byla její náplň činnosti konané průběžně, každodenně po dobu šesti let. Jen výjimečně účtovali služby klientům, kteří si nechtěli sami zpracovávat tabulky a třídit svoji osobní dokumentaci tak, aby bylo možné jim pomoci s oddlužením. Žalobkyně není přesvědčena, kdo přesně vydal vadné rozhodnutí, ale je si jistá, že potrestání za výkon povolaného není v právním státu možné. Tvrzená újma vznikla v důsledku kolizního jednání státních orgánů, to je Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti. A to tím, že první jmenovaná instituce provedením registrace sdružení v roce 2012 k tomuto de facto povolila výkon činnosti dle obsahu stanov, za což jí posléze soudy o několik let později odsoudily a potrestaly v rámci trestního řízení. Nebýt nezákonné registrace sdružení ze strany Ministerstva vnitra, nebyla by příslušnou činnost nikdy vykonávala a nebyla by trestně stíhána ani odsouzena. Ministerstvo vnitra zaregistrovalo sdružení, poté co byly splněny veškeré formální předpoklady uvedené v zákoně č. 83/1990 Sb., přičemž z doloženého obsahu stanov v žádném případě nelze rozlišit, jak smí či nesmí spolek naplňovat smysl a účel založení, z čeho může a nemůže financovat provoz kanceláře. Právní poradenství má jako hlavní činnost, nikoliv činnost vedlejší. V postupu ministerstva by nebylo možné shledat nic protiprávního a nestandardního, a nejednalo by se o vydání nezákonné rozhodnutí ani jeho nesprávný úřední postup, dokud nebyl vydán trestní rozsudek, kde trestní soud činnost konanou v souladu s obsahem stanov vyhodnotil jako trestnou. Soud dospěl k mylnému závěru, že žalobkyně měla páchat úmyslnou trestnou činnost tím, že sama z vlastní vůle poskytovala prostřednictvím sdružení za úplatu právní služby, ačkoliv k tomu nebyla oprávněna. Oprávnění plyne z aktu registrace spolku a schválení obsahu stanov. Trestným jednáním mělo být konání žalobkyně dle obsahu činností ve schválených stanovách. Od schválené činnosti se žalobkyně neodklonila, oprávnění nepřekročila a byla si vědoma, že není advokátem, nepracuje dle zákona o advokacii, že pouze poskytuje informace z oblasti práva a daní dle obsahu stanov. Žalobkyně byla odsouzená za trestný čin neoprávněného podnikání, místo aby soud v případě zjištění, že chod právní poradny vykazuje znaky protiprávního jednání, pravděpodobně měl a mohl nařídit jako adekvátní a přiměřenou sankci zrušení spolku s likvidací, a to i bez návrhu. V duchu principu právní jistoty a legitimního očekávání žalobkyně udělenému oprávnění důvěřovala. Věřila, že jí svědčí určité subjektivní právo jednat v souladu s obsahem stanov a věřila, že má právo výkon povoleného. O povolení řádně požádala, nečinila žádné utajené a skryté úkony, z nichž by mohl soud vytušit úmysl podvádět a neoprávněně podnikat. Žalobkyně si je vědoma, že k uplatnění požadavku pro uplatnění nároku na náhradu škody by bylo správné nejprve docílit toho, aby vadné rozhodnutí bylo zrušeno. Ač to není na první pohled zřejmé, stalo se tak. Domnívá se, že povolení založit spolek byl úkon pracovníka ministerstva vnitra, který oprávnění zřídit a provozovat právní poradnu založil a následně usnesení trestního soudu č. j. 2 T 287/2015 byl právní úkon, kterým udělené oprávnění jednat v souladu se schválenými stanovami zrušilo. Nabytím právní moci odsuzujícího rozsudku soud rozhodl nejen o odsouzení, ale také vyhodnotil povolenou činnost jako neoprávněné podnikání. Žalobkyně tak navrhuje zrušení rozsudku okresního soudu. 3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že žalobkyně se podanou žalobou domáhá náhrady škody a nemajetkové újmy podle zákona číslo 82/1998 Sb. s odůvodněním, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 2 T 287/2015 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci sp. zn. 55 To 47/2017 byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 3 roky 6 měsíců pro 3 trestné činy, kdy jedním z nich byl trestný čin neoprávněného podnikání, když neoprávněně podnikala ve spolku Právní poradna - [ulice] právníků, právních a finančních poradců a odborníků v oblasti trestního práva o. s . K činnosti tohoto spolku udělilo Ministerstvo vnitra oprávnění a spolek byl zapsán do veřejného rejstříku. Dle tvrzení žalobkyně ji škoda měla vzniknout v důsledku kolizní situace, kdy nelze jednoznačně určit, zda Ministerstvo vnitra učinilo chybu při registraci spolku a udělilo neplatné oprávnění nebo okresní nebo krajský soud chybně shledal trestný čin neoprávněného podnikání dle § 251 odst. 1 tr. zákoníku při naplňování smyslu a účelu stanov spolku. Na ústním jednání 24. 2. 2022 žalobkyně doplnila svá tvrzení v tom směru, že za zcela počáteční příčinu vzniku tvrzených škod považuje nezákonnou registraci sdružení Ministerstvem vnitra. Žalovaná tak opětovně musí namítnout, že v předmětném řízení není příslušnou organizační složkou státu, která by měla jednat. Žalovaná nesouhlasí s právním výkladem § 6 odst. 4 zákona o náhradě škody a zdůrazňuje, že pravomoc Ministerstva financí dle tohoto ustanovení je založena pouze v případě, že nelze určit organizační složku, která je oprávněna jednat za stát. Žalobkyně však upřesnila, že počáteční příčinu vzniku tvrzených škod považuje nezákonnou registraci sdružení Ministerstvem vnitra, které by tak mělo být příslušnou organizační složkou státu jednající v tomto řízení. Dle ustanovení zákona o náhradě škody je pro existenci odpovědnosti státu nutné naplnit tři zákonné podmínky, za prvé existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, za druhé vznik škody nebo nemajetkové újmy a za třetí příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím (případně nesprávným úředním postupem) a vznikl