69 CO 323/2022-81 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že zástavní právo k tam uvedeným nemovitostem je promlčeno (výrok I.). Výrokem II. žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7.860 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.). Proti výroku II. rozsudku okresního soudu podala žalovaná včasné odvolání a vyjádřila přesvědčení, že výrok o náhradě nákladů řízení je chybný a navrhovala, aby povinnost k náhradě nákladů řízení byla naopak uložena žalobkyni, popřípadě aby nebyla uložena žádné ze stran a každá ze stran nesla náklady řízení ze svého. Okresní soud v Olomouci v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že vycházel z plného úspěchu žalobkyně ve věci, avšak přehlédl, že žaloba byla žalobkyní původně podána na„ neexistenci zástavního práva“ a tedy nesprávně. Teprve na ústním jednání ve věci, v reakci na vyjádření žalované změnila žalobkyně podanou žalobu tak, že již nežalovala na určení neexistence zástavního práva, ale na jeho promlčení, které bylo mezi stranami nesporné. Úspěch ve věci je nutné poměřovat podanou žalobou, nikoliv její změnou v průběhu třetího úkonu právního zastoupení. Změnou žaloby žalobkyně připustila, že tato byla podána nesprávně. Žalobě po její změně žalovaná neoponovala. Úspěch ve věci, poměřováno podanou žalobou, měla tedy žalovaná, která se žalobě v původním znění zcela bránila. Pokud se jedná o výzvu před podáním žaloby, žalovaná od žalobkyně žádnou neobdržela a z těchto důvodů navrhovala změnu nákladového výroku. Po zjištění, že odvolání žalované je přípustné, podané včas a oprávněnou osobou, krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. (§ 206 a § 212a o. s. ř.), aniž by bylo zapotřebí k projednání odvolání nařídit jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 22. 2. 2021 byla u Okresního soudu v Olomouci podána žaloba na určení, že zástavní právo neexistuje. S ohledem na vyjádření žalované a v návaznosti na novou úpravu danou § 618 o. z. žalobkyně u jednání před okresním soudem dne 7. 6. 2022 navrhla, aby soud připustil změnu žaloby tak, že se žalobkyně domáhá určení, že zástavní právo smluvní, jak je specifikováno v žalobním návrhu ze dne 21. 2. 2021, je promlčeno. Usnesením okresního soudu byla změna žaloby připuštěna a následně rozsudkem pro uznání bylo žalobě ve znění připuštěné změny vyhověno a výrokem II. žalované okresní soud uložil povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 7.860 Kč s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. poté, co dospěl k závěru, že žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Podle ustanovení § 95 odst. 1 věty prvé o. s. ř. žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Soud změnu žaloby připustí, pokud žalobní petit, popřípadě vylíčení rozhodujících skutečností, ohledně níž se navrhuje změna, nevykazují takové vady, které by bránily pokračování řízení. Ačkoliv se žalobkyně původně domáhala určení, že zástavní právo, kterým jsou zatíženy specifikované nemovitosti, neexistuje, v průběhu řízení v reakci na postoj žalované, která nečinila sporným, že k promlčení zástavního práva došlo a v důsledku nové právní úpravy dané ustanovením § 618 o. z. žalobkyně navrhla změnu žaloby, jejíž podstatou byla modifikace žalobního petitu tak, že se nadále domáhala určení, že zástavní právo je promlčeno. Soud tuto změnu žaloby připustil a o nároku žalobkyně rozhodl rozsudkem pro uznání tak, že určil, že zástavní právo je promlčeno. Za této situace nelze než s postupem okresního soudu, který o nákladech řízení rozhodl na základě úspěchu žalobkyně ve sporu a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení, souhlasit. Žalobkyně změnila návrh na zahájení řízení se souhlasem soudu a úspěch ve věci je nutno poměřovat v důsledku této změny, byť učiněné v průběhu třetího úkonu právního zastoupení, jak argumentuje žalovaná ve svém odvolání. K podání návrhu na změnu žaloby totiž může dojít až do doby vynesení rozhodnutí, kterým se řízení končí. Pokud se týká další odvolací argumentace žalované, že od žalobkyně neobdržela žádnou výzvu, míněno tím zřejmě výzvu podle § 142a o. s. ř., pak tato výzva připadá v úvahu převážně u žalob na plnění, někdy dle situace i u žalob určovacích, kdy podstatný je důvod podání určovací žaloby a situace, která žalobě předcházela, kdy velmi často dochází k takové žalobě po rozsáhlých mimosoudních jednáních nebo v průběhu jiných řízení. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně žalovanou k součinnosti výmazu předmětného zástavního práva z důvodu, že pohledávka z úvěrové smlouvy i samotné zástavní právo byly promlčené, vyzývala a žalovaná navrhovala uzavření dohody, kterou však podmiňovala alespoň částečnou úhradou pohledávky ze strany žalobkyně, kdy považovala za přiměřenou úhradu poloviny dlužné částky (231.600 Kč). Z tohoto důvodu se žalobkyně obrátila na soud žalobou. Ze všech těchto důvodů krajský soud věcně správné usnesení okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. potvrdil podle § 219 o. s. ř. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto negativně, neboť žádnému z účastníků v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly.