69 CO 324/2022-253 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud rozsudkem zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaného strpět výkon nájemního práva ze smlouvy o nájmu honitby ze dne 2. 3. 2018 v honitbě [obec] uznané rozhodnutím Městského úřadu Litovel, odbor životního prostředí ze dne 28. 3. 2008, č. j. ŽP 1107/03-Do (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 16.800 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Proti tomto rozsudku podal odvolání žalobce. V rámci rekapitulace věci žalobce uvedl, že žalovaný vypověděl nájemní smlouvu výpovědí ze dne 7. 7. 2020 pro údajné porušení dvou povinností: a) nepředání výsledků sčítání zvěře v písemné podobě do tří dnů ode dne sčítání, b) nepředložení návrhu plánu mysliveckého hospodaření k vyjádření (plán chovu a lovu spárkaté zvěře) ve lhůtě 30 dnů přede dnem jeho předložení orgánu státní správy myslivosti. Podstatou sporu je posouzení, zda výpověď z nájmu honitby byla po právu či nikoliv. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že byly naplněny důvody pro vypovězení smlouvy o nájmu honitby pro porušení podstatných povinností ze smlouvy. Okresní soud se však nevypořádal s otázkou podstatného porušení smlouvy o nájmu honitby, která je v celé věci stěžejní. Žalobce se odkázal na smlouvu o nájmu honitby, která stanovuje oprávnění žalovaného vypovědět smlouvu v případě nedodržení podmínek sjednaných ve smlouvě takto:„ za nedodržení podmínek sjednaných v této smlouvě ze strany nájemce se považuje stav, kdy nájemce neplní některou z podstatných povinností vyplývajících z této smlouvy nebo platných právních předpisů a ani přes písemnou výzvu pronajímatele, v níž musí být poskytnut přiměřený časový úsek ke zjednání nápravy“. Smlouva o nájmu honitby tak právo vypovědět smlouvu o nájmu honitby podmiňuje teprve porušením podstatné povinnosti ze smlouvy, nikoliv porušením jakékoliv povinnosti. V řízení žalovaný neprokázal ani netvrdil, z jakého důvodu považuje povinnosti k předložení výsledků sčítání zvěře, návrh plánu mysliveckého hospodaření k vyjádření za podstatnou povinnost. Žalobce odkázal na zákonné ustanovení o odstoupení od smlouvy a z § 2002 odst. 1 věta druhá o. z. citoval. Jediným argumentem žalovaného bylo, že v důsledku nepředložení listin ze strany žalobce mu bylo odňato právo se k nim vyjádřit. S tímto argumentem však žalobce nemůže souhlasit. Žalobce nikomu právo vyjádřit se neodňal. Žalovaný změnil adresu svého sídla krátce předtím, než mu žalobce měl dokumenty doručit. Změnu sídla, ostatně ani starosty, žalobci nikdo oficiálně neoznámil, a to navzdory závazku plynoucího z nájemní smlouvy (článek XIII odst. 2). Žalobce proto doručil dokumenty na„ starou“ adresu sídla žalovaného, kam byl zvyklý písemnosti žalovanému zasílat – [adresa]. Takové sídlo odpovídalo označení v nájemní smlouvě. Soud tomuto sdělení, jehož se mu dostalo již v žalobě, se blíže nevěnoval. Žalobce odkázal na ustanovení § 137 o. z., když žalobci nebylo známo nic o změně právního sídla žalovaného. Žalovaný si byl rovněž vědom (nebo alespoň mohl a měl si být vědom) toho, k jakému okamžiku mají být jednotlivé části plánu mysliveckého hospodaření předkládány orgánu státní správy myslivosti. To znamená, že žalovaný měl dostatečnou příležitost dotázat se žalobce na stav vypracování plánu mysliveckého hospodaření v předstihu, když plán byl orgánu státní správy myslivosti odevzdán až 12. 5. 2020. Argument žalovaného, že mu bylo odňato právo vyjádřit se k tomuto plánu je lichý. Žalovaný nevyužil oprávnění vyplývající z ustanovení § 36 odst. 1 věta druhá zákona o myslivosti účastnit se sčítání zvěře, a taktéž vyjádřit se k jeho výsledkům. Rovněž žalovaný nevyjádřil nesouhlas s výsledky, to i přesto, že bylo v řízení prokázáno, že žalovaný o termínu sčítání zvěře věděl. Žalobce přiznal, že výsledky sčítání normované spárkaté zvěře a z něho vycházející plán lovu normované spárkaté zvěře jsou každoročně stejné vlivem jakostních tříd honiteb, kdy není možné odchýlit se od normovaných stavů. To přiznává i starostka žalovaného, jak uvedeno v bodě 38 rozsudku. Termín sčítání zvěře závazně určuje orgán státní správy myslivosti podle § 59 odst. 2 písm. c) zákona o myslivosti. Tento termín sděluje orgán státní správy myslivosti zásadně rovněž držitelům honitby, tedy honebnímu společenstvu, proto výtka, že nájemce termín nesdělil pronajímateli, je pouze svévolným až šikanózním výkonem práva, neboť pronajímatel (žalovaný) byl o termínu sčítání zvěře prokazatelně informován orgánem veřejné moci. Výsledky sčítání zvěře jsou uváděny v plánech chovu a lovu zvěře, k nimž se vždy pronajímatel jako držitel honitby vyjadřuje. Soud prvního stupně se zcela nekriticky přiklonil k názoru žalovaného. Žalovanému v důsledku včasného nepředložení nevznikla žádná újma a jednalo o jediné pochybení za celou dobu trvání nájemního vztahu. Vypovězení smlouvy bylo vedeno nepoctivými úmysly ryze osobního charakteru. Takový výkon práva je v rozporu s principem dobrých mravů a je šikanózní. Výpověď smlouvy byla dána až takřka po dvou měsících. Pokud by se jednalo o podstatnou povinnost plynoucí ze smlouvy, žalovaný by dělal více pro dosažení svých práv a vyžádal by si vyjádření od žalobce již dříve. V případě, že by podklady od žalobce byly v rozporu s právními předpisy nebo veřejným zájmem, nedošlo by k jejich schválení. Soud prvního stupně v rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, z jakého důvodu nebylo možné porušení povinnosti napravit předcházející výzvou ke zjednání nápravy, naopak je zcela zřejmé, že je to žalovaný, kdo nese velký díl viny na tom, že následek se napravit nepodařilo. Soud v rámci posouzení neuvedl svou úvahu nad odvolání výpovědi z nájmu honitby a následné strpění výkonu práva myslivosti žalobcem. Soud se blíže nezabýval otázkou odvolání výpovědi ze dne 1. 9. 2020. Žalobce dále vyjádřil přesvědčení, že soud prvního stupně narušil svou nestrannost tím, že vzájemné vztahy mezi účastníky řízení hodnotil v obdobných věcech odlišně. Například v otázce oznámení termínu sčítání zvěře a výsledků sčítání soud nehodnotil otázku znalosti termínu sčítání členy výboru žalovaného ve vztahu k výzvě k nápravě podmiňující řádné vypovězení smlouvy. Bylo přitom dostatečně prokázáno, že skupinovým emailem byli o termínu sčítání vyrozuměni i stávající členové výboru žalovaného, například [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] nebo [jméno] [příjmení]. Na to poukazoval žalobce již ve vyjádření z 6. 4. 2022. Žalobce se neztotožnil s názorem soudu, že obsah výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je v převážné části nevěrohodný, neboť k tomuto závěru nejsou dány důvody. Žalobce naopak jako narušení nestranného přístupu k oběma účastníkům řízení vnímá, kdy výpovědi [jméno] [příjmení] soud přiložil znatelně a naprosto bezdůvodně větší váhu. Naopak nereflektoval, že ve výpovědi si svědkyně [příjmení] zjevně pletla odborné myslivecké termíny a dokumenty a uváděla, že neměla podklady k mysliveckému plánování pro rok 2021, kdy to však není povinností předchozího uživatele. Žalobce vyjádřil názor, že za výpovědí stojí osobní msta [jméno] [příjmení], když do problematické valné hromady v únoru 2020 vše fungovalo bez problémů. Zlom nastal právě až s valnou hromadou, v odvetě za odebrání povolenky panu [příjmení]. [jméno] [příjmení] v návaznosti na průběh valné hromady požádal paní [příjmení] i písemně o předání zápisu z valné hromady. Jelikož od paní [příjmení] ničeho neobdržel, vynaložil úsilí a snažil se zjistit skutečný stav věci od orgánů státní správy myslivosti. Výpis z rejstříku honebních společenstev obdržel až v průběhu května 2020. V době od konání valné hromady, do května 2020, byla situace v honebním společenstvu značně nepřehledná, z tohoto důvodu nelze klást k tíži žalobce, že neměl úplné informace o vnitřních poměrech v žalovaném. 3. K odvolání žalobce se písemně vyjádřil žalovaný. Porušení povinnosti žalobce spočívající v nepředání výsledků sčítání zvěře v písemné podobě do tří dnů ode dne sčítání a v nepředložení návrhu plánu mysliveckého hospodaření k vyjádření ve lhůtě 30 dnů přede dnem jeho předložení orgánu státní správy myslivosti, obojí v roce 2020 nelze bagatelizovat, když se jedná o zásadní instituty ingerence státu do výkonu myslivosti, o institut sloužící k regulaci výkonu práva myslivosti státem. Předkládání uvedených dokumentů orgánů státní správy myslivosti patří k zásadním povinnostem uživatele honitby a držitele honitby (§ 36 a násl. zákona o myslivosti). To soud správně zhodnotil závěrem, že nepředáním výsledků sčítání zvěře žalobce v podstatě znemožnil žalovanému, aby se s výsledky zvěře seznámil a případně v zákonné lhůtě mohl vyjádřit svůj nesouhlas a dosáhnout nařízení nového sčítání. Rovněž soud správně hodnotil, že nepředložením návrhu plánu mysliveckého hospodaření žalovanému k vyjádření nejméně 30 kalendářních dnů přede dnem jeho předložení orgánu státní správy myslivosti žalobce žalovanému odňal právo se k vypracovanému plánu vyjádřit, neboť ze zákona o myslivosti vyplý