102 CO 21/2022-341 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Kutné Hoře dne [datum] (a změněnou se souhlasem soudu) domáhal, aby mu žalovaná zaplatila na odškodnění pracovního úrazu 1 007 036 Kč se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] v "hlavním pracovním poměru" jako technický pracovník a že k jeho pracovním povinnostem patřilo též "koordinovat a dohlížet na činnost ostatních pracovníků v oblasti údržby zeleně, úklidu obce a obdobných činností". Dne [datum] byl starostou [územní celek]. [jméno] [příjmení] pověřen dohledem nad převozem kmene vzrostlého stromu z areálu mateřské školky v obci [obec], který zajišťovali zaměstnanci společnosti [právnická osoba]; při přemisťování stromu se jeden z popruhů uvolnil, kmen spadl na dolní končetiny žalobce a způsobil mu závažná poranění. Žalovaná mu odmítla poskytnout náhradu škody za pracovní úraz s odůvodněním, že porušil své pracovní povinnosti, když se zavěsil na jednu ze tří větví, čímž způsobil nesymetrické zatížení závěsu, jeho uvolnění a pád na svoje nohy, a s odkazem na výsledky šetření inspektorátu práce, který dospěl k závěru, že zaměstnavatel není za pracovní úraz odpovědný. 2. Žalovaná namítala, že žalobce na místo přemisťování kmene stromu z areálu mateřské školky nikdo nevyslal, že mu nikdo neudělil pokyn k provádění prací spojených s přemisťováním kmene stromu a že nebyl ani žádným jiným způsobem pověřen k tomu, aby jakkoliv zasahoval do činnosti zaměstnanců společnosti [právnická osoba] při přemisťování kmene stromu. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta, protože činnost, při níž ke škodě došlo, nespadala do pracovní náplně žalobce, a není tak naplněna "zákonná definice pracovního úrazu". 3. [ulice] účastnice navrhla zamítnutí žaloby ze stejných důvodů, jaké uvedla žalovaná. 4. Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 2.6.2022 č.j. 5 C 184/2020-293 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 151 200 Kč k rukám advokátky JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] a že žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení 2 700 Kč. Z výsledků dokazování soud prvního stupně zjistil, že zaměstnanci společnosti [právnická osoba] dne [datum] prováděli pro žalovanou práce na zahradě Mateřské školy [obec], spočívající v přemístění (převozu) kmene "stromu ve tvaru ypsilon" kolovým rypadlem [anonymizována dvě slova]; práce objednal u společnosti [právnická osoba] telefonicky starosta obce Mgr. [jméno] [příjmení] a zaměstnanec společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] mu potvrdil, že "práce provedou, až budou mít volné kapacity". Samotné přemístění kmene stromu dne [datum] zajišťovali zaměstnanci společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], který má vazačské oprávnění a jeřábnický průkaz, a [jméno] [příjmení]; o převozu stromu se žalobce dozvěděl "několik dní předem, samotné manipulace s kmenem se neměl zúčastnit". Poté, co byl kmen stromu uvázán k rypadlu a co řidič [příjmení] začal zvedat lopatu stroje s kmenem stromu, silnější část kmene stromu "brnkla při převozu o zem". V tuto chvíli přiběhl žalobce, skočil na silnější kmen stromu směrem od stroje, strom se v důsledku nesymetrického zatížení závěsů vysmekl z úvazů a pádem na dolní končetiny způsobil žalobci zranění. Podle soudu prvního stupně žalobce vykonal tuto činnost "ve prospěch žalované jako svého zaměstnavatele", i když nejednal na "přímý příkaz zaměstnavatele" (nedostal od starosty obce pokyn se jakkoli účastnit "samotné manipulace s kmenem stromu"), neboť "tuto jeho vlastní iniciativu" lze považovat za plnění pracovních úkolů, avšak jen tehdy, kdyby k ní "nepotřeboval zvláštní oprávnění, případně ji nevykonával proti výslovnému zákazu". Žalobce - jak dále dovodil soud prvního stupně z provedených důkazů - stejně jako další přihlížející osoby dostal od obsluhy stroje jednoznačný pokyn odejít z prostoru manipulace s kmenem stromu, žalobce však tohoto pokynu nedbal; podle soudu prvního stupně pokyn (výslovný zákaz), který udělila třetí osoba zaměstnanci při činnosti konané ve prospěch jeho zaměstnavatele, má stejnou povahu jako výslovný zákaz, který by udělil sám zaměstnavatel podle ustanovení § 273 odst. 2 zákoníku práce. S přihlédnutím k tomu, že žalobce byl dne [datum] proškolen o zásadách bezpečného chování na pracovišti, a to mimo jiné o tom, že nesmí obsluhovat a používat technická zařízení, pro která nemá platné oprávnění, a že mezi zakázané činnosti pak patří "i nesprávná manipulace s břemeny", a že žalobce neměl zvláštní oprávnění k manipulaci s břemenem uvázaným na kolovém rypadle, soud prvního stupně uzavřel, že činnost vykonávaná žalobcem při manipulaci s břemenem (kmenem stromu) na zahradě mateřské školy, při které žalobce utrpěl úraz, nelze považovat za plnění jeho pracovních úkolů, neboť žalobce sice vykonal z vlastní iniciativy činnost pro žalovanou, avšak jednal proti zákazu zaměstnavatele a k vykonané činnosti neměl potřebné oprávnění, a že žalovaná proto za škodu vzniklou žalobci tímto úrazem neodpovídá. Rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení žalované a vedlejší účastnici odůvodnil ustanovením § 142 odst.1 o.s.ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch. 5. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil provedené důkazy, když odmítl verzi žalobce pouze s odkazem na údaje svědků, kteří si však "v mnohém protiřečí", a nevypořádal se ani s tím, že většina ze svědků má přímý nebo nepřímý vztah ovládací nebo vztah závislosti k žalované. Odmítá závěr soudu prvního stupně, podle kterého žalobce obdržel "nějaký zjevný a jemu adresovaný konkrétní pokyn" ve smyslu ustanovení § 273 odst. 2 zákoníku práce, a to "pro velkou rozpornost svědeckých výpovědí", a neztotožňuje se ani s "právním názorem soudu týkajícím se výslovného zákazu zaměstnavatele, který je suplován pokynem třetí osoby". Žalobce současně provádí vlastní hodnocení provedených důkazů a na základě něho dovozuje, že v den, kdy došlo k úrazu, se "nacházel na pozemku mateřské školky v souladu se svými pracovními povinnostmi, chtěl zabránit vzniku škody na pozemku zaměstnavatele a chtěl zajistit, aby k přesunutí kmenu došlo bez problémů, když zaměstnanci PIAS nechtěli strom převázat". Na kmen stromu vylezl (resp. se pohyboval v jeho blízkosti při pádu kmene) z "vlastní iniciativy, za účelem činnosti pro zaměstnavatele" a "jeho jednání je nutné považovat za plnění pracovních povinností". Za této situace měl soud prvního stupně zkoumat, zda je zaměstnavatel povinen nahradit mu újmu vzniklou z pracovního úrazu či zda se zaměstnavatel této povinnosti zprostí zcela, nebo zčásti". S výrokem o náhradě nákladů řízení žalobce nesouhlasí proto, že soud prvního stupně "ignoroval námitky žalobce v tom smyslu, že to byla žalovaná, která porušením vlastních právních povinností zapříčinila toto soudní řízení", když "pro objasnění úrazu neudělala žalovaná nic a nyní není nikdo najisto schopen říct, co se vlastně stalo". Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Ztotožňuje se se závěry soudu prvního stupně o skutkovém stavu věci a s provedenou právní kvalifikací věci. Uvedla, že žalobce byl v rámci vstupního školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci poučen o tom, že "nesmí obsluhovat a používat technická zařízení, pro která nemá platné oprávnění", že "vykonávat smí pouze ty činnosti, kterými byl pověřen svým vedoucím", a že byl poučen též o zakázané činnosti "nesprávné manipulace s břemeny". Podle žalované "nikdo nemohl předpokládat, že se žalobce sám ze své iniciativy bude vměšovat do činnosti třetí osoby ([právnická osoba] objednané pro vykonání práce žalovanou) a skočí na převážené břemeno". Žalovaná soudní spor nijak nezapříčinila; případné poskytnutí náhrady škody je "na vedlejším účastníku sporu, pojišťovně, která odmítla plnit". 7. [ulice] účastnice navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, protože "nevykazuje vady, které mu jsou žalobcem vytýkány". 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, k němu oprávněnou osobou a proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je tento opravný prostředek přípustný, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné. 9. Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu (majetkovou újmu) nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (srov. § 269 odst. 1 zákoníku práce). Pracovním úrazem je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným