103 CO 14/2022-255 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně rozhodl rozsudkem č. j. 119 C 3/2020-146 ze dne 2. 6. 2021, ve spojení s usnesením téhož soudu č. j. 119 C 3/2020-171 ze dne 12. 10. 2021 (dále též jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 181 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 181 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně náhradu nákladů řízení žalobce v rozsahu 100% ve výši„ a lhůtě“ stanovené v samostatném usnesení (výrok II.) a soudní poplatek ve výši 59 050 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Usnesením Okresního soudu v Kladně č. j. 119 C 3/2020-171 ze dne 12. 10. 2021 byla stanovena výše náhrady nákladů řízení žalobce, kterou je žalovaná povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně, částkou 99 583 Kč s tím, že žalovaná je povinna ji zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky, kteří jsou v sourozeneckém vztahu bratr-sestra, byly v souvislosti s úmrtím jejich rodičů (matky [příjmení] [příjmení], narozené [datum], zemřelé dne [datum] a otce [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého [datum]) uzavřeny ústní smlouvy o tom, jak bude mezi nimi zděděný majetek po obou rodičích následně vypořádán. Mezi účastníky byly uzavřeny dvě ústní dohody (dohoda po úmrtí jejich matky a její pozdější změna po úmrtí otce), jak bude následně naloženo se zděděným majetkem po nich; byla tedy uzavřena dohoda o následném vypořádání dědictvím nabytého majetku, jejímž obsahem bylo, že žalovaná vyplatí žalobci polovinu v pozůstalostním řízení zjištěné hodnoty bytu po matce a polovinu v pozůstalostním řízení zjištěné hodnoty bytu po otci; celkem částku 1 181 000 Kč, se splatností„ až žalovaná prodá byt po otci“. K prodeji bytu po otci došlo, splatnost poté nastala v souvislosti s následnou výzvou žalobce žalované k zaplacení ze dne [datum]. Žalovaná proto„ měla žalobce vyplatit z dědictví jak po jejich matce, tak po jejich otci, a to z hodnoty bytu, který byl předmětem dědického řízení po matce, i z hodnoty (dalšího) bytu, který byl předmětem dědického řízení po otci“. Oba byty zdědila žalovaná proto, že žalobce jí chtěl v dané chvíli pomoci s řešením jejích dluhů (nechtěl jí dělat problémy, že by byl jako vlastník zapsán i on, což by situaci s prodejem bytu komplikovalo). Motivem byla možnost žalované, aby„ prostřednictvím bytu po matce uhradila své dluhy“. Žalovaná totiž měla v době smrti matky účastníků značné dluhy. Žalobce dle dohody účastníků spoléhal, že tyto dluhy budou následně vyřešeny. Žalobce v rámci pozůstalostního řízení vedeného po otci účastníků očekával, že„ dojde k naplnění předchozí dohody sourozenců stran vypořádání dědictví po matce, když žalovaná neměla peníze na vyplacení poloviny z bytu po matce“. Účastníci se dohodli, že„ po smrti jejich otce prodají byt po otci, přičemž polovina z prodeje bytu patřící žalované připadne žalobci“. Žalobce pak byl překvapený, když se dozvěděl o existenci dalších dluhů, které bude muset sestra zaplatit (existujících ještě v období po smrti jejich otce), a když se dozvěděl, že žalovaná již není vlastnicí bytu po matce. Protože otec účastníků pořídil závěť, kterou svůj byt zůstavil žalované, a tuto závěť účastníci v rámci pozůstalostního řízení po jejich otci akceptovali, dohodli se spolu, že z prodeje bytu po jejich zemřelém otci dostane žalobce finanční prostředky a žalovaná tento byt zdědí rovněž. Soud prvního stupně tak uzavřel, že mezi účastníky byla, v ústní formě, sjednána (v konečném znění) dohoda o následném vypořádání dědictví po jejich rodičích (dohoda o následném vypořádání vztahů účastníků z nabytého dědictví – dohoda o jejich postupu při nakládání se zděděným majetkem) ve smyslu § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, na základě které žalobci náleží právo na výplatu poloviny ceny – hodnoty obou bytů zjištěné v pozůstalostních řízeních, tedy částka 1 181 000 Kč, uplatněná předmětnou žalobou. Tato pohledávka žalobce je již splatná ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, na základě jeho výzvy ze dne [datum]. Proto je žaloba opodstatněná. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání, kterým jej napadla v celém rozsahu. V odvolání namítá nesprávnost závěru soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena žalobcem tvrzená dohoda či dohody o vypořádání pozůstalostí po rodičích účastníků. Matka účastníků o svém záměru přenechat svůj byt žalované (coby své dceři) hovořila již za svého života opakovaně, a to rovněž s účastníky řízení. Žalovaná také na sebe převzala závazek k úhradě všech pasiv dědictví a nákladů pozůstalostního řízení po matce. Je možné, že žalobce se v té době domníval, že mu následně připadne zákonný podíl z pozůstalosti po otci účastníků, který zemřel až následně a který rovněž vlastnil svůj byt. Otec účastníků však zanechal závěť, v nichž aktiva dědictví mezi účastníky rozdělil nerovnoměrně (žalobci však připadla mj. garáž). Tato závěť zřejmě pro žalobce byla překvapením. To vysvětluje popisované rozladění a napjatou atmosféru mezi účastníky při jednání ve věci pozůstalosti po otci v notářské kanceláři notáře Mgr. [jméno] [příjmení], za přítomnosti notářské kandidátky Mgr. [jméno] [příjmení]. S ohledem na svou přetrvávající nedobrou finanční situaci neměla přitom žalovaná za daných okolností žádný důvod slibovat žalobci výplatu jakékoliv částky, natož pak poloviny hodnoty všech aktiv dědictví po obou rodičích. Jestliže by mělo dojít k vyplacení hodnoty uvedených dědictví žalobci, bylo by naopak logické, aby se vlastníkem jak bytu, tak garáže po otci účastníků stal na základě dohody účastníků rovnou sám žalobce, který v tu dobu nebyl zřejmě zatížen exekucemi, které by ohrožovaly budoucí vlastnictví těchto nemovitých věcí. To tím spíše, byla-li tu žalobcem tvrzená dřívější dohoda o vypořádání nabytého dědictví po matce účastníků. Je nelogické, aby poté žalobce uzavřel před uvedenou notářskou kandidátkou dohodu o vypořádání pozůstalosti po otci v podobě respektující jeho závěť a aby za takové situace obsah jím tvrzené dohody nebyl alespoň zachycen v protokolu o jednání před soudním komisařem; tím spíše za situace, kdy se měl žalobce cítit zaskočen existencí dalších dluhů žalované, které měly bránit naplnění předchozí tvrzené dohody sourozenců. Současně, i kdyby se účastníci takto bavili ještě před smrtí otce a ještě před tím, než se seznámili s obsahem jeho závěti, mohlo dojít k tomu, že se následně vypořádali jinak, v souladu se závětí otce. V té souvislosti nutno poukázat na to, že na základě této závěti žalobce z pozůstalosti po svém otci získal garáž, veškerá pasiva hradila opět žalovaná. Ani jeden ze soudem prvního stupně vyslechnutých svědků nebyl přítomen uzavření ústní dohody účastníků řízení v takové konkrétní podobě, jak tvrdí žalobce. Svědci nejvýše vypověděli, že byli přítomni jakémusi hovoru účastníků řízení o jakési dohodě. Nebyli schopni popsat obsah této dohody, zda žalovaná měla žalobci přislíbit vypořádání skutečně ve výši poloviny hodnoty obou bytů, či poloviny hodnoty bytu po jednom z rodičů či vypořádání v jakékoli jiné výši. Současně to byla žalovaná, kdo převážně pečoval o oba rodiče účastníků řízení v posledních letech jejich života. Žalobce získal z dědictví po otci v souladu se závětí garáž; žalovaná hradila veškeré závazky spojené s oběma pozůstalostmi, současně vyřizovala veškeré související záležitosti, vypravovala pohřeb, opatřovala odhad nemovitostí. Soud prvního stupně zde neprovedl navrhovaný výslech svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], proto zjistil skutkový stav věci nesprávně. Jde o dceru žalobce a rodinné přítelkyně celé rodiny účastníků. Je jim známo, co bylo dohodnuto o„ dědictví po matce účastníků řízení, a to ještě za jejího života“. Žalobce neunáší důkazní břemeno k prokázání svých tvrzení o existenci dohody a její změny o následném naložení s nabytým dědictvím. Neexistují žádné listinné podklady, které by zachycovaly obsah žalobcem tvrzené dohody. Všechny listiny, které existují, hovoří naopak proti takovému závěru. Stěžejní je výpověď notářské kandidátky Mgr. [jméno] [příjmení], která projednávala s účastníky pozůstalostní řízení po jejich otci. Tato svědkyně je neutrální, objektivní. Vypověděla, že účastníci přišli k jednání v určitém napětí, žalobce byl rozladěn; této situaci by spíše odpovídala určitá obezřetnost - aby případná odlišná dohoda sourozenců byla zachycena písemně; to se však nestalo. Současně tato svědkyně vypověděla, že účastníky pozůstalostních řízení vždy upozorňuje na potřebu uvést celý obsah dohody dědiců do protokolu. Žalobce též v průběhu řízení svá tvrzení upravoval, následně v některých směrech zásadně měnil. Z výpovědi žalobce zopakované v odvolacím řízení se podává, že žalobce měl nějakou představu, jak se sourozenci vypořádají, tu vyjadřoval nahlas před žalovanou, před